Mezinárodní podnikatelské strategie

Mezinárodní podnikatelské strategie představují takové podnikatelské strategie, které přesahují hranice státu nebo země. Vycházejí ze základních typů podnikových strategií. Mezinárodní podnikání zahrnuje tyto kroky:

• příprava na mezinárodní podnikání
• vstup do mezinárodního podnikatelského prostředí

Příprava na mezinárodní podnikání

Příprava na mezinárodní podnikatelské strategie vyžaduje:

• zohlednění odlišností (zvyků, potřeb spotřebitelů, hnací síly, formy distribuce, intenzity konkurence),
• věnování pozornosti specifikům mezinárodního podnikání (nákladové rozdíly mezi zeměmi, kolísání měnových kurzů, hospodářská politika hostitelské země a formy mezinárodní konkurence).

Vstup do mezinárodního podnikatelského prostředí

Důvody pro vstup a působení v mezinárodním podnikatelském prostředí jsou:

• vyhledávání nových trhů
• dosahování nižších nákladů při podnikání v zahraničí
• získání přístupu k přírodním zdrojům surovin v jiných zemích

Fáze rozvoje mezinárodního podnikání

Ellis a D. Williams identifikovali 4 fáze rozvoje mezinárodního podnikání:

1. omezený tržní národní prostor,
2. vstup na mezinárodní trh,
3. mezinárodní regionální trh a
4. celosvětový trh.

Prochod přes fáze nemusí být jednosměrný a některé mohou být přeskočeny.

1. omezený tržní národní prostor – podnik neobchoduje pravidelně se zahraničím, pouze příležitostný export; lokalní tržní orientace převažuje u malých a středních podniků,
2. vstup na mezinárodní trh a rozvoj mezinárodní přítomnosti – kritickým bodem je udržení se na mezinárodním trhu, protože roste rozsah a složitost organizace a zvyšuje se úroveň podnikatelského rizika. Mnoho výrobních podniků vyrábí doma a exportuje prostřednictvím distributorů a agentů, nebo si zakládá vlastní pobočky pro přímý prodej a marketing na mezinárodním trhu. Pod rozvojem mezinárodní přítomnosti rozumíme přechod od exportu k výrobě umístěné v zahraničí,
3. mezinárodní regionální trh – pokud podnik vnímá celý region jako celek bez národních rozdílů, realizuje koordinovanou mezinárodní regionální strategii. Soustřeďuje se na tři hlavní oblasti světového hospodářství:
   • NAFTA – North American Free Trade Area
   • EU – Evropská unie
   • východní Asie a jižní Tichomoří
4. celosvětový trh – celosvětový konkurent působí na všech hlavních světových trzích a nachází se v konečné fázi rozvoje mezinárodního podnikání. Problémem je obsluha trhu. Na jednu stranu zásobování prostřednictvím exportu z domácí výrobní základny, na druhou stranu podnik rozmístěný v mnoha zemích světa.

Faktory determinující a spoluvytvářející konkurenční výhodu

Konkurenční výhoda národů podle Michaela Portera:

1. výrobní faktory – faktory jako pracovní síla, suroviny nebo infrastruktura;
2. podmínky poptávky – nároční domácí spotřebitelé nutí domácí podniky k výrobě vysoce kvalitních, ale cenově dostupných výrobků. Tyto podniky, které uspějí, jsou schopné konkurovat i za hranicemi země;
3. příbuzná a podpůrná odvětví – přítomnost nebo absence domácích dodavatelských a příbuzných odvětví, která jsou mezinárodně konkurenceschopná;
4. strategie, organizační struktury a soutěžení – národní podmínky určují, jak se vytvářejí, organizují a řídí podniky a jaká je povaha domácího soutěžení.

Čím více je charakter jednotlivých vrcholů kosočtverce příznivý pro podnik, tím lepší jsou jeho vyhlídky na úspěch v mezinárodní konkurenci a tím pravděpodobněji získá udržitelnou konkurenční výhodu.

4 fáze rozvoje konkurence

Porter rovněž usuzuje, že národy procházejí čtyřmi fázemi rozvoje konkurence (4 hnací síly):

1. hnací silou jsou výrobní faktory – domácí odvětví čerpají výhodu ze základních výrobních faktorů. Postup země do další fáze je spojen s transferem vyspělé technologie z hospodářsky rozvinutých do méně rozvinutých zemí,
2. hnací silou jsou investice – zahraniční technologie a metody jsou nejen využívány, ale také zdokonalovány. Konkurenční výhody vyplývají z vylepšování základních VF, zlepšování strategií, organizačních struktur a metod soutěžení,
3. hnací silou jsou inovace – v této fázi podniky nejen přebírají a zdokonalují technologie z jiných zemí, ale vytvářejí i skutečně nové inovace,
4. hnací silou je bohatství – hnací silou je bohatství nahromaděné v předchozích fázích. Tato fáze nakonec vede k hospodářskému poklesu se ztrátou konkurenční výhody.