Nedokonalá konkurence a její formy

Dokonalá konkurence

Abychom mohli definovat nedokonalou konkurenci (Unfair Competition), je nejprve třeba definovat konkurenci dokonalou. Dokonalá konkurence je charakterizována tržními podmínkami:

• velký počet firem nabízí identický produkt
• jednotlivý podnik nemůže ovlivňovat ceny
• je zajištěna úplná volnost vstupu výrobce do odvětví a výstupu z něj
• předpokládá se dokonalá informovanost všech účastníků o podmínkách na trhu

Rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí

Hlavní rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí spočívá v tom, že při dokonalé konkurenci se firmy stávají příjemci ceny, zatímco při nedokonalé konkurenci si každá firma stanovuje svou cenu na základě objemu produkce. Základním předpokladem jejího vzniku je, že alespoň jeden prodávající nebo kupující je schopen ovlivnit tržní cenu.
Příčiny vzniku nedokonalé konkurence podle Samuelsona, Nordhausa a Dohnalové:

• Nákladové podmínky, které způsobují zánik menších firem v případě, že větší firmy jednoduše dokážou vyrábět levněji a prodávat za nižší cenu.
• Bariéry konkurence vznikají různými zákonnými omezeními, jako jsou například patenty či cla, dále také ekonomické bariéry, kdy překážku pro potenciální konkurenty představuje například diferenciace produktů.
• Vlastnictví důležitého výrobního vstupu je výhradně u jednoho výrobce.
• Nedostatečné informace (Samuelson a Nordhaus, 2013, s. 175-176), (Dohnalová, 2011, s.113)

Druhy nedokonalé konkurence

Rozlišujeme tři hlavní druhy nedokonalé konkurence: monopol, monopolistickou konkurenci a oligopol.

Monopol

Monopol je tržní situace charakteristická především tím, že na trhu vystupuje pouze jeden prodávající, který nabízí unikátní produkt bez blízkých substitutů. Na druhé straně je velký počet kupujících, kteří tento produkt spotřebovávají. Často se proto označuje také jako čistý nebo absolutní monopol, protože zároveň znamená, že na takovém trhu neexistuje žádná jiná konkurence. Ostatní výrobci mají omezený vstup na trh v důsledku vzniku různých bariér. Tyto bariéry mohou být právní nebo také přirozené.

Právní bariéry

Mezi právní bariéry patří zejména různá omezení stanovená zákony, která zakazují vytváření konkurenčního prostředí, nebo také různé patenty a ochranné známky. Přirozené bariéry vznikají například v situacích, kdy určitý zdroj výrobního faktoru na daném území je v rukou jednoho subjektu, který takto vytváří monopol na jeho poskytování nebo prodej. To způsobí, že jiné firmy nemohou na trh vstupovat, prostě proto, že nemají tento zdroj k dispozici. Jiným typem přirozené bariéry může být také použití unikátní technologie na výrobu produktů v určitém podniku.

Přirozený monopol

Firma může vyrábět velké objemy produkce a tím snižovat průměrné náklady. Když nastane tato situace, mluvíme o přirozeném monopolu. Tato forma nedokonalé konkurence vzniká v odvětvích typických vysokými fixními náklady. Může se jednat například o distribuci vody v určité oblasti. Pokud by na trh vstoupil další konkurent, pravděpodobně by nebyl schopen realizovat tak velké objemy výroby, a tedy by měl vyšší průměrné náklady, což by mu mohlo způsobit problémy s budoucím přežitím.
Monopol představuje takovou formu tržní konkurence, při níž na trhu působí jediný výrobce, neexistují blízké substituty a vstup jiných firem do odvětví je blokován. Známé druhy monopolu jsou:

• přirozený monopol – vzniká bez zásahu státu (síťová odvětví například plynárenství)
• administrativní monopol – vytvořený a chráněný státem (pošta)
• specifický monopol – dočasný, založený na patentech
• tajné monopoly – koluze firem v regulovaných odvětvích

Zatímco firma v prostředí dokonale konkurenčního trhu je příjemcem ceny (Price taker), monopol je tvůrcem ceny (Price maker), který volí, za jakou cenu bude výrobek prodávat a jaké množství bude při této ceně na trh dodávat.

