Definice a postavení malých a středních podniků
Definice i postavení malých a středních podniků (MSP) závisí na podmínkách dnešní tržní ekonomiky a především na působení podniků i okolí podniku. Je nezbytné, aby byl podnik zejména úspěšný, což znamená, že účinně a aktivně využívá příležitosti na trhu, zná potřeby zákazníků a tím uspokojuje jejich požadavky. Musí také podporovat své pracovníky a využívat jejich potenciál. Postavení podniku a jeho úspěšnost závisí na různých vnitropodnikových faktorech a nelze opomenout i hrozby z okolí podniku. Vzhledem k tomu, že podnikatelské prostředí se liší, vytváří rozdílné podmínky pro podnikatelské aktivity, a to jak pro monopolní podniky, tak i pro konkurenční podnikatelské prostředí. (Stražovská, 2003)
Podle Güntera Verheugena představují mikro, malé a střední podniky „hnací sílu evropské ekonomiky. Jsou základním zdrojem pracovních příležitostí, vytvářejí podnikatelského ducha a inovace v EU, tedy jsou rozhodující podporou konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Nová definice MSP představuje klíčový krok ke zkvalitnění podnikatelského prostředí MSP a má za cíl podporu podnikání, investic a růstu. Tato definice vznikla na základě rozsáhlých konzultací se zainteresovanými účastníky, což potvrzuje, že naslouchání malým a středním podnikům je klíčem k úspěšné realizaci lisabonských cílů.“
Postavení podniku je velmi složité, zejména v podmínkách dnešní tržní ekonomiky, a tedy závisí především na vzájemném působení podniků a jejich okolí, přičemž podstatou podniku je nutnost cíleného zaměření. Podnikání je činnost spojená s nedokonalostmi trhu. Trh představuje i „mezery“, jež je třeba vyplnit, a proto je nezbytné se zaměřit právě na tyto „mezery“, které podnikatel využívá jako podnikatelské příležitosti, přičemž cílem je dosahování zisku z podnikatelských činností.
Charakteristika podniku
Každý podnikatel má zájem, aby jeho podnik fungoval, proto je potřeba, aby znal možnosti, neboli příležitosti současného a budoucího trhu, a na základě toho je využíval. Nestačí mít pouze dobrou příležitost nebo myšlenku, je nutné ji ověřit, většinou prostřednictvím analýzy trhu. Při ekonomické analýze trhu se získávají informace o konkurenční situaci, o politice konkurentů i o nenasycených segmentech trhu. Z toho důvodu by měl být podnikatel technicky, technologicky, osobnostně i finančně připraven na podnikatelskou aktivitu, měl by mít také znalost právních aspektů podnikání platných v podnikatelském prostředí a zvolit správný časový okamžik vstupu na trh s ohledem na „mezery“ na trhu a stav konkurence. Proto je nezbytné, aby měl podnikatel připraven vhodný podnikatelský záměr. (Papulová, 2006, s. 14)
Podstatu podniku podle Gutenberga (cit. dle Kupkovič 2003) charakterizují následující obecné znaky:
- Kombinace výrobních faktorů – jde o vstupy, jež zahrnují pracovní, materiální i finanční zdroje,
- Princip hospodárnosti – znamená snahu podniku konat co nejhospodárněji, a to především prostřednictvím:
- Maximalizace výstupu = při daných vstupech dosáhnout co nejvyšší výstup, nebo
- Minimalizace vstupů = realizovat daný výstup s co nejmenšími vstupy, nebo
- Optimalizace poměru mezi výstupy a vstupy = sladění vstupů a výstupů tak, aby bylo možné řešit ekonomicky optimální variantu na základě daných kritérií.
