Mezinárodní podnikání

Mezinárodní podnikání (international business, IB) není podnikáním výhradně pro velké firmy. Může se jednat i o podnikání v rámci jedné ekonomiky. Cílem je vytvoření pásem a zón volného obchodu.

Mezinárodní podnikání představují ekonomické aktivity takových podnikatelských subjektů, které jsou realizovány či působí v mezinárodním až globálním měřítku, s účastí v mezinárodním obchodu, zahrnujícím pohyb kapitálu a měnově-finannčních vztahů. Světové hospodářství tvoří globální rámec pro podnikatele a investory.

Prostředí pro mezinárodní podnikání

Environment, prostředí pro mezinárodní podnikání, nebo ekonomický komplex je definován jako vyšší společenský celek ekonomické a politické povahy, který disponuje 8 základními znaky:

• přírodní podmínky
• ekonomické podmínky
• relativní otevřenost tržní ekonomiky
• ekonomická úroveň
• státní forma
• relativní ekonomická samostatnost
• postavení ve světovém hospodářství
• materiální a ekonomický rozměr

Ekonomické hranice tržní ekonomiky jsou vždy otevřené systému environmentální propustnosti ekonomických pohybů – zboží, služeb, kapitálu, pracovních sil a peněz.

Hospodářský cyklus

Hospodářské cykly – cyklické hospodářské procesy probíhají v rámci světového hospodářství. Hospodářský cyklus je složitý účinkový mechanismus. Hospodářské cykly jsou zákonitostí fungování světového hospodářství.

Služby v mezinárodním obchodě

Vývoz služeb zvyšuje efektivitu zapojení do mezinárodní dělby práce – vytváří příjmové zdroje v platební bilanci – úspora materiálových a energetických zdrojů.

Úmluva GATT představuje neviditelný export a import. V posledních 15 letech dochází k poklesu podílu služeb. Ve vyspělých průmyslových státech tvoří služby 1/2 až 2/3 jejich vytvořeného HDP. Služby dělíme na:

1. faktorové (neobchodovatelné) – převody finančních prostředků souvisejících s mezinárodním pohybem výrobních faktorů (pracovníci, investice, technologie, evidence mezd a platů pracovníků působících v zahraničí)
2. nefaktorové (obchodovatelné) – považují se za předmět mezinárodního obchodu a v statistikách mezinárodního obchodu jsou rozdělené do 4 hlavních kategorií:
   • nákladní doprava
   • ostatní doprava
   • zahraniční cestovní ruch
   • ostatní služby – oficiální a soukromé

Členění služeb v MO

Služby v mezinárodním obchodě se dělí na:

• služby zhmotněné v zboží
• obchodně-technické služby
• další služby doplňující obchod s hmotnými statky
• služby, které nemají vztah k obchodu s hmotnými statky

Mezinárodní doprava

Námořní doprava

Námořní doprava byla historickou dominancí. V 60. až 70. letech došlo k přesunu přepravy osob a zboží ve prospěch rychlejších dopravních prostředků, rychle rostla tonáž v důsledku zvýšení množství přepravované ropy. V roce 1986 došlo ke snížení ceny ropy, které způsobilo nárůst dopravy.

Trendy jsou:

• omezování materiálové náročnosti výroby
• pokles přepravy substrátů po moři
• nárůst přepravy osobních automobilů z Japonska do USA
• nákladní auta z Evropy do Afriky
• Jižní Korea, Singapur, Tchaj-wan a Hongkong díky výrobě elektroniky nenáročné na materiálové vstupy překonaly krize v námořní dopravě

Železniční doprava

Železnice jsou v současnosti hlavním kontinentálním druhem dopravy. Kontejnerizace umožnila usnadnění manipulace a urychlení dopravy.

Letecká doprava

Hlavní výhodou letecké dopravy je rychlost. Struktura zásilek: v minulosti především náhradní díly a široká škála výrobků. Osobní letecká doprava je doménou cestovního ruchu.

