Podnikové plánování

Plánování je součástí řízení (managementu), které se v důsledku dělby práce a specializace osamostatnilo a představuje jednu ze základních manažerských funkcí. Slovo plánovat pochází z latinského slova „PLANTA“ = náčrt budovy, plánovat znamená načrtnout schéma, projektovat. Protikladem plánování je improvizace, pracovat bez plánu, náhodně.

Plánovací proces se skládá ze tří stupňů:

Pochopení, kde se nacházíme:
- pochopení produktů (zda jsou lepší nebo horší než produkty konkurentů v očích zákazníků, tedy porozumění konkurenční výhodě, např. jak konkurovat v ceně, kvalitě),
- pochopení zákazníků (proč a jak nakupují naše výrobky – identifikace tržních segmentů), přednostem a slabostem (osobní cíle, vybavení),
- pochopení příležitostí a hrozeb (růst trhu, SLEPT analýza)
Rozhodnutí, kam chceme směřovat: rozhodnutí o celkových cílech podnikání (SMART kritéria)
Plánování, jak těch cílů dosáhneme: strategie pro dosažení cílů, vypracování marketingového plánu a finančního rozpočtu

Podnikatelská strategie

Strategie je program, jak řídit podnikové zdroje (lidské, materiální/technické a finanční) k dosažení zisku. Podnikatelská strategie je množina cílů (strategické alternativy) a zároveň množina metod (nástrojů pro dosažení cílů), jak může podnik tyto cíle splnit, pokud chce přejít ze současné situace do budoucí situace.

Podnikový plán

Plán slouží ke dvěma základním účelům:

k vnitřní potřebě v podniku;
k vnější potřebě, pro mimo podnikovou sféru.

Základní skupiny „osob“, které mají ze zpracování plánů hlavní prospěch:

majitelé podniků (myslí na budoucnost podniku)
manažeři na různých úrovních řízení (řídí podnik)
investoři, bankéři, rizikoví investoři, podnikatelské anděly

Přínos plánování

Význam plánování pro majitele podniku:

naplánování zahájení podnikání;
naplánování a řízení růstu podniku;
definování a implementace strategie;
naplánování a řízení změn v podniku;
efektivní kalkulace finančních prostředků pro různé případy použití

Přínos plánování pro manažery:

odstraňovat nebo snižovat podnikatelské riziko;
pomáhat při plánování týmu;
pomáhat při získávání finančních prostředků;

Přínos plánování pro investory:

pomáhat při oceňování rizika investice;
pomáhat při hodnocení kvality managementu.

Podnikatelské anděly jako investoři jsou individuální investoři, kteří využívají vlastní kapitál k financování malých a středních podniků s výrazným růstovým potenciálem, využívají mezeru mezi financováním podnikání z vlastních zdrojů, resp. zdrojů od rodinných příslušníků, a financováním prostřednictvím profesionálních fondů rizikového kapitálu.

Kdy plánovat

Plánování je činnost, která je vždy spojena s rozvojem, změnou stavu, změnou struktury nebo zdrojů za účelem dosažení cílů podniku.

Období využití plánů:

Start-up (zahájení podnikání);
růst podniku;
turnaround (začínající krize či zastavení provozu);
jiné příklady, např. studie proveditelnosti (feasibility study)

Obsahové významy plánování:

orientace na budoucnost,
alternativní možnosti výběru cest ve snaze dosáhnout změny,
výběr jedné z alternativ.

Historie plánování

Plánování je jednou z nejstarších lidských aktivit spojených s předvídáním budoucnosti, první dokumenty podobající se pozdějším plánům začaly vznikat po vynálezu písma.

Na počátku bylo plánování zaměřené zejména na roční plány – „budgeting“.
Po 2. světové válce – dlouhodobé plánování – „long-range planning“ založené na extrapolaci vývojových trendů v minulosti.
60. léta minulého století – „strategické plánování“.
Současnost – ve vyspělých zemích – indikatívní plánování.
1922 Fayol – chápe plánování jako dlouhodobé podnikové plánování.
Formy makroekonomického plánování s dopadem na podnikovou sféru se rozvíjely v zemích západní Evropy již před 2. světovou válkou a i po ní. První pokus byl realizován v Německu (1932) – sestaven plán boje s masovou nezaměstnaností.
Švédsko – vypracovaná finančně-rozpočtová a měnově-kreditní politika pro dynamiku růstu národohospodářských ukazatelů (HDP, investice, politika zaměstnanosti …);
Holandsko (J. Tinbergen) v roce 1936 rozpracoval makroekonomický model, který ilustroval vliv vládní politiky na rozvoj ekonomiky.
USA – 1946 makroekonomické aspekty měl zákon o zaměstnanosti.

