Hospodářský výsledek pojišťovny, rezervy a opravné položky

Pojišťovnictví je důležitou, dynamicky se rozvíjející oblastí každé moderní ekonomiky. Je významným stabilizujícím faktorem jejího vývoje. Jeho základní funkcí je krytí negativních důsledků náhodných událostí. Podstatou pojištění je transfer rizika z pojištěného na pojišťovnu, a právě tento transfer, při kterém pojišťovna přebírá na sebe různá rizika svých pojištěných, je podstatou a smyslem její existence. Hospodářský výsledek pojišťovny se počítá na základě následujícího vzorce:

Hospodářský výsledek pojišťovny

přijaté pojistné
– zajištění
+ příjmy z jiné podnikatelské činnosti
+ finanční výnosy
– náklady na pojistná plnění
+ provize ze zajištění
+ pojistné plnění od zajišťovatele
+/- rozdíl ve stavu pojistných rezerv
– pořizovací náklady
– režijní náklady
+/- HV před zdaněním

Rezervy a opravné položky v pojišťovně

Z rezerv a opravných položek tvořených v pojišťovně se za výdaje (náklady) na dosažení, zabezpečení a udržení příjmů pojišťovny za zdaňovací období uznávají:
– rezerva budoucích období nákladů v plné výši
– rezerva na pojistná plnění
– pojistné prémie a slevy
– vyrovnávání mimořádných rizik a další rezervy, pokud to stanoví zvláštní zákon, v … do výše 60 % převedeného pojistného z neživotního pojištění upraveného o tvorbu a použití rezervy na pojistné budoucích období
– rezervy na životní pojištění
– 1. rok rezerva na pojistné budoucích období
– rezerva na pojistná plnění
– rezerva na pojistné prémie v plné výši
– 2. rok rezerva na životní pojištění
– rezerva na krytí závazků z finančního umístění v měně pojištěných ve výši, která nesmí překročit objem závazků vypočtených metodami pojistné matematiky – vyplývá ze životního pojištění splatného podle uzavřených pojistných smluv

Rezervy pojišťoven

Kromě pojistné činnosti však v pojišťovnictví nabývá stále většího významu i investiční činnost pojišťoven. Pojišťovny ve formě technických rezerv kumulují značné finanční prostředky, s nimiž mohou na finančním trhu nakládat. V současnosti patří k nejvýznamnějším institucionálním investorům na finančních trzích. V neustále se zvyšujícím konkurenčním prostředí pojistných trhů nelze uspět pouze nabídkou inovativních pojistných produktů. V rovném měřítku se musí pojišťovny orientovat i na dosažení co nejvyšší míry zhodnocení technických rezerv.

Technické rezervy pojišťoven

Charakteristickým rysem pojištění je to, že příjem pojistného předchází výplatě pojistného plnění, a to někdy i desítky let. Časový posun mezi příjmy pojistného a plněním závazků pojišťovny vůči pojištěným je významným znakem pojistné činnosti, a právě z něj vyplývá potřeba tvorby technických rezerv pojišťovny. Jde o systém rezerv sloužících k vyrovnání časových nesouladů mezi příjmem pojistného a výplatami pojistných plnění, a také na krytí náhodných výkyvů v škodovém průběhu.

Technické rezervy jsou nezbytným předpokladem realizace pojistných vztahů a představují nejdůležitější část finančních prostředků pojišťoven. Jsou jedním z nejdůležitějších faktorů při posuzování solventnosti, ratingu a konkurenční pozice pojišťoven na trhu. Tvorba a pohyb technických rezerv jsou neustále sledovány pojišťovnami i dohledem nad pojišťovnictvím.

Obecně se rezervy definují jako dočasně volné materiální nebo peněžní prostředky a kapitálové zdroje potenciálně určené k úhradě náhodných potřeb. Rezervy mají především stabilizační funkci – pomáhají zajistit plynulost, bezporuchovost a pružnost reprodukčního procesu. Tomu slouží i rezervy v pojišťovnictví.

Technické rezervy jsou rezervy v peněžní podobě, které se v pojišťovnách kumulují z části pojistného na základě principů pojistné matematiky v životním a neživotním pojištění. Tvoří se ve výši objektivizované kalkulované potřeby na krytí známých nebo pravděpodobně vzniklých závazků (tzv. technických závazků) pojišťovny. Pojišťovny je spravují tak, aby byly schopny plnit všechny relevantní požadavky pojištěných vyplývající z aktuálního portfolia pojistných smluv.

