Manažment – tento pojem lze velmi snadno definovat, avšak obtížně aplikovat do praxe. Nacházíme se v 21. století, tedy na prahu třetího tisíciletí. V různých souvislostech je přechod do třetího tisíciletí považován za jistý mezník, kvalitativní zlom. Novým jevem v podnikání se stala zejména společenská odpovědnost podniků. Řízení slovenských organizací i podniků je ve třetím tisíciletí velmi náročné, přičemž o celkovém úspěchu nerozhodují pouze znalosti. Pro většinu organizací toto období znamená hlubší uvědomění si základních principů podnikání v podmínkách tržní ekonomiky, a proto je třeba je povzbudit k hledání správných cest a k tomu, jak tyto principy co nejefektivněji uvést do života. Manažeři si musí uvědomit, že od každého z nich je vyžadována obrovská změna při respektování pravidel. Sami se stávají bariérou rozvoje vlastní firmy. Možná jsme tento přechod do nového tisíciletí nezvládli nejlépe, ale pokud se podniky dokáží oprostit a nahlédnout sami na sebe v širších souvislostech, dříve či později ve třetím tisíciletí zakotví.
Manažment na začátku 3. tisíciletí
Světové společenství musí v současné době čelit problémům označovaným jako globální, které vyžadují řešení na úrovni celého lidstva, nikoli pouze jedné země. Jejich neřešení ohrožuje existenci lidstva jako celku, a to bez ohledu na politickou orientaci, chudobu či bohatství a náboženství jednotlivých států. Lidé se začali zabývat otázkou omezených zdrojů surovin.
Globalizace
Globalizace je jedním z megatrendů současné reality, který determinuje vývoj v managementu. Jedná se o proces narůstajícího mezinárodního propojení ve všech oblastech (ekonomika, politika, kultura, komunikace atd.), pozorovaný zejména v posledních desetiletích.
„Globalizace je rozporný proces, který pro jednotlivé země znamená potenciální přínos, ale skrývá v sobě také řadu rizik.“
Týká se vzájemných vztahů a vazeb mezi státy, společnostmi, organizacemi a jednotlivci, jež tvoří ekonomický systém. Globalizace přispívá k růstu technologického pokroku, který je podporován liberalizací a zvyšující se konkurenceschopností, především v oblasti komunikačních a dopravních služeb. Globalizace není personifikovatelná, není osobní ani výsledkem amerických zbohatlíků. Je to fenomén, který se objevuje proto, že věda a technika dospěly do určité fáze.
„Globalizace vytváří nové struktury a nové vztahy. Výsledkem je, že podnikatelská rozhodnutí a aktivity v jedné části světa mají vážné důsledky v ostatních částech světa.“
K hlavním problémům současného světa patří zejména:
- nebezpečí jaderné války,
- vyvážení poměru mezi demografickými procesy a růstem výroby potravin,
- ochrana životního prostředí,
- zajištění dostatečných energetických a surovinových zdrojů pro budoucnost,
- využití kosmického prostoru a světového oceánu,
- zabránění růstu terorismu, odstranění propastných rozdílů mezi životní úrovní různých skupin obyvatelstva v jednotlivých zemích i mezi jednotlivými státy.
Vlny změn lidstva
První vlna změn (agrární revoluce) trvala tisíce let, než skončila. Druhá vlna (počátek industriální civilizace) trvala jen tři sta let. Dnes historie ještě více zrychluje a je pravděpodobné, že třetí vlna proletí historií a završení najde během několika desetiletí. Tato třetí vlna přináší zcela nový způsob života, založený:
- na výrobních metodách, které odstraňují většinu starých montážních linek,
- na obnovitelných zdrojích energie,
- na nových, nenukleárních rodinách,
- na nových institucích,
- na zásadně změněných školách a firmách.
Vznikající civilizace vkládá do nás nový kód chování a přenáší nás za rámec standardizace, centralizace, synchronizace a koncentrace energie, peněz a moci. Tato civilizace má svůj specifický pohled na svět, své vlastní způsoby organizace času a prostoru, svou logiku a kauzalitu. Velká část našeho osobního zmatku, dezorientace a úzkosti může vycházet z konfliktu uvnitř nás nebo z konfliktu mezi umírající a vznikající civilizací. Lidská existence je ohraničena třemi časovými dimenzemi, které se vzájemně prolínají a podmiňují: minulostí, přítomností a budoucností.
