Finanční a riziko
Riziko představuje míru nejistoty. Definice rizik najdete na stránce Neistota, riziko, čisté riziko. Když dojde k narušení finanční stability, znamená to riziko ztráty. Na riziko působí externí (vnější) faktory, například faktory ekonomického charakteru – změna cen, energií, právní – změna zákonů, politické a demografické riziko, a interní (vnitřní) faktory, jako je organizační struktura, nezdary nebo drahé suroviny.
Členění rizik
Členění rizik z hlediska výsledků hospodaření:
- Obchodní riziko – přechod na jiný produkt, změna nabídky a poptávky
- Finanční riziko – zvýšení fixních nákladů
- Čisté riziko
- Technologické riziko
- Ekonomické riziko – zvýšení cen
- Politické riziko – změna politického systému, legislativy
- Výrobní riziko – týká se výrobních faktorů – zvýšení ceny surovin, pracovní síly…
- Tržní riziko – prodej, poptávka, nabídka
- Riziko v oblasti informatiky
Více o rizicích se dozvíte na stránce Riziko.
Určování faktorů odvětvových rizik
Tento přístup aplikují především banky při posuzování rizika v konkrétních odvětvích. Při hodnocení rizika je důležité si uvědomit, že rizika jsou ovlivněna charakterem odvětví, což má vliv na směr a rychlost změn rizik.
Při hodnocení odvětvových rizik je ideální identifikovat rizikové charakteristiky, které ovlivní všechny organizace působící v daném odvětví bez ohledu na jejich individuální postavení na trhu a kvalitu managementu. Úkolem identifikace je ohodnocení budoucí krátkodobé likvidity organizace v daném odvětví. V krátkodobém ratingu je odvětvové riziko určeno především fluktuací poptávky, ceny a nákladů. Rating odvětví poskytuje informace, které bankám umožňují identifikovat rozdíly jak mezi sektory, tak i uvnitř sektorů.
Klasifikační faktory rizika
Technické faktory jsou vyjadřovány kvantitativně a mělo by být pro podniky relativně jednoduché poznat míru rizika danou odchylkou od standardů určitého technického parametru. Technické faktory bývají často vyjadřovány kvalitativně, proto je jejich měření náročné a nepřesné. Vývoj těchto faktorů je obtížně předvídatelný a reakce na jejich změny může být pro podnik náročnější a dlouhodobější.
Ekonomické faktory zahrnují daňovou politiku státu, úrokovou politiku bank, ekonomickou stabilitu země, měnové kurzy, dovozní a vývozní politiku. Z pohledu podniku jsou tato rizika velmi obtížně ovlivnitelná, ale přesto musí podniky jednat tak, aby mohly v daném makroekonomickém prostředí efektivně fungovat, i když každý z těchto faktorů může mít významný dopad na prosperitu podniku.
Socio-politické faktory jsou mnohem jemnější než předchozí dvě skupiny faktorů. Patří sem například regulace zaměstnanosti v podniku, participace pracovníků na řízení, obchodní smlouvy apod. Specifičností těchto faktorů je, že mohou být snadno předmětem soudních sporů a mohou vyvolat neplánované vysoké náklady. Kvantifikace rizikovosti těchto faktorů je velmi obtížná.
Metody analýzy rizika
Mezi základní metody analýzy rizika patří:
- statistická metoda – výpočet rizika vychází z rozložení pravděpodobnosti, přičemž očekávaný výnos je průměrem možných výnosů. Riziko je dáno:
- rozptylem
- směrodatnou odchylkou od průměrné hodnoty očekávaných výnosů
- koeficientem variability (poměr průměrné hodnoty očekávaných výnosů a směrodatné odchylky)
- analýza citlivosti – spočívá v určení citlivosti výnosu, resp. čisté současné hodnoty projektu na změnu faktorů, které tyto výnosy ovlivňují. Analyzuje se, jak se mění čistá současná hodnota projektu, pokud každý z faktorů vyjadřuje optimistickou a pesimistickou alternativu vývoje. Významné jsou ty faktory, které vyvolají značnou změnu čisté současné hodnoty projektu.
