Podnik a podnikání, subjekty a právní formy podniků

Výrobky a služby v tržní ekonomice jsou výsledkem podnikatelské činnosti. Můžeme říci, že podnikatelská činnost je základem fungování tržní ekonomiky. Díky podnikatelské činnosti dochází k efektivnímu rozdělování všech zdrojů, proto jsou podniky pro zdravou existenci trhu velmi potřebné až nezbytné.

Pojmy podnikání, podnik, právní formy podniků jsou v ekonomické literatuře velmi frekventované a vysvětlují se různě. Jejich výklad závisí na tom, jak na tyto pojmy nahlížíme.

Na začátku každého podnikání bývá obvykle dobrý nápad. Ten je nutné poté zpracovat do podnikatelského záměru, přičemž je třeba se zaměřit na technickou, organizační a ekonomickou stránku podniku. Podnik formálně vzniká „zápisem do obchodního rejstříku a splněním všech požadavků potřebných k zápisu“.

Podnik

Pod pojmem podnik můžeme chápat souhrn ekonomických a organizačních uspořádání a procesů, jejichž prvořadým cílem je dosahování podnikatelského zisku.

Charakteristika podniku

Obchodní zákoník charakterizuje podnik následovně: „Podnikem se rozumí soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit“.

Stát tedy určuje, čím vším má podnik disponovat, ale do činnosti podniku přímo nezasahuje, stanovuje pouze obecná pravidla, v rámci kterých může podnik realizovat své podnikání.

Podniková ekonomika vymezuje podnik jako „…ekonomicky a právně samostatnou podnikatelskou jednotku, jejíž základními znaky jsou právní subjektivita a ekonomická samostatnost“.

Ekonomická samostatnost

Ekonomická samostatnost podniku umožňuje podnikům rozhodovat, jakou formu podnikání si sami zvolí, kde bude jejich sídlo, co budou distribuovat, případně s kým budou spolupracovat. Stát do těchto rozhodnutí zasahuje nepřímo, tj. uzákoněním práv a povinností ve formě zákonů, které podniky zavazují k jejich dodržování.

Právní subjektivita

Právní subjektivita podniku znamená, že podniky mají právo uzavírat smlouvy ve vlastním jménu s jinými subjekty na trhu a nesou plnou odpovědnost za závazky vyplývající z uzavřených smluv.

Znaky podniku

Znaky podniku lze rozdělit na obecné znaky, které se vyskytují u každého typu podniku, a znaky specifické, závislé na společensko-politickém systému.

Obecné znaky podniku

• Kombinace výrobních faktorů je znakem podniků, podle kterého dochází v podnicích k účelnému využití výrobních faktorů.
• Hospodárnost vyjadřuje snahu podniku jednat co nejracionálněji, tj. minimalizovat náklady a maximalizovat zisky.
• Finanční rovnováha se projevuje schopností podniku plnit své platební povinnosti.

Specifické znaky podniku

• Princip soukromého vlastnictví vyjadřuje typ vlastnictví, jehož důsledkem je, že vlastník podniku má právo podílet se přímo nebo nepřímo na řízení podniku.
• Princip autonomie hovoří o svobodě a nezávislosti podnikatelské činnosti, která se řídí tržními znaky bez přímých zásahů státu.
• Princip ziskovosti je hlavním motívem podnikání a zároveň nezbytným předpokladem jeho uskutečňování.

Podnikání

„Podnikáním se rozumí soustavná činnost vykonávaná samostatně podnikatelem ve vlastním jménu a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“ – definice podle obchodního zákoníku.

Podobně definuje podnikání i Velká ekonomická encyklopedie: „Podnikání je samostatné rozhodování o záměru podnikání, o právní formě podnikání, o umístění podniku, o jeho organizaci a míře použití cizího kapitálu a o rozdělení hospodářského výsledku“.

Soustavnou činnost lze chápat jako činnost nepřetržitou nebo pravidelně každoročně se opakující. Za podnikání nepovažujeme jednorázovou nebo příležitostnou činnost. Podnikatel realizuje podnikání samostatně, tj. sám a z vlastní vůle vykonává rozhodnutí nezbytná pro plynulý chod podniku. Uzavírá smlouvy pod vlastním jménem za účelem dosažení zisku a sám dohlíží na plnění svých závazků.

