Finanční investice

Finanční investice

Finanční investice jsou takzvané finanční prostředky po použití, tedy finanční prostředky nabývající podobu investic. Investice lze popsat jako tok výdajů, který zvyšuje kapitálový fond. Výsledkem investování je další růst budoucí produkce, stejně jako růst příjmů. (ŠÍBL, D. a kol., 2002) Investice lze rozdělit na reálné a finanční, jejich charakter závisí na jejich využití.

Členění investic

Investice pro podnik znamenají delší vázání svých finančních prostředků, od kterých se v budoucnu očekává určitý přínos, tedy zisk. V závislosti na tom, jaký druh majetku podnik investicí získá, lze investice dělit na (Vlachynský et al., 2009, s. 235):

• hmotné investice – jde o investice, jejichž výsledkem je dlouhodobý hmotný majetek nebo oběžný majetek převážně zásoby,
• nehmotné investice – jejich výsledkem je nehmotný majetek, např. ocenitelná práva jako patenty, licence, software, ochranná známka, ocenitelná práva jako patenty,
• finanční investice – jedná se o investice, jejichž výsledkem je např. podíl na majetku jiného podniku nebo krátkodobé cenné papíry jako součást oběžného majetku.

Dlouhodobé investice podniku představují tu část peněžních výdajů, u nichž se předpokládá, že očekávané příjmy nastanou během delšího časového období, což v praxi většinou znamená více než jeden rok. Tyto uvedené peněžní výdaje nazýváme kapitálovými výdaji. U provozních výdajů se očekávaná návratnost zpravidla vyskytuje během jednoho roku.

Z důvodu potřeby podniku sledovat makroekonomické veličiny, financování podniku a účetnictví je důležité investice přesněji definovat. Z makroekonomického hlediska rozlišujeme (Valach, 2006, s. 17–20) investice na hrubé investice a čisté investice.

Hrubé investice

Hrubé investice představují přírůstek investičních statků za dané období. V současné metodice národních účtů se do nich pod názvem tvorba hrubého kapitálu zahrnují následující části:

• pořízení a úbytek hmotných fixních aktiv (týká se především budov, zařízení a strojů),
• pořízení a úbytek nehmotných fixních aktiv (např. licence, patenty),
• změna stavu zásob (včetně strategických vládních rezerv).

Hrubé investice nesmíme zaměňovat se stavem investičních statků k určitému okamžiku. Zatímco investice představují tokovou veličinu za určité období, které obnovuje případně rozšiřuje investiční statky, investiční statky jsou stavovou veličinou k určitému okamžiku. Důležité je uvědomit si, že mezi hrubé investice zahrnujeme i změny zásob, avšak předměty dlouhodobé spotřeby k uspokojení konečné spotřeby domácnosti, stejně jako změny vojenského arzenálu pořizované vládou k vojenským účelům, do této kategorie nepatří.

Čisté investice

Čisté investice představují hrubé investice snížené o opotřebený kapitál, většinou formou kapitálové spotřeby nebo odpisů. Čisté investice tvoří podstatně méně než polovinu hrubých investic.

Reálné investice

Reálné investice nastávají tehdy, pokud se investice přemění na reálný produkt, mohou to být stroje, zařízení, budovy apod. Tento typ lze financovat například z úvěrových zdrojů, kdy věřitelé půjčují dlužníkům prostřednictvím úvěrů. Samozřejmě očekávaný zisk – výnos nastává ve formě úroku. U takového typu po dohodnuté době půjčené prostředky vracejí a získaný výnos je pro věřitele ziskem.

Největší výhodou je jejich reálná podoba a užitečnost. V nemovitostech lze bydlet nebo je pronajímat, archivované víno lze vypít nebo dále prodat. Nevýhodou takových reálných aktiv je nižší likvidita, tedy nižší rychlost jejich přeměny na peníze. Reálné investice zahrnují podnikání, nemovitosti, sběratelské předměty, movité věci apod.

Finanční investice

Mezi finanční investice patří například vklady do peněžních vkladů, životního či důchodového pojištění, do cenných papírů. V případě věřitelů jde o finanční kapitál získaný prodejem cenných papírů a z pohledu investorů je jejich nákup motivován výnosem. U cenných papírů, které představují nárok jejich majitele na půjčenou částku, tato částka představuje investovanou sumu finančních prostředků, zároveň však majitel má nárok i na dividendu, úrok či jiný kapitálový výnos.

Na finančním trhu se prodej a nákup cenných papírů uskutečňuje prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, kterými jsou nejčastěji investiční společnosti, banky a obchodníci s cennými papíry. Finanční investice zahrnují dluhopisy, peněžní vklady.