Říční doprava

Říční doprava je energeticky nejméně náročný a ekologicky nejšetrnější druh dopravy. Nevýhodou je nízká rychlost, závislost na povětrnostních podmínkách a nezbytnost propojení s jinými druhy dopravy.

Silniční doprava

Silniční doprava a přeprava představují typ mezinárodní dopravy, kde největší podíl má mezinárodní nákladní automobilová doprava. Hlavní výhodou je flexibilita „just in time“. Problémem je přetížení dálniční sítě v hlavních dopravních směrech a tím zvýšení tranzitních poplatků – významný zdroj devizových příjmů tranzitních zemí.

Potrubní doprava

Potrubní doprava rafinovaných paliv je jednoduchá, provozně efektivní přepravní technologie a umožňuje automatizaci s téměř nulovými ztrátami na přepravovaném zboží. Patří sem ropovod Družba, francouzský Lettavrec do SRN, Adria, Sojuz.

Mezinárodní cestovní ruch

Mezinárodní cestovní ruch tvoří významnou složku mezinárodních hospodářských vztahů. Je prostředkem ekonomického, kulturního a sociálního růstu, stimulátorem vzniku nových výrobních a nevýrobních činností a šířitelem nabídky pracovních příležitostí. V letech 1974–1994 zaznamenal mezinárodní cestovní ruch až 14násobný nárůst příjmů. Mezinárodní cestovní ruch je citlivý na politickou situaci, ekologii a hospodářskou konjunkturu.

Bankovní služby

Mezi bankovní služby patří široké spektrum různých aktivit – poskytování úvěrů, směnárenské a depozitní služby, realizace mezinárodního platebního styku, vedení účtů.

IT a komunikace

Jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí ekonomiky je informačně-komunikační průmysl. Podle ITU (Mezinárodní telekomunikační unie) se telekomunikace + počítačový + audiovizuální průmysl v roce 1994 oproti roku 1993 zvýšily více než dvojnásobně. Patří sem technologie: mobilní telefony, kabelová televize a internet. Nový termín GII – Globální informační infrastruktura, je digitální a velkokapacitní.

Multimediální služby

Multimediální komunikace = komunikace hlasem, daty, obrazem, textem a videem. Ministrská konference států G7 o informační společnosti se zabývala přechodem k globální informační společnosti, přechodem současnosti do 21. století. Bílá kniha – filozofie přechodu EU k informační společnosti. Týká se všech aspektů života společnosti a také vzájemných vztahů mezi hospodářskými partnery. Moderní informační a komunikační technologie dramaticky mění aspekty hospodářského a společenského života, tj.:

• metody práce a pracovních vztahů
• organizaci firem
• zaměření přípravy na povolání
• vzdělání a způsob vzájemné lidské komunikace

Výrobní služby

Výrobní služby jsou služby spojené s výrobním procesem a představují strategický prvek exportu, inovačních procesů a technologických proměn. Patří sem:

• inženýrsko-konzultační služby
• poradenské a konzultační služby – jejich význam roste – výsledek: expertízy
• prodej konstrukčních a projektových prací
• provozní servis – technicko-organizační poradenství, dokvalifikace
• leasing
• mezinárodní licenční styky
• další aktivity terciárního sektoru – například pojištění

Vývoz kapitálu

Zvláštnosti vývozu kapitálu po 2. světové válce:

