Financie a riziko
Riziko představuje míru nejistoty. Definice rizik naleznete na stránce Nejistota, riziko, čisté riziko. Když je narušena finanční stabilita, představuje riziko ztrátu. Na riziko působí externí (vnější) faktory, například faktory ekonomického charakteru – změna cen, energií, právní – změna zákonů, politické a demografické riziko, a interní (vnitřní) faktory, jako je organizační struktura, nedostatky nebo drahé suroviny.
Členění rizik
Členění rizik z hlediska výsledků hospodaření:
- Obchodní riziko – přechod na jiný produkt, změna nabídky a poptávky
- Finanční riziko – zvýšení fixních nákladů
- Čisté riziko
- Technologické riziko
- Ekonomické riziko – zvýšení cen
- Politické riziko – změna politického systému, legislativy
- Výrobní riziko – týká se výrobních faktorů – zvýšení ceny surovin, pracovní síly …
- Tržní – prodej, poptávka, nabídka
- Riziko v oblasti informatiky
Více informací o rizicích naleznete na stránce Riziko.
Určování faktorů odvětvových rizik
Tento přístup aplikují zejména banky při posuzování rizika v daných odvětvích. Při hodnocení rizika je důležité si uvědomit, že rizika jsou ovlivněna charakterem odvětví, což má vliv na směr a rychlost změn rizik.
Při hodnocení odvětvových rizik je ideální identifikovat rizikové charakteristiky, které ovlivňují všechny organizace podnikající v příslušném odvětví, bez ohledu na jejich individuální pozici na trhu a kvalitu managementu. Úkolem identifikace je posoudit budoucí krátkodobou likviditu organizace v daném odvětví. V krátkodobém ratingu je odvětvové riziko určeno především fluktuací poptávky, cenou a náklady. Rating odvětví poskytuje informace, které bankám umožňují identifikovat rozdíly jak mezi sektory, tak i uvnitř sektorů.
Klasifikační faktory rizika
Technické faktory jsou vyjadřovány kvantitativně a pro podniky by mělo být relativně snadné poznat míru rizika danou odchylkou od standardů určitého technického parametru. Technické faktory bývají často vyjadřovány kvalitativně, proto jejich měření je náročné a nepřesné. Vývoj těchto faktorů je obtížně předvídatelný a reakce na jejich změny může být pro podnik náročnější a dlouhodobější.
Ekonomické faktory zahrnují daňovou politiku státu, úrokovou politiku bank, ekonomickou stabilitu země, kurzové výkyvy, dovozní a vývozní politiku. Z pohledu podniku jsou tato rizika velmi těžko ovlivnitelná, přesto však musí podniky jednat tak, aby v daném makroekonomickém prostředí mohly efektivně fungovat, i když každý z těchto faktorů může mít na prosperitu podniku velmi významný dopad.
Sociálně-politické faktory jsou mnohem jemnější než předchozí dvě skupiny faktorů. Patří sem například regulace zaměstnanosti v podniku, účast pracovníků na řízení, obchodní smlouvy a podobně. Specifické na nich je, že mohou být snadno předmětem soudních sporů a mohou vyvolat neplánované vysoké náklady. Rizikovost těchto faktorů je velmi obtížné kvantifikovat.
Metody analýzy rizika
Mezi základní metody analýzy rizika patří:
- Statistická metoda – výpočet rizika vychází z rozdělení pravděpodobnosti, přičemž očekávaný výnos je průměrem možných výnosů. Riziko je dáno:
- rozptylem
- směrodatnou odchylkou od průměrné hodnoty očekávaných výnosů
- koeficientem variability (poměr průměrné hodnoty očekávaných výnosů a směrodatné odchylky)
- Analýza citlivosti – spočívá v určení citlivosti výnosu, resp. čisté současné hodnoty projektu na změnu faktorů, které tyto výnosy ovlivňují. Analyzuje se, jak se mění čistá současná hodnota projektu, pokud každý z faktorů představuje optimistickou a pesimistickou variantu vývoje. Významné jsou ty faktory, které způsobí výraznou změnu čisté současné hodnoty projektu.
Metody hodnocení investičních projektů
Známé jsou 4 metody hodnocení investičních projektů:
- Průměrná výnosnost investice
- Doba návratnosti
- Čistá současná hodnota
- Vnitřní míra výnosnosti
Průměrná výnosnost investice
Průměrná výnosnost investice vychází z průměrného ročního zisku po zdanění, který nejlépe vyjadřuje ekonomický přínos investice pro podnik. Výhodnější je projekt s vyšší průměrnou výnosností. Výnosnost projektu by měla být alespoň taková, jaká je současná výnosnost podniku jako celku.
Průměrnou výnosnost investičního projektu lze vyjádřit: V = suma Zi / (n * I), kde Zi je roční zisk z investice po zdanění, n je doba životnosti, I je průměrná roční hodnota investice (závisí na způsobu odpisování a výši předpokládané zůstatkové ceny, při lineárním odpisování a nulové zůstatkové ceně na konci životnosti představuje I počáteční cenu investice). Výhodou této metody je jednoduchost, nevýhodou je, že nezohledňuje časovou hodnotu peněz.
Doba návratnosti
Doba návratnosti vyjadřuje čas, za který se vrátí vložené kapitálové výdaje z peněžních příjmů plynoucích z užívání nového investičního majetku získaného investováním. Projekt je výhodnější, pokud je doba návratnosti kratší. Tento aspekt zohledňuje požadavek likvidity investora. Vypočítá se tak, že se určí každoroční zisk po zdanění a odpisy, a tyto peněžní příjmy z investice se kumulativně sčítají. Doba návratnosti je pak rok, ve kterém se kumulované peněžní příjmy rovnají vloženým investičním výdajům.
