Kapitálový rozpočet
Výběr investičního projektu je rozhodnutím o kapitálové investici a promítne se do rozpočtu kapitálových výdajů – do kapitálového rozpočtu. Pro výběr kvalitního investičního projektu je klíčový očekávaný výnos z varianty a pravděpodobnost jeho dosažení, bez ohledu na způsob, jakým bude financován. Proces kapitálového rozpočtování neznamená pouze přijetí či odmítnutí projektu. Kapitálový rozpočet musí být provázán se strategickým plánem firmy. Volba kapitálové investice je výsledkem interakce tvorby kapitálového rozpočtu a realizace záměrů investiční strategie.
Investiční strategie stanovuje směry investování, podle nichž se mohou lišit i kritéria rozhodování o investičním projektu.
Investiční strategie firmy se zaměřuje jednak na vytypování oblastí podnikání, v nichž má firma konkurenční výhodu, a jednak na určení hlavních oblastí růstu ekonomiky, do kterých bude směřovat své investice.
Kapitálový rozpočet je konkrétní realizací investiční strategie. Schvaluje se na nejvyšší úrovni řízení, avšak většina firem rozhodnutí o investicích do určité míry decentralizuje na nižší stupně řízení. Pro určení, kdo rozhoduje o přijetí a realizaci investičního projektu, bývá obvykle měřítkem výše kapitálových výdajů. V konečném kapitálovém rozpočtu jsou zahrnuty všechny nové investiční projekty i všechny nedokončené investiční projekty z předchozích let.
Ve větších podnicích se při sestavování kapitálového rozpočtu uplatňuje limitování kapitálových výdajů. Jde o omezení zdrojů, které používá vrcholový management jako formu regulace kapitálových výdajů.
KAPITÁLOVÝ ROZPOČET PŘI OMEZENÍ ZDROJŮ
V podmínkách kapitálového omezení (limitování zdrojů) je třeba při tvorbě kapitálového rozpočtu rozhodnout, který investiční projekt přijmout. Základním kritériem je čistá současná hodnota (ČSH) projektu, ale výběr může být lepší podle odvozeného ukazatele, a to podle indexu ČSH (tj. poměr čisté současné hodnoty cash flow k vloženým kapitálovým výdajům). V podmínkách kapitálového omezení se tedy požadavek maximální ČSH mění na požadavek maximalizace ČSH na jednotku kapitálu (index ČSH).
Finanční manažer se musí rozhodovat o výběru projektů nejen při limitování zdrojů, ale i při jakémkoliv jiném omezení, například při vzájemně se vylučujících projektech, kdy jde o definitivní rozhodnutí typu „buď – nebo“, nebo při vzájemně závislých projektech (malá investice může vyvolat řetěz dalších investic, podmiňujících fungování původní investice). V takovém případě se hovoří o prolínání či o interakci projektů.
K prolínání projektů dochází i při rozhodování o investování do aktiv s různou životností. Manažer se pak může rozhodnout podle kritéria ekvivalentu ročních nákladů (pomáhá určit, kolik ze současné hodnoty celkových nákladů připadá na jeden rok životnosti). Výhodnější je poté varianta s nižším ekvivalentem ročních nákladů.
KAPITÁLOVÝ ROZPOČET A HODNOCENÍ REALISTIČNOSTI PROGNÓZ
Při tvorbě kapitálového rozpočtu a výběru vhodných projektů musí manažer vycházet z analýzy dosavadní výkonnosti podniku. Pokud nemá dobré informace o využití kapacit a dalších ukazatelích výkonnosti, nemůže správně posoudit důsledky svého rozhodnutí. Chybné rozhodnutí o kapitálové investici znamená zbytečné kapitálové výdaje a nepřiměřený růst aktiv, což následně zatíží také budoucí náklady a zisky.
Při výběru projektu je proto nutné ověřit také realističnost prognóz očekávaných cash flow každého projektu. Jde o minimalizaci chyb odhadu. Především je třeba zahrnout do kapitálových výdajů a nákladů všechny dodatečné výdaje, které mohou vzniknout po přijetí projektu (například náklady na opravy) a dodatečné výdaje účtované jako režie.
Při prognóze očekávaných cash flow by měly být do kapitálových výdajů zahrnuty i výdaje spojené s přírůstkem pracovního kapitálu: nová aktiva zvýší potřebu čistého pracovního kapitálu, což představuje jednak vyšší kapitálové výdaje, ale i běžné náklady. Nezahrnutí této potřeby může zkreslit jak ČSH projektu, tak potřebné kapitálové výdaje.
Důležité je rovněž zohlednit míru inflace v prognóze cash flow diferencovaně: položky vyjadřované v nominální ceně je třeba přepočítat nominální úrokovou mírou, položky v reálné ceně pak reálnou úrokovou mírou.
