Hospodářský výsledek pojišťovny, rezervy a opravné položky
Pojišťovnictví je důležitou a dynamicky se rozvíjející oblastí každé moderní ekonomiky. Je významným stabilizujícím faktorem jejího vývoje. Jeho základní funkcí je krytí negativních důsledků náhodných událostí. Podstatou pojištění je transfer rizika z pojištěného na pojišťovnu, a právě tento transfer, při kterém pojišťovna přebírá na sebe různá rizika svých pojištěných, je podstatou a smyslem její existence. Hospodářský výsledek pojišťovny se počítá na základě následujícího vzorce:
Hospodářský výsledek pojišťovny
přijaté pojistné
– zajistné
+ příjmy z jiné podnikatelské činnosti
+ finanční výnosy
– náklady na pojistná plnění
+ provize ze zajistění
+ pojistné plnění od zajistitele
+/- rozdíl ve stavu pojistných rezerv
– pořizovací náklady
– režijní náklady
+/- HV před zdaněním
Rezervy a opravné položky v pojišťovně
Z rezerv a opravných položek vytvářených v pojišťovně se za výdaje (náklady) na dosažení, zabezpečení a udržení příjmů pojišťovny za zdaňovací období uznávají:
- rezerva budoucích období nákladů v plné výši
- rezerva na pojistná plnění
- pojistné prémie a slevy
- vyrovnávání mimořádných rizik a další rezervy, je-li to stanoveno zvláštním zákonem, až do výše 60 % přepsaného pojistného z neživotního pojištění upraveného o tvorbu a použití rezervy na pojistné budoucích období
- rezervy na životní pojištění:
- 1. rok rezerva na pojistné budoucích období
- rezerva na pojistná plnění
- rezerva na pojistné prémie v plné výši
- 2. rok rezerva na životní pojištění
- rezerva na krytí závazků z finančního umístění v měně pojištěných ve výši, která nesmí překročit objem závazků vypočtených metodami pojistné matematiky – vyplývá ze životního pojištění splatných podle uzavřených pojistných smluv
Rezervy pojišťoven
Kromě pojistné činnosti nabývá v pojišťovnictví stále většího významu také investiční činnost pojišťoven. Pojišťovny ve formě technických rezerv kumulují značné finanční prostředky, s nimiž mohou na finančním trhu disponovat. V současnosti patří k nejvýznamnějším institucionálním investorům na finančních trzích. V neustále rostoucí konkurenčním prostředí pojistných trhů již nelze uspět pouze nabídkou inovativních pojistných produktů. Ve stejné míře se musí pojišťovny orientovat i na dosažení co nejvyšší míry zhodnocení technických rezerv.
Technické rezervy pojišťoven
Charakteristickým rysem pojištění je to, že příjem pojistného předchází výplatě pojistného plnění, a to někdy i desítky let. Časový posun mezi příjmy pojistného a plněním závazků pojišťovny vůči pojištěným je důležitým znakem pojistné činnosti, a právě z něj vyplývá potřeba tvorby technických rezerv pojišťovny. Jde o systém rezerv sloužících k vyrovnání časových nesouladů mezi příjmem pojistného a výplatami pojistných plnění, a také k pokrytí náhodných výkyvů ve škodovém průběhu.
Technické rezervy jsou nezbytným předpokladem realizace pojistných vztahů a představují nejdůležitější část finančních prostředků pojišťoven. Jsou jedním z nejdůležitějších faktorů při posuzování solventnosti, ratingu a konkurenční pozice pojišťoven na trhu. Tvorba a pohyb technických rezerv jsou průběžně sledovány pojišťovnami i dohledem nad pojišťovnictvím.
Obecně se rezervy definují jako dočasně volné materiální nebo peněžní prostředky a kapitálové zdroje potenciálně určené na úhradu náhodných potřeb. Rezervy mají především stabilizační funkci – pomáhají zajistit plynulost, bezporuchovost a pružnost reprodukčního procesu. Tomuto účelu slouží i rezervy v pojišťovnictví.
Technické rezervy jsou rezervy v peněžní formě, které se v pojišťovnách kumulují z části pojistného na základě principů pojistné matematiky v životním a neživotním pojištění. Tvoří se ve výši objektivizované kalkulované potřeby na krytí známých nebo pravděpodobně vzniklých závazků (tzv. technických závazků) pojišťovny. Pojišťovny je spravují tak, aby byly schopné plnit všechny relevantní požadavky pojištěných, vyplývající z aktuálního portfolia pojistných smluv.
