Mezinárodní podnikatelské strategie

Mezinárodní podnikatelské strategie představují takové podnikatelské strategie, které přesahují hranice státu nebo země. Vycházejí ze základních typů podnikových strategií. Mezinárodní podnikání zahrnuje tyto kroky:

• příprava na mezinárodní podnikání
• vstup do mezinárodního podnikatelského prostředí

Příprava na mezinárodní podnikání

Příprava na mezinárodní podnikatelské strategie vyžaduje:

• zohlednění odlišností (zvyků, potřeb spotřebitelů, hnací síly, formy distribuce, intenzity konkurence),
• věnování pozornosti specifikům mezinárodního podnikání (nákladové rozdíly mezi zeměmi, kolísání měnových kurzů, hospodářská politika hostitelské země a formy mezinárodní konkurence).

Vstup do mezinárodního podnikatelského prostředí

Důvody pro vstup a působení v mezinárodním podnikatelském prostředí jsou:

• vyhledávání nových trhů
• dosahování nižších nákladů při podnikání v zahraničí
• získání přístupu k přírodním zdrojům surovin v jiných zemích

Fáze rozvoje mezinárodního podnikání

Ellis a D. Williams identifikovali 4 fáze rozvoje mezinárodního podnikání:

1. omezený národní tržní prostor,
2. vstup na mezinárodní trh,
3. mezinárodní regionální trh a
4. celosvětový trh.

Přechod přes fáze nemusí být jednosměrný a některé mohou být přeskočeny.

1. omezený národní tržní prostor – neobchoduje pravidelně se zahraničím – příležitostný export – lokální tržní orientace převládá v malých a středních podnicích
2. vstup na mezinárodní trh a rozvoj mezinárodní přítomnosti – kritickým bodem je udržení se na mezinárodním trhu, protože roste rozsah a složitost organizace a zvyšuje se úroveň podnikatelského rizika. Mnoho výrobních podniků vyrábí doma a exportuje prostřednictvím distributorů a agentů. Nebo si vytváří vlastní pobočku pro přímý prodej a marketing na mezinárodním trhu. Pod rozvojem mezinárodní přítomnosti rozumíme přechod od exportu k výrobě lokalizované v zahraničí.
3. mezinárodní regionální trh – pokud podnik vnímá celý region jako celek bez národních rozdílů, realizuje koordinovanou mezinárodní regionální strategii. Soustředí se na tři hlavní oblasti světové ekonomiky:
   • NAFTA – Severoamerická dohoda o volném obchodu
   • EU – Evropská unie
   • východní Asie a jižní Pacifik
4. celosvětový trh – celosvětový konkurent působí na všech hlavních světových trzích a nachází se v konečné fázi rozvoje mezinárodního podnikání. Problémem je obsluha trhu. Jednu krajnost představuje zásobování prostřednictvím exportu z domácí výrobní základny. Opačnou krajnost představuje podnik rozprostřený ve mnoha zemích světa.

Faktory determinující a spoluvytvářející konkurenční výhodu

Konkurenční výhoda národů podle Michaela Portera:

1. výrobní faktory – faktory jako pracovní síla, suroviny nebo infrastruktura;
2. podmínky poptávky – nároční domácí spotřebitelé nutí domácí podniky vyrábět vysoce kvalitní, avšak cenově dostupné výrobky. Tyto podniky, které uspějí, jsou schopny konkurovat i za hranicemi své země;
3. příbuzná a podpůrná odvětví – přítomnost nebo absence domácích dodavatelských a příbuzných odvětví, která jsou mezinárodně konkurenceschopná;
4. strategie, organizační struktury a soupeření – národní podmínky určují, jak jsou podniky zakládány, organizovány a řízeny a jaká je povaha domácí konkurence.

Čím příznivější je charakter jednotlivých vrcholů kosočtverce pro podnik, tím lepší jsou jeho vyhlídky uspět v mezinárodní konkurenci a tím pravděpodobnější je získání udržitelné konkurenční výhody.

4 fáze rozvoje konkurence

Porter také uvádí, že národy procházejí čtyřmi fázemi rozvoje konkurence (čtyři hnací síly):

1. hnací silou jsou výrobní faktory – domácí odvětví využívají výhod základních výrobních faktorů. Přechod země do další fáze je spojen s transferem pokročilých technologií z hospodářsky rozvinutých do méně rozvinutých zemí,
2. hnací silou jsou investice – zahraniční technologie a metody nejsou jen používány, ale i zdokonalovány. Konkurenční výhody vyplývají ze zlepšování základních výrobních faktorů, zdokonalování strategií, organizačních struktur a metod soupeření,
3. hnací silou jsou inovace – v této fázi podniky nejen přejímají a vylepšují technologie z jiných zemí, ale také vytvářejí skutečně nové inovace,
4. hnací silou je bohatství – hnací silou je bohatství nashromážděné v předchozích fázích. Tato fáze nakonec vede k hospodářskému útlumu se ztrátou konkurenční výhody.