Podle Tofflerových jsme pod vlivem třetí vlny změn v historii, v důsledku čehož se nacházíme v průběhu formování nové civilizace. Třetí vlna není pouze záležitostí technologií a ekonomiky, ale zahrnuje morálku, kulturu a ideje, jakož i instituce a politické struktury. Přináší skutečnou proměnu lidské bytosti, nový model rodiny, nový způsob práce, lidských vztahů, nové politické spory, novou ekonomiku a rovněž změnu vědomí. Lidstvo stojí před obrovským skokem vpřed, směřuje k nejhlubší sociální změně a tvůrčí přeměně v celé historii. I když si to málokdo uvědomuje, podílíme se na budování zcela nové civilizace od základů.
Změny v práci manažerů
Dynamické environmentální vlivy, které začaly působit na konci 20. století, vyvolávají v každé organizaci potřebu menších či větších změn a zároveň kladou požadavky na manažery, aby reagovali na potřeby a očekávání z různých oblastí a faktorů vnějšího prostředí. Moc zákazníků a tlak konkurence zesílily zejména privatizace, snižování podnikatelských omezení, uvolnění pohybu zboží, osob a financí, posílení vlastnických práv, globalizace a další. Tyto faktory vyvolávají tlak na větší flexibilitu v řízení a využívání externích organizací pro kvalitní zabezpečení jednotlivých činností v organizaci. Tyto nové tlaky představují pro manažery nejen hrozbu, ale i příležitost. Průzkumy poukázaly především na tyto změny v práci manažerů na počátku 21. století:
- rozšíření pracovního rozsahu a všestrannější plnění rolí – snižování počtu manažerů přináší nárůst rozsahu práce a požadavek nového manažerského stylu. Tento nový styl klade nároky především na znalosti, dovednosti, postoje a zároveň předpokládá systémovost v práci. Systémovost vyžaduje nejen technické, ale i manažerské vzdělání, které má manažer k dispozici (lidské zdroje, informace, marketing, finance atd.) a vše v souladu se strategickými záměry organizace.
- větší rozsah řízení – zvýšení rozsahu řízení přináší manažerům osvojení nových dovedností, které směřují k integraci technických a podnikatelských dovedností, stejně jako k posílení pravomocí a příležitostí zapojovat se do strategických a operativních rozhodnutí. Doprovází je větší volnost při rozhodování.
- větší důraz na výkon a kvalitu – globalizace, zvyšující se konkurence a rostoucí nároky zákazníků vyvolávají potřebu účinného a efektivního řízení všech operací v organizaci. Účinné řízení znamená efektivní využití všech zdrojů v transformačním procesu organizace, při kterém se vstupy mění na výstupy, a při efektivním řízení jde o to, aby byly splněny všechny potřeby zákazníků jak z hlediska kvality, tak i času.
- tlak a stres – rostoucí důraz na výkon a kvalitu procesů a produktů přináší manažerům tlak, nárůst osobní odpovědnosti a nutnost nejen akceptovat zvýšený tlak, ale i rozvíjet dovednosti, aby tento tlak nepřerostl v chronický stres.
- vliv na životní styl – životní styl manažerů ovlivňuje zejména nárůst práce, větší důraz na výkon, kvalitu a osobní odpovědnost a klesající jistotu zaměstnání. Na jedné straně to představuje pozitivní dopad na úroveň příjmů a vyšší životní standard, na druhé straně však dochází k oslabení tradičních hodnot, především v oblasti práce a rodiny.
Práce manažerů
Snižování počtu řídicích úrovní a další trendy přinášejí manažerům mnoho obtíží, ale i požadavky na práci na sobě samých. Manažeři musí být schopni pracovat v organizacích, které neustále reagují na změny vnějšího prostředí, pracovat týmově na plnění cílů organizace a zároveň přebírat stále větší odpovědnost za svou práci. Jeden z výzkumů potřeb manažerských dovedností formuloval toto pořadí dovedností podle jejich důležitosti:
- Strategické myšlení
- Reakce na změny a řízení těchto změn
- Orientace na zákazníka, jeho spokojenost (orientace na kvalitu)
- Finanční management
- Usnadňování přínosů jiných lidí
- Pochopení role informací a informačních technologií
- Verbální komunikace, zejména logičnost a přesvědčivost vyjadřování
- Systémové vnímání organizace
- Odhad rizika při rozhodování.
