Definice a postavení malých a středních podniků
Definice i postavení malých a středních podniků (MSP) závisí na podmínkách dnešní tržní ekonomiky a především na působení podniků i okolí podniku. Je nezbytné, aby byl podnik především úspěšný, což nastává tehdy, jestliže účinně a aktivně využívá příležitosti na trhu, zná potřeby zákazníků a tím i uspokojuje jejich požadavky. Stejně tak musí podporovat své pracovníky a využívat jejich potenciál. Postavení podniku a jeho úspěšnost závisí na řadě vnitropodnikových faktorů a nelze opomenout ani hrozby vyplývající z okolí podniku. Vzhledem k tomu, že podnikatelské prostředí je různorodé, vytváří odlišné podmínky pro podnikatelské aktivity, a to jak v monopolním, tak konkurenčním prostředí. (Stražovská, 2003)
Podle Güntera Verheugena představují mikro, malé a střední podniky: „hnací sílu evropského hospodářství. Jsou základním zdrojem pracovních příležitostí, vytvářejí podnikatelského ducha a inovaci v EU, a proto jsou rozhodující podporou konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Nová definice MSP představuje zásadní krok ke zkvalitnění podnikatelského prostředí MSP a má za cíl podporu podnikání, investic a růstu. Tato definice byla formována na základě rozsáhlých konzultací se zainteresovanými účastníky, což potvrzuje, že naslouchání malým a středním podnikům je klíčem k úspěšné realizaci lisabonských cílů.“
Postavení podniku je velmi komplikované zejména v podmínkách dnešní tržní ekonomiky, a tedy závisí hlavně na souhře podniků a samozřejmě i okolí podniku. Podstatou podniku je nutnost cílové orientace. Podnikání je činností spjatou s nedokonalostmi trhu. Trh představují také „mezery“, které je třeba zaplnit, a proto se podnikatel zaměřuje právě na tyto „mezery“ jako na podnikatelské příležitosti, přičemž cílem je dosažení zisku z podnikatelských aktivit.
Charakteristika podniku
Každý podnikatel má zájem, aby jeho podnik fungoval, a proto je třeba