Renesance liberalismu byla výrazem prohlubující se krize keynesiánství na přelomu 20. století a navazovala na své dřívější dominantní postavení v ekonomické teorii. Podstata liberalismu spočívající na soukromém vlastnictví výrobních prostředků a tržním mechanismu má své kořeny ve vzniku tržní ekonomiky.
Liberalismus se nejvíce rozvinul v Německu. Mezi liberály 20. století, často označovanými také jako neoliberálové, patří: W. Eucken, W. Röpke, F. von Hayek, L. von Mises, G. Haberler, L. Erhard.
W. Eucken formuloval učení o tzv. ideálních typech „hospodářských systémů“ – reálná ekonomika se vyvíjí podle principů svobody konkurence či příkazů ze strany státu, přičemž aproximace k realitě tržních ekonomik ukázala, že v praxi se realizují oba principy v určitých kombinacích. Makroekonomická rovnováha může být dosažena pouze prostřednictvím působení tržního mechanismu; v ekonomice řízené centrálně, kde neexistuje ekonomický kalkul, musí centrum regulovat ekonomiku příkazy. V současné době proti keynesiánství stojí dva základní typy hospodářské aktivity založené na liberálních základech: jde o tzv. sociálně tržní hospodářství v SRN, respektive o neokonzervatismus (reagonomiku) v USA.
Sociálně tržní hospodářství mělo do určité míry nahradit pojem kapitalismus, který nezvládl řešení sociálních otázek v podmínkách druhé poloviny 20. století. Podstatu modelu sociálně tržního hospodářství tvoří:
– nedotknutelnost soukromého vlastnictví
– omezené funkce státu v ekonomice
– ekonomická samostatnost podniků
– konkurence bez vlivu monopolů
– společenská odpovědnost podnikatelské sféry za rozvoj ekonomiky
– stabilita peněžního oběhu s volnou tvorbou cen
Liberálové si jsou vědomi negativních dopadů monopolů na ekonomiku a proto má společnost jejich činnost sledovat a kontrolovat. Úlohu státu dnes akceptují i liberální ekonomové v tom smyslu, že stát má vytvářet podmínky pro fungování tržních sil, určovat základní ekonomické proporce a tempo hospodářského růstu a zohledňovat „spravedlivé“ rozdělování.