Definice a koncepce plánování

Plánování je určování cílů a způsobů, jak těchto cílů v určeném čase a na požadované úrovni dosáhnout.

Direktivní plánování

je používáno v centrálně řízených ekonomikách, bylo charakteristické tzv. normativní plánování s hierarchickým uspořádáním.
národohospodářský plán sestavovalo plánovací centrum, který se přes střední stupeň řízení rozpisem dostával do podniků.
NHP určoval, co vyrábět, jak vyrábět, komu prodávat za jaké ceny, s jakými náklady vyrábět, za jaký čas vyrábět.

Indikatívní plánování

je charakteristické pro země s rozvinutou tržní ekonomikou, bez donucovacího charakteru;
průkopníkem teorie byl Francouz Massé;
harmonizace za pomoci trhu;
harmonizace založená na moci;
francouzský způsob harmonizace prostřednictvím „plánu národa“.

Indikatívní plánování na Slovensku

Indikatívní plánování na Slovensku není používáno, využívají se různé nástroje hospodářské politiky, které ovlivňují podnikatelské prostředí. Makroekonomické informace důležité pro rozhodování podniků poskytují vládní dokumenty, jako jsou národohospodářská strategie konkurenceschopnosti, některé odvětvové koncepce. Význam plánování spočívá ve snižování, resp. eliminaci chybných rozhodnutí, která by bránila podniku v jeho úspěšném růstu (přednosti, nedostatky).

Plánování a výkonnost

Kvalita plánovacího procesu přispívá k vyšší výkonnosti více než rozsah plánování. Vztah plánování a výkonnosti je ovlivněn také časovým rozměrem plánování. Organizace se musí systematicky věnovat plánování alespoň 4 roky, než se projeví jeho dopad na výkonnost.

Formalizované plánování je spojeno s:

vyšším ziskem;
návratností aktiv;
dalšími pozitivními finančními výsledky.

Zásady plánování

Kontinuita plánování;
Flexibilita plánování;
Variabilita plánování;
Organizace a koordinace plánovacího procesu;
Realističnost plánování.

Plánování se uplatňuje a existuje u různých objektů řízení, tj. na každé úrovni řízení. Jeho konkrétní obsah je však odlišný podle úloh dané úrovně řízení. Podle toho se mění také rozsah prací, které na plánování připadají, a jeho časový horizont, tj. s proměnou úrovně řízení se v rámci celkové spotřeby práce věnované řízení mění i podíl práce vynaložené na plánování.
Na nejvyšší řídící úrovni podniku (top management) připadá největší objem prací na plánování (především na strategické plánování) a menší objem prací na operativní řízení. Směrem k nižším úrovním řízení podniku se poměr těchto činností postupně mění, tj. na nejnižší úrovni řízení (např. dílna) připadá nejmenší podíl řízení na plánování (tedy operativní plánování).
V plánování je třeba rozhodovat i o tom, jak probíhá několik plánovacích procesů v souvislosti s vytvářením rovnováhy využitím kapacit, lidských a finančních zdrojů.
V současné vývojové etapě managementu je typický důraz na strategické plánování, formulaci podnikové strategie a její implementaci. Z hlediska chování podniku je plánování považováno za nástroj zvládání měnících se vnitřních i vnějších podmínek.

Vztah plánování a rozhodování

Při plánování je důležitý jeho vztah k rozhodování. Lze říci, že plánování je proces přijímání rozhodnutí, je to rozhodování o různých stránkách budoucí činnosti podniku, a plán je jedním z nejdůležitějších rozhodnutí. Pro přijetí kvalitního plánu je třeba vypracovat varianty, porovnat je a vybrat tu nejlepší.

Vztah plánování a informačního procesu

Plánování také úzce souvisí s informacemi – informace jsou výchozím bodem plánování, představují informační vstupy:

informace z okolí – od odběratelů, od dodavatelů, o podobných výrobcích, o situaci na světových trzích, o konkurenci, o hospodářské politice vlády apod.;
interní informace – o dosavadním průběhu a výsledcích a o budoucím vývoji.

Podnikové plánování – historie, zásady a přínos pro podnikání