Náklady v agroprůmyslu a jejich minimalizace
Náklady jsou nejčastěji charakterizovány jako v penězích vyjádřená spotřeba prostředků a práce v souvislosti s účelově prováděnou činností podniku. Z hlediska chápání nákladů známe několik přístupů:
1) vážou se na výkaz zisku a ztrát – chápeme je přes bilanční přístup, při kterém náklady dělíme druhově, tj. na: materiálové, pracovní, finanční …
2) souvisí s kalkulačním pohledem na náklady
– rozdělení na přímé a nepřímé
3) tzv. manažerský pohled na náklady, který je oproti přístupům 1) a 2) pro nás významnější v tom smyslu, že nám pomocí nákladových funkcí umožňuje kromě tvorby nákladových modelů i jejich minimalizaci.
Manažerské chápání nákladů na rozdíl od 1) a 2):
A) pracujeme s tzv. implicitními a explicitními náklady
explicitní – vyvolané spotřebou výrobních činitelů a jejich zúčtováním v účetnictví
implicitní – oproti explicitním zahrnují také tzv. náklady obětovaných příležitostí, v odborné literatuře také oportunitní náklady
B) při každém rozhodování zohledňuje:
– přírůstkové náklady (nikoli marginální), tedy náklady, které jsou naším rozhodnutím
– utopené náklady, které jsou pro toto rozhodnutí irelevantní
C) rozlišování nákladů z hlediska času = krátkodobý a dlouhodobý pohled na náklady a jejich vývoj.
Krátkodobý – některé náklady jsou chápány jako fixní, jiné jako proměnné – variabilní, které se mění s objemem vyráběné produkce; fixní faktory vyvolávají vznik fixních nákladů; variabilní faktory vyvolávají vznik variabilních nákladů.
Dlouhodobý pohled stírá rozlišení nákladů na variabilní a fixní a všechny faktory chápe jako proměnné.
Základním rozlišovacím znakem nákladů ve vztahu k nákladovým funkcím je jejich členění na variabilní a fixní.
VARIABILNÍ NÁKLADY – mění se bezprostředně se změnou objemu produkce a tato změna může mít tři projevy:
proporcionální (lineární) – vyznačují se tím, že rostou nebo klesají úměrně se zvyšováním nebo snižováním produkce, z čehož vyplývá, že na jednotku produkce se nemění.
progresivní náklady – zahrnují takové druhy nákladů, které při růstu produkce rostou rychleji, což způsobuje nárůst jednotlivých nákladů a z pohledu podniku je to nežádoucí.
degresivní náklady – jejich průběh ve vztahu ke změně rozsahu produkce je takový, že náklady na dodatečnou jednotku produkce klesají, což vede k úspoře nákladů na jednotku produkce a je vyjadřováno kategorií hospodárnosti. Takový vývoj nákladů je považován za ekonomicky příznivý.
Nákladové kategorie potřebné pro modelování rozdělujeme na:
A) Náklady celkem = Nvar + Nfix, kde jednotkové hodnoty vyjadřujeme následovně:
B) Jednotkové fixní náklady = Nfix / y
C) Jednotkové variabilní náklady = Nvar / y
D) Jednotkové celkové náklady = Náklady celkem / y = Nvar / y + Nfix / y
E) Přírůstek marginálních nákladů celkových přírůstkových variabilních nákladů
Význam těchto nákladových kategorií je v podniku zásadní při rozhodování (A) o změnách rozsahu produkce a při stanovení (B) optimálního rozsahu produkce.
A) Pokud fixní náklady tvoří vysoký podíl na celkových nákladech, změna objemu produkce nepřináší výraznou změnu v celkových nákladech, avšak při nezměněných cenách realizovaných výrobků může přinést podniku větší nárůst zisku. V souvislosti s mechanizací a substitucí výrobních faktorů dochází k nahrazování variabilních faktorů faktory fixními. Je-li přitom dodržen princip zlevňování výroby (náklady se vyvíjejí degresivně na jednotku produkce), dochází ke zlevnění výroby prostřednictvím snížení nákladů.
B) Optimální rozsah produkce stanovíme tak, že optimální rozsah z hlediska celkových nákladů je v bodě, kde se marginální náklady rovnají jednotkovým celkovým nákladům.
Stanovení optima produkce z hlediska spotřeby variabilních nákladů nastává v bodě, kde marginální náklady rovná se jednotkovým variabilním nákladům.
Rovnosti jsou dosaženy v bodě minimálních nákladů, tj. optimální rozsah je dosažen tehdy, když jsou výrobní náklady minimální.
