Evropská integrace a Evropská unie

Orgány Evropské unie

Rada Evropské unie

Rada Evropské unie (nezaměňovat s Radou Evropy!) se skládá z tolika členů, kolik je členských států Evropské unie (aktuálně 27 členů, stav k 12. 6. 2015), které nominují vlády členských států EU. Rada Evropské unie rozhoduje a navrhuje právní předpisy. Složení Rady EU se mění podle aktuální tematiky jednání (např. zahraniční politika, finanční politika, agrární politika aj.). Předsednictví v Radě se mění podle pevně stanoveného pořadí.

Evropský parlament

Evropský parlament se skládá z 751 poslanců (stav k 12. 6. 2015), maximální počet poslanců nesmí překročit 754. Evropský parlament je volen v přímých volbách obyvateli členských států EU a reprezentuje jednotlivé národy společenství. Jeho odpovědností je legislativa EU, schvalování rozpočtu a kontrolní funkce.

Rozdělení mandátů v Evropském parlamentu

Současné rozdělení mandátů v Evropském parlamentu:

* Tři mandáty navíc pro Německo byly součástí přechodného opatření, jehož platnost vyprší na konci současného volebního období

Evropská komise

Evropská komise se skládá z 20 nezávislých členů: po dvou z Francie, Německa, Itálie, Španělska, Spojeného království a po jednom členovi mají ostatní členské státy. Není jim dovoleno přijímat instrukce od vlád svých států a jsou podřízeni Evropskému parlamentu. Komise navrhuje právní normy, odpovídá za jejich dodržování a realizuje výkonnou politiku EU. Komisaři mají přesně rozdělené oblasti odpovědnosti.

Evropský soudní dvůr

Evropský soudní dvůr se skládá z 15 soudců a 9 advokátů volených na šest let. Spolu se soudem první instance (15 soudců) zajišťuje dodržování práva v rámci společného integračního procesu.

Dvůr auditorů

Dvůr auditorů má 15 členů, kontroluje finanční záležitosti a plnění rozpočtu unie. Dvůr auditorů je tzv. finančním svědomím unie. Výroční zprávy Dvora auditorů o hospodaření EU jsou veřejně přístupné.

Hospodářský a sociální výbor

Paralelně k těmto orgánům funguje hospodářský a sociální výbor (222 členů), který má poradní funkci a skládá se ze zástupců různých profesních oblastí (např. zemědělství, odbory, obchodní sféra apod.).

Výbor regionů

Na podporu činnosti Rady a Komise byl zřízen výbor regionů, který vnáší do institucí EU regionální a lokální aspekty. Má poradní funkci.

Evropská investiční banka

Evropská investiční banka odpovídá za vyvážený rozvoj bankovní a finanční sféry unie. EIB spravuje roční objem úvěrů ve výši 20 miliard eur, čímž se stala největší finanční institucí světa.

Evropský ombudsman

Evropský ombudsman (ochránce lidských práv) je zodpovědný za sprostředkování kontaktu mezi občany unie a řídícími orgány. Vyšetřuje stížnosti občanů EU na rozhodnutí a jednání orgánů, přičemž má pravomoci vyžádat si podklady a důkazy k rozhodnutím orgánů unie.

Historie Evropské unie

Historie EU od roku 1950 do roku 1990

9. května 1950 oznámil Robert Schuman plán vytvoření Evropského společenství pro uhlí a ocel (ESUO), což vedlo k podpisu smlouvy v Paříži v dubnu 1951. Tento plán stavěl na myšlence Jeana Monneta vybudovat jednotnou Evropu krok za krokem, tak jak stavitel buduje stavbu. Základ položilo 6 států: Belgie, Francie, Nizozemsko, Lucembursko, Německo a Itálie. ESUO mělo volený parlament, který zasedal poprvé v září 1952 ve Štrasburku.

25. března 1957 podepsaly zakládající státy smlouvu z Říma, čímž založily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). V té době měl společný parlament 142 zástupců ze všech členských států.

V lednu 1973 se EHS rozšířilo o následující členy: Dánsko, Irsko a Velká Británie. Parlament měl 198 členů.

V červnu 1979 se podle smlouvy z Říma uskutečnily v jednotlivých členských státech volby do Evropského parlamentu. 410 zvolených poslanců z 9 států zasedlo v červenci 1979 v nové budově parlamentu Palais de l’Europe ve Štrasburku.

V lednu 1981 se Řecko stalo desátým členským státem EHS. Parlament se rozšířil na 434 poslanců.

V červnu 1984 se konaly druhé přímé volby do Evropského parlamentu.

V lednu 1986 vstoupily do EHS Španělsko a Portugalsko. Počet poslanců v parlamentu se zvýšil na 518.

V roce 1986 podepsaly vlády členských států Jednotný evropský akt, který byl parlamentem ratifikován.

