Finance domácností
Ekonomika domácností (domácí hospodářství) je ekonomická disciplína, která zkoumá domácnosti jako ekonomické jednotky, jež společně vlastí majetek, užívají příjmy a přijímají ekonomická rozhodnutí. Sociologie zkoumá chování a jednání jednotlivců a skupin, zatímco ekonomie specifikuje tato jednání a chování v rámci hospodaření.
Domácnost je nejmenší reálná sociální skupina se společným hospodařením a bydlením. Domácnost může mít i jediného člena. Domácnost je samostatně hospodařící skupina občanů, která spolu trvale žije a společně hradí náklady na své potřeby.
Domácnosti jsou základní subjekty trhu, které na něm vystupují zejména jako kupující (nakupují spotřební zboží a služby) a také jako prodávající, protože prodávají výrobní faktory (například práci), případně své zboží (například vypěstovanou zeleninu a ovoce).
Nejdůležitějším subjektem na trhu práce, který tvoří nabídku, jsou domácnosti. Tato nabídka je ohraničena několika faktory:
- počtem pracovní schopného obyvatelstva
- cenovou hladinou
- daňovým zatížením
Na trh práce působí stejné zákonitosti jako na ostatních trzích. Poptávku po práci určují firmy, podniky a další výrobci. Závisí na ostatních výrobních faktorech, zejména na velikosti kapitálu a použité technologii. Poptávka po práci je odvozená poptávka, což znamená, že závisí na poptávce po výsledcích této práce. Nabídka práce tedy představuje počet pracovně schopných osob, které tvoří všichni lidé, kteří aktivně pracují, ale také nezaměstnaní.
Velikost nabídky práce souvisí především s mezními náklady domácnosti při vynaložení práce a odměnou za vykonanou práci. Domácnost je v rovnováze, pokud námaha při práci se rovná efektu, který práce přináší. To vede k ovlivnění velmi důležitého ukazatele v makroekonomii, a to je míra nezaměstnanosti.
Potřeby a jejich členění
Potřeby jsou ve skutečnosti uvědomělé nedostatky lidí. Naše potřeby jsou nekonečné, ale jsou omezené příjmy. Cílem ekonomiky je naše potřeby uspokojit. Domácnost má čtyři funkce: ekonomickou, sociální, reprodukční a výchovnou.
Potřeby dělíme:
- Členění potřeb podle materiální podstaty:
- hmotné – potřeba mít auto
- nehmotné – potřeba umět řídit
- Potřeby podle naléhavosti uspokojování:
- životně nezbytné – potřeba jíst, pít, spát
- kulturní a luxusní – potřeba vlastnit počítač, navštívit divadlo
- Členění potřeb podle počtu nositelů potřeb:
- individuální potřeby – potřeba jít někam na večeři
- kolektivní potřeby – potřeba dosáhnout úspěchu ve sportu
- společenské potřeby – potřeba světového míru
Spotřeba
Domácnosti se podílejí především na spotřebě statků a služeb, které získaly v procesu rozdělování a směny. Zaměstnaný člověk si za svou mzdu a práci může koupit potraviny, oděvy, má výdaje na vzdělání, kulturu, sport, ale může se rozhodnout i pro mnoho dalších věcí. Domácnosti, které vlastní pozemek nebo pozemky, pak mohou tyto pozemky pronajmout nebo prodat. Tím, že je prodají nebo pronajmou, vlastně si zajistí uspokojení svých potřeb. Více na stránce: Podílové vlastnictví, bezpodílové vlastnictví, držba. Dále pak na stránce Vydržení.
Majetek domácnosti
Majetek domácností se dělí na:
- movitý (zařízení domácnosti, vybavení domácnosti, elektrospotřebiče, peníze a cenné papíry, drahé kovy a výrobky z nich, umělecké předměty, písemnosti, sbírky)
- nemovitý (pozemky, které rozlišujeme na zemědělské pozemky, lesní pozemky, stavební pozemky a ostatní pozemky)
- osobní majetek (dělíme ho podle toho, zda si uchovává svou hodnotu, neznehodnocuje se nebo dokonce i zhodnocuje)
Domácí hospodaření
Až do období první společenské dělby práce si lze představit existující hospodářské jednotky jako uzavřené domácí hospodářství. V tomto hospodářství se realizovala výroba i spotřeba podle požadavků uzavřené rodiny nebo kmene.
Naturalální směna
Nejprve existovala naturalální směna (směna zboží za zboží). Tato směna byla velmi komplikovaná a nepraktická. Proto se později zboží postupně vyčleňovala různá zboží (dobytčí, kožešiny, drahé kovy, …).
