Teorie financí
Finanční věda představuje významnou součást společenských věd. Předmět Finance a měna je považován za úvodní předmět do problematiky finanční vědy.
Finanční prostředky představují peněžní prostředky, cenné papíry, úvěry, dotace, daně, clo a další. Měna jsou peníze státu – peníze se v národním hospodářství projevují v podobě:
- peněžní zásoby – reálné peníze hotovostní a na účtech ekonomických subjektů a národního hospodářství jako celku
- peněžních operací – kvantitativní a kvalitativní změna peněžní zásoby. Peněžní operace mohou být:
- finanční operace (změna peněžní zásoby ekonomických subjektů – platební, transformační a emisní), tvoří obsahovou náplň pojmu finance
- měnové operace (změna peněžní zásoby národního hospodářství – transformační a emisní), tvoří obsahovou náplň pojmu měna
Typy peněžních operací v národním hospodářství
- Platební operace – kvantitativní změna peněžní zásoby ekonomického subjektu (peněžní platby)
- Transformační operace – kvalitativní změna peněžní zásoby ekonomického subjektu a národního hospodářství (hotovostní a bezhotovostní, domácí a zahraniční měna)
- Emisní peněžní operace – kvantitativní změna peněžní zásoby ekonomických subjektů
Platební peněžní operace
Platební peněžní operace mají z hlediska ekonomické podstaty následující členění:
- fiskální platební peněžní operace – změna zásoby, obligatorní charakter (daně, clo, poplatky)
- kreditní platební peněžní operace – dočasná změna peněžní zásoby
- asekurační platební peněžní operace – pojistné peněžní operace; mají obligatorní nebo fakultativní charakter
- sekuritní platební peněžní operace – nákup a prodej emitovaných cenných papírů, resp. emitování nových cenných papírů
- důchodkové platební peněžní operace – výplata pracovních, sociálních a kapitálových důchodů; jedná se o peněžní příjem pracovního, sociálního a kapitálového charakteru
- zbožně-peněžní platební operace – podstata spočívá v ekvivalentní výměně peněz za zboží a služby (podnikové finance)
Druhy peněžního obratu a peněžních plateb
- peněžní obrat – celkový součet peněžních plateb
- transferové platby – peněžní platby bez pohybu zboží (příjmy, důchody, úvěry, daně, poplatky, dotace)
- realizační peněžní obrat – realizace hrubého domácího produktu (HDP) (prodej zboží a služeb)
- realizační platby – tržby podniků
- platební operace (transferové a realizační) představují dynamický aspekt peněz
- peněžní zásoba jako souhrn hotovostních a bezhotovostních peněžních prostředků představuje statický aspekt peněz
- peněžní operace (platební, transformační, emisní) představují primární finanční činnost, která zároveň tvoří objektivní stránku financí
Definice financí
Finance představují soustavu peněžních operací a reálných peněz, prostřednictvím kterých dochází ke změně peněžní zásoby jednotlivých ekonomických subjektů.
Subjektivní stránka financí
Činnost v procesu změny peněžní zásoby, kterou se vytvářejí podmínky pro úspěšný průběh primární finanční činnosti, představuje subjektivní stránku financí. Rozhodující součástí subjektivní stránky financí je sekundární finanční činnost:
- nevystupují reálné peníze, ale pouze účetní, statistické
- vyplývá z přímých finančních činností
- sekundární finanční činnost zahrnuje:
- plánování, prognózování, projektování
- evidence primární finanční činnosti (statistika, výkaznictví)
- finanční kontrolu (finanční analýza, revize)
Další součástí subjektivní stránky jsou:
- finanční politika – činnost na bázi finančních nástrojů; zahrnuje rozpočtovou, daňovou, dotační, měnovou a celní politiku. Cíle finanční politiky jsou:
- rovnovážný vývoj národního hospodářství
- měnová stabilita
- efektivnost
- optimalizace tvorby
- optimalizace rozdělení národního důchodu
- finanční věda – cílem je optimalizovat objektivní stránku financí
- finanční právo – soubor finančních norem
- finanční soustava – finanční orgány a instituce, které řídí, organizují a člení se na:
- rozpočtovou finanční soustavu
- bankovní finanční soustavu
- pojišťovací finanční soustavu
- podnikovou finanční soustavu
Členění financí
Základní členění financí rozlišuje:
- podnikové finance
- veřejné finance (státní rozpočet, místní rozpočty územních samosprávných celků apod.)