Je si plně vědom sankcí a pokut v případě nedodržení smluvních podmínek s obchodními partnery a klienty. Zároveň se zavazuje, že bude v souladu s platnou legislativou dosahovat zisku a v případě záporného hospodářského výsledku bude činit vše pro to, aby ztrátu co nejdříve uhradil.

Subjekty podnikání

Podnikatel podle Podnikové ekonomiky „…může být jednotlivcem nebo kolektivem. Z toho vyplývá, že základními subjekty podnikání jsou jednotlivci a podnikatelské jednotky“.

Jednotlivec – fyzická nebo právnická osoba, která vlastní ekonomicky a právně samostatný podnikatelský subjekt a samostatně, nezávisle rozhoduje o své podnikatelské činnosti. Jde například o podnik živnostníka nebo společnost s ručením omezeným, která je ve vlastnictví jediné osoby.

Podnikatelské jednotky – jsou ve vlastnictví skupiny fyzických nebo právnických osob a společně rozhodují o podnikání. Podnikatelskými jednotkami jsou například obchodní společnosti s více společníky, družstva, banky a podobně.

Právní formy podniků

Každý soukromý podnik musí mít právní základ, z něhož vyplývají jeho právní vztahy s okolím i jeho vnitřní organizace.

Podnik jednotlivce

Tento typ podniku je charakteristický tím, že odpovědnou osobou za chod celého podniku je vlastník – jednotlivec, který nese plnou odpovědnost za závazky své firmy. V případě nedodržení smluvních podmínek ručí za své závazky celým svým majetkem. Protože podnikatel nemá nad sebou nadřízeného, se ziskem z podnikání může nakládat podle svého uvážení.

Obchodní společnosti

Tyto formy podniků charakterizuje obchodní zákoník takto: „Obchodní společnost je právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost“.

Družstvo

Družstvo je podle obchodního zákoníku „společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zabezpečování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů“.

Družstvo je specifický druh firmy, který na rozdíl od ostatních podniků není založen za účelem dosažení zisku, ale za účelem podpory svých členů.

Teorie firmy

Teorie firmy vysvětluje procesy formování nabídky. Nabídka se zabývá otázkou, kolik výrobků a služeb jsou firmy ochotné a schopné prodat při určité ceně. Aby firmy mohly učinit takové rozhodnutí, musí znát výrobní možnosti technologie, kterou k výrobě používají, jaké budou realizační ceny jejich produkce, náklady na výrobu a prodej daného množství výrobku či služby a podobně. Základem teorie nákladů, a tím i teorie nabídky, je produkční teorie.

Neoklasická teorie firmy

Neoklasická teorie firmy analyzuje chování firmy, která se na trhu setkává s danou výší a strukturou poptávky. Funkci nabídky a poptávky považuje za vzájemně nezávislé. To je charakteristika podle Dějin ekonomických teorií.

Firma v podmínkách dokonalé konkurence

Firma vyrábí tak dlouho, dokud její příjem z poslední jednotky produkce převyšuje náklady na výrobu této jednotky. Hranice, kdy se firmě již nevyplatí dále rozšiřovat výrobu, nastává v bodě, kde se mezní příjem rovná mezním nákladům.

Firma v podmínkách nedokonalé konkurence

Předpokládá se, že s růstem výroby mezní příjem firmy klesá rychleji než mezní náklady. Výchozím bodem chování firmy v podmínkách nedokonalé konkurence je přiznání, že každá firma má svůj trh, na kterém může regulovat rozsah výroby a ovlivňovat výši ceny, vyrábět diferencované výrobky. Při zvýšení ceny svého výrobku pak firma ztratí pouze část zákazníků.

Mezní příjem klesá prudčeji než cena. Rovnováha nastává v bodě E, kde se mezní příjem rovná mezním nákladům, cena je však vyšší než mezní náklady. Průměrné náklady odpovídající rozsahu výroby v tomto bodě ještě nedosáhly maxima, firma tedy má menší než optimální velikost, výrobní kapacita není zcela využita.

Manažerské teorie firmy

V těchto teoriích dochází k vzájemnému ovlivňování abstraktních teorií. Vychází se z předpokladu, že pro většinu odvětví je typický oligopol, tedy malý počet velkých firem, jejichž rozhodování o rozsahu výroby, cenách, sortimentu a kvalitě výrobků je řízeno strategií, a nikoli pouze přizpůsobováním se vnějším podmínkám.