PODSTATA, CÍLE PODNIKU
Gutenberg definuje podnik jako kombinaci výrobních faktorů, jimiž vlastníci usilují o dosažení konkrétních cílů.
Obchodní zákoník §5 odst. 1: soubor hmotných, ale také osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku patří práva, věci a jiné majetkové hodnoty, které náleží podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.
(Ekonomicky a právně samostatná jednotka založená za účelem podnikání.)
Podniky existují proto, aby vyráběly a distribuovaly výrobky nebo poskytovaly služby svým zákazníkům. To je jejich základní poslání.
Cíl podniku vyjadřuje budoucí stav podniku, kterého chce podnik dosáhnout. V ziskově orientovaném hospodářství je primárním cílem podniku maximalizace zisku a jeho tržní hodnoty. Cíle podniku můžeme dělit podle následujících hledisek:
- Podle pořadí jejich významu (hierarchie)
- Podle (rozsahu) velikosti cíle
- Podle časového hlediska
- Podle vztahu mezi cíli
- Podle obsahu cíle
- Podle rozsahu působnosti cílů
- Cíle tvoří systém, který má podobu hierarchie. Na vrcholu je primární cíl, který je konkretizován v základních cílech jednotlivých funkčních oblastí a ty se naplňují pomocnými cíli ve stejné struktuře jako základní cíle. Částečné cíle nesmí být v rozporu s vrcholovým cílem. Z takto pojaté soustavy cílů musí vycházet také systém materiální zainteresovanosti všech pracovníků podniku.
- Velikost (rozsah) cíle
- cíle maximalistické – vyjadřují maximální stupeň jejich dosažení, tj. jde o maximální zhodnocení produkčních faktorů, tedy maximalizaci hospodářských výsledků podniku.
- cíle minimalistické – podnik se u nich spokojí s dosažením předem stanoveného cíle, kterým je obvykle minimální zisk.
- Podle časové dimenze
- krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, časový úsek není přesně určen (Štofková – dlouhodobé > 3 roky, krátkodobé < 3 roky)
- cíle vztahující se k určitému okamžiku nebo období
- statické a dynamické, přičemž statický cíl nebere v úvahu veličinu času
- trvalé a přechodné cíle, např. trvalý cíl je udržení kvality výrobků
- Vztahy mezi cíli
Komplementární – cíle se vzájemně podporují.
Identické – mají stejný vliv na primární cíl, vzájemně se neruší, nekonkurují si.
Konkurenční – vzájemnými účinky protichůdně ovlivňují vrcholový cíl.
Indiferentní – vzájemně nezávislé, neovlivňují se navzájem ani ve vazbě na vrcholový cíl.
- Podle obsahu
– ekonomické cíle – ekonomický obsah má skupina cílů, která kvantifikuje výsledek podnikatelské činnosti. Patří sem výkonnostní, finanční a výsledkové cíle.
Výkonnostní cíle – vyjadřují se v naturálních jednotkách, například objem výroby, velikost zásob, obrat, tržní podíl.
Finanční cíle – vycházejí z primárního cíle podniku, kterým je růst tržní hodnoty podniku. Cíle zahrnují likviditu podniku, rentabilitu, stabilitu.
Výsledkové cíle – vyjadřují se v hodnotových, peněžních jednotkách – výnosy, náklady, zisk, cashflow.
- sociální cíle
- Vyjadřují sociální politiku, jsou orientované na podnik nebo na zaměstnance.
- Vyjadřují přínos podniku k sociální politice státu a obce.
- technické cíle – vyjadřují budoucí stav technické úrovně výrobků, strojů a zařízení. Jsou cíli výzkumu, vývoje a technického rozvoje.
- Rozsah působnosti cílů
- cíle podniku jako celku
- cíle vnitropodnikových podnikatelských jednotek (závody, dílny)
- cíle jednotlivých funkčních oblastí (oblast marketingu, zásobování)
OKOLÍ PODNIKU
Souhrn prvků prostředí, s nimiž je podnik ve vzájemné vazbě, představuje okolí podniku.
Vertikální vazby – stát, obce.
Stát má prostřednictvím své politiky pomáhat podnikům, podněcovat jejich rozvoj v oblastech, kde nejsou schopny zajistit na trhu chybějící výrobky a služby. Působí svou zahraniční i hospodářskou politikou (fiskální, měnová, strukturální, politikou zaměstnanosti a sociální, vědecko-technickou, ekologickou).
Také vydává zákony.
Obce – představují veřejné struktury na území určitého regionu, mohou podnikatelské aktivity podporovat či brzdit z různých ekologických důvodů. Podnik je naopak zdrojem příjmů.
Horizontální vazby – odběratelé, dodavatelé, konkurence, finanční instituce, veřejnost.