Peníze a jejich potřeba
Velikost peněžní potřeby závisí na počtu členů, věku, vzdělání, zájmech a tradicích. Peněžní platby jsou kryty peněžními zdroji, které představují souhrn všech peněžních důchodů. Peněžním hospodařením se rozumí způsoby a metody uspokojování potřeb domácnosti jako celku, ale i každého jednotlivě.
Peněžní hospodaření domácností
Peněžní hospodaření domácností zahrnuje: tvorbu peněžních fondů a jejich rozdělení. Vzájemný vztah mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji označujeme jako peněžní bilanci. Peněžní bilance se sleduje na celospolečenské úrovni, pak hovoříme o peněžní bilanci obyvatelstva. Základem je peněžní bilance hrubých peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva.
Hrubé peněžní příjmy se skládají z peněžních příjmů ze zaměstnání, sociálních příjmů, z prodeje výrobků, peněžních příjmů, vybraných úspor a půjček.
Hrubé peněžní výdaje sestávají z výdajů na potraviny a nápoje, výdajů na průmyslové zboží, výdajů za služby, plateb a výdajů na soukromé podnikání a další poplatky.
Rozpočty domácností
Rozpočty domácností mají příjmovou a výdajovou část, přičemž by mezi nimi měl být soulad. Pokud tento soulad nenastane, měla by domácnost překlenout rozdíl rezervami. Proto by si domácnosti měly tvořit různé fondy. Základem by měl být měsíční rozpočet domácnosti, jehož příjmovou část tvoří pravidelné měsíční příjmy. Proto by jej neměly doplňovat jiné zdroje.
Dalším rozpočtem je rozpočet roční. Tento rozpočet tvoří fondy střednědobých ročních potřeb. Tento fond by měl sdružovat peněžní prostředky nepoužité na běžné potřeby, tedy úspory z měsíčního rozpočtu a další příjmy. Ve výdajové části rozpočtu by ze střediskového fondu měly být realizovány nákupy předmětů dlouhodobé spotřeby. Investičně náročné potřeby se uspokojují z fondu dlouhodobých potřeb, nazývaného také investičním fondem.
Peněžní bilance může být vyjádřena také pomocí peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva vyjádřených na 1 obyvatele za rok či za měsíc. V současné době se informace o příjmech a výdajích evidují v členění: domácnosti zaměstnanců, samostatně ekonomicky činných (podnikatelů) a domácnosti rolníků a důchodců. Třídění je také podle počtu členů domácnosti, počtu nezaopatřených dětí a dle výše příjmů.
Spotřeba domácností
Základem peněžní bilance jsou peněžní příjmy obyvatelstva, které představují jeho potenciální spotřebu. Výdaje domácností výrazně ovlivňuje státní politika. Výdaje v minulosti byly hrazeny státem, takže domácnost nepotřebovala tolik finančních prostředků v hotovosti (centrálně řízená ekonomika – příkazová ekonomika). Spotřeba byla převážně zaměřena na výživu a ošacení. Výdaje kryjí potřeby členů domácnosti.
Spotřeba domácností se odvíjí od důchodů. Čisté peněžní výdaje domácností se v podstatě shodují s čistými příjmy. Rozdíl mezi nimi představuje přírůstek nebo úbytek hotovosti, jehož pohyb se sleduje. Rozdíl mezi hrubým a čistým příjmem tvoří odvody. Jedná se o odvody na zabezpečení v případě nemoci, úrazu, nezaměstnanosti a hmotné zabezpečení v důchodu. Perspektivní růst produktivní práce se projeví zvýšením průměrné mzdy jak v nominální, tak i reálné hodnotě.
Výdaje domácností v ČR
Struktura výdajů domácností v České republice:
- potraviny, nápoje 39 %
- oděvy, obuv 11 %
- energie, bydlení 17 %
- nábytek, potřeby do domácnosti 6 %
- zdravotní služby 1 %
- doprava 10 %
- kultura 8 %
- ostatní 8 %
Životní úroveň domácností
Životní úroveň je stupeň uspokojení životních potřeb lidí a souhrn podmínek, v nichž se tyto potřeby uspokojují. Životní úroveň vyjadřujeme také tzv. ekonomickou úrovní. Ekonomickou úroveň vyjadřujeme jako efektivní využití disponibilních výrobních faktorů země. Ekonomická síla je absolutní objem finálních výrobků a služeb za určité období. Změna ekonomické síly a ekonomické úrovně se nazývá ekonomický růst.