Metody hodnocení investičních projektů
Známé jsou 4 metody hodnocení investičních projektů:
- průměrná výnosnost investice
- doba návratnosti
- čistá současná hodnota
- vnitřní míra návratnosti
Průměrná výnosnost investice
Průměrná výnosnost investice vychází z průměrného ročního zisku po zdanění, který nejlépe vyjadřuje ekonomický přínos investice pro podnik. Výhodnější je projekt s vyšší průměrnou výnosností. Výnosnost projektu by měla být alespoň taková, jaká je současná výnosnost podniku jako celku.
Průměrná výnosnost investičního projektu se dá vyjádřit: V = suma Zi / (n * I), kde Zi je roční zisk z investice po zdanění, n je doba životnosti, I je průměrná roční hodnota investice (závisí na způsobu odpisování a výši předpokládané zůstatkové ceny, při lineárním odpisování a nulové zůstatkové ceně na konci životnosti představuje průměrná investice cca polovinu pořizovací ceny). Výhodou této metody je jednoduchost, nezohledňuje však časovou hodnotu peněz.
Doba návratnosti
Doba návratnosti vyjadřuje dobu, za kterou se vrátí vložené kapitálové výdaje z peněžních příjmů plynoucích z užívání nového investičního majetku získaného investováním. Projekt je výhodnější, pokud je doba návratnosti kratší. Tento aspekt zohledňuje požadavek likvidity investora. Výpočet se provádí tak, že se určí každoroční zisk po zdanění a odpisy a tyto peněžní příjmy z investice se kumulativně sčítají. Doba návratnosti je pak rok, ve kterém se kumulované peněžní příjmy rovnají vloženým investičním výdajům.
Touto metodou je možné porovnávat projekty se stejnou dobou životnosti a s podobným průběhem uvolňování cash flow. Nevýhodou je, že nezohledňuje faktor času ani cash flow vznikající po době návratnosti, které by mohly zvýšit průměrnou výnosnost investice.
Čistá současná hodnota
Čistá současná hodnota představuje nejpoužívanější metodu investičního rozhodování, která zohledňuje časovou hodnotu peněz. Přepočet netto cash flow se provádí pomocí diskontu (odsazení úrokem), kde jako míru lze použít cenu kapitálu na finančním trhu, míru bezrizikového investování, míru výnosu podnikového kapitálu nebo jinou úrokovou sazbu, která představuje požadovanou nebo zvolenou míru výnosu kapitálu.
Čistá současná hodnota (ČSH) je rozdíl mezi současnou (diskontovanou) hodnotou ročních peněžních příjmů (tj. budoucích cash flow diskontovaných mírou výnosu, kterou jsme si stanovili) a kapitálovými výdaji (v případě delší doby výstavby také diskontovanými). Všechny projekty, které mají kladnou ČSH, jsou přijatelné a při výběru z více projektů se upřednostňuje varianta s vyšší ČSH.
Při hodnocení investičních variant se používá index současné hodnoty, který se vypočítá jako poměr mezi diskontovanými cash flow a kapitálovými výdaji. Všechny projekty s indexem SH vyšším než 1 jsou přijatelné, výhodnější je varianta s vyšším indexem. Porovnávání projektů podle indexu SH se využívá při sestavování kapitálového rozpočtu zejména tehdy, pokud má podnik omezené kapitálové výdaje.
Vnitřní míra návratnosti
Vnitřní míra návratnosti je úroková sazba, při níž se současná hodnota cash flow z investice rovná kapitálovým výdajům (popř. současná hodnota kapitálových výdajů). Je to diskontní sazba, při níž je čistá současná hodnota projektu rovna 0 a index současné hodnoty je 1. Při této metodě hledáme úrokovou sazbu, která vyhovuje uvedeným podmínkám. Výpočet lze provádět iterativně, tedy metodou pokusů a omylů, nebo jednoduchou lineární interpolací: VMV = in + (ČSHn / (ČSHn – ČSHv)) * (iv – in). Při výběru z více variant dáváme přednost projektům s vyšší VMV. Vnitřní míra návratnosti vyjadřuje nejvyšší přípustné úrokové zatížení projektu. Při vyšší úrokové sazbě projekt přestává být výhodný a ČSH se stává zápornou. VMV má však i svá omezení, může vést k chybným závěrům, nebo se nedá použít v těchto případech:
- pokud existují neobvyklé peněžní toky, tj. dochází ke změně z negativního na pozitivní cash flow více než jednou – v takovém případě vyhovuje podmínce více VMV
- pokud se vybírá mezi vzájemně se vylučujícími projekty – výběr projektu závisí na zvolené metodě hodnocení
Riziko investičních projektů
Riziko investičního projektu spočívá v tom, že skutečné hospodářské výsledky se odchýlí od výsledků předpokládaných zejména směrem ke ztrátě. Úspěch investičního projektu mohou ovlivnit například:
- výraznější změny poptávky a pokles odbytu,
- změny cen vstupů i výstupů,
- podcenění investičních nákladů a požadavků na pracovní kapitál, zejména při prodlužování doby výstavby a náběhu,
- nevyužívání kapacity pod podle předpokladů projektu,
- změny makroekonomické a hospodářské politiky (daně, devizové kurzy apod.),
- změny mezinárodního ekonomického a politického prostředí.
