Když selhává krevní oběh ekonomiky

Krize u malých a středních podniků přetrvává. Proč? I když začíná převládat obecné mínění, že krize ustupuje a ekonomika ožívá, přibývá stále více firem, které začínají mít problémy s různými splátkami, což evidují jak komerční, tak i státní instituce. Platební problémy se více méně projevují plošně, avšak u malých firem mají fatálnější dopad než u velkých.

V současnosti (k 31. 12. 2009) je na Slovensku podle Statistikého úřadu registrováno 387 876 FO – živnostníků a 127 409 právnických osob. Z toho je 99 % v kategorii malých a středních podniků (MSP). Malé firmy do 50 zaměstnanců tvoří 98 % a přibližně 97 % z nich zaměstnává do 9 zaměstnanců. Ať se to někomu líbí nebo ne, Slovensko je zemí malých a středních firem. Spíše malých. Vytváříme „jen“ 42 % HDP, „jen“ 18 % podílu na exportu, ale máme až 72 % podíl na zaměstnanosti. Přes tyto skutečnosti sektor MSP prožívá těžké časy.

Ohrožený druh?

Malá firma nemá takové personální vybavení, aby si mohla dovolit například vlastního právníka. V oblasti ekonomiky, daní, financování a účetnictví využívá zpravidla externí účetní. Svou činností je často napojena dodávkami na velké firmy. V sporu s velkou firmou ale tahá za kratší konec. Pokud jí nezaplatí faktury s nonšalantním: „No tak nás dejte k soudu…,“ je to složité. Nemá personální zázemí, čas ani dostatek finančních prostředků na dlouhé soudní spory. Na ekonomickém postavení malé firmy se často podepisují i obchodní podmínky dodávek pro velké firmy nebo obchodní řetězce. Tyto podmínky jsou často tvrdé a i malé „pochybení“ může vést k nezaplacení faktury a ke sporům. Zároveň to může způsobit druhotnou platební neschopnost malé firmy a pokud ta nezaplatí dalším, okruh se uzavírá.

Co se týče samotné recese, malé podniky zasáhla nejvíce odvětví stavebnictví, kde menší firmy dodávají řemeslné práce, u malých dopravců, ale i v službách cestovního ruchu a v servisních pracích autoservisů.

Z bláta do kaluže

Není to však jen vztah firma – firma. I při vymáhání úhrady od zákazníka – občana – je malá firma v nevýhodě. Často se musí obrátit na soud a často rezignuje na „menší částky“, protože právní služby nejsou levné a dlouhotrvající soudní spor je další zátěží. Osobně znám případy, kdy se vymáhání dluhu táhne i 14 let. Některá ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, např. v sektoru obchodu, tomu nahrávají, když důkazní břemeno posouzení škody leží na straně malého prodejce a i když prokáže, že škodu způsobil zákazník, náklady nese prodejce. V tržbách se samozřejmě projevuje i určité snížení kupní síly obyvatelstva, resp. zvýšená opatrnost při výdajích v době krize. Dokonce i v tradičních komoditách, kde je poměrně stabilní odbytiště, jako jsou potraviny (jíst se musí), kosmetika a hygienické prostředky, nemají malé firmy u svého obratu takový prostor pro „akce“ jako velké firmy.

Malá flexibilita

Malé firmy na trhu fungují tak řečeno od zakázky k zakázce. A na tom stojí i jejich schopnost zaměstnávat. Jsou často účelově orientované, nemají širší nabídku, nabízejí produkty na základě kvalifikace, dovedností a schopností majitele a menšího okruhu zaměstnanců. Říkáme tomu, že nemají diverzifikované riziko podnikání. Jejich činnost vychází z kvalifikace buď samotných podnikatelů, vlastníků nebo odpovědných odborných zástupců. Pokud krize zasáhne odvětví nebo pouze firmu, se kterou je propojena, činí malé firmě problémy rychle přesměrovat výrobní program či nabídku služeb. Dokáže to, ale s náklady, které jsou v jejím prostředí ohrožující. Pokud velká firma odebírá jako subdodávku materiál nebo součásti od 2–3 malých firem, snížení produkce velké firmy v rozsahu, který sama ustojí, může naopak znamenat krach některých malých subdodavatelů. Rád bych rozbil mýtus, že se malá firma rychle přizpůsobí trhu. Pokud je to např. střechařská firma, která má majitele střechaře a pět zaměstnanců klempířů, tesařů účelově orientovaných na činnost firmy, a přijde o zakázky kvůli útlumu ve stavebnictví, asi okamžitě nepřejde k obchodu, výrobě, stavbě bazénů apod. Hrají zde roli i náklady na rekvalifikaci zaměstnanců. Musí si hledat zakázky v jiném sektoru, změnit strukturu zaměstnanců a to opravdu není jednoduché.