Za více než sto let trvajícího vývoje moderního managementu se potvrdil význam samotné teorie pro každodenní manažerskou praxi.
„Pokud se manažeři nebudou trvale vzdělávat a rozvíjet své manažerské dovednosti, život velmi brzy odhalí jejich manažerskou nekompetentnost. Žádná z manažerských teorií uvedených v tomto textu neposkytuje garantovanou a komplexní radu. Teorie však je a zůstává základním předpokladem úspěšné manažerské činnosti.“
Školy managementu
Hlavní přístupy, resp. „školy“ či koncepce lze rozdělit do těchto skupin:
- Tradiční (klasická) škola managementu
- Behavioristická (neoklasická) škola managementu, resp. teorie mezilidských vztahů
- Moderní škola managementu.
Pořadí jednotlivých „škol“ teorie managementu vyjadřuje pořadí jejich vzniku a rozvoje. Jedná se o přístupy, které existují i dnes a tvoří živou součást teorie i praxe managementu.
Tradiční škola managementu
Tato škola vznikla v 19. století a představuje první směr vývoje americké teorie. Těší se široké popularitě ve světě i u nás, tedy v tehdejším Československu. Podstatou této školy je formulace obecných zásad řízení na základě všestranného zkoumání zkušeností z podnikatelské a výrobní činnosti. Zakladatelem této školy byl F. W. Taylor. Dále sem patří představitelé jako Z. Gulich, G. Mooney, T. Baťa a další.
Tomáš Baťa (1876 – 1932) byl velký pragmatik a podnikatel. Významný je jeho systém výchovy mladých odborníků. Při výchově mladých odborníků prosazoval obecné zásady spočívající v kvalifikovaném výběru kvalifikovanými lidmi. Rovněž vytvářel relativně dobré sociální podmínky svým pracovníkům.
Behavioristická (neoklasická) škola managementu
Tato škola vznikla na základě odpůrců klasické školy, kteří v 20. letech minulého století začali protestovat proti ignorování sociální a emoční stránky. Tito odpůrci dali podnět ke vzniku této školy, opírající se o filozofii a principy tzv. behaviorálních věd. Jsou to obory, které zahrnují psycho-sociální stránku osobnosti, například skupinové vztahy a normy, komunikační schopnosti a bariéry, styl vedení a podobně. Představiteli této školy byli M. P. Folletová, E. Mayo a další.
Moderní škola managementu
Vzniku této školy přispělo několik faktorů. Nejen nezbytný vývoj řízení, ale také interdisciplinarita managementu znamenající schopnost vědy přijímat mnohé prvky z jiných vědních disciplín a obráceně. Tato vlastnost se projevila zejména po 2. světové válce v několika oblastech. Management byl ovlivněn hlavně tzv. aplikovanými vědními disciplínami, jako kybernetika, operační analýza a obecná teorie systémů. K nejdůležitějším směrům reflektujícím tato fakta patří rozhodovací, matematický a systémový směr. Představiteli této školy byli H. Simon, Ch. Barnard, P. Selznick a další.
Je zřejmé, že skok do 3. tisíciletí z pohledu managementu není tak snadný, jak se může zdát. Chování firem v novém tisíciletí ovlivňují různé faktory, například globální, hospodářské či politické. Manažeři to v této době nemají jednoduché, ale pokud chtějí a budou na sobě pracovat a vzdělávat se, mohou se svými dovednostmi dosáhnout velmi vysoké úrovně.
Školy managementu prošly historickým vývojem. Z těchto škol mě nejvíce zaujala tradiční neboli klasická škola managementu, zejména Tomáš Baťa, který svým zaměstnancům vytvářel dobré sociální podmínky. Zaujalo mě také, že když jeho firma dosáhla zisku, podíleli se na něm i zaměstnanci. Kdyby všichni podnikatelé či zaměstnavatelé postupovali podle Tomáše Bati, lidé na světě by se měli mnohem lépe než nyní. Tomáš Baťa nebyl přínosem jen pro management, ale i pro lidstvo jako celek.
