Finanční investice

Finanční investice

Finanční investice jsou takzvané finanční prostředky po použití, tedy finanční prostředky nabývající formu investic. Investice lze popsat jako tok výdajů, který zvyšuje kapitálovou zásobu. Výsledkem investování je další růst budoucí produkce, stejně jako růst příjmů. (ŠÍBL, D. a kol., 2002) Investice lze rozdělit na reálné a finanční, jejich charakter závisí na jejich využití.

Členění investic

Investice pro podnik znamená delší vázání svých finančních prostředků, od kterých se v budoucnu očekává určitý přínos či zisk. V závislosti na tom, jaký druh majetku podnik investicí získá, lze investice dělit na (Vlachynský et al., 2009, s. 235):

• hmotné investice – jedná se o investice, jejichž výsledkem je dlouhodobý hmotný majetek nebo oběžný majetek zejména zásoby,
• nehmotné investice – jejich výsledkem je nehmotný majetek, například ocenitelná práva jako patenty, licence, software, obchodní známka, ocenitelná práva jako patenty,
• finanční investice – jedná se o investice, jejichž výsledkem je například podíl na majetku jiného podniku nebo krátkodobé cenné papíry jako oběžný majetek.

Dlouhodobé investice podniku představují tu část peněžních výdajů, u nichž se očekávané příjmy předpokládají v průběhu delšího časového období, což v praxi obvykle znamená více než jeden rok. Tyto zmíněné peněžní výdaje nazýváme kapitálovými výdaji. U provozních výdajů je očekávaná výnosnost většinou v rámci jednoho roku.

Z důvodu potřeb podniku sledovat makroekonomické veličiny, financování podniku a účetnictví je důležité investice definovat přesněji. Z makroekonomického hlediska tak rozlišujeme (Valach, 2006, s. 17-20) investice na hrubé investice a čisté investice.

Hrubé investice

Hrubé investice představují přírůstek investičních statků za dané období. V současné metodice národních účtů jsou pod názvem tvorba hrubého kapitálu zahrnuty následující části:

• pořízení a úbytek hmotných fixních aktiv (týká se především budov, zařízení a strojů),
• pořízení a úbytek nehmotných fixních aktiv (např. licence, patenty),
• změna stavu zásob (včetně strategických vládních rezerv).

Hrubé investice si nesmíme zaměňovat se stavem investičních statků k určitému okamžiku. Zatímco investice představují tokovou veličinu za určité období, které obnovuje případně rozšiřuje investiční statky, investiční statky jsou stavovou veličinou k určitému časovému okamžiku. Důležité je uvědomit si, že mezi hrubé investice zahrnujeme i změny zásob, avšak předměty dlouhodobé spotřeby uspokojující konečnou spotřebu domácností, stejně jako změny zbraní pořízené vládou pro vojenské účely, sem nepatří.

Čisté investice

Čisté investice představují hrubé investice snížené o opotřebení kapitálu, obvykle kapitálovou spotřebou nebo odpisy. Čisté investice tvoří podstatně méně než polovinu hrubých investic.

Reálné investice

Reálné investice nastávají tehdy, když se investice přemění na reálný produkt, mohou to být stroje, zařízení, budovy apod. Tento typ lze financovat například z úvěrových zdrojů, kdy věřitelé půjčují dlužníkům prostřednictvím úvěrů. Očekávaný zisk – výnos má pak podobu úroku. Při tomto typu se po dohodnuté době půjčené prostředky vrací a nabytý výnos je ziskem pro věřitele.

Největší výhodou jsou jejich reálná podoba a užitečnost. V nemovitostech je možné bydlet nebo je pronajímat, archivované víno lze vypít nebo dále prodat. Nevýhodou takových reálných aktiv je jejich nižší likvidita, což znamená nižší rychlost jejich přeměny na peníze. Reálné investice jsou podnikání, nemovitosti, vzácné předměty, movitý majetek a podobně.

Finanční investice

Mezi finanční investice patří například vklady do peněžních vkladů, životního či důchodového pojištění, do cenných papírů. Z pohledu věřitelů jde o finanční kapitál získaný prodejem cenných papírů, co se týká investorů, ti je nakupují kvůli výnosu. U cenných papírů, které představují nárok jejich majitele na půjčenou sumu, tato suma představuje investovanou částku finančních prostředků, současně však i nárok majitele na dividendu, úrok a jiný kapitálový výnos.

Na finančním trhu se prodej a nákup cenných papírů uskutečňuje prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, kterými jsou nejčastěji investiční společnosti, banky a obchodníci s cennými papíry. Finanční investice jsou například dluhopisy, peněžní vklady.

