Management výroby: strategie, cíle a klíčové postupy pro úspěch

Předmět a cíle řízení výroby

Hmotná produkce je základem ekonomiky, která vyžaduje tržně orientované výrobní podniky s aktivním komerčním přístupem ve výrobě. Podnikatelsky orientovaný management výroby musí respektovat požadavky trhu, přičemž vychází z pojetí výroby jako výrobního systému. Předmětem řízení výroby nejsou tedy pouze samotné výrobní činnosti, ale i předvýrobní etapy a také povýrobní služby.
Management výroby představuje vícestupňový řetězec od vzniku myšlenky nového výrobku a jeho začlenění do výrobní strategie firmy, přes fáze přípravy výroby, samotný výrobní proces, obslužné činnosti až po servis u zákazníka. Hlavními úkoly managementu výroby jsou tedy:

• tvorba výrobní strategie firmy, která zahrnuje dlouhodobá rozhodnutí týkající se výrobního programu, výběru technologie výroby a rozmístění výroby z hlediska geografického,
• tvorba výrobkového portfolia (výrobkové řady, sortiment) v rámci daného výrobního programu,
• flexibilní adaptace marketingových výsledků do výroby,
• přenos nových poznatků výzkumu a vývoje do výroby – inovační management,
• zajištění materiálového systému výroby – zásobování, mezioperační příprava, sklady,
• tvorba rozvojového zázemí výroby – rozvojový management,
• rozvoj a zvyšování kvality produkce – management kvality,
• organizace pružných výrobních systémů – management automatizace výroby,
• personální rozvoj, humanizace práce.

Cíle řízení výroby vycházejí z politiky a strategických cílů podniku. Hlavními cíli výroby jsou:

• hospodárnost – dosažovaná soustavným snižováním a kontrolou nákladů,
• zvyšování kvality produkce,
• dodržování časových požadavků poptávky.

Základním cílem řízení výroby je tedy produktivita – plnění časových a objemových požadavků při dodržení kvality a hospodárnosti výroby při efektivním využití výrobní kapacity podniku.
Výrobní management tedy vytváří výrobní systém, zabezpečuje jej potřebnými výrobními činiteli a řídí jej. Úkolem řízení výroby je cílově orientované plánování a řízení výroby.

Strategický, taktický a operativní management výroby

Management výroby má různý dosah a cíle z hlediska řídící úrovně podniku, kterých se jeho rozhodnutí týkají. Rozlišujeme tedy:

• strategický management výroby, jehož úkolem je tvorba cílů pro výrobní systém firmy a vytvoření a udržení konkurenceschopné výroby,
• taktický management výroby, který sleduje rozhodnutí o portfoliu výrobků, zajištění výrobního potenciálu a organizaci výrobního systému,
• operativní management výroby, který zabezpečuje optimální využití existujícího výrobního systému pro zajištění hospodárného výkonu podniku.

Strategický management výroby zaujímá rozhodující postavení v podnikovém řízení a od něj se odvíjí řada strategických záměrů firmy. Těžiskem výrobní strategie je výrobní program a způsob výroby, které určují dlouhodobé cíle v oblasti technologie výroby, organizace výroby a alokace výroby. Vychází ze tří strategických koncepcí:

1. koncepce výrobek/trh – znamená vymezení základních trhů a určení výrobků, které jsou na ně navázány, což je podmíněno kapacitou podniku,
2. koncepce zdrojů – určuje kapacity a množství výrobních faktorů vzhledem ke stanovenému rozsahu výroby, přičemž limitující jsou zejména finanční zdroje podniku,
3. koncepce budování konkurenční pozice – představuje určení strategických záměrů podniku z hlediska konkurenční výhody a její vazbu na tržní segment; může být postavena na dvou základních strategiích – nákladové nebo diferenciační.

Základními parametry strategického managementu výroby jsou:

• strategie nových výrobků,
• strategie nových trhů,
• strategie odbytových cest,
• strategie nových technologií,
• budování konkurenční výhody.

Tvorba výrobní strategie musí vycházet z komplexní analýzy vnějšího a vnitřního prostředí podniku. Součástí strategie je volba a zaměření strategických (podnikatelských) jednotek, které jsou vytvářeny na základě koncepce výrobek/trh s vlastní výrobní strategií.

Taktický management výroby navazuje na výrobní strategii a jeho úkolem je především realizace zvolené strategie. Zahrnuje tato rozhodnutí:

1. rozhodnutí o výrobcích – realizace výrobkové politiky,
2. rozhodnutí o vybavení výrobního systému,
3. rozhodnutí o organizaci výrobního systému.

