Internacionalizace podniku představuje rozšíření podnikatelských aktivit firmy na nadnárodní úroveň. Jedná se o proces, který může probíhat v různých fázích a formách, přičemž cílem je rozšířit působnost podniku mimo jeho domácí hranice. Podniky se rozhodují pro internacionalizaci s cílem zvýšit svůj tržní podíl, získat nové zdroje a rozšířit své operace v globálním měřítku.
Ukazatele míry internacionalizace:
- Podíl výkonů v zahraničí na celkovém výkonu firmy
- Podíl zahraničních pracovníků na celkové základně zaměstnanců
- Podíl zahraniční účetní hodnoty na celkové účetní hodnotě firmy
- Procento zisku nahromaděného v zahraničí
- Počet zemí, ve kterých firma působí
Hlavní fáze internacionalizace:
- Založení zahraniční dceřiné společnosti – Firma vstupuje na zahraniční trh buď přímým exportem s přímými investicemi (vybudováním vlastní organizace v zahraničí), nebo nepřímým exportem (prodejem produkce do zahraničí).
- Začlenění zahraničních aktivit do mezinárodní divize – Firma začleňuje své zahraniční aktivity do mezinárodní divize, která funguje paralelně s domácími divizemi. Tento krok zahrnuje přizpůsobení se potřebám a požadavkům zahraničních trhů.
- Vytvoření globální organizace – Firma přechází k vysoce integrované firemní strategii, kde jsou trhy vnímány jako jeden celek. Veškeré činnosti, ať už národní nebo nadnárodní, jsou homogenní.
Typy mezinárodních strategií
Na základě M. E. Portera jsou mezinárodní strategie založeny na různých přístupech a potřebách podniků, které se rozhodnou expandovat na globální trh:
- Strategie založená na exportu: Jednoduchá forma internacionalizace, která se zaměřuje na export zboží do zahraničí bez rozsáhlých investic.
- Strategie zaměřená na jednotlivé země: Země představují cílové trhy s důrazem na lokalizaci produktů a procesů. Tato strategie je charakteristická nízkou koordinací mezi jednotlivými pobočkami firmy.
- Strategie rozsáhlých zahraničních investic: Firma se rozhodne pro vysoké investice v zahraničí a vytváří místní divize, které samostatně spravují své operace. Tento přístup je spojen s duplikací alokace (více poboček v různých regionech).
- Čistá globální strategie: Firma se zaměřuje na komparativní výhody a používá homogenní činnosti po celém světě s minimálními lokalizovanými úpravami.
Internacionalizace a konkurenční výhody podle Portera
Porter navrhuje analýzu domácího diamantu, který popisuje podnikatelské prostředí pomocí čtyř faktorů:
- Zásoba výrobních faktorů: K dispozici jsou přírodní zdroje, pracovní síla a infrastruktura.
- Charakter domácí poptávky: Životní úroveň a náročnost spotřebitelů ovlivňují konkurenceschopnost.
- Příbuzná a dodavatelská odvětví: Spolupráce s domácími dodavateli pozitivně ovlivňuje konkurenceschopnost.
- Firemní strategie, struktura a rivalita: Rivalita mezi firmami a jejich inovacemi přispívá ke zvýšení efektivity a snižování nákladů.
Porter dále vymezil koncept konfigurace a koncept koordinace, které se zaměřují na hodnocení rozsahu a harmonizaci různých činností napříč jednotlivými trhy.
Typy mezinárodních strategií podle Portera:
- Globální nákladové vedení nebo globální diferenciace: Strategie zaměřená na dosažení nízkých nákladů nebo vysoké diferenciace produktů a služeb.
- Globální segmentace: Zaměření na úzké tržní segmenty s přizpůsobenými produkty.
- Chráněné trhy: Identifikace zemí, které jsou „chráněné“ před nadměrnou konkurencí a kde se firma může ucházet o výhody.
- Národní kompetence: Strategie zaměřená na uspokojení potřeb místních trhů a zajištění kvalitních služeb a produktů pro lokální spotřebitele.
Internacionalizace podniku
Internacionalizace podniku je nezbytný proces, kterým firmy usilují o expanzi a získání nových trhů. Různé strategie internacionalizace a jejich úspěšnost závisí na charakteru podniku, jeho konkurenceschopnosti a schopnosti přizpůsobit se různým trhům. Porterův diamant a jeho analýza faktorů konkurenceschopnosti podniku na mezinárodní úrovni poskytuje cenné nástroje pro formulaci efektivní mezinárodní strategie.