Jednotný evropský akt rozšiřuje a zdokonaluje smlouvu z Říma. Evropský parlament získává nové pravomoci stanovením vztahů mezi parlamentem a radou. V této smlouvě se zavazuje 12 členských států do 31. prosince 1992 vytvořit společný trh s bezhraničním pohybem osob, zboží a služeb.

V červnu 1989 se konaly třetí evropské parlamentní volby.

Historie EU od roku 1990 do roku 2000

19. června 1990 podepsali ministři zahraničních věcí Francie, Německa a zemí Beneluxu dohodu v Schengenu o odstranění celních a pasových kontrol na vzájemných hranicích a o volném pohybu občanů těchto států na jejich území. Dohoda obsahuje 142 bodů, které nahrazují zákony jednotlivých států a musí být ratifikována parlamenty všech zúčastněných stran. Postupně k dohodě přistoupily Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko.

V prosinci 1991 se představitelé vlád členských států EHS na zasedání rady v Maastrichtu rozhodli založit Evropskou unii.

Ve únoru 1992 byla v Maastrichtu podepsána Smlouva o Evropské unii. Evropský parlament získal další pravomoci zejména v legislativní oblasti, kde se stal rovnoprávným partnerem Rady EU. V smlouvě bylo zakotveno i ustanovení instituce ombudsmana.

1. listopadu 1993 vstupuje Smlouva o Evropské unii po ratifikaci v členských státech v platnost.

1. ledna 1993 – Vznik jednotného trhu a jeho čtyř svobod: volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu se stává skutečností. Od roku 1986 bylo přijato více než 200 právních předpisů, které se vztahují k daňové politice, obchodním předpisům, profesním kvalifikacím a dalším překážkám otevřených hranic. Volný pohyb některých služeb se prodlužuje.

1. ledna 1995 – Finsko, Rakousko a Švédsko vstupují do EU. Její 15 členů od nynějška pokrývá téměř celou západní Evropu. V říjnu 1990 došlo k německé sjednocení a Východní Německo se tak stává součástí EU. Členské státy: Belgie, Dánsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Spojené království, Španělsko a Itálie. Noví členové: Finsko, Rakousko a Švédsko.

26. března 1995 – V sedmi zemích – Belgie, Francie, Nizozemsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko a Španělsko – vstupuje v platnost Schengenská dohoda. Cestující jakékoli národnosti mohou cestovat v rámci těchto zemí bez hraniční kontroly cestovních pasů. Ke schengenské zóně volného pohybu se od té doby připojily další země.

17. června 1997 – Podpis Amsterdamské smlouvy. V Amsterdamské smlouvě jsou navázány úspěchy Maastrichtské smlouvy a zavádějí se plány reformy institucí EU s cílem posílit postavení Evropy ve světě a soustředit zdroje na zaměstnanost a práva občanů.

13. prosince 1997 – Představitelé EU souhlasí s zahájením jednání o členství s 10 zeměmi střední a východní Evropy: Bulharskem, Českou republikou, Estonskem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Polskem, Rumunskem, Slovenskem a Slovinskem. Patří k nim i středomořské ostrovy Kypr a Malta. Změny smluv dohodnuté v Nice v roce 2000 otevírají reformou pravidel hlasování EU cestu k jejímu rozšiřování.

V roce 1996 se vědcům ve Skotsku podařilo naklonovat ovci z jediného embrya dospělé šestileté ovce, což představuje zlom v genetickém inženýrství. „Dolly“ je věrnou kopií svého „rodiče“.

1. ledna 1999 – Jedenáct zemí zavádí euro (včetně Řecka v roce 2001) pouze pro obchodní a finanční transakce. Bankovky a mince jsou zavedeny později. Belgie, Finsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko a Itálie tvoří eurozónu. Dánsko, Švédsko a Spojené království se rozhodly zatím mimo ni zůstat.

Historie EU od roku 2000 do roku 2010

1. ledna 2002 – Zavádějí se eurobankovky a mince. Jejich tisk, ražba a distribuce v 12 zemích představují rozsáhlou logistickou operaci. Zavádí se více než 80 miliard mincí. Bankovky jsou pro všechny země stejné. Mince mají společnou přední stranu, na níž je uvedena hodnota mince, zatímco zadní strana znázorňuje národní emblém. Všechny jsou volně v oběhu. Platit finskou (nebo jinou) eurovými mincí za jízdenku v madridském metru je zcela běžné.

31. března 2003 – EU uskutečňuje jako součást své zahraniční a bezpečnostní politiky mírové operace na Balkáně, nejdříve v bývalé jugoslávské republice Makedonii a později v Bosně a Hercegovině. V obou případech mírové síly EU nahrazují jednotky NATO. V oblasti vnitřních záležitostí se EU rozhodla, že do roku 2010 vytvoří