Výnosnost a rizikovost variant řešení
Úkolem manažera je vybrat co nejlepší variantu. Základními kritérii jsou:
– výnosnost – vyjádření peněžních přínosů, které daná investice slibuje
– rizikovost – pravděpodobnost neúspěchu projektu
Jsou přímo úměrné.
Každý podnik má svou indiferenční křivku, která vyjadřuje vztah mezi stupněm rizika a požadovanou mírou výnosnosti.
Základní míra výnosnosti – vyjadřuje hranici bezrizikového investování.
Všechny body ležící na indiferenční křivce jsou pro podnik stejně přijatelné. Žádoucí varianty leží nad indiferenční křivkou, nepřijatelné varianty pod indiferenční křivkou.
Kvantifikace výnosnosti projektů
Výnosnost projektů se kvantifikuje pomocí hrubého a čistého cash flow.
1. hrubé cash flow:
– peněžní příjmy – veškeré očekávané příjmy v jednotlivých letech životnosti projektu
– peněžní výdaje – podmiňují dosažení peněžních příjmů. Zahrnují:
a.) počáteční výdaje – výdaje spojené např. se zavedením nového projektu, s reklamní kampaní …
b.) běžné (provozní) výdaje – výdaje na materiál, energii, mzdy …
Nezahrnují odpisy a úroky z úvěru.
2. čisté cash flow = běžné peněžní příjmy – běžné peněžní výdaje za určité období.
Pro hodnocení skutečné výnosnosti projektů je potřeba čisté cash flow dále zpřesnit, a to:
– o zdanění výnosu – pro firmu je rozhodující zisk snížený o daň z příjmů
– o inflaci – je riziková z toho důvodu, že čím vyšší je míra inflace, tím méně přesný je přepočet výnosnosti
– o současnou hodnotu očekávaných cash flow – tu lze vyjádřit pomocí vnitřního výnosového procenta
I = CF1 / (1 + k) + CF2 / (1 + k)^2 + … + CFn / (1 + k)^n
I – investovaná částka
k – vnitřní výnosové procento, vnitřní míra výnosnosti
n – doba životnosti projektu
Podstatou je hledání k – čím vyšší je k, tím efektivnější je projekt.
Kvantifikace rizikovosti projektů
Riziko konkrétní investice spočívá v možnosti, že skutečné cash flow se bude lišit od očekávaných cash flow.
Pravděpodobnost dosažení cash flow z investice lze vyjádřit:
– objektivně – na základě historických dat, pokud se investiční projekty opakují
– subjektivně – na základě intuice manažera, pokud se jedná o nové projekty
Východiskem pro analýzu rizika investičního projektu je určení kritických faktorů projektu, které se určují analýzou citlivosti, tj. identifikují se takové faktory, jejichž změna by změnila očekávané cash flow z investice.
Nejznámější model pro analýzu citlivosti je Hertzův model analýzy citlivosti očekávaných cash flow – využívá Monte Carlo metodu založenou na počítačové simulaci.
Kritické faktory se zde dělí na tři základní skupiny:
a) faktory pro analýzu trhu:
– velikost trhu
– prodejní cena
– růst prodeje
– podíl na trhu
b) faktory pro analýzu investičních výdajů:
– investiční výdaje
– zůstatková hodnota
c) faktory pro analýzu provozních nákladů:
– provozní (běžné) náklady
– fixní náklady
– životnost zařízení
Při určování kritických faktorů investičních projektů se také využívá bod zvratu, který vymezuje kritický objem produkce z hlediska prodejní ceny a nákladů.
Požadovaná míra výnosnosti projektu
Při investičním rozhodování se zohledňují dvě míry výnosnosti:
1. očekávaná míra výnosnosti – jde o míru, kterou investor předpokládá dosáhnout vložením svých peněz, například ve formě čistých peněžních prostředků u věcných investic, nebo ve formě dividend a úroků u finančních investic.
2. požadovaná míra výnosnosti – jde o míru, při které je investor ochoten investovat své peníze vzhledem k riziku, které je ochoten akceptovat.
Požadovaná míra výnosnosti určuje minimální efektivitu projektu. Základem požadované míry výnosnosti je:
– tzv. bezriziková výnosnost
– míra inflace (při vyšší inflaci požaduje investor vyšší kompenzaci za snížení kupní síly)
U rizikových investic investor požaduje odměnu, tzv. prémii za riziko. U hmotných investic je riziková prémie požadována např. za
– riziko spojené s likviditou (čím delší doba splatnosti, tím vyšší riziko)
– riziko nesplacení
– podnikatelské riziko
Vždy platí, že investiční projekt s vysokým rizikem zároveň zvyšuje náklady kapitálu podniku.