Jedná se o rizikové faktory, které podnik nemůže ovlivnit ani vůbec (daně, devizové kurzy apod.), nebo jen do určité míry (prodejní ceny, ceny vstupů uzavřením dlouhodobých kontraktů apod.).
Analýza rizika by měla být prováděna v průběhu přípravy investičního projektu a měla by zahrnovat tyto etapy:
- Určení kritických faktorů investičního projektu, které mohou vést k výrazným změnám v efektivnosti investice. Nejčastěji se používá analýza citlivosti, která určí rozhodující faktory (obvykle realizační ceny nebo ceny vstupů).
- Určení bodu zvratu investičního projektu, který stanoví, od jakého kritického objemu produkce začne být projekt ziskový. Kritický objem produkce závisí na:
- podílu fixních nákladů na celkových nákladech – čím je podíl fixních nákladů vyšší, tím je kritický bod vyšší,
- rozdílu mezi prodejní cenou a variabilními náklady na jednotku – čím je tento rozdíl větší, tím nižší je kritický bod.
- Kvantifikace rizika pomocí různých metod a určení jeho důsledků na ekonomická kritéria investičního projektu. Lze použít techniku tzv. varovného scénáře, tj. určit efektivnost investice za velmi nepříznivých podmínek (nevyužití výrobní kapacity, pokles prodejních cen), nebo techniku rozhodovacích stromů, která se zabývá pravděpodobností vzniku následných událostí, či simulační analýzu (např. Monte Carlo), která neanalyzuje jednotlivé faktory izolovaně jako analýza citlivosti, ale může zohlednit různé kombinace faktorů a jejich vzájemné působení. Jde o určení pravděpodobnosti rizikové situace, odchylek od očekávaných peněžních toků směrem žádoucím (tedy zlepšení výsledku hospodaření) nebo nežádoucím (zhoršení výsledku hospodaření), a posouzení přijatelnosti či nepřijatelnosti rizika daného projektu.
- Příprava a realizace různých způsobů snižování rizika, včetně přípravy plánů korekčních opatření pro vybrané kritické situace v budoucnosti a případné tvorby finančních rezerv.
K přístupům zaměřeným na snížení nepříznivých dopadů rizika patří především:
- zajištění flexibility projektu, což umožní pružně reagovat na různý vývoj, například výrobní zařízení univerzálního charakteru umožňuje širší výrobní sortiment, takové organizační a nákladové systémy, které zkracují dobu reakce podniku na změny trhu,
- diverzifikace rizika, která umožní rozložit riziko na co nejširší základnu. Může se jednat o diverzifikaci výrobního programu (horizontální nebo vertikální), diverzifikaci zákazníků a odbytových cest, diverzifikaci zabezpečení vstupů, geografickou diverzifikaci, která využívá lepší podmínky podnikání v různých regionech apod.
- rozdělení rizika, například tvorbou společných podniků (joint venture) a podobně.
Riziko investování
Dalším aspektem, který je nutné zohlednit při investičním a finančním rozhodování, je stupeň nejistoty a rizika při odhadu a možné variabilitě očekávaných cash flow z investice – riziko investování. Riziko spojené s dlouhodobou hmotnou investicí by mělo být promítnuto při kvantifikaci očekávaných cash flow.
Při kvantifikaci rizika a následném investičním rozhodnutí je důležitý postoj k riziku. Podnikatel
