Podnik a podnikání

Podnik

„Podnik je taková forma podnikatelské činnosti, v rámci které dochází k cílevědomému spojování hmotných, finančních a lidských zdrojů v jedné podnikatelské jednotce s uzavřeným obratem hodnoty za účelem produkce užitkových hodnot pro potřeby zákazníků a pro vlastní uspokojení potřeb.“

Základními znaky podniku jsou ekonomická a právní samostatnost, díky kterým podnik vystupuje na trhu samostatně, vytváří si vzájemné vztahy s ostatními podnikatelskými subjekty a zároveň se stává nositelem práv a povinností týkajících se smluvních vztahů.

Funkce podniku

Všechny podniky bez ohledu na formu, předmět a rozsah podnikání plní během svého fungování několik funkcí:

• • podnikatelská funkce (dosahování zisku),
  • produkční funkce (hlavní náplň činnosti – produkce),
  • ekonomická funkce (efektivní hospodaření se zdroji podniku),
  • technická funkce (investice a inovace v podniku),

• sociální funkce (sociální úroveň podniku),
• environmentální funkce (tvorba a ochrana životního prostředí),
• organizační funkce (organizování aktivit) (Marková, 2003, s. 11-13).

Podnikání

Pod pojmem podnikání rozumíme „činnost, aktivitu, která je založena na využití poznatků a zkušeností každého pracovníka.“ Prostřednictvím této činnosti se hledají odpovědi na následující otázky:

• jaký druh produktu se na trhu prosadí,
• jak využívat potenciální zdroje,
• jak získat zákazníka a udržet si ho.

Z vymezení pojmu podnikání vyplývá, že na této činnosti se podílejí kromě vlastníků a manažerů i zaměstnanci, tedy každý, kdo se aktivně zapojuje do produkce podniku, návratnosti vložených prostředků a snahy dosáhnout co největšího ekonomického efektu (Majtán a kol., 2007, s. 14).

Hlavní znaky a předpoklady podnikání naleznete na stránce Podnikání – podstata, znaky a předpoklady podnikání.

Cíle podniku

„Cíle představují pro vedení podniku a další řídící úrovně závazek dosáhnout konkrétních výsledků v konkrétním čase.“ Za primární cíl podnikání se považuje maximalizace současné hodnoty podniku. Kromě primárního cíle je však nutné pracovat i s ostatními cíli, které společně tvoří určitý celek. Každý podnik musí před stanovením cílů nejprve cíle klasifikovat a následně rozčlenit podle:

• významu cíle (hierarchické uspořádání cílů),
• velikosti cíle (rozsahu),
• časového hlediska (dlouhodobé, krátkodobé),
• vztahu mezi cíli (komplementarita, indiference, konkurence),
• obsahu cíle (ekonomické, technické, sociální),
• rozsahu působnosti (pro podnik jako celek, cíle vnitropodnikových jednotek, cíle jednotlivých funkčních oblastí) (Majtán a kol., 2007, s. 28-35).

Cíle jsou základem pro hodnocení činnosti podniku a měřítkem jeho úspěchu nebo neúspěchu. Pojem cíl zahrnuje množství, druh a termín splnění žádoucího výsledku. Pozornost a energii zaměřuje na to, co musí být uskutečněno. Pokud je podnik neschopen správně stanovit cíle, nedokáže vytvořit ani strategii a tím pádem ani efektivně fungovat (Slávik, 2005, s. 48).

Mezi cíle, které má sledovaný podnik, patří především upevňování získaného postavení na trhu, neustálé rozšiřování konkurenceschopného podniku a to na základě využívání nejnovějších poznatků a technologií. Dále je zde snaha rozvíjet potenciál podniku, nabídnout širší sortiment produkce a dosáhnout její co možná nejvyšší kvality.

Charakteristika podniků

Podnik představuje celek v rámci jednoho podnikatelského subjektu. Podnik tvoří: věci, majetková práva, nehmotná práva (obchodní jméno, pověst, postavení na trhu), osobní složky (struktura a kvalifikace pracovníků). Ocenění všech uvedených složek podniku jako celku určuje jeho hodnotu. Více informací naleznete na stránce Majetek podniku – financování, pořizování, odpisování.