Investice do finančního majetku

Na finančním trhu zabezpečují společnostem kapitál a další rozvoj finanční investice do různých instrumentů. Jak již bylo zmíněno v předchozích částech této práce, cenné papíry tvoří největší část finančních, ale i nehmotných investic, zejména z hlediska frekvence a objemu využití.

Pro lepší pochopení jsme se rozhodli podrobněji se zabývat základními finančními instrumenty, mezi které patří akcie, dluhopisy a finanční deriváty.

Dluhopisy

Jak jsme již v předchozí části uvedli, dluhopisy jsou cenné papíry vydávané vládami, podniky, veřejnými institucemi, městy, obcemi nebo mezinárodními institucemi za účelem získání kapitálu od investorů. Dluhopis vyjadřuje dluhový závazek emitenta vůči věřitelům, jde o dluhový nebo úvěrový cenný papír. Základní charakteristikou je, že mají svou dobu splatnosti a jsou vydávány s výjimkou na dobu určitou.

Dluhopisy řeší také zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech v platném znění, který definuje dluhopis jako „cenný papír, s nímž je spjato právo majitele požadovat splácení dlužné částky v nominální hodnotě a vyplácení výnosů z ní k určitému datu, a povinnost osoby oprávněné vydávat dluhopisy (emitenta) tyto závazky splnit.“

Investoři je nakupují, protože s jejich držením je spojena pravidelná výplata tzv. kuponu, což je úrok z půjčené částky. V době splatnosti je dluhopis investorovi splacen ve výši nominální hodnoty, a to buď jednorázově nebo v splátkách. Dluhopisy mají:

• tržní hodnotu, což je stanovená cena na burze,
• nominální hodnotu, hodnotu, kterou investor obdrží k datu splatnosti dluhopisu,
• emisní kurz, což je cena, za kterou je dluhopis při vydání emitentem prodáván investorům.

Dluhopisy se používají v několika podobách, například:

• vkladové listy vydávané bankami jako potvrzení o vkladu, s dobou splatnosti od 1 měsíce do několika let, přičemž úrokový výnos je u nich vyšší než u termínovaných vkladů,
• ve formě obligace, kde je doba splatnosti 5 a více let,
• jako hypoteční zástavní listy, které patří mezi nejbezpečnější cenné papíry, vydává je hypoteční banka a slouží k poskytování hypotečních úvěrů. Tyto pohledávky jsou zajištěné zástavním právem k nemovitostem. Jsou vydávány na 5 a více let.

Rating a ratingové hodnocení u dluhopisů

Rating lze charakterizovat jako nezávislý pohled na finanční zdraví společnosti s vysoce odborným názorem na finanční stabilitu dlužníka a na riziko. Rating se používá jako nejdůležitější ukazatel u dluhopisů. Jde o signál důvěryhodnosti emitenta dluhopisu. Vyjadřuje hodnocení úvěrové kvality emitentů dluhopisů.

Známé jsou různé druhy ratingů:

• rating států,
• rating finančních institucí,
• rating subjektů bankovního sektoru,
• rating ostatních finančních institucí,
• rating průmyslových subjektů,
• rating pojišťovacího sektoru,
• rating nefinančních institucí,
• rating subjektů,
• rating subjektů služeb,
• rating měst a obcí,
• rating projektů,
• rating emisí.

Ratingové hodnocení vytvářejí ratingové agentury, jejichž úkolem je poskytovat účastníkům transakcí na finančním a kapitálovém trhu různé druhy finančních i nefinančních analýz a kategorizací rizik. Rating společnosti lze popsat jako vyjádření názoru na finanční stabilitu a sílu dlužníka, jeho důvěryhodnost a kredibilitu z hlediska schopnosti splácet své budoucí závazky. Rating vyjadřuje názor na schopnost, připravenost a ochotu dlužníka splácet své závazky ke dni splatnosti.

Hodnocení ratingu jednotlivých agentur je do určité míry odlišné. Kódy ratingu jsou označeny především písmeny abecedy, přičemž podle posloupnosti představuje A nejlepší hodnocení a D nejnižší hodnocení. Jak můžeme vidět v Tabulce 1, je zde rozdělení ratingových stupňů jednotlivých ratingových agentur. Riziko uvedené v tabulce je rozděleno do dvou stupňů: investičního a spekulativního, přičemž spekulativní je vysoce rizikové, ale nabízí nadprůměrný ziskový potenciál.

Nejen každá agentura má své hodnocení, ale liší se rovněž v časovém horizontu; rating se dělí na krátkodobý a dlouhodobý.