Plánování výrobních kapacit
Plánování výrobních kapacit je prvkem plánování výroby.
Výrobní kapacita
– maximální objem produkce, který může výrobní jednotka (podnik, závod, divize, …) vyrobit za určitou dobu (nejčastěji jde o rok, den nebo hodinu)
V jiných zemích se výrobní kapacita nazývá odlišně:
1. USA – 3 druhy výrobních kapacit:
a) praktická kapacita – počítá s určitými přestávkami
b) normální kapacita – průměrná roční kapacita
c) nominální kapacita – počítá s plnou dobou výkonu
2. Německo – 3 druhy výrobních kapacit:
a) maximální kapacita – jako naše výrobní kapacita
b) normální kapacita
c) minimální kapacita – minimální doba výkonu stroje
Optimální využití výrobní kapacity nám umožňuje:
– zvýšit objem výroby
– snížit náklady na jednotku výroby
– zvýšit rentabilitu vloženého kapitálu
Pro kvantitativní vyjádření výrobní kapacity se používají tyto měrné jednotky:
– naturální jednotky
– dohodnuté jednotky (přepočet na reprezentanta)
– časové jednotky
– peněžní jednotky
Výrobní kapacitu lze vyjádřit:
– na vstupu – množstvím suroviny nebo časovým fondem
– na výstupu (častěji) – dosaženým objemem produkce
VK = f(Fe, Nv)
Fe – efektivní časový fond
Nv – výkon zařízení
Časový fond výrobního zařízení
– plánovaný počet dní nebo hodin jeho činnosti za rok. Závisí na jednotlivých odvětvích a přírodních podmínkách (např. sezónnost práce).
Rozlišujeme 3 časové fondy:
1. časový fond kalendářní (Fk) – počet dní v roce
2. časový fond nominální (Fn) – Fk minus nepracovní dny (soboty, neděle, svátky)
3. časový fond efektivní / využitelný / (Fe) – Fn minus plánované přestávky (nemoci pracovníků)
Fn (Fe) v hodinách = Fn (Fe) v dnech * počet směn * počet hodin v jedné směně
1-směnný provoz = 42,5 h týdně = 8,5 h denně
2-směnný provoz = 41,25 h týdně = 8,25 h denně
3-směnný provoz = 40 h týdně = 8 h denně
Normy výrobnosti strojů nazýváme kapacitními normami. Při určování výrobní kapacity používáme tyto druhy kapacitních norem:
1. kapacitní normy pracnosti – představují tu část celkové pracnosti výrobku, která se spotřebuje v daném výrobním úseku, pro který zjišťujeme dílčí výrobní kapacitu.
Np = Nč /(kpvn * kprog)
Np – norma pracnosti výrobku v Nh
Nč – norma času
kpvn – koeficient plnění výkonových norem v základním období
kprog – koeficient progresivity (vyjadřuje růst produktivity práce)
2. kapacitní normy průběžného času – udávají nejkratší dosažitelný průběžný čas zhotovení výrobku na daném stroji
3. kapacitní normy spotřeby plochy na jeden výrobek – určují minimální nutnou plochu potřebnou na výrobu výrobku (např. na montáž, odlití výrobku, …)
4. kapacitní normy obsazení plochy – jsou součinem kapacitních norem průběžného času a kapacitních norem spotřeby plochy na výrobek
5. kapacitní normy výrobnosti strojů a zařízení – vyjadřují výkonnost stroje v maximálním množství výrobků, které se na daném stroji mohou vyrobit za jednotku času
Výpočet výrobní kapacity strojů, výrobních zařízení a výrobních ploch
Může probíhat 3 způsoby:
1. v naturálních jednotkách:
Ks = Fe * Nv
Ks – kapacita stroje v naturálních jednotkách (ks, …)
Fe – efektivní časový fond
Nv – výkon zařízení
2. pomocí kapacitní normy pracnosti:
Ks = Fe / Np
Np – kapacitní norma pracnosti na zhotovení 1 výrobku, tj. čas potřebný k výrobě jednoho výrobku
3. pomocí výrobních ploch:
K = Fe * P / (tp * te)
P – velikost výrobní plochy v m²
tp – kapacitní norma plochy na výrobek v m²
te – kapacitní norma pracnosti 1 výrobku v h
Využívání výrobní kapacity
Kc = Qs / Kp
Rozložením Kc získáme koeficient časového (extenzivního) využití a koeficient výkonového (intenzivního) využití výrobní kapacity.
Kc = Qs / Kp = Fes * Nvs / Fep * Nvp = Fes / Fep * Nvs / Nvp = ke * ki
Kc – koeficient celkového (integrálního) využití výrobní kapacity
Qs – skutečný objem výroby
Kp – plánovaná výrobní kapacita
Fes – efektivní časový fond skutečný
Fep – efektivní časový fond plánovaný
Nvs – kapacitní norma výkonnosti skutečná
Nvp – kapacitní norma výkonnosti plánovaná
ke – koeficient extenzivního využití (vyjadřuje stupeň využití časového fondu)
ki – koeficient intenzivního využití