Znaky podniku

Podnik musí mít právní subjektivitu a ekonomickou samostatnost. Ve světové a odborné literatuře se nejčastěji setkáváme s reprodukcí podstaty podniku podle E. Gutenberga, který charakterizuje podstatu průmyslového podniku těmito obecnými znaky:

• kombinace výrobních faktorů,
• princip hospodárnosti,
• princip finanční rovnováhy.

Kombinace výrobních faktorů – účelné spojení faktorů (práce, stroje, zařízení, zásoby) vzhledem k požadovanému výstupu podniku.

Princip hospodárnosti (ekonomický princip) vyjadřuje snahu podniku jednat co nejhospodárněji, a to buď:

• maximalizací výstupu (při daných vstupech dosáhnout co nejvyšší výstup), nebo
• minimalizací vstupu (daný výstup realizovat při co nejmenších vstupech), nebo
• optimalizací vztahu mezi vstupy a výstupy (musí být vzájemně sladěny tak, aby podle předem určených kritérií bylo možné řešit ekonomicky optimální výsledky)

Princip finanční rovnováhy se projevuje schopností podniku plnit své platební závazky. Uvedené obecné znaky autor považuje za znaky nezávislé na uplatnění hospodářského systému.

Základní charakteristiky podniku

Ekonomická samostatnost představuje samostatné vystupování podniku na trhu, v uzavřenosti oběhu podnikových prostředků a ve výměnných vztazích s jinými podnikatelskými subjekty. Právní subjektivita umožňuje podniku být nositelem práv a povinností v oblasti smluvních vztahů.

Znaky závislé na hospodářském systému znají podnik v tržní ekonomice a podnik v centrálně řízené ekonomice.

Podnik v tržní ekonomice:

• princip soukromého vlastnictví – vlastník si vyhrazuje právo přímo či nepřímo se podílet na řízení podniku,
• princip autonomie – svoboda a nezávislost podnikatelské činnosti řízené tržními vztahy bez direktivních zásahů státu,
• princip ziskovosti – nutnost zisku jako výsledku podnikatelské činnosti

Podnik v centrálně řízené ekonomice:

• princip společenského vlastnictví – upravuje tuto převládající formu vlastnictví podniků, čímž vzniká společenský nárok na řízení podniků, jenž se realizuje dalším principem
• princip nadřízeného orgánu – jsou to většinou státní orgány, které podnik řídí v souladu s národohospodářským plánem, čímž omezují jeho svobodu
• princip plánovitého řízení – kdy se vytváří základní řídicí nástroj v podobě plánu v rámci nadřízeného orgánu a podnik je hodnocen na základě plnění státního plánu.

Životní cyklus podniku

Existence podniku jako podnikatelského subjektu je časově ohraničena začátkem a ukončením jeho podnikatelské aktivity. Období od vzniku až po zánik se nazývá životní cyklus podniku. Životní cyklus může být dlouhý nebo krátký. Fáze životního cyklu podniku jsou založení a vznik, růst, stabilizace, krize a zánik. Více informací o životním cyklu podniku najdete na stránce Životní cyklus podniku a jeho fáze.

Okolí podniku

Podnik vždy existuje v určité časové a prostorové realitě. Prostorová realita jsou prvky okolí, které ho obklopují a s nimiž má podnik vzájemné vazby. Do okolí podniku patří jen ty prvky, které na podnik působí, ovlivňují ho a na které podnik zpětně působí.

Marketingové prostředí podle Vávry se skládá z mikroprostředí a makroprostředí.

Pod mikroprostředím se rozumí soubor faktorů, které mají vliv na schopnost podniku uspokojovat potřeby zákazníků, zejména jde o podnik a jeho organizační strukturu, která vytváří předpoklady pro úspěšný výkon řídicích a výkonných činností. Takovým faktorem může být existence výzkumně-vývojové základny podniku, prostřednictvím které podnik dokáže pružně reagovat na nové požadavky zákazníků. Takto chápané mikroprostředí má podobu interního mikroprostředí podniku.

Externí mikroprostředí podniku tvoří dodavatelé, marketingoví zprostředkovatelé, zákazníci, konkurence a veřejnost.

Makroprostředí představuje:

• demografické prostředí – významné demografické trendy, změny věkové struktury obyvatelstva, počtu členů v rodině, změny ve vzdělanostní struktuře, v pracovním postavení,
• ekonomické prostředí – vytváří zejména kupní sílu společnosti a strukturu jejích výdajů, přičemž kupní sílu ovlivňují především reálné příjmy, inflace a daňové zatížení,
• přírodní prostředí – reprezentují především přírodní zdroje, kterými společnost disponuje,
• technologické prostředí – významně ovlivňuje postavení podniku. Vytvářejí ho síly, které působí na vznik nových technologií, nových tržních příležitostí, nových produktů,
• politické prostředí – se prosazuje prostřednictvím práva. Vytvářejí ho zákony vládních orgánů, kterými se upravují podnikatelské aktivity, konkurenční prostředí podniků, ochrana spotřebitele, ekologické chování podniků,
• kulturní prostředí – je prvek okolí podniku, který se historicky vyvíjel a ovlivnil základní hodnoty společnosti, záliby a postoje jejích členů. Vzdělanostní a kulturní úroveň obyvatelstva jako důsledek kulturního prostředí vytváří předpoklady pro vznik a působení ostatních prvků okolí podniku.

Právní formy podnikání

Mezi základní právní formy podnikání v České republice patří:

• Podnik jednotlivce a živnost
• Společnost s ručením omezeným
• Akciová společnost
• Družstvo
• Státní podnik, sdružení, joint venture

Klasifikace podniků

Mezi nejčastější kritéria, která používáme při klasifikaci podniků, patří:

• charakter konečného výsledku podnikové činnosti
• hospodářské odvětví
• technicko-organizační charakteristika podniku
• velikost podniku
• vlastnictví podniku
• právní forma podniku

Více o klasifikaci podniků a charakteristikách jednotlivých typů podniků naleznete na stránce Klasifikace podniků a jejich charakteristiky.

Výroba a výrobní proces

Podnik při realizaci svých podnikatelských cílů uskutečňuje množství činností. Tyto činnosti podnik uskutečňuje ve vzájemné interakci a cílem jejich vzájemných vztahů je, aby se vstupy vstupující do podniku a nezbytné pro uskutečňování podnikových výkonů změnily na výstupy, a to buď v podobě realizované produkce, nebo služby. Činnosti podniku dělíme na:

• podnikové činnosti
• podpůrné činnosti

Podnikový transformační proces je soubor podnikových činností, jejichž cílem je změna podnikových vstupů na výstupy. Tento proces není možné chápat izolovaně, ale ve velmi úzkých vazbách na ostatní systémy. Podnik považujeme za komplexní transformační systém, jehož vstupy zabezpečuje jeho dodavatelský systém a výstupy odběratelský (uživatelský) systém.
Cílem transformačního procesu je maximalizace zisku a jeho znakem je hospodárnost.

Výrobní činnost v rozhodující míře ovlivňuje samotné fungování podniku, jeho postavení na trhu a konkurenční schopnost jeho výrobků. Výrobě je proto věnována maximální pozornost na všech úrovních řízení podniku.

Výroba

Výroba je část transformačního procesu, tj. konkrétní přeměna výrobních faktorů (vstupů) na výrobky (výstupy). Tato přeměna probíhá jako výrobní proces, který sestává z řady pracovních, automatických i přírodních procesů a je časově ohraničen obdobím, ve kterém se východiskové vstupy mění na výstupy. Pod typem výroby rozumíme souhrn technologických znaků výroby, které vyplývají z charakteristických rysů a technicko-hospodářské funkce vyráběných výrobků. Je to organizační forma výroby charakterizovaná množstvím stejné nebo podobné výroby. Typ výroby ovlivňuje celkovou výrobní činnost podniku.

Více o výrobě a odbytu podniku se dozvíte na stránce Výroba a odbyt.

Výrobní proces

Výrobní proces lze charakterizovat jako tvořivý proces, jehož funkcí je tvorba užitkových hodnot a představuje hlavní činnost podniku.

Vazby podniku

Vazby podniku a prvků jeho okolí jsou rozmanité a četné. Podle směru jejich působení lze vymezit vertikální a horizontální vazby. Fungující trh bude reálně existovat za současného a vyváženého působení vertikálních a horizontálních vazeb.

Vertikální vazby –