Prostředky technických rezerv mohou pojišťovny alokovat na finančním trhu, čímž mohou získávat dodatečné zdroje, a tím zlepšit svůj hospodářský výsledek a upevnit svou pozici na pojistném trhu. Tvorba technických rezerv, jejich použití a způsob umístění jsou jednou z klíčových činností pojišťovny, jsou základem její stability, přiměřené platební schopnosti, konkurenční síly a zdrojem investic.

Manévrovací prostor a zásady jejich optimálního zhodnocování na finančním trhu stanovuje dozorový orgán, který zároveň reguluje a kontroluje jejich výši a v případě potřeby využívá zákonné nástroje k regulaci jejich objemu.

Vzhledem k důležitosti procesu tvorby, rozdělování a použití technických rezerv věnují této činnosti adekvátní pozornost nejen všechny pojišťovny, ale také legislativa a orgány dohledu nad pojistnými trhy.

Investiční činnost pojišťoven

Pojišťovny nejprve kumulují peněžní prostředky a až následně nesou náklady spojené s likvidací pojistných událostí. Tento časový prostor, během něhož disponují značným objemem finančních prostředků ve formě technických rezerv, využívají k investování do různých segmentů ekonomiky. Převážnou část investic pojišťoven tvoří peněžní prostředky z technických rezerv, a to zejména v životním pojištění. Jde o tzv. dlouhé peníze, které patří k vyhledávaným úvěrovým prostředkům na dlouhodobé investice.

V současnosti patří pojišťovny k nejvýznamnějším institucionálním investorům na finančních trzích. Ve většině rozvinutých ekonomik zaujímají pojišťovny a zajišťovny přední pozice mezi akcionáři nebo věřiteli velkých koncernů. Investování technických rezerv je významnou aktivitou pojišťoven, jíž přispívají k vyváženějšímu rozvoji národních ekonomik.

Pojišťovny se sice vstupem na finanční trh chovají jako podnikatelské subjekty, ale musí respektovat řadu faktorů a legislativních nařízení, která je odlišují od běžných podnikatelských subjektů. Spravují totiž především cizí zdroje – finanční prostředky svěřené jim prostřednictvím životního a neživotního pojištění pojištěnci. Podnikání v pojišťovnictví proto upravují legislativní normy, jejichž cílem je zajistit ochranu těchto prostředků z pohledu pojištěných.

V rámci legislativou stanoveného rámce pojišťovny rozhodují, kde a za jakých podmínek budou investovat prostředky technických a jiných rezerv. Prostřednictvím těchto investic mohou realizovat vlastní investiční politiku na finančním trhu, případně i další podnikatelskou činnost, ale pouze způsobem stanoveným příslušnými legislativními normami.

Ztráty vzniklé z rizikového investování, nedostatečná míra likvidity peněžních zdrojů a dlouhodobá neschopnost hradit vzniklé závazky vyplývající z uzavřených pojistných smluv ohrožují nejen ekonomiku samotné pojišťovny, ale především pojištěného a jeho pojistnou ochranu. Proto hlavním a prvořadým cílem pojišťovny musí být vytvoření předpokladů pro bezpečné investování těchto finančních prostředků.

Na druhé straně však konkurenceschopnost pojišťoven je stále více podmíněna jejich efektivní investiční činností. Právě to vytváří mimořádnou odpovědnost pojišťovny, aby využívala finanční zdroje bezpečně a zároveň tak, aby dosahovala co největšího hospodářského efektu.

Zásada bezpečnosti, rentability, likvidity a diverzifikace

Pojišťovny při řízení rizika svých investičních aktivit, především při umísťování finančních prostředků z technických rezerv, musí dodržovat zásady bezpečnosti, rentability, likvidity a diverzifikace.

1. Zásada bezpečnosti znamená, že prostředky technických rezerv mají být uloženy tak, aby poskytovaly záruku návratnosti těchto prostředků.

2. Zásada rentability znamená, že prostředky technických rezerv mají zajistit výnos z jejich umístění nebo zisk z jejich prodeje.

3. Zásada likvidity znamená, že část prostředků technických rezerv musí být uložena tak, aby byla ihned použitelná na plynulé uhrazení výplat pojistných plnění.

4. Zásada diverzifikace znamená, že prostředky technických rezerv jsou umístěny ve větším počtu produktů a u většího množství fyzických a právnických osob, mezi nimiž není vztah mateřské společnosti nebo dceřiné společnosti, přičemž tyto osoby nekonají v souladu.

Magický trojúhelník investora

Uvedené čtyři zásady jsou v souladu se základními principy moderní teorie portfolia, která je aplikována při správě investičních portfolií pojišťoven, a v podstatě představují modifikaci tří základních kategorií obecně platných při investování na finančních trzích – riziko, výnos a likvidita, uváděných v odborné literatuře jako magický trojúhelník investora.