Výnosnost a rizikovost variant řešení
Úkolem manažera je vybrat co nejlepší variantu. Základními kritérii jsou:
– výnosnost – vyjádření peněžních přínosů, které daná investice slibuje
– rizikovost – pravděpodobnost neúspěchu projektu
Jsou přímo úměrné.
Každý podnik má svou indiferenční křivku, která vyjadřuje vztah mezi stupněm rizika a požadovanou mírou výnosnosti.
Základní míra výnosnosti – vyjadřuje hranici bezrizikového investování.
Všechny body ležící na indiferenční křivce jsou pro podnik stejně přijatelné. Žádoucí varianty leží nad indiferenční křivkou, nepřijatelné varianty pod ní.
Kvantifikace výnosnosti projektů
Výnosnost projektů se kvantifikuje pomocí hrubého a čistého cash flow.
1. hrubé (brutto) cash flow:
– peněžní příjmy – všechny příjmy očekávané v jednotlivých letech životnosti projektu
– peněžní výdaje – podmiňují dosažení peněžních příjmů. Zahrnují:
a) počáteční výdaje – výdaje spojené například se zaváděním nového projektu, s reklamní kampaní …
b) běžné (provozní) výdaje – náklady na materiál, energii, mzdy …
Nezahrnují odpisy a úroky z úvěru.
2. čisté (netto) cash flow = běžné peněžní příjmy mínus běžné peněžní výdaje za určité období.
Pro hodnocení skutečné výnosnosti projektů je nutné čisté cash flow dále upřesnit o:
– zdanění výnosu – pro firmu je rozhodující zisk snížený o daň z příjmů
– inflaci – ta je nebezpečná proto, že čím vyšší je míra inflace, tím méně přesný je přepočet výnosnosti
– současnou hodnotu očekávaných cash flow – tu lze vyjádřit pomocí vnitřní výnosové míry
I = CF1 / (1 + k) + CF2 / (1 + k)^2 + … + CFn / (1 + k)^n
kde
I – investovaná částka
k – vnitřní výnosové procento, vnitřní míra výnosnosti
n – doba životnosti projektu
Podstatou je hledání k – čím je k vyšší, tím je projekt efektivnější.
Kvantifikace rizikovosti projektů
Riziko konkrétní investice spočívá v možnosti, že skutečné cash flow se bude lišit od očekávaného cash flow.
Pravděpodobnost dosažení cash flow z investice lze vyjádřit:
– objektivně – na základě minulých dat, pokud se investiční projekty opakují
– subjektivně – na základě intuice manažera, pokud jde o nové projekty
Výchozím bodem pro analýzu rizika investičního projektu je určení kritických faktorů projektu, které se stanovují analýzou citlivosti, tj. identifikují se takové faktory, jejichž změna by ovlivnila očekávané cash flow z investice.
Nejznámějším modelem analýzy citlivosti je Hertzův model citlivosti očekávaných cash flow, který využívá metodu Monte Carlo založenou na počítačové simulaci.
Kritické faktory se dělí do tří základních skupin:
a) faktory pro tržní analýzu:
– velikost trhu
– prodejní cena
– přírůstek prodeje
– podíl na trhu
b) faktory pro analýzu investičních nákladů:
– investiční náklady
– zůstatková hodnota
c) faktory pro analýzu provozních nákladů:
– provozní (běžné) náklady
– fixní náklady
– životnost zařízení
Při určování kritických faktorů investičních projektů se využívá také bod zvratu, který vymezuje kritický objem produkce z hlediska prodejní ceny a nákladů.
Požadovaná míra výnosnosti projektu
Při investičním rozhodování zohledňujeme dvě míry výnosnosti:
1. očekávaná míra výnosnosti – je to taková míra, jakou investor předpokládá dosáhnout vložením svých peněz, například ve formě čistých peněžních prostředků při věcném investování, nebo ve formě dividend a úroků při finančním investování.
2. požadovaná míra výnosnosti – je to taková míra, při jejímž dosažení je investor ochoten vložit své peníze při riziku, které akceptuje.
Požadovaná míra výnosnosti určuje minimální efektivitu projektu. Základem požadované míry výnosnosti je:
– tzv. bezriziková výnosnost
– míra inflace (při vyšší inflaci požaduje investor vyšší kompenzaci za snížení kupní síly)
Při rizikových investicích investor požaduje odměnu, tzv. prémii za riziko. U hmotných investic se riziková prémie požaduje například za:
– riziko spojené s likviditou (čím delší doba splatnosti, tím vyšší riziko)
– riziko nesplácení
– podnikatelské riziko
Vždy platí, že investiční projekt s vysokým rizikem zvyšuje také náklady kapitálu podniku.