Významná je i kontrola realizace investičního projektu, sledování postupu a výše skutečných kapitálových výdajů a průběžná kontrola po realizaci.
Při rozhodování o kapitálovém rozpočtu je tedy třeba:
– při odhadu budoucích cash flow investičního projektu a při přepočtech jejich současné hodnoty zohlednit míru inflace,
– zahrnout všechny dodatečné výdaje a náklady spojené s realizací projektu,
– optimálně načasovat realizaci, protože při výběru investičního projektu může docházet k prolínání těchto projektů.
Kapitálové omezení je obvykle výsledkem vnitřního limitování zdrojů v rámci podniku, které vrcholový management používá jako metodu finančního řízení.
Kapitálový rozpočet
– je součástí dlouhodobého finančního plánu podniku
– součástí předinvestiční přípravy projektu
– součástí UNIDO
– prognóza kapitálových výdajů a očekávaných peněžních příjmů – náročnost jeho sestavení:
1. předvídání peněžních toků na delší časové období
2. vliv velkého počtu různých faktorů na výši kapitálových výdajů a očekávaných příjmů, jejichž vývoj je obtížně předvídatelný (zejména faktor času a rizikovost)
– sestavuje se na začátku a vypracovává se pro každý z variant, až poté se vypočítá ekonomická efektivnost projektů
– na jedné straně rozpočtu jsou příjmy, na druhé straně výdaje, výsledkem je čistá současná hodnota (kladná či záporná)
Stanovení kapitálových výdajů a očekávaných peněžních příjmů z investičního projektu je velmi náročné. Obzvlášť platí pro peněžní příjmy z investice. Obtíže při prognózování peněžních příjmů vyplývají z dlouhodobé životnosti projektů a z toho, že na očekávané příjmy působí různé externí i interní faktory, které mohou výrazně ovlivnit skutečnou efektivitu projektů.
Za předpokladu, že podnik uvažuje o hmotném investičním majetku (HIM), struktura kapitálových výdajů je:
1) výdaje na pořízení
2) výdaje na instalaci
3) výdaje na dopravu
4) výdaje na vypracování projektové dokumentace
5) výdaje na výzkum a vývoj
6) výdaje na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu
Úprava o:
1) příjmy z prodeje stávajícího HIM
2) roční daňové efekty spojené s prodejem nahrazovaného majetku
KV = I + ČPK – P +/- D
Peněžní příjmy (cash flow) z projektu
– určení peněžních příjmů je v praxi kritické, protože míra přesnosti odhadu peněžních příjmů ovlivňuje efektivitu projektu, a tím i rozhodnutí o jeho přijetí či zamítnutí
– do ročních peněžních příjmů projektu za celou jeho životnost zahrnujeme:
1) zisk po zdanění
2) roční odpisy
3) změnu čistého pracovního kapitálu
4) příjem z prodeje investičního majetku na konci životnosti upravený o daň
PP = Z + O +/- ČPK + P +/- D
kde:
Z – roční přírůstek zisku po zdanění
O – přírůstek ročních odpisů
ČPK – změna čistého pracovního kapitálu
P – příjem z prodeje investičního majetku
D – daňový efekt
V případě, že se investice realizuje na úvěr nebo prostřednictvím jiných forem cizího kapitálu, podnik musí platit úrokové platby. Tyto platby by však neměly být při výpočtu zisku zahrnuty do provozních nákladů, protože by tento zisk snižovaly:
– pokud se peněžní příjmy i kapitálové výdaje diskontují, diskontní sazba již zahrnuje náklady kapitálu použitého k financování projektu;
– pokud by byl úrok zahrnut do nákladů, došlo by k jejich dvojímu započítání,
– rozhodování o struktuře financování by nemělo být závislé na rozhodnutí o přijetí či odmítnutí projektu, tj. zda bude projekt financován převážně z vlastních nebo cizích zdrojů.
V případě, že kapitálové výdaje trvají déle než 1 rok, je třeba je diskontovat s použitím adekvátního diskontního faktoru, zpravidla v okamžiku zahájení výstavby.
Diskontním faktorem mohou být například:
– různé druhy úvěrů,
– úroky z těchto úvěrů,
– diskontní sazba centrální banky,
– výnosnost dosahovaná porovnatelnými podniky,
– výnosnost bezrizikových investic.
Platí, že:
– u bezpečných investic je vhodné použít výnosnost státních dluhopisů,
– u rizikových investic platí, že čím je odhad diskontní sazby pesimističtější, tím lépe.
V ekonomické teorii se setkáváme s pojmem „utopené náklady“ – náklady, které již byly v souvislosti s investičním projektem vynaloženy. Tyto náklady nejsou součástí kapitálových výdajů, protože kapitálové výdaje představují jen takové výdaje, které se předpokládají vynaložit v budoucnu.