Touto metodou lze porovnávat projekty s stejnou dobou životnosti a podobným průběhem uvolňování cash flow. Nevýhodou je, že nebere v úvahu časový faktor ani cash flow vzniklé po době návratnosti, které by mohly zvýšit průměrnou výnosnost investice.
Čistá současná hodnota
Čistá současná hodnota představuje nejpoužívanější metodu investičního rozhodování, která zohledňuje časovou hodnotu peněz. Přepočet netto cash flow se provádí pomocí diskontu (odúročitele), kde jako míru lze použít cenu kapitálu na finančním trhu, míru bezrizikového investování, míru výnosu podnikového kapitálu nebo jinou úrokovou míru, která představuje požadovanou či zvolenou míru výnosu kapitálu.
Čistá současná hodnota (ČSH) představuje rozdíl mezi současnou (diskontovanou) hodnotou ročních peněžních příjmů (tj. budoucí cash flow diskontované mírou výnosu, kterou jsme si stanovili) a kapitálovými výdaji (v případě delší doby výstavby také diskontovanými). Všechny projekty s kladnou ČSH jsou přijatelné, přičemž při výběru z více variant se preferuje ta s vyšší ČSH.
Při hodnocení investičních variant se používá index současné hodnoty, který se vypočítá jako poměr mezi diskontovanými cash flow a kapitálovými výdaji. Všechny projekty s indexem SH vyšším než 1 jsou přijatelné, výhodnější je varianta s vyšším indexem. Porovnávání projektů podle indexu SH se využívá při sestavování kapitálového rozpočtu zejména tehdy, má-li podnik omezené kapitálové výdaje.
Vnitřní míra výnosnosti
Vnitřní míra výnosnosti je taková úroková míra, při které se součet současné hodnoty cash flow z investice rovná hodnotě kapitálových výdajů (případně součtu současné hodnoty kapitálových výdajů). Je to diskontní sazba, při níž se ČSH projektu rovná 0 a index SH rovná 1. Při této metodě hledáme úrokovou míru, která splňuje uvedené podmínky. Výpočet lze provádět iterativně, tedy metodou pokusů a omylů, nebo jednoduchou lineární interpolací: VMV = in + (ČSHn / (ČSHn – ČSHv)) * (iv – in). Při výběru z více variant se upřednostňují projekty s vyšší VMV. VMV vyjadřuje nejvyšší přípustné úrokové zatížení projektu. Při vyšší úrokové sazbě přestává být projekt výhodný, ČSH je záporná. VMV má však svá omezení a může vést k nesprávným závěrům, případně ji nelze použít ve dvou případech:
- pokud existují nestandardní peněžní toky, tj. dochází k opakované změně z negativního na pozitivní tok – v takovém případě vyhovuje podmínce více VMV
- pokud se vybírá mezi vzájemně se vylučujícími projekty – v tom případě je výběr závislý na zvolené metodě hodnocení.
Riziko investičních projektů
Riziko investičního projektu spočívá v tom, že skutečné hospodářské výsledky se budou odchylovat od předpokládaných zejména směrem ke ztrátě. Úspěch investičního projektu mohou ovlivnit například:
- výraznější změny poptávky a pokles odbytu,
- změny cen vstupů i výstupů,
- podcenění investičních nákladů a nároků na pracovní kapitál, zejména při prodlužování doby výstavby a náběhu,
- nevyužívání kapacit podléhající plánům projektu,
- změny makroekonomické a hospodářské politiky (daně, devizové kurzy apod.),
- změny mezinárodního ekonomického a politického prostředí.
Jedná se o faktory rizika, které podnik nemůže ovlivnit buď vůbec (daně, devizové kurzy apod.), nebo jen do určité míry (prodejní ceny, ceny vstupů uzavřením dlouhodobých kontraktů apod.).
Analýza rizika by se měla provádět v průběhu přípravy investičního projektu
a měla by mít tyto fáze:
- Stanovení kritických faktorů investičního projektu, které mohou způsobit významné změny v efektivnosti investice. Nejčastěji se používá analýza citlivosti, jež určí rozhodující faktory (obvykle realizační ceny nebo ceny vstupů).
- Určení bodu zvratu investičního projektu, který stanoví, od jakého kritického objemu produkce je projekt ziskový. Kritický objem produkce závisí na:
- podílu fixních nákladů na celkových nákladech – čím vyšší podíl fixních nákladů, tím vyšší kritický bod,
- rozdílu mezi prodejní cenou a variabilními náklady na jednotku – čím větší rozdíl, tím nižší kritický bod.
- Kvantifikace rizika pomocí různých metod a vyhodnocení jeho dopadů na ekonomická kritéria investičního projektu. Lze použít techniku tzv. varovného scénáře, tj. stanovení efektivity investice ve velmi nepříznivých podmínkách (např. nevyužití výrobní kapacity, pokles prodejních cen), nebo techniku rozhodovacích stromů, která analyzuje pravděpodobnost vzniku postupných událostí či simulační analýzu (např. Monte Carlo), která nepočítá s jednotlivými faktory izolovaně jako analýza citlivosti, ale zohledňuje různé kombinace faktorů a jejich vzájemné působení. Jde o určení pravděpodobnosti rizikové situace, možných odchylek od očekávaných výsledků buď směrem žádoucím (zlepšení hospodářského výsledku), nebo nežádoucím (zhoršení výsledku), a posouzení přijatelnosti či nepřijatelnosti rizika daného projektu.
- Příprava a realizace různých způsobů snížení rizika včetně přípravy plánů nápravných opatření pro vybr
