Definice pojmu inflace
Inflace je trvalý růst cenové hladiny. Projevuje se poklesem kupní síly měnové jednotky. Měří se pomocí cenových indexů CPI (consumer price index), v současnosti se preferuje metodika HICP. Inflace je makroekonomický jev, který se projevuje dlouhodobým růstem cenové hladiny zboží a služeb, případně trvalým snižováním kupní síly peněžních jednotek. Inflace zmenšuje množství zboží a služeb, které si můžeme koupit za peněžní jednotku. Je to proces vyvolaný poruchami v mikroekonomické a makroekonomické rovnováze, v peněžní sféře reálné ekonomiky. Tržní ceny se v průběhu sledovaného období mění a jejich pohyb u různých komodit není stejný. Podstatnou vlastností inflace je skutečnost, že jejím zdrojem není pouze nadměrná poptávka ve srovnání s nabídkou, ale i cenotvorba na straně nabídky.
- Inflace je makroekonomický jev, který zaujímá významné místo v ekonomické teorii, především v monetaristické. Je také v centru pozornosti každého ekonomického subjektu.
- Inflaci můžeme chápat také jako proces poruch mikroekonomické a makroekonomické rovnováhy ve sféře peněžní a reálné ekonomiky.
- O inflaci nehovoříme, pokud vzroste cena určitého zboží (i když jde o velmi důležité zboží, např. ropa) a tento nárůst je kompenzován poklesem cen jiných výrobků. Na ceny jednotlivých komodit a služeb působí v tržní ekonomice různé faktory, ceny jsou výsledkem interakce nabídky a poptávky. Inflace je makroekonomický jev a týká se cenové hladiny jako celku, nikoliv jednotlivých cen.
- Cenová hladina vyjadřuje úroveň cen všech výrobků a služeb, které se v hospodářství v daném čase nakupují a prodávají. Její vývoj se zjišťuje cenovými indexy. Cenový index je vážený průměr individuálních cen vybraného koše reprezentativních výrobků a služeb ve dvou porovnávaných obdobích, přičemž váha ceny každého zboží odráží ekonomický význam tohoto zboží.
Míra inflace na Slovensku od roku 1993
Podívejte se na vývoj míry inflace na Slovensku od roku 1993
| rok | míra inflace HICP (zdroj: ŠÚSR) v % |
| 1993 | 25,1 % |
| 1994 | 11,7 % |
| 1995 | 7,2 % |
| 1996 | 5,4 % |
| 1997 | 6,4 % |
| 1998 | 5,6 % |
| 1999 | 14,2 % |
| 2000 | 12,2 % |
| 2001 | 7,2 % |
| 2002 | 3,5 % |
| 2003 | 8,4 % |
| 2004 | 7,5 % |
| 2005 | 2,8 % |
| 2006 | 4,3 % |
| 2007 | 1,9 % |
| 2008 | 3,9 % |
| 2009 | 0,9 % |
| 2010 | 0,7 % |
| 2011 | 4,1 % |
| 2012 | 3,7 % |
| 2013 | 1,5 % |
| 2014 | -0,1 % |
| 2015 | -0,3 % |
| 2016 | -0,5 % |
| 2017 | 1,4 % |
| 2018 | 2,5 % |
| 2019 | 2,7 % |
| 2020 | 1,9 % |
| 2021 | 3,2 % |
| 2022 | 12,8 % |
| 2023 | 10,5 % |
| 2024 | 7,5 % odhad |
| 2025 | 3,8 % odhad |
Zdroj: Statistický úřad Slovenské republiky – Inflace, aktualizováno 8. 2. 2024
Cenová hladina
Cenová hladina označuje celkovou úroveň cen zboží a služeb, které se v národním hospodářství prodávají a nakupují. Inflace je růst celkové cenové hladiny. S inflací úzce souvisí další pojmy, a to dezinflace a deflace, které jsou definovány v textu níže.