Vhodným kritériem pro výběr investičního majetku je čistá současná hodnota (ČSH). Není to však jediné kritérium. Dalším kritériem je index současné hodnoty.
HODNOCENÍ EFEKTIVITY INVESTIČNÍCH PROJEKTŮ
Je závěrečnou etapou předinvestiční přípravy a používá se celá řada metod.
Dělení metod:
I. Podle toho, zda zohledňují nebo nezohledňují faktor času
a) statické – nezohledňují faktor času, například jednoduchá doba návratnosti, metoda průměrných ročních nákladů, relativně nízká použitelnost, vhodné:
– pokud faktor času není rozhodující
– když se kapitálové výdaje vynakládají jednorázově
– pokud je doba životnosti projektu krátká
b) dynamické – zohledňují faktor času, například metoda vnitřní míry výnosu, ČSH
– používají se pro výpočet efektivity investičních projektů s delší dobou životnosti
II. Podle toho, co je považováno za efekt z investice
a) metody, které považují za efekt úsporu nákladů
b) zisk
c) peněžní příjmy (cash flow z investice)
A) METODY, KTERÉ ZA EFEKT Z INVESTICE POVAŽUJÍ ÚSPORU NÁKLADŮ
– tyto metody lze použít za předpokladu, že rozhodujeme o variantách, které zajistí stejný objem výroby
– používají se u projektů, u nichž není možné odhadnout ceny výrobků vyráběných investicí
– pomocí těchto metod nelze vyjádřit efektivitu projektu, pouze určit, který projekt je úspornější
1. metoda průměrných ročních nákladů – používá se při výběru z porovnatelných investičních variant, kde je podmínkou srovnatelnost (zejména stejný rozsah produkce). Nejvhodnější je varianta s nejnižšími ročními náklady.
Roční náklady = roční odpisy + úroková sazba × kapitálové výdaje + ostatní roční provozní náklady (celkové provozní náklady – odpisy).
Úroková míra představuje požadovanou minimální výnosnost, kterou by měla investice přinést.
Tuto metodu lze použít i u projektů s rozdílnou dobou životnosti.
Výši O a ročních úroků = O + i × I považujeme za anuity, kterou je třeba zaplatit.
N se počítá pomocí amortizačního koeficientu:
N = I × i × (1 + i)^n / ((1 + i)^n – 1) + N_p
za předpokladu:
– provozní náklady jsou konstantní
– rovnoměrné odpisování
2. metoda diskontovaných nákladů – porovnává se součet všech nákladů spojených s realizací varianty za celou dobu životnosti. Kritériem výběru nejlepší varianty jsou minimální diskontované náklady podle vzorce:
diskontované náklady = kapitálové výdaje + diskontované ostatní roční provozní náklady – diskontovaná likvidační cena investice.
Diskontované náklady investičního projektu lze charakterizovat jako sumu peněz, kterou by firma v okamžiku uvedení do provozu musela odložit, aby zajistila pořízení a provoz navrhované investice.
Při použití metody diskontovaných nákladů k výběru z variant s různou dobou životnosti je nutné obě varianty přepracovat na společnou délku životnosti, kterou je nejmenší společný násobek životností porovnávaných variant. U varianty s kratší životností se pak započítá současná hodnota obnovovaného majetku.
Dalším problémem investičního rozhodování při tvorbě kapitálového rozpočtu je optimální načasování projektu, tedy rozhodnutí, zda projekt začít realizovat ihned nebo odložit na pozdější období. Pokud má manažer jistotu, může pro různé časové úseky přepočítat ČSH a vybrat ten časový úsek, který přinese nejvyšší ČSH.
B) METODY, KTERÉ ZA EFEKT Z INVESTICE POVAŽUJÍ ZISK
1. Průměrná výnosnost investice (V_p)
V_p = ∑ (Z_i) / (n × I_p)
kde Z_i je roční zisk po zdanění, n je doba životnosti, I_p průměrná roční hodnota investičního majetku v účetních cenách.
– Touto metodou lze určit, který projekt je efektivnější.
– Za předpokladu lineárního odpisování a nulové zůstatkové ceny odpovídá I_p pořizovací ceně investice.
– Kritériem výběru je zisk, který investice dosahuje v jednotlivých letech.
Výhrady vůči této metodě:
– nezohledňuje faktor času,
– nezahrnuje odpisy jako důležitý zdroj peněžních příjmů,
– pokud je výnosnost projektu záporná, projekt se zamítne i když může být dobrý.
2. Index ziskovosti I_z
I_z = ∑ (P_n × 1/(1 + i)^n) / K
kritérium pro omezené zdroje.