Problémy s financováním podnikání

Malí podnikatelé se často dopouštějí chyb v odhadu a přepočtu financování své podnikatelské činnosti. Je to otázka precizních kalkulací a s tím související stanovení odpovídající ceny. Při úvěrech i „nižší“ procento úroku při delších splátkách může vést k významnému přeplacení úvěru.

Je to vidět například u hypoték, kdy při 3–4% úroku na 30letý úvěr zaplatíte za půjčenou částku prakticky dvojnásobek (viz Tabulka 1).

Při uzavírání smlouvy o půjčce je také nutné věnovat pozornost podmínkám předčasného splacení půjčky. Banky zpravidla požadují zaplacení kompletních úroků, jako kdybyste spláceli během celé doby splatnosti, bez ohledu na to, že půjčku splatíte dříve. Cena vypůjčeného startovacího kapitálu je poměrně vysoká, což podnikatel zvlášť pocítí v prvním roce splácení, kdy jeho firma ještě neběží naplno. Banka mu může navrhnout i odklad splátek v prvním roce, čímž by se zmírnilo finanční zatížení v tomto roce. Při odkladu splátek se však „cena“ půjčky navyšuje. V našem příkladu (Tabulka 2) o 12 400 € (o 3,1 %), což je třeba zvážit.

Takovýchto chyb se malí podnikatelé dopouštějí při rozjezdu firmy i při jejím rozvoji. Opět se to vrací k personálnímu vybavení malé firmy. I když nemá finančníka, jednoznačně doporučuji dobrý podnikatelský záměr, počáteční kalkulace a finanční prognózu. Samozřejmě, takový finanční poradce něco stojí, ale určitě se to vyplatí. Na začátku můžete některé chyby ještě korigovat, vyřešit v zárodku, ale už při odvodech na sociální a zdravotní pojištění, nebo u leasingů a podobně je to výrazně obtížnější. Tyto instituce pak postupují zcela nekompromisně.

Odléháte státu nebo bance?

Zde není co řešit. Podmínky jsou dané buď smlouvou, nebo zákonem a tolerují i krátké prodlení se splátkami. Při smlouvách je třeba si pečlivě přečíst podmínky těchto splátek, zejména ohledně ručení. Často je i při malém prodlení ve splátkách ohrožen majetek, kterým ručíte. U leasingu se nesmíte nechat oklamat „nulovým leasingem“ či nulovým navýšením atd. Rozhodující je koeficient RPMN (roční procentní míra nákladů), který vlastně udává úrokové zatížení leasingu. U úvěrů a půjček jsou zase lákavé nabídky odkladu splátek o rok a podobně, ale tím se zvyšují úroky a úvěr vyjde dráž.

Anomálie

Speciální kapitolou je zdravotní pojištění, kde prodlení s platbou odvodů do fondů vede až k neproplacení nemocenských dávek a podobně. To je neúměrně tvrdé. Samotný charakter plateb na zdravotní pojištění formou záloh a jejich vyúčtování a doplacení podle příjmu není podle mého názoru pojištěním vůči stanovenému plnění, ale další daní z příjmu. Máme-li hovořit o pojištění, představoval bych si pojištění pevnou částkou na pevné, například standardní plnění. Nad to bych se mohl pojistit na tzv. nadstandardní plnění, jako je tomu u pojištění auta. Zároveň, pokud mě stát zákonem zavazuje platit, měl by mi stát garantovat i toto plnění. Nadstandardní pojištění a plnění by bylo možné dojednat s pojišťovnou individuálně a vznikl by prostor i pro podnikání pojišťoven. Se současnou formou zdravotního pojištění se zásadně neztotožňuji a tento můj názor je dostatečně známý. A myslím, že jej sdílí i většina malých firem a podnikatelů.

Nevyvážená podpora státu

Mám za to, že podpora zahraničních, resp. velkých investorů je větší než u malých a středních domácích firem. To se týká i oblasti udržení zaměstnanosti. Jeden příklad za všechny: pokud nás při různých stimulech stojí jedno vytvořené nebo udržované pracovní místo u velké firmy cca 66 387 €, říkám, že je to výrazný nepoměr vůči malým firmám.