Měření inflace
Nejrozšířenějším měřítkem inflace je index spotřebitelských cen (CPI), který měří náklady na tržní koš statků a služeb. Vypočítává se na základě cen potravin, oděvů, bydlení, paliv, dopravy, zdravotní péče, výdajů na vzdělávání a dalších komodit a služeb každodenní potřeby. Jednotlivé ceny vážíme ekonomickým významem daného zboží.
Dalším měřítkem může být index cen výrobců (PPI), který patří mezi nejstarší pravidelné statistické měření. Měří se jím cenová hladina na velkoobchodní či výrobní úrovni. Jde o velmi podrobný index, který zahrnuje přibližně 3 400 různých cen zboží, včetně cen potravin, průmyslových výrobků a surovin. Má široké uplatnění a je často používaným indexem v hospodářské sféře.
Za souhrnný cenový index považujeme deflátor GNP, protože porovnává nominální a reálný produkt. Agregátní veličiny – nominální a reálný produkt se vypočítávají přímo a změna cen se z nich nepřímo (implicitně) odvozuje. Pokud nominální produkt stanovíme jako množství finální produkce (Y1) oceněné cenami běžného roku (p1), reálný produkt se vypočítá jako součin Y1 a cen zvoleného základního roku (p0). Potom cenový deflátor GNP vypočítáme následovně: GNP_deflátor = (Y1p1 / Y1p0) * 100 %
Pokud porovnáme CPI a deflátor GNP, můžeme konstatovat, že deflátor GNP odráží vývoj cenové hladiny úplněji, neboť zohledňuje změnu cen všech statků a služeb a představuje souhrnný cenový index. Shromáždit data o cenách je však jednodušší a rychlejší než získat údaje o vývoji produktu. Proto je použití CPI častější a hlavně rychleji poskytuje informace o vývoji cenové hladiny.
Základem inflace, která v minulosti nabyla chronický charakter, je odlišný mechanismus fungování jednotlivých ekonomik. Tyto změny byly podmíněny následujícími faktory:
- zanikem automatické regulace peněžního oběhu uvnitř ekonomik vyloučením zlata z vnitřního peněžního oběhu a jeho nahrazením neplnohodnotnou měnou, nevyměnitelnou za zlato. Taková měna má trvalé sklony k znehodnocování;
- monopolizací ekonomik, která způsobila růst cen, dokonce i při převaze nabídky nad poptávkou;
- odčerpáváním velké části vytvořeného národního důchodu státem na neproduktivní účely, především na vojenské výdaje;
- tlaky odborů na zvýšení mezd ve spojitosti s rostoucími cenami;
- papírovými penězi, které se dostávají do oběhu na základě rostoucích deficitů státního rozpočtu a zvyšujícího se státního dluhu;
- deficitem platební bilance;
- opatřeními zaměřenými na stimulaci celkového efektivního poptávky.
Nové ekonomické podmínky, které se výrazně odlišují od předchozího vývoje, se staly potenciálním základem inflačních procesů. Na rozdíl od inflace v předchozím období současná inflace nemá svůj základ jen v peněžní sféře, tj. v nadměrné emisi peněz na krytí deficitu státního rozpočtu, ale především v poruchách vznikajících v reálné ekonomice v důsledku změn v mechanismu jejího fungování. Inflace má celou řadu konkrétních příčin všeobecného a specifického charakteru, na základě kterých rozlišujeme různé formy inflace. Podstatnou a také novou vlastností současné inflace je skutečnost, že jejím zdrojem není jen nadměrná poptávka ve srovnání s nabídkou, ale i cenotvorba (např. cenové šoky v 70. letech) na straně nabídky.
Z hlediska příčin inflace rozlišujeme poptávkovou a nabídkovou, resp. důchodovou a nákladovou inflaci.
Cenový index
Pro měření inflace se používají cenové indexy. Cenový index je vážený průměr individuálních cen vybraného koše reprezentativních výrobků a služeb ve dvou porovnávaných obdobích, přičemž váha ceny každého zboží odráží ekonomický význam tohoto zboží.