Prostředky technických rezerv mohou pojišťovny alokovat na finančním trhu, a tím získávat dodatečné zdroje, zlepšit si tak hospodářský výsledek a posílit svou pozici na pojistném trhu. Tvorba technických rezerv pojišťovny, jejich použití a způsob umístění jsou jednou z klíčových činností pojišťovny, základem její stability, přiměřené platební schopnosti, konkurenceschopnosti a zdrojem investic.
Manévrovací prostor a zásady jejich optimálního zhodnocování na finančním trhu stanovuje dozorový orgán, který současně reguluje a kontroluje jejich výši a v případě potřeby využívá zákonné nástroje k regulaci jejich objemu.
Vzhledem k důležitosti procesu tvorby, rozdělení a použití technických rezerv věnují této činnosti odpovídající pozornost nejen všechny pojišťovny, ale i legislativa a orgány dohledu nad pojistnými trhy.
Investiční činnost pojišťoven
Pojišťovny nejprve kumulují peněžní prostředky a až následně nesou náklady spojené s likvidací pojistných událostí. Tento časový prostor, během něhož disponují značným objemem finančních prostředků ve formě technických rezerv, využívají na investování do různých sektorů ekonomiky. Převážnou část investic pojišťoven tvoří peněžní prostředky z technických rezerv, zejména v životním pojištění. Jde o tzv. dlouhé peníze, které patří k vyhledávaným úvěrovým prostředkům pro dlouhodobé investice.
V současnosti patří pojišťovny k nejvýznamnějším institucionálním investorům na finančních trzích. Ve většině rozvinutých ekonomik zaujímají pojišťovny a zajišťovny přední pozice mezi akcionáři nebo věřiteli velkých koncernů. Investování technických rezerv je významnou aktivitou pojišťoven, která přispívá k rovnoměrnějšímu rozvoji národních ekonomik.
Pojišťovny se sice na finančním trhu chovají jako podnikatelské subjekty, avšak musí respektovat mnoho faktorů a legislativních předpisů, které je odlišují od běžných podnikatelských subjektů. Spravují totiž především cizí zdroje – finanční prostředky svěřené jim prostřednictvím životního a neživotního pojištění pojištěnci. Podnikání v pojišťovnictví proto upravují právní normy, jejichž cílem je zajistit ochranu těchto prostředků z pohledu pojištěných.
V rámci legislativně stanoveného rámce rozhodují pojišťovny, kde a za jakých podmínek budou investovat prostředky technických a jiných rezerv. Prostřednictvím těchto investic mohou realizovat vlastní investiční politiku na finančním trhu, případně další podnikatelskou činnost, avšak pouze způsobem, který stanovují příslušné právní normy.
Ztráty vzniklé z rizikového investování, nedostatečná míra likvidity peněžních zdrojů a dlouhodobá neschopnost uhradit vzniklé závazky ze smluvních pojistných vztahů ohrožují nejen ekonomiku samotné pojišťovny, ale především pojištěného a jeho pojistnou ochranu. Proto hlavním a prvořadým cílem pojišťovny musí být vytvoření předpokladů pro bezpečné investování těchto finančních prostředků.
Na druhé straně však konkurenceschopnost pojišťoven je stále více podmíněna jejich efektivní investiční činností. Právě to vytváří mimořádnou odpovědnost pojišťovny, aby využívala finanční zdroje bezpečně a zároveň tak, aby dosahovala co nejvyššího hospodářského efektu.
Zásada bezpečnosti, rentability, likvidity a diverzifikace
Pojišťovny při řízení rizika svých investičních aktivit, zejména při umisťování finančních prostředků z technických rezerv, musí dodržovat zásadu bezpečnosti, rentability, likvidity a diverzifikace.
- Zásada bezpečnosti znamená, že prostředky technických rezerv mají být uloženy tak, aby poskytovaly záruku návratnosti těchto prostředků.
- Zásada rentability znamená, že prostředky technických rezerv mají zabezpečovat výnos z jejich umístění nebo zisk z jejich prodeje.
- Zásada likvidity znamená, že část prostředků technických rezerv musí být uložena tak, aby byla ihned použitelná k plynulé úhradě výplat pojistných plnění.
- Zásada diverzifikace znamená, že prostředky technických rezerv jsou umístěny v co nejširší nabídce produktů a u co největšího počtu fyzických a právnických osob, mezi nimiž není vztah mateřské a dceřiné společnosti, přičemž tyto osoby nekonají ve shodě.
Magický trojúhelník investora
Uvedené čtyři zásady jsou v souladu se základními principy moderní teorie portfolia, která se aplikuje při správě investičních portfolií pojišťoven, a v podstatě jsou modifikací tří základních kategorií obecně platných při investování na finančních trzích – riziko, výnos a likvidita, označovanými v odborné literatuře jako magický trojúhelník investora.