Taktické cíle jsou orientovány do dvou oblastí:

1. zaměřené na výrobkový systém – cíle v oblasti kvality, cíle v oblasti flexibility výrobků,
2. zaměřené na výrobní systém – zvýšení hospodárnosti, cíle v oblasti kvality práce a pracovního prostředí.

Těžiskem taktického řízení výroby je tvorba střednědobého (2–3 roky) výrobního programu, přičemž jsou využívány různé formy výrobkové politiky – diverzifikace, diferenciace, inovace. Vychází z analýzy životního cyklu výrobků a analýzy portfolia výrobků (portfoliová analýza).
Konkrétní úkoly pak závisí na zvolené konkurenční strategii podniku – minimalizace nákladů nebo diferenciace.

Operativní management výroby je realizačním stupněm řízení výroby a představuje souhrn činností zabezpečujících upřesnění požadavků prodeje, potřeby výrobních faktorů, uspořádání výrobního procesu a samotný průběh výroby.
Je základem celého systému řízení výroby. Zajišťuje bezprostřední kontakt s výrobními činnostmi podniku; na rozdíl od vyšších úrovní řízení zahrnuje rozsáhlý soubor aktivit rozptýlených ve výrobním prostoru, které využívají celou řadu informací s vysokou periodicitu. Musí být založen na konkrétní znalosti řízeného objektu s možností okamžitých zásahů do procesu. Zajišťuje plnění cílů výroby při optimálním využití zdrojů, které jsou v daném okamžiku k dispozici.
Obsah operativního managementu zahrnuje:

1. plánování výrobků – sortimentní (druh výrobků), kapacitní (množství),
2. plánování potřeby materiálů, vstupů,
3. plánování průběhu výrobního procesu – rozvrhování, obsazenost kapacit, údržba, výrobní dávky,
4. řízení výrobního procesu – v souladu s operativním plánem výroby,
5. dispečerské řízení výroby – u specifických výrobků, které vyžadují nepřetržitý dohled nad výrobou,
6. kontrola výrobního procesu – evidence množství a kvality, spotřeba materiálu, nářadí a práce.

Podsystémy operativního řízení výroby:

1. podsystém operativního plánování výroby,
2. podsystém operativní evidence výroby,
3. podsystém regulace, tj. přímého řízení výrobního procesu,
4. podsystém aktualizace, tj. změnového (odchylkového) řízení.

Vztah mezi managementem výroby a managementem kvality

Kvalita výrobků je nositelem komerční i ekonomické úspěšnosti podniku na trhu, proto musí být řízení kvality organickou součástí managementu výroby. Aby vynikající kvalita byla podstatou konkurenční výhody firmy, musí být řízení kvality založeno na jejím komplexním pojetí, které je přijato a realizováno všemi podnikovými složkami.
O kvalitě výrobku rozhoduje již technická příprava výroby, zajištění kvalitních vstupů, výrobní postup a samotný výrobní proces.
Komplexní, resp. totální řízení kvality (TQM) zahrnuje široký rozsah aktivit aplikovaných na všechny činnosti podniku. K zajištění kvality nestačí jednoduchá kontrola výrobků – řízení kontroly musí zahrnovat celý podnik.
Kvalita výrobku je dána výhodami výrobku pro jeho uživatele, přičemž výhoda spotřebitele se stává výhodou firmy. Management kvality má proto významné souvislosti s managementem výroby, které se projevují zejména v těchto ekonomických a technických aspektech:

• kvalita ovlivňuje odbyt a image firmy – výrobky preferované odběrateli pro svou kvalitu se dobře prodávají, proto podnik musí ve svém sortimentním plánu počítat s uplatněním výrobků, které vytvářejí u zákazníka image spolehlivého dodavatele kvalitních výrobků,
• kvalita působí na produktivitu – nízká kvalita nebo nekvalitní výroba snižuje produktivitu, protože zvyšuje náklady podniku nutné k jejímu odstranění a vede k plýtvání materiálem, energií a pracovní silou,
• kvalitní výroba zkracuje dodací lhůty – odstraňuje ztrátové časy potřebné k opravám vadných výrobků nebo jejich součástí,
• kvalita ovlivňuje vývoj nových výrobků – kvalitní výrobní proces je zdrojem konstrukce nových výrobků,
• kvalita má vliv na pracovní sílu – zapojení všech účastníků výrobního procesu do řízení kvality je motivačním nástrojem pro osobní iniciativu a dodržování technických a ekonomických norem,
• kvalita je navázána na nákup – zajištění kvalitních vstupních materiálů vychází z vytváření stabilních vztahů s dodavateli.