- Princip finanční rovnováhy = schopnost podniku plnit své platební povinnosti,
Podle Gutenberga (cit. dle Kupkovič, 2003) jsou specifické znaky podniku v tržní ekonomice:
- Princip autonomie = vyjadřuje svobodu a nezávislost podnikatelské činnosti, řízené tržními vztahy bez direktivních státních zásahů; podnik proto může využívat příležitosti na trhu, ale nese rizika spojená i s neúspěchem,
- Princip soukromého vlastnictví = jde o vlastnickou formu, v níž si vlastník podniku vyhrazuje právo přímé i nepřímé účasti na řízení podniku,
- Princip ziskovosti = vyjadřuje nevyhnutelnost zisku jako výsledku podnikatelské činnosti a tendenci maximalizace zisku ve vztahu k vloženému kapitálu. (Kupkovič, 2003, s. 18)
V této části si přiblížíme definici podniku z různých pohledů. Podle Obchodního zákoníku č. 513/1991, § 5 odst. 1, je podnik definován takto: „podnik je soubor hmotných i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které jsou ve vlastnictví podnikatele a slouží k provozování podniku nebo mají svoji povahou tomuto účelu sloužit.“ (Citováno dle Obchodního zákoníku § 5 odst. 1. [on-line] [cit. 2014-09-01]. Dostupné na: <http://www.exekutor.sk/>.)
Podnik tvoří několik složek, mezi hlavní patří:
- Osobní složka tvořená zaměstnanci, kteří ve firmě pracují,
- Nehmotné složky jako licence, patenty, zřizovací náklady, know-how, obchodní značka a podobně,
- Hmotné složky pak představují budovy, pozemky, zařízení, stroje apod. (http://www.zones.sk/studentske-prace/ekonomia/4173-podnik-a-podnikatelska-cinnost/)
Podnik lze charakterizovat jako samostatnou ekonomickou organizaci, jejímž hlavním účelem je uspokojování potřeb vlastníků a zákazníků, dále zohledňování zájmů a odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Klade se důraz i na sociální a ekologický rozměr podnikatelské činnosti tím, že se cíle podniku rozšiřují o uspokojení zájmů zaměstnanců a veřejnosti. Při plnění cílů vznikají různé alternativy a tím i alternativní cíle podniku nebo jejich kombinace, s ohledem na různé zájmy vlastníků, manažerů, zaměstnanců, spolupracujících podniků, veřejnosti a věřitelů.
Podnik lze rozdělit podle několika kritérií, nejčastěji podle následujících:
Podle charakteru vlastnictví
- Podnik ve vlastnictví individuálním (podnik jednotlivce, živnost),
- Podnik ve vlastnictví společném, partnerském (veřejná obchodní společnost),
- Podílové či účastnické společnosti (společnost s ručením omezeným, akciové společnosti),
- Veřejné podniky (komunální, státní)
Podle charakteru konečného produktu, tedy služba nebo produkt
- Podniky služeb,
- Výrobní podniky (prvovýroba, zpracovatelské podniky)
Podle odvětví
- Stavební,
- Průmyslové,
- Zemědělské,
- Podniky různých služeb, jako jsou peněžní, dopravní, pojišťovací a také bytové hospodářství,
Podle velikosti
Velikost se určuje zpravidla na základě počtu zaměstnanců, případně podle kombinace počtu zaměstnanců a obratu, nebo také podle velikosti zisku a kapitálu.
Podle právní formy
Právní forma upravuje vztahy s okolím i vnitřní strukturu podniku.
Co je to podnik?