- finanční prostředky bankovnictví
- finance pojišťovnictví (peněžní operace sociálního a zdravotního pojištění a peněžní operace asekurační)
- mezinárodní finance (peněžní operace, při kterých dochází ke změně cizozemské peněžní zásoby)
- finance obyvatelstva (peněžní příjmy a výdaje)
Peněžní oběh a měna
Měnovou nebo peněžní soustavou rozumíme způsob vydávání a oběhu peněz. Historicky známe tři druhy měnových soustav:
- metalické měnové soustavy
- úvěrové měnové soustavy
- papírové měnové soustavy
Metalická měnová soustava
- Zlatý monometalismus
- Bratttonwoodská soustava
Úvěrová měnová soustava
Úvěrová měnová soustava je založena na oběhu úvěrových peněz (bankovek). Bankovky byly vlastněmi směnkami centrálních bank, které sloužily jako úvěrové peníze a byly volně zaměnitelné za zlato.
Soustava papírových peněz
Papírové peníze v soustavě papírových peněz nabývají různé formy: formu státovek, nevyměnitelných bankovek a neplnohodnotných mincí.
Peněžní agregáty
Pro řízení toku peněz je velmi důležité sledovat množství peněz v ekonomice, tedy velikost peněžní zásoby. K tomuto účelu slouží jednotlivé peněžní agregáty. Peněžní agregáty jsou ukazatele peněžní masy, které se odlišují stupněm likvidity, tj. pohotovosti k platebním operacím. Změny v jednotlivých peněžních agregátech zároveň signalizují a indikují posuny celkové ekonomické aktivity. Peněžní agregáty vyjadřují množství peněz v ekonomice a rozlišují se na základě jejich likvidity, respektive doby, po kterou jsou vázány. Rozlišují se, zda se jedná o finanční prostředky hotovostní, určené k okamžitým operacím, nebo o prostředky časově vázané.
Peněžní rovnováha a její narušení
Peněžní rovnováha je stav, kdy nabídka zboží a služeb odpovídá kupní síle poptávky při relativně stabilní úrovni cen. Peněžní rovnováha je monetárním vyjádřením ekonomické rovnováhy. Inflace znamená překročení optimálního množství peněz v oběhu, projevuje se narušením peněžní rovnováhy a tlakem na růst cen. Neexistuje zřejmá souvislost mezi inflací a ekonomickým růstem. Redistribuční efekty inflace jsou ve prospěch státního rozpočtu a dlužníků, na úkor obyvatelstva a věřitelů. Existují objektivní a subjektivní příčiny inflace.
Měnová politika a nástroje měnové politiky
Měnová politika je systém opatření v oblasti měny, jimiž mají být prosazeny záměry emitenta peněz. Základním cílem měnové politiky bývá měnová rovnováha a stabilita. Gestorem měnové politiky je centrální emisní banka, která má výlučné právo vydávat peníze do oběhu. Nezávislost centrálních bank na orgánech státní správy (Federální rezervní systém v USA, Evropská centrální banka v Evropské unii). Hlavní úlohou centrální banky je zajistit přiměřenost množství peněz v oběhu a obezřetné podnikání komerčních bank (ochrana věřitelů).
Rozhodující nástroje měnové politiky
Mezi rozhodující nástroje měnové politiky patří:
- stanovení základní úrokové sazby
- operace na volném trhu (repotender, emise pokladničních poukázek)
- opatření v devizové politice (intervence, směnitelnost)
- limitování objemu poskytnutých úvěrů
- určování povinných minimálních rezerv
- stanovením základní úrokové sazby (diskontní) ovlivňuje centrální banka úrokovou politiku komerčních bank (celkovou úrokovou hladinu v národním hospodářství) a tím poptávku po úvěrech (například 14denní depozit v NBS za 0,75 %)
Operace na volném trhu
Mezi hlavní operace na volném trhu patří:
- sterilizační 14denní repotendry s cílem stáhnout nadbytečnou likviditu
- emise pokladničních poukázek se splatností 84 dní s cílem stáhnout nadbytečnou likviditu