Důsledky monopolu

• Monopol prodává za ceny vyšší než jsou tržní ceny v konkurenčním prostředí.
• Je technicky neefektivní, nevyrábí s nejnižšími možnými náklady.
• Produkční objem je nižší než optimální (monopolista dodává méně, než je optimální).

Proto v případě existence přirozeného monopolu ostatní konkurenti nemají zájem vstupovat do odvětví. (Dohnalová, 2011, s.115), (Depken, 2013, s.163-164), (Hořejší, 2007, s.282)

Cenová diskriminace

Další charakteristikou monopolu je jednotná cena produktu na každé úrovni výroby. Často však nastává i situace, kdy firma prodává své produkty různým spotřebitelům za rozdílné ceny. Tento jev nazýváme cenová diskriminace. (Depken, 2013, s.163,174)
Rozlišujeme tři stupně cenové diskriminace, které ve svých pracích popsali Depken a Hořejší:

1. Cenová diskriminace prvního stupně představuje diskriminaci podle spotřebitele. Monopolista zde stanoví každému spotřebiteli maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit za jednotku produkce. Pokud je tato diskriminace úspěšná, monopolista přemění celý přebytek spotřebitele na svůj příjem. Tato metoda je však velmi nákladná.
2. Cenová diskriminace druhého stupně závisí na prodaném množství. Monopolista stanovuje spotřebitelům různé ceny, proto se jí také říká „multi part pricing“. Dokáže získat část přebytku spotřebitele, nikoli však jeho celou hodnotu, jak v předchozím případě. Příkladem je množstevní sleva, kdy odběratel získá nižší jednotkovou cenu produktu při větším odběru.
3. Cenová diskriminace třetího stupně je obdobná jako diskriminace prvního stupně a označuje se jako diskriminace podle skupin spotřebitelů. Dochází k rozdělení spotřebitelů do více skupin, například podle věkových kategorií, přičemž každá skupina má vlastní poptávkovou křivku. Rizikem u tohoto typu diskriminace je, že firma může špatně zařadit určité zákazníky, například zařadí zákazníka ochotného platit vyšší cenu do nízké cenové skupiny, čímž ztrácí zisk. (Hořejší, 2007, s. 294-298), (Depken, 2013, s.175-177)

Firma v monopolní pozici je jediným dodavatelem příslušného statku na trhu a proto může výrazně ovlivňovat cenu na základě zvyšování nebo snižování objemu produkce. Jelikož na trhu působí pouze jediná firma, čelí celé poptávce. Poptávka monopolisty se proto vyvíjí podle vývoje poptávky na trhu.
Takový podnik se musí velmi zodpovědně rozhodovat o objemech produkce a cenách, protože pokud bude vyrábět a prodávat méně, může zajistit vyšší tržní cenu výrobků. Zvýšením objemů může prodat více a dosáhnout vyšších zisků, avšak při příliš velkých objemech může dojít ke snížení cen, což vyplývá z klesající poptávkové křivky monopolní firmy. (Depken, 2013, s.164)