Při definování podniku je nutné charakterizovat i základní pojmy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a doplnění zákona č. 11/1998. Na jeho základě je podnik jednotlivce definován takto: „nejjednodušší právní forma, vlastníkem je jednotlivá osoba, která vkládá do podniku část svého majetku a dodatečný kapitál získává prostřednictvím úvěru (zákon neurčuje minimální výši kapitálu), vlastník rozhoduje sám o činnosti podniku, sám nese celé riziko spojené s podnikáním a ručí za závazky podniku neomezeně celým svým majetkem. Výhodou je, že celý zisk po zdanění zůstává podnikateli.“
Pokud chceme charakterizovat podniky a jejich třídění, je potřeba je rozdělit podle doporučení č. 2006/361/ES z 6. května, na základě něhož je podnik definován takto:
„Za podnik se považuje každý subjekt, který vykonává hospodářskou činnost bez ohledu na jeho právní formu. Patří sem zejména samostatně výdělečně činné osoby a rodinné podniky, které provozují řemeslné nebo jiné činnosti, a také partnerství nebo sdružení, která pravidelně vykonávají hospodářskou činnost.“ (Komise 2006/361/ES)
Podle tohoto doporučení Komise jsou kategorie podniků následující:
- MSP – mikro podnik je charakterizovaný jako podnik, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat a/nebo celková roční rozvaha nepřesahuje 2 miliony eur,
- MSP – malý podnik je definován jako podnik, který zaměstnává maximálně 50 osob a jehož roční obrat a/nebo celková roční rozvaha nepřesahuje 10 milionů eur,
- Kategorie MSP zahrnuje také podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a mají roční obrat nepřesahující 50 milionů eur nebo celkovou rozvahu nepřesahující 43 milionů eur (Komise 2006/361/ES)
Cíle podniku
V první kapitole se zaměřujeme na definování podniku a k tomu patří i jeho cíle, funkce a samozřejmě i management podniku. Ten lze definovat jako „umění řídit podnikatelskou činnost“ nebo „umění dosáhnout vytyčených cílů podniku“. Management se dnes označuje jako soubor metod, doporučení a přístupů, díky nimž se v podniku plní základní manažerské funkce a dosahují stanovené cíle.
Management lze podle Borovského a Vargica (2005) definovat takto: „celkové sladění všech zdrojů za účelem dosažení cílů prostřednictvím lidí (což představují pracovníci). Proto je možné říci, že management je proces vytváření a zároveň udržování prostředí, ve kterém lidé společně pracují a přitom díky práci ve skupinách dosahují rychleji stanovených cílů.
Obecné cíle podniku jsou tedy především:
- Maximalizace zisku,
- Trvalý ekonomický růst,
- Ekonomická stabilita.“ (Borovský, J., Vargic, B., 2005, s. 9)
Mezi další cíle lze zařadit:
- „Růstový cíl podniku – je charakterizován aktivním úsilím podniku zaměřeným na vlastní rozvoj, růst objemu výroby, růst počtu pracovníků a samozřejmě vybavenost výrobními faktory,
- Důchodový cíl podniku – jde zejména o snahu podniku dosáhnout a udržovat vlastní příjmy, podnik si stanoví hlavní cíle, jejichž výsledkem je tvorba důchodů a jejich prostřednictvím zabezpečuje uspokojování zájmů podniku a vytváří zdroje potřebné pro rozšířenou reprodukci. Čím větší je objem realizované produkce a čím nižší náklady na její výrobu, tím je plnění tohoto cíle vyšší.
- Inovační cíl podniku – realizuje se prostřednictvím inovací ve výrobě, změnou technologií a pracovních postupů, hlavně díky novým pěstovatelským, výrobním a chovatelským metodám, zajišťujícím růst tvorby a výroby nových produktů. Při realizaci těchto výrobních metod, zavádění vědeckotechnických poznatků do praxe,
- Organizační cíl podniku – tento cíl vyjadřuje zaměření podniku na optimalizaci a racionalizaci vlastní výrobní produkce.“ (http://www.zones.sk/studentske-prace/manazment/4181-charakteristika-znaky-a-funkcie-podniku/ďalšie okolnosti)
Při stanovení cílů podniku se podnik rozhoduje a musí zodpovědět tři základní otázky:
- Co vyrábět?
- Jak vyrábět?
- Pro koho vyrábět?
Stanovení cílů je jedním z nejdůležitějších prvků při vytváření kvalitní podnikové strategie a zároveň zajišťuje přežití podniku v neustále se měnícím prostředí. Při přesné formulaci cílů se také odráží potřeba podnikových vstupů, výstupů a potřebný průběh transformačního procesu a jeho efektivita.
Na základě odpovědí na tyto otázky následují další dílčí cíle, které se váží na okolnosti podnikatelského prostředí, například na obor podnikání, situaci na trhu, umístění podniku či potřebný kapitál, volbu právní formy atd. (http://www.zones.sk/studentske-prace/manazment/4181-charakteristika-znaky-a-funkcie-podniku/ďalšie okolnosti.)
Podnik a jeho funkce
Cílovou funkcí podniku je soustava cílů,