Odběratelé – domácnosti z pozice konečné spotřeby, podnikatelské subjekty a stát – výrobní spotřeba.
Dodavatelé – subjekty poskytující potřebné produkční faktory. Kvalita je zásadní.
Konkurence – omezuje potenciál zisku. Pozitivní vliv – zvyšování kvality; negativní vliv – nepsané určení horní hranice ceny.
Finanční instituce – banky, pojišťovny a leasingové společnosti.
Veřejnost – vytváří image podniku, např. spolky a sdružení.
Světové okolí podniku
Faktory ovlivňující podnik na mezinárodní úrovni:
Internacionalizace – vzájemné propojení hospodářských procesů v jednotlivých zemích.
Intelektualizace – projevuje se rostoucím významem podnikání spojeného s tvůrčí prací.
Akcelerace – proces zrychlování hospodářských procesů pod vlivem vědecko-technického rozvoje.
Flexibilita – vyjadřuje potřebu vysoké přizpůsobivosti měnícím se tržním podmínkám.
Humanizace – prosazuje komplexní kvalifikaci pracovníků, která umožňuje rozvoj lidské osobnosti a větší podíl tvůrčí práce.
Intenzifikace – představuje úsilí o účinnější zhodnocení dostupných zdrojů, a to pracovníků, zařízení, materiálů, strojů, finančních prostředků.
Ekologizace – snaha o zachování a zkvalitnění životního prostředí.
KRITÉRIA ČLENĚNÍ A TYPY PODNIKŮ
Kritéria členění –
Podniky podle vlastnictví – soukromé, veřejné, smíšené.
Podniky podle charakteru – výrobní podniky, podniky služeb.
Podniky podle odvětví a sektorů ekonomiky – sektor primární, sekundární, terciární, kvartérní, kvintérní. Odvětví – výroby (průmysl, zemědělství), služeb (materiální i nemateriální).
Podle technicko-organizační charakteristiky –
a) typ výrobku – hromadná, sériová a kusová výroba,
- b) specializace výroby – podniky předmětově specifikované, podniky technologicky specifikované,
- c) koncentrace činností – horizontální – soustředění stejné výroby do jednoho výrobního oboru, vertikální – soustředění na sebe navazujících výrob,
Podle velikosti – kvalitativní kritéria – organizační struktura podniku, postavení na trhu, lokalizace podniku, vztah vlastnictví a managementu; kvantitativní kritéria – počet zaměstnanců, obrat, majetek, zisk.
Malé (do 9 zaměstnanců, 10–24 zaměstnanců),
Střední – 25–99, 100–499,
Velké – 500–999, od 1000 zaměstnanců.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ KATEGORIE
Zisk – základ pro odvod daně, rozdíl majetku na konci a na začátku období.
Výsledek hospodaření, když výnosy jsou vyšší než náklady; zjistíme jej z výkazu zisků a ztrát.
Cashflow – rozdíl příjmů a výdajů, zjistíme z výkazu cashflow.
- zisk po zdanění + odpisy
- běžné peněžní příjmy – běžné peněžní výdaje = netto cashflow
- všechny peněžní příjmy – všechny peněžní výdaje = brutto cashflow
- běžné příjmy jsou příjmy z činnosti podniku, která je jeho hlavní
- cashflow nám udává skutečnou finanční situaci podniku (je očištěno od nezaplacených faktur)
výnos¹příjem
náklady¹výdaje
zisk¹cashflow
Výsledek hospodaření – rozdíl mezi výnosy a náklady = zisk/ztráta
- ze hospodářské, finanční, mimořádné činnosti
Hospodářská činnost – provozní činnost související s předmětem podnikání.
HČ + FIN. Č = BĚŽNÁ ČINNOST
Mimořádná činnost – způsobuje vznik nákladů a výnosů, které nesouvisejí s běžnou činností.
- neopakuje se často ani pravidelně (např. prodej budovy)
Výnos – zvýšení ekonomických užitků podniku, objem hodnot realizovaný podnikem v daném období.
- peněžní částky, které podnik získal svou činností, bez ohledu na to, zda došlo k jejich úhradě
- jejich součástí jsou tržby z prodeje výrobků, ostatní výnosy (patenty, licence), finanční výnosy (úroky), mimořádné výnosy (dotace, prodej majetku)
Tržby – peněžní částky, které podnik získal prodejem výrobků nebo služeb v daném období.
- součást výnosů a hlavní finanční zdroj podniku
Náklady – peněžní ocenění spotřeby výrobních faktorů vynaložených na činnost podniku (vznikají v okamžiku spotřeby).
Výdaj – snížení objemu finančních prostředků (vzniká v okamžiku úhrady).
Rentabilita – poměrový ukazatel, poměr zisku a určitého ukazatele.