Monopolistická konkurence

Monopolistická konkurence je zvláštní druh nedokonalé konkurence, protože vychází z předpokladu, že na trhu působí velké množství podniků. Tím se odlišuje od monopolu a naopak podobá se dokonalé konkurenci. Rozdíl je však v tom, že oproti dokonale konkurenčnímu trhu, kde jsou nabízeny stejné produkty, jsou při monopolistické konkurenci výrobky podobné, ale nikoli zcela stejné a shodné. Vzniká zde mnoho blízkých substitutů.
Každý podnik si tak může nezávisle stanovovat množství a cenu prodávaných výrobků nebo služeb. Všichni účastníci takového trhu se pak snaží své produkty odlišit od konkurence a tím získat konkurenční výhodu, přilákat nové zákazníky nebo podpořit loajalitu stávajících spotřebitelů. Na rozdíl od monopolu se monopolistická konkurence vyznačuje volným vstupem do odvětví, tedy bariéry, které vznikají, jsou snadno překonatelné. (Dohnalová, 2011, s.125), (Depken, 2013, s.189)
Monopolistická konkurence představuje tržní konkurenční situaci, kdy velký počet malých výrobců nabízí diferencovaný produkt. Známé jsou dva typy cenové diferenciace:

• přirozená diferenciace – skutečné rozdíly v kvalitě, dodacích podmínkách, umístění atd.
• umělá diferenciace – zboží se stejnými vlastnostmi se liší obalem, značkou apod.

Různé skupiny spotřebitelů preferují výrobky některé firmy před ostatními, i když se jedná o blízké substituty. Z krátkodobého hlediska se výrobce může chovat jako monopolista. Vzhledem k volnému vstupu do odvětví neexistují bariéry; při vysokých ziscích vstupuje do odvětví nový kapitál, při nízkých ziscích firmy odcházejí.

Negativa monopolistické konkurence

Mezi hlavní negativa monopolistické konkurence patří:

• nadměrná celková kapacita odvětví – zejména při umělé diferenciaci produktů
• chybné cenové signály – firmy oceňují produkty nad úrovní mezních nákladů

Hlavní důsledky nedokonalé konkurence jsou:

• vysoké ceny
• neefektivní využívání zdrojů
• nedostatek motivace k inovacím

Příčiny nedokonalosti konkurence

• výrobní a nákladová struktura trhu (úspory z rozsahu výroby mohou vést ke koncentraci v odvětví, problém síťových odvětví)
• bariéry konkurence (investiční náročnost a administrativní zásahy)
• koluze firem (dohody o cenách, množství výroby apod.)

Formy konkurence a jejich charakteristiky

Oligopol

Oligopol je typ tržní struktury, při níž na trhu působí malý počet firem, které si vzájemně konkurují výrobou stejných nebo diferencovaných produktů. Jejich cílem je maximalizace zisku. Každá z těchto firem může svým rozhodnutím ovlivnit ostatní podniky na trhu, protože je dostatečně silná. Firmy v oligopolu často využívají různé strategie. Z hlediska používaných strategií rozlišují Depken a Dohnalová dva druhy oligopolu:

• kartel
• oligopol s dominantní firmou (Dohnalová, 2011, s.122), (Depken, 2013, s.192)

Na trhu může vzniknout situace, kdy více podniků uzavře dohodu o zmonopolizování trhu za účelem maximalizace společného zisku. V takovém případě hovoříme o kartelu či smluvním oligopolu. Podniky uzavírají kartel, aby mohly zvýšit cenu na úroveň monopolu a zároveň snížit objem produkce oproti dokonalé konkurenci. Takto pak dosahují zisku, kterého by jako jednotlivé firmy přistupující k cenám nedosáhly. (Depken, 2013, s.180,182)
V případě, že na trhu působí jedna silná firma a ostatní jsou slabší, hovoříme o oligopolu s dominantní firmou. Dominantní firma určuje cenu i množství vyráběné produkce. Ostatní firmy ji musí respektovat, přijímat její cenu a doplňovat mezeru na trhu, a proto jsou nazývány konkurenčním lemem. Jejich chování je podobné firmám v dokonalé konkurenci. (Dohnalová, 2011, s.123), (Depken, 2013, s.194).
Pro oligopol je typické, že při vytváření své strategie firma bere v úvahu strategie svých riválů. Témy: PodnikáníTagged konkurencia, monopol, oligopol