Investice do finančního majetku

Na finančním trhu zabezpečují společnostem kapitál a další rozvíjení finanční investice do různých instrumentů. Jak již bylo zmíněno v předchozích částech této práce, cenné papíry tvoří největší část finančních, ale i nehmotných investic zejména z hlediska frekvence a objemu využití.

Pro lepší pochopení jsme se rozhodli blíže zabývat základními finančními instrumenty, mezi které patří akcie, dluhopisy a finanční deriváty.

Dluhopisy

Jak již bylo uvedeno v předchozí části, dluhopisy jsou cenné papíry, které vydávají vlády, podniky, veřejné instituce, města, obce nebo mezinárodní instituce, aby získaly kapitál od investorů. Dluhopis vyjadřuje dlužnický závazek emitenta vůči věřitelům, jedná se o dluhový nebo úvěrový cenný papír. Základní charakteristikou je, že mají svou dobu splatnosti a jsou vydávány zpravidla na dobu určitou.

Dluhopisy upravuje také Zákon č. 530/1990 Sb. o dluhopisech v platném znění, který definuje dluhopis jako „cenný papír, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splácení dlužné částky v nominální hodnotě a vyplácení výnosů z ní k určitému datu a povinnost osoby oprávněné vydávat dluhopisy (emitenta) tyto závazky splnit.“

Investoři je nakupují, protože s jejich držením je spojena pravidelná výplata takzvaného kupónu, což je úrok z půjčené částky. V době splatnosti je dluhopis investorovi splacen ve výši nominální hodnoty, ať už jednorázově nebo ve splátkách. Dluhopisy mají svou:

• tržní hodnotu, což je cena stanovená na burze,
• nominální hodnotu, hodnotu, kterou investor obdrží k datu splatnosti dluhopisu,
• emisní kurz, což je cena, za kterou je dluhopis při vydání emitentem prodáván investorům.

Dluhopisy se používají v několika podobách, například:

• vkladové listy vydávané bankami jako potvrzení o vkladu, mají dobu splatnosti od 1 měsíce až do několika let, úrokový výnos je u nich vyšší než u termínovaných vkladů,
• ve formě obligací, kde je doba splatnosti 5 a více let,
• jako hypoteční zástavní listy, které patří mezi nejbezpečnější cenné papíry, vydávají je hypoteční banky a slouží k poskytování hypotečních úvěrů. Tyto pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem. Jsou vydávány na 5 i více let.

Rating a ratingové hodnocení u dluhopisů

Rating můžeme charakterizovat jako nezávislý pohled na finanční zdraví společnosti doplněný vysoce odborným názorem na finanční stabilitu dlužníka a riziko. Rating se využívá jako nejdůležitější ukazatel u dluhopisů. Je signálem důvěryhodnosti emitenta dluhopisu. Vyjadřuje hodnocení úvěrové kvality emitentů dluhopisů.

Známé jsou různé druhy ratingů:

• rating států,
• rating finančních institucí,
• rating subjektů bankovního sektoru,
• rating ostatních finančních institucí,
• rating průmyslových subjektů,
• rating pojišťovacího sektoru,
• rating nefinančních institucí,
• rating subjektů,
• rating subjektů služeb,
• rating měst a obcí,
• rating projektů,
• rating emisí.

Ratingové hodnocení vytvářejí ratingové agentury, jejich úkolem je poskytovat účastníkům transakcí na finančním a kapitálovém trhu různé finanční i nefinanční analýzy a kategorizace rizik. Rating společnosti lze popsat jako vyjádření názoru na finanční stabilitu a sílu dlužníka, jeho důvěryhodnost a kredibilitu z hlediska schopnosti splácet své budoucí závazky. Rating vyjadřuje pohled na schopnost, připravenost a ochotu dlužníka splácet své závazky v den splatnosti.

Hodnocení ratingu jednotlivých agentur se mírně liší. Kódy ratingu jsou označeny převážně písmeny abecedy, přičemž podle pořadí je A hodnocení nejlepší a rating končí písmenem D, což představuje nejnižší hodnocení. Jak lze vidět v tabulce 1, je zde rozdělení ratingových stupňů u jednotlivých ratingových agentur. Riziko je v uvedené tabulce rozčleněno do dvou stupňů: investičního a spekulativního, který je vysoce rizikový, avšak nabízí nadprůměrný potenciál zisku.

Nejen každá agentura má své hodnocení, ale liší se i rozdělení časového horizontu, rating se dělí na krátkodobý a dlouhodobý.