Management výroby v systému řízení podniku

Přechod na tržní ekonomiku vyžaduje podnikatelskou orientaci managementu výroby. Znamená to, že jak tvorbu výrobní náplně, tak i rozvoj výroby je třeba odvozovat od požadavků trhu a především od jeho perspektiv. Východiskem podnikatelského managementu výroby je tedy zajistit odbytiště produkce. Předpokládá to aktivní komerční přístup ve výrobě, získávat trhy, zákazníky a postupně vytvářet stabilní transfiremní vztahy. Tím se garantuje dlouhodobá odbytová strategie, což je komerční základ fungování podnikatelské jednotky. Současně tento podnikatelský přístup předpokládá i nové manažerské myšlení a chování, protože podnikání má dvě protipólové stránky – poskytuje šance (značná autonomie ve tvorbě výrobní náplně a v komerční oblasti), ale zároveň i rizika (zvýšená ekonomická odpovědnost za perspektivní rozvoj výroby a celkovou prosperitu podnikatelské jednotky).

Podnikatelská orientace managementu výroby vyžaduje také širší pojetí výroby, zejména jako výrobního systému. V tomto pojetí management výroby zahrnuje nejen tradiční výrobní činnost, ale také předvýrobní etapy, kde se dnes přesouvají rozhodující možnosti jejího zdokonalování, a rovněž poprodejní služby, kterými se završuje fungování výrobního systému.

Hlavní funkce managementu výroby jsou:

• pro zákazníka zajistit zvyšování užitných vlastností výrobků za přijatelnou cenu,
• pro výrobce zvyšování ziskovosti výroby.

Pro zajištění těchto syntetických výsledků pro zákazníka i výrobce musí management výroby čerpat poznatky z komerčního, finančního, inovačního a personálního managementu a dalších specializovaných manažerských disciplín. Na jedné straně z nich získává znalosti, které následně ve své činnosti využívá, a na druhé straně management výroby ovlivňuje ostatní funkční obory managementu. Tento obousměrný průnik je východiskem zkoumání postavení managementu výroby v praktické podnikatelské činnosti.

Funkční postavení managementu výroby lze shrnout do následujících okruhů:

1. Přechod od stereotypně opakované výroby k podnikatelské aktivitě ve výrobě. Management výroby se proto musí primárně soustředit na vytváření podnikatelské atmosféry ve výrobě, na výraznou orientaci na zákazníka, na vyhledávání nenasycených trhů, což je jedním z primárních poslání managementu výroby – komerční orientace výroby.
2. Zajistit výrobní program podniku (zorganizovat prognostické práce, výhledové studie, marketingové analýzy a jiné odborné činnosti, které připraví kvalifikovanou strategii výroby s náležitým časovým horizontem). Za těchto podmínek je podnik schopný aktivně ovlivňovat či dokonce tvořit trh svými výrobky; ofenzivní výrobní strategie je jádrem aktivní podnikatelské činnosti firmy.
3. Flexibilní adaptace marketingových výsledků do výroby. Právě tím se garantuje, že vyrobená produkce bude odpovídat požadavkům trhu.
4. Převod poznatků výzkumu a vývoje do bezprostřední výroby – do výrobků i do výrobně-technické základny. Současně je třeba vytvářet konkrétní materiální, finanční, personální, organizační, stimulační a další předpoklady pro realizaci vědeckých poznatků ve výrobě, čímž se vytvářejí předpoklady i pro úspěšnou podnikatelskou činnost na trhu.
5. Cílevědomá tvorba rozvojového zázemí výroby. Rozvojový management výroby musí pružně zajišťovat požadavky trhu a rovněž dynamický rozvoj vlastního podniku, což vyžaduje neustálé rozvíjení lukrativní výrobní náplně a zvyšování ekonomické efektivnosti celého výrobního systému.
6. Personální rozvoj – lidský faktor je všeobecně uznáván jako rozvojový činitel výroby i podnikatelské činnosti. Důraz je kladen na hlavní hybnou sílu, kterou je intelektuální potenciál, tj. člověk.
7. Rozvoj kvality produkce – kvalita se stala rozhodujícím podnikatelským fenoménem na světových trzích, proto je management kvality součástí managementu výroby. Kvalita syntetizuje výsledky prognostických, marketingových, výzkumných a vývojových, inovačních, přípravných a dalších předvýrobních činností i samotného výrobního procesu včetně poprodejní servisní péče o kvalitu.
8. Využití výpočetní techniky – jako nástroje dialogové interakce s předvýrobními etapami a vlastním průběhem výrobního procesu v reálném čase, se souborem obslužných procesů i s poprodejními službami. Předpokládá to počítači propojený a řízený systém CIM (Computer Integrated Manufacturing), který vytváří nový tzv. počítačový management výroby, jenž zabezpečuje zvládnutí rozsáhlejšího souboru informací, jejich rychlejší zpracování, variantní rozhodování a volbu optimálního řešení.
9. Ekonomická syntéza celého výrobního systému – vhodné umístění kapitálu do jednotlivých částí výroby a účelné využití a zhodnocení všech komponent výroby (strojů, lidí, materiálu, energie apod.). Cílem je dosáhnout zisku, tedy zdrojů pro další rozšiřování podnikatelské činnosti. Ekonomické aspekty by měly být sledovány a analyzovány v každé fázi reprodukčního procesu, u každého vynakládání práce a kapitálu i ve všech manažerských rozhodnutích.
10. Orientace na mezinárodní rozvojové trendy ve výrobě, na integrační procesy a mezinárodní spolupráci.
11. Humanizace práce a sociální aspekty ve výrobě.
12. Ekologické otázky výroby.

Management výroby při rozvoji podnikání by měl především zkoumat, hledat, analyzovat a odstraňovat bariéry, které brání rozvoji podnikání ve výrobě:

• zahraniční bariéry – spočívající v nespolehlivosti či nesolventnosti odběratelů, resp. dodavatelů, v cenových výkyvech či jiných krizových jevech,
• makroekonomické bariéry – například nevhodná legislativa, finanční, daňové, celní a jiné pravidla a nástroje, které negativně ovlivňují podnikatelskou sféru,
• nedostatek perspektivnosti a strategických výhledů – východiskem je řádná prognostika potřeb, trhů a parametrů budoucích výrobků,
• nedostatek finančních zdrojů – jak vlastních, tak cizích, bránící tvorbě růstových předpokladů pro podnikání ve výrobě,
• obchodně-marketingové bariéry – nedostatečné průzkumy trhu, odtrženost výroby od obchodu, slabé obchodní kontakty, nízká úroveň propagace,
• personální bariéry – nízká kvalifikace manažerů, nevhodné pracovní prostředí, nedostatek praktických zkušeností, slabá kreativita apod.,
• nízká úroveň poprodejních služeb – technické, údržbářské, obchodní a další služby zákazníkům.