Z hlediska výroby jde při řízení kvality především o rozhodnutí týkající se kvality (standardů) výrobku, standardizovaných technologických a pracovních postupů a rozhodnutí o způsobech kontroly kvality. Pro posuzování konečné kvality výrobku mají podstatný vliv čtyři faktory kvality:

• materiál,
• stroje, nástroje, přípravky,
• postupy – technologické, přepravní, kontrolní,
• lidé – všechny úrovně managementu a pracovníků.

Základní kritéria kvality:

1. technické parametry – fyzikálně-chemické vlastnosti (výkon, hmotnost, pevnost apod.),
2. provozní vlastnosti – snadná obsluha a údržba, nízká spotřeba, trvanlivost,
3. estetická kritéria – vzhled, barevnost, balení,
4. ergonomická kritéria – netradiční požadavky na výrobky, které řeší vztah výrobku k anatomickým a fyziologickým specifikům člověka (anatomický tvar, hlučnost apod.),
5. životnost – doba používání, která ovlivňuje technické a ekonomické výsledky výrobku,
6. spolehlivost – pravděpodobnost bezporuchového provozu po předem stanovenou dobu,
7. humánní kritéria – zdravotní a bezpečnostní hlediska,
8. ekologické požadavky – dopady používání na pracovní a životní prostředí,
9. psychologické vlastnosti výrobků – emotivní vztah zákazníka k výrobku,
10. servis – garantované opravy, reklamace.

Nové směry řízení výroby

K dosažení konkurenceschopnosti podniku mohou významně přispívat i nové koncepce, které lze rozdělit na:

• technicky zaměřené výrobní a logistické koncepce – zejména CIM (Computer Integrated Manufacturing),
• organizačně zaměřené výrobní a logistické koncepce – JIT, time-based manufacturing, fraktální fabriky, lean production.

Technicky zaměřené koncepce

Tyto koncepce jsou založeny na systémech počítačové podpory a automatizace výroby. Využití výpočetní techniky je primárně situováno do operativního managementu, kde dochází k rozsáhlému informačnímu toku a požadavku nepřetržité aktualizace dat. Důraz je kladen na modulární strukturu technických prostředků. Při práci s nimi se prosazuje interaktivní režim práce v reálném čase a možnost vytváření problémově orientovaných datových základů s rychlým přístupem k informacím. Důležitým kriteriem je propojení jednotlivých úrovní do hierarchicky uspořádaných systémů.
Obecně jde o využívání standardních a specifických softwarových produktů pro řízení výroby zejména v oblasti předvýrobních a výrobních etap, vytvářených podle podmínek a požadavků daného výrobního systému.
Snahu o integraci zpracování informací provozně-ekonomických a technických úloh výrobního podniku do jednoho systému představuje
CIM – Computer Integrated Manufacturing – počítačově podporovaná integrace informací ve všech oblastech výrobního procesu, přičemž dochází k jeho zefektivnění a odstranění některých fází. Součástmi systému CIM jsou:

• CAE – Computer Aided Engineering – počítačově podporovaný návrh výrobku,
• CAD – Computer Aided Design – zahrnuje všechny aktivity využívající výpočetní techniku v rámci vývoje a konstrukce produktů,
• CAP – Computer Aided Process Planning – počítačově podporované aktivity založené na výsledcích konstrukční přípravy výroby – technologická příprava výroby (technologické postupy, operace, potřeba strojů, zařízení, materiálu, času),
• CAM – Computer Aided Manufacturing – počítačově podporované aktivity pro technické řízení a sledování výrobních zařízení ve výrobním procesu,
• CAQ – Computer Aided Quality – kontrola a řízení kvality.

Základem je propojení CAD/CAM systémů, které poskytují základní společné údaje. Jednotlivé dílčí úlohy jsou řešeny komplexně.
Pružná automatizace se uplatňuje ve všech výrobních procesech:

• automatizace řízení výrobních a technologických procesů – využití elektroniky při řízení nepřetržitých procesů, při přerušovaných procesech především pružné výrobní systémy,
• automatizace konstrukčních a projektových prací – CAD systémy,
• automatizace funkcí strojů a zařízení pro výrobu, manipulaci, měření, kontrolu a diagnostiku – elektronické systémy a robotizace, automatizované dopravníky a linky apod.,
• automatizace