Novelizací zákona č. 5/2004 Z.z. o službách zaměstnanosti byly zavedeny výraznější formy podpory na zvýšení zaměstnanosti u malých a středních podnikatelů, zejména podpora začínajících živnostníků a podpora vytváření pracovních míst a zaměstnávání absolventů. Ale obecně se velkým firmám věnuje daleko více pozornosti i podpory. Když dojde k propouštění ve velkých firmách, kdo může těchto nezaměstnaných absorbovat na trhu práce? Pouze prostor MSP. Proto si MSP v této oblasti zaslouží zvýšenou pozornost.

A nakonec, malý podnikatel je tu, zůstává na Slovensku, zde má svého zákazníka, občana Slovenska. Nemůže „sbalit firmu“ a odejít do jiné země s nižšími mzdami. Finanční a ekonomické postavení malých podniků se dotýká prakticky každé slovenské rodiny. Tudíž další důvod k přehodnocení podpory tohoto sektoru.

Ing. Vladimír Sirotka, CSc.
Prezident Slovenské asociace malých podniků

Recept na úspěch

Krize odkryla za poslední rok v hospodaření firem i rezervy, na které by za normálních okolností možná ani nepřišly. Zkušenosti ukazují, že je třeba je hledat především v oblasti šetření provozních nákladů, výběru dodavatelů a cen. Zvýšený důraz klást na spolehlivost obchodního partnera, zlepšovat přístup k zákazníkovi a zvyšovat jeho důvěru. To je cesta k udržení se na trhu i pro malé firmy.

Bez ohledu na náznaky překonání krize v slovenské ekonomice jako celku pociťujeme její přímý nebo nepřímý dopad prakticky ve všech oblastech. Segment malých a středních podniků je velmi citlivý na negativní trendy, které jsou doprovodnými jevy výrazného poklesu poptávky a služeb a souvisejících problémů s likviditou firem v době recese. Sledované ukazatele potvrzují zejména negativní vývoj v oblasti platební kázně, neuhrazování závazků vůči obchodním partnerům a také zákonem stanovených odvodů.

Z pohledu statistiky neuhrazených závazků po lhůtě splatnosti vůči zdravotním pojišťovnám došlo k významnému nárůstu jejich počtu v lednu (20 500) a únoru (19 800) 2010 oproti prosinci 2009 (19 000). Z celkového počtu 88 skupin ekonomických činností byl počet těchto závazků v prvních dvou měsících roku současně vyšší oproti prosinci 2009 v 43 skupinách. Výraznější nárůst počtu neuhrazených závazků po lhůtě splatnosti byl zaznamenán zejména v odvětvích stavebnictví, velkoobchodu a maloobchodu; opravy motorových vozidel a motocyklů, dopravy a skladování, ubytovacích a stravovacích služeb.

Méně dramatická je situace v případě úhrad závazků vůči Sociální pojišťovně. Ve srovnání s prosincem 2009 se v obou prvních měsících roku 2010 zvýšil současně počet neuhrazených závazků po lhůtě splatnosti vůči Sociální pojišťovně ve 2 skupinách odvětví: výroba papíru a papírových výrobků, výroba kovových konstrukcí kromě strojů a zařízení. V lednu 2010 se zvýšil počet neuhrazených závazků po lhůtě splatnosti v jedenácti skupinách.

Neplacení odvodů je doprovodným jevem celkových problémů ve finanční situaci podnikatelských subjektů, obzvláště menších podniků. Dále lze předpokládat, že pokud firma nesplňuje závazky vyplývající z platné legislativy, nebude disciplinovaná ani při úhradách závazků svým obchodním partnerům, což se projevuje výrazným meziročním nárůstem pohledávek po lhůtě splatnosti z obchodního styku v řádu desítek procent. V rámci prevence problémů musí dnes firmy nevyhnutelně klást mnohem větší důraz na prověřování platební kázně svých obchodních partnerů, včetně aktivního monitorování existujících klientů nebo odběratelů. Postupným nastavením korektních obchodních vztahů a vazeb na bázi důvěry bude možné eliminovat negativní jevy a vybudovat transparentnější podnikatelské prostředí ku prospěchu všech.

Ing. Ján Budinský
jednatel SCB – Slovak Credit Bureau, s.r.o.

Problematika malých a středních podniků (MaSP) patří z pohledu analýzy a prognózy makroekonomického vývoje v SR mezi klíčové, zejména pokud zohledníme dominantní podíl MaSP na celkové zaměstnanosti ve Slovensku, stejně jako jejich roli jako nositelů inovací v ekonomice. Ještě výraznější postavení mají MaSP v několika regionech SR, kde větší podniky chybí. V úvodu článku si autor klade správnou otázku, zda krize u MaSP stále přetrvává, a dále se článek zabývá finančními aspekty podnikání malých a středních podniků, které jsou často poddimenzované vzhledem k nedostateč