Náklady a jejich vliv na základ daně z příjmů právnických osob
V účetnictví podniku se náklady zachycují v účtové třídě 5. Při sestavování daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob je však nutné rozlišovat mezi náklady, které lze uplatnit jako daňově uznatelné, a náklady, které daňově uznatelné nejsou. Účetní náklad proto nemusí automaticky představovat také daňový náklad.
Daňově neuznatelné náklady se při stanovení základu daně zpravidla přičítají zpět k výsledku hospodaření. Oproti tomu daňově uznatelné výdaje mohou při splnění zákonných podmínek základ daně snížit. Správné posouzení jednotlivých položek je proto důležité pro stanovení daňové povinnosti i pro správnost daňového přiznání.
Podmínky daňové uznatelnosti nákladů
Základní pravidla pro posuzování daňových nákladů stanoví zákon o daních z příjmů, zejména jeho § 24 a § 25. Obecně lze jako daňově uznatelný náklad uplatnit výdaj, který byl vynaložen na dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, a to v zákonem stanoveném rozsahu a za splnění dalších podmínek.
Daňový poplatník by měl být schopen doložit zejména:
- že náklad skutečně vznikl a souvisí s jeho podnikatelskou činností,
- že byl správně zaúčtován a přiřazen k příslušnému zdaňovacímu období,
- že jeho výše a účel odpovídají doloženým skutečnostem,
- že nejde o výdaj, který zákon z daňových nákladů výslovně vylučuje.
Prokázání nákladu obvykle vyžaduje účetní doklad, například fakturu, smlouvu, pokladní doklad nebo cestovní příkaz. Samotný doklad však nemusí vždy stačit: v případě potřeby je vhodné doložit také skutečné uskutečnění plnění a jeho souvislost s činností společnosti.
Náklady, které zpravidla nejsou daňově uznatelné
Za daňové náklady se nepovažují například náklady na reprezentaci, výdaje na osobní spotřebu poplatníka ani výdaje, u nichž není dostatečně prokázáno, že byly vynaloženy na dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. Mezi další typické příklady patří:
- pokuty, penále a jiné sankce, pokud jejich daňové uplatnění zákon vylučuje,
- náklady na pořízení majetku, který nelze daňově odpisovat,
- výdaje na osobní potřebu, které nesouvisejí s podnikáním,
- náklady, u nichž chybí potřebné doklady nebo nelze doložit jejich skutečný obsah,
- účetní náklady, jejichž daňové uplatnění je omezeno zvláštními ustanoveními zákona.
Daňové posouzení konkrétního výdaje se může lišit podle jeho účelu a okolností. Například výdaje na občerstvení pro obchodní partnery mohou mít povahu reprezentace, zatímco jiné náklady související s provozem firmy mohou být při splnění zákonných podmínek uznatelné.
Rozdíl mezi účetním a daňovým výsledkem
Účetní výsledek hospodaření se stanoví podle účetních předpisů, zatímco základ daně se určuje podle pravidel zákona o daních z příjmů. Při jeho výpočtu se proto účetní výsledek upravuje o položky, které mají odlišný účetní a daňový režim.
Pokud společnost zaúčtuje náklad, který není daňově uznatelný, zvýší o jeho částku výsledek hospodaření pro účely výpočtu základu daně. Naopak některé položky mohou základ daně snížit, pokud jejich uplatnění umožňuje zákon a poplatník splní příslušné podmínky. Účetní a daňové zachycení se tak mohou lišit také z hlediska období, ve kterém se položka promítne do základu daně.
Daňové odpisy a náklady na majetek
Výdaje na pořízení dlouhodobého majetku se zpravidla neuplatňují jako jednorázový daňový náklad v okamžiku nákupu. Jejich daňový dopad se obvykle rozkládá prostřednictvím daňových odpisů, a to podle pravidel stanovených zákonem. Účetní odpisy se přitom mohou od daňových odpisů lišit, a proto je nutné jejich dopad při stanovení základu daně posoudit samostatně.
Ne každý majetek lze daňově odpisovat. U konkrétního předmětu je proto vhodné ověřit, zda splňuje zákonné podmínky pro odpisování a do které odpisové skupiny náleží. Chybné zařazení majetku nebo nesprávný výpočet odpisů může vést k nesprávnému stanovení základu daně.
Jak správně posoudit náklady v praxi
Při každém nákladu je vhodné nejprve určit jeho hospodářský účel a souvislost s činností společnosti. Následně je třeba ověřit, zda zákon daný výdaj nezakazuje nebo neomezuje, a zajistit průkaznou dokumentaci. U nákladů, které mají částečně podnikatelský a částečně osobní charakter, je nutné určit a doložit část připadající na podnikání.
Společnost by měla pravidelně kontrolovat také správnost časového zařazení nákladů, zachycení majetku a uplatněných daňových odpisů. Pečlivá evidence usnadňuje přípravu daňového přiznání a pomáhá doložit správnost výpočtu základu daně při případné daňové kontrole.
Shrnutí vlivu nákladů na základ daně
Náklady ovlivňují základ daně z příjmů právnických osob podle toho, zda splňují podmínky daňové uznatelnosti. Daňově uznatelné náklady mohou základ daně snížit, zatímco neuznatelné položky se při jeho výpočtu zpravidla přičítají zpět k účetnímu výsledku hospodaření. Rozhodující je nejen správné zaúčtování, ale také souvislost výdaje s činností společnosti, jeho průkaznost a soulad s platnými právními předpisy.