• nové podmínky světového ekonomického, politického a sociálního vývoje – ovlivňuje oblast mezinárodních hospodářských vztahů a v jejich rámci i vývoz kapitálu
• charakteristicky probíhající a rozvíjející se vědecko-technická revoluce, která působí na formy a změny struktury vyváženého kapitálu
• roste celkový objem vyváženého kapitálu, nové formy vývozu kapitálu
• roste úloha státu při vývozu kapitálu z průmyslově vyspělých zemí, kapitál je důležitým faktorem ovlivňujícím mezinárodní trhy
• komplikované podmínky vývozu kapitálu do rozvojových zemí: regulace přesunu zisků a dividend, přijímají mnoho opatření k omezení vlivu zahraničního kapitálu
• stát vyváží kapitál – rozvíjejí se různé formy stimulace vývozu soukromého kapitálu – objevují se mezinárodní formy vývozu (záruky ze zahraničních investic – pokrývají různé druhy rizik) – zejména tzv. nekomerční rizika:
  • riziko vyvlastnění, znárodnění,
  • konfiskace, zhoršení investic
  • riziko války, revoluce, státního převratu…
  • přepravní riziko
• roste podíl tzv. nenávratných prostředků (dary, dotace, subvence, podpora) ve dvou formách: hospodářské a vojenské
• důsledkem dlouhodobých cílů je vytvoření vhodné politické a hospodářské klimatu
• změna geografického rozmístění vyváženého kapitálu – v minulosti do hospodářsky méně vyspělých zemí, v současnosti mezi všemi zeměmi
• změna podmínek využívání kapitálu ve vyspělých zemích – dobré možnosti využití kapitálu přímo ve vyspělé zemi z MDP
• vzájemný pohyb kapitálu mezi rozvojovými zeměmi od 70. let směřuje od rozvojových k vyspělým zemím – petrodolary (v důsledku růstu ceny ropy) putují do bank nebo jako účasti podniků v průmyslově vyspělých zemích
• změna odvětvové struktury kapitálu vyváženého do zahraničí
• roste význam vývozu kapitálu v celkovém komplexu mezinárodních ekonomických vztahů – tzv. veřejná rozvojová pomoc

Faktory ovlivňující změnu měnových kurzů

1. Dlouhodobé hledisko
   • teorie parity kupní síly (PPP) – na jejím základě se porovnávají ceny koše stejných výrobků v určité zemi. Měnové kurzy se mohou lišit od kurzu založeného na paritě kupní síly.
   • narušení systému volného obchodu (růst cen, zavedení cla …)
   • existují zboží a služby, s nimiž nelze obchodovat přes hranice nebo pouze omezeně (půda, budovy, pronájem): inflace půdy se nerovná inflaci ostatních zboží.
   • ne všechna zboží v různých zemích mají stejnou identitu
2. Střednědobé hledisko: v příznivých fázích podnikatelského cyklu roste Y (produkt), výdaje na spotřebu, na nákup zboží – za jinak nezměněných podmínek se měna země, v níž roste agregátní poptávka AD rychleji, devalvuje.
3. Krátkodobé hledisko: rozdíly v krátkodobé úrokové míře – kapitál v rámci celé země se přesouvá z místa na místo, kde se očekává největší zhodnocení; růst úrokové míry = zhodnocení měny.

Podnikatelské riziko v mezinárodním podnikání

Podnikatelské riziko (PR) je neoddělitelnou součástí každého podnikání. Jde o nebezpečí, že skutečně dosažené hospodářské výsledky podnikatelské činnosti se budou lišit od předpokládaných. Odchylky mohou být žádoucí i nežádoucí (ztráta, úpadek, bankrot).

Druhy podnikatelského rizika v mezinárodním podnikání:

• podnikatelské (týká se pouze podnikatelské činnosti)
• čisté (týká se jakékoli činnosti, škody, ztráty, krádeže …)

Funkce podnikatelského rizika:

• pozitivní funkce
• negativní funkce

Faktory působící na podnikatelské riziko:

• externí (podnikatelský subjekt je nemůže ovlivnit)
• interní (vyplývají přímo z podnikatelské činnosti)

Hlavní příčiny a druhy podnikatelských rizik v mezinárodním obchodě:

1. podle závislosti na podnikatelské činnosti:
   • objektivní
   • subjektivní
   • kombinované
2. podle jednotlivých činností podniku:
   • provozní
   • tržní