Název článku:
Podnik a podnikání, subjekty a právní formy podniků
Obsah článku:
Výrobky a služby v tržní ekonomice jsou výsledkem podnikatelské činnosti. Můžeme říci, že podnikatelská aktivita je základem fungování tržní ekonomiky. Díky podnikatelské činnosti dochází k efektivnímu rozdělování všech zdrojů, proto jsou podniky pro zdravou existenci trhu velmi potřebné až nezbytné.
Pojmy podnikání, podnik, právní formy podniků jsou v ekonomické literatuře velmi frekventované a vysvětlují se různě. Jejich výklad závisí na tom, jak na tyto pojmy nahlížíme.
Na počátku každého podnikání obvykle stojí dobrý nápad. Ten je třeba následně propracovat do podnikatelského záměru, přičemž se musíme zaměřit na technickou, organizační a ekonomickou stránku podniku. Podnik formálně vzniká „zápisem do obchodního rejstříku a splněním všech požadavků nezbytných pro zápis“.
Podnik
Pod pojmem podnik můžeme chápat souhrn ekonomických a organizačních uspořádání a procesů, jejichž primárním cílem je dosahování podnikatelského zisku.
Charakteristika podniku
Obchodní zákoník charakterizuje podnik takto: „Podnikem se rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.“
Stát tedy určuje, čím vším má podnik disponovat, avšak do činnosti podniku přímo nezasahuje; stanovuje pouze všeobecná pravidla, v rámci kterých může podnik realizovat své podnikání.
Podniková ekonomika vymezuje podnik jako „…ekonomicky a právně samostatnou podnikatelskou jednotku, jejíž základními znaky jsou právní subjektivita a ekonomická samostatnost“.
Ekonomická samostatnost
Ekonomická samostatnost podniku umožňuje podnikům rozhodnout, jakou formu podnikání si sami zvolí, kde bude jejich sídlo, co budou distribuovat a případně s kým budou spolupracovat. Stát do těchto rozhodnutí zasahuje nepřímo, tj. ustanovením práv a povinností formou zákonů, které podniky zavazují k jejich dodržování.
Právní subjektivita
Právní subjektivita podniku znamená, že podniky mají právo uzavírat smlouvy ve vlastním jménu s jinými subjekty na trhu a nesou plnou odpovědnost za závazky, které jim vyplynou z uzavřených smluv.
Znaky podniku
Znaky podniku lze rozdělit na obecné znaky, které se vyskytují u každého typu podniku, a znaky specifické, které závisí na společensko-politickém systému.
Obecné znaky podniku
- Kombinace výrobních faktorů – znak podniků, podle kterého dochází v podnicích k účelnému využívání výrobních faktorů.
- Hospodárnost – vyjadřuje snahu podniku jednat co nejracionálněji, tj. minimalizovat náklady a maximalizovat zisky.
- Finanční rovnováha – projevuje se schopností podniku plnit své platební povinnosti.
Specifické znaky podniku
- Princip soukromého vlastnictví – vyjadřuje typ vlastnictví, jehož důsledkem je právo majitele podniku podílet se přímo nebo nepřímo na řízení podniku.
- Princip autonomie – vyjadřuje svobodu a nezávislost podnikatelské činnosti, která se řídí tržními principy bez přímých zásahů státu.
- Princip ziskovosti – je hlavním motivem podnikání a zároveň nezbytným předpokladem podnikání.
Podnikání
„Podnikáním se rozumí soustavná činnost vykonávaná samostatně podnikatelem ve vlastním jménu a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“ – definice dle obchodního zákoníku.
Podobně definuje podnikání také Velká ekonomická encyklopedie: „Podnikání je samostatné rozhodování o záměru podnikání, o právní formě podnikání, o umístění podniku, o jeho organizaci a míře využití cizího kapitálu a o rozdělení hospodářského výsledku.“
Soustavnou činnost lze chápat jako činnost nepřetržitou nebo pravidelně každoročně se opakující v určitém období. Za podnikání nepovažujeme jednorázovou nebo příležitostnou činnost. Podnikatel realizuje podnikání samostatně, tj. sám a z vlastní vůle přijímá rozhodnutí potřebná pro plynulý chod podniku. Uzavírá smlouvy pod vlastním jménem s cílem dosažení zisku a sám dohlíží na plnění svých závazků.
Je si plně vědom sankcí a pokut v případě nedodržení smluvních podmínek vůči obchodním partnerům a klientům. Zároveň se zavazuje, že bude v souladu s platnou legislativou dosahovat zisku, a v případě záporného výsledku hospodaření učiní vše pro to, aby ztrátu co nejdříve odstranil.
Subjekty podnikání
Podnikatel podle Podnikové ekonomiky „…může být jednotlivec nebo kolektiv. Z toho vyplývá, že základními subjekty podnikání jsou jednotlivci a podnikatelské jednotky.“
Jednotlivec – fyzické nebo právnické osoby, které vlastní ekonomicky a právně samostatný podnikatelský subjekt a samostatně, nezávisle rozhodují o své podnikatelské činnosti. Jde například o podnik živnostníka nebo společnost s ručením omezeným, která je ve vlastnictví jediné osoby.
Podnikatelské jednotky – jsou ve vlastnictví skupiny fyzických nebo právnických osob a společně rozhodují o podnikání. Podnikatelskými jednotkami jsou například obchodní společnosti s více společníky, družstva, banky a podobně.
Právní formy podniků
Každý soukromý podnik musí mít právní základ, z něhož vyplývají jeho právní vztahy s okolím i jeho vnitřní organizace.
Podnik jednotlivce
Tento typ podniku je charakteristický tím, že za chod celého podniku odpovídá vlastník – jednotlivec, který sám nese plnou odpovědnost za závazky své firmy. V případě nedodržení smluvních podmínek ručí za své závazky celým svým majetkem. Protože podnikatel nemá nad sebou nadřízeného, může se ziskem z podnikání nakládat podle vlastního uvážení.
Obchodní společnosti
Tyto formy podniků charakterizuje obchodní zákoník následovně: „Obchodní společnost je právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost.“
Družstvo
Družstvo je podle obchodního zákoníku „společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zabezpečování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů.“
Družstvo je specifický druh firmy, který na rozdíl od ostatních podniků není založen za účelem dosažení zisku, ale za účelem podpory svých členů.
Teorie firmy
Teorie firmy vysvětluje procesy formování nabídky. Nabídka se zabývá otázkou, kolik zboží a služeb jsou firmy ochotné a schopné prodávat při určité ceně. Aby firmy mohly učinit takové rozhodnutí, musí znát produkční možnosti technologie, kterou využívají k výrobě, jaké budou realizační ceny jejich produkce, náklady na výrobu a prodej daného množství zboží nebo služby a podobně. Základem teorie nákladů, a tím i teorie nabídky, je produkční teorie.
Neoklasická teorie firmy
Neoklasická teorie firmy analyzuje chování firmy, která na trhu čelí dané výši a struktuře poptávky. Funkci nabídky a poptávky považuje za vzájemně nezávislé. To je charakteristika podle Dějin ekonomických teorií.
Firma v podmínkách dokonalé konkurence
Firma vyrábí tak dlouho, dokud její příjem z poslední jednotky produkce převyšuje náklady na výrobu této jednotky. Hranice, kdy se firmě již nevyplatí dále rozšiřovat výrobu, je v bodě, kde se mezní příjem rovná mezním nákladům.
Firma v podmínkách nedokonalé konkurence
Předpokládá se, že s růstem výroby mezní příjem firmy klesá rychleji, než klesají mezní náklady. Východiskem chování firmy v podmínkách nedokonalé konkurence je uznání, že každá firma má svůj trh, na kterém může regulací rozsahu výroby ovlivňovat výši ceny a vyrábět diferencované výrobky. Při zvýšení ceny svého výrobku pak firma ztratí pouze část zákazníků.
Mezní příjem klesá prudčeji než cena. Rovnováha nastává v bodě E, kde se mezní příjem rovná mezním nákladům, cena je však vyšší než mezní náklady. Průměrné náklady odpovídající rozsahu výroby v tomto bodě ještě nedosáhly maxima, firma má tedy menší než optimální velikost, výrobní kapacita není plně využita.
Manažerské teorie firmy
V těchto teoriích dochází k vzájemnému ovlivňování abstraktních teorií. Vychází se z předpokladu, že pro většinu odvětví je typický oligopol, tedy malý počet velkých firem, jejichž rozhodování o rozsahu výroby, cenách, sortimentu a kvalitě výrobků je strategickou politikou, a nikoliv pouze přizpůsobováním se vnějším podmínkám.