Mezi nejvýznamnější cenové indexy patří:
- index spotřebitelských cen CPI – Consumer Price Index
- index cen výrobců PPI – Producer Price Index
- deflátor HDP
- index životních nákladů – je založen na výběru zboží a služeb tvořících tzv. spotřební koš (položky spotřebního koše a jejich váhy naleznete na konci této stránky)
- index spotřebitelských cen CPI, který se používá k vyjádření vlivu změn cenové hladiny na domácnosti a jejich životní náklady. Aby CPI poskytl tyto informace, musí být konstruován tak, aby zahrnoval ten okruh zboží a služeb, který je rozhodující z hlediska výdajů domácností. Musí obsahovat typické výdaje domácností.
Formy inflace:
Druhy inflace z kvantitativního hlediska (rychlosti růstu cenové hladiny), tj. podle tempa růstu:
- mírná inflace
- cválající inflace
- hyperinflace
Mírná inflace
Mírná inflace se nazývá také plíživá inflace. Tempo růstu cen nepřekračuje tempo růstu výroby. Pohybuje se v rozmezí 1 % – 10 % ročně. Mírná inflace je charakterizována jako jednociferné roční tempo růstu cenové hladiny. Často se označuje jako plíživá. Tempo růstu cenové hladiny nepřevyšuje tempo růstu výkonu ekonomiky. Roste nejen nominální, ale i reálný produkt. Takováto inflace je v rámci ekonomického systému akceptovatelná.
Cválající inflace
Při cválající inflaci tempo růstu výroby zaostává za tempem růstu cen. Peníze ztrácejí kupní sílu. Lidé je drží co nejméně. Pohybuje se mezi 10 % až 100 % ročně. Cválající, neboli galopující inflace, což znamená dvojciferné až trojciferné roční tempo růstu cenové hladiny, tedy ceny rostou rychleji oproti výkonu ekonomiky a způsobuje vážné problémy v peněžním oběhu. Její důsledkem je klesající kupní síla peněz, což se odráží i v chování ekonomických subjektů. Rostou snahy o minimalizaci držby peněz, tj. obyvatelstvo si ponechává pouze nevyhnutelnou část peněžních prostředků, protože tyto mají jen slabou schopnost uchovávat hodnotu do budoucna. Takováto inflace se stává součástí kalkulací při uzavírání obchodních kontraktů.
Hyperinflace
Hyperinflace je extrémní případ. Pohybuje se od 100 % do 1 000 % ročně. Tempo růstu cen je vysoké a nemá už žádný vztah k tempu růstu výroby. Ceny jsou vysoce nestabilní. Peníze přestávají téměř úplně plnit své funkce. Vzniká barterový obchod, případně v zemi probíhá výměna v jiné měně. Hyperinflace je považována za krajní, extrémní případ. Jedná se o čtyř- a víceciferné tempo růstu cenové hladiny, znamená rozpad peněžního systému a zhroucení hospodářských vazeb. Cenová spirála se rozvíjí nezávisle na tempu růstu výroby. Peníze jsou znehodnocené, přestávají plnit své funkce (nemohou uchovat hodnotu, z výměnných procesů jsou vytlačeny barterem). Přestože jde o krajní případ, lze jej sledovat jak v historii, tak i v současnosti.
Hyperinflace v Zimbabwe 2008
Zimbabwe v listopadu roku 2008 zaznamenalo hyperinflaci ve výši 80 miliard procent. Celkově v roce 2008 dosáhla inflace v zemi téměř 89,7 trilionu procent (89 700 000 000 000 000 000 000 %). Ceny se zdvojnásobovaly v průměru každé tři hodiny. Ráno stála plechovka Coca-Coly 50 miliard zimbabwských dolarů, večer její cena vzrostla až na 150 miliard dolarů. Zimbabwský dolar pak nahradil americký dolar. Země pak upadla do deflační spirály, když klesala produkce firem a rostla nezaměstnanost.
Hyperinflace v Evropě a ve světě
V Německu byla hyperinflace po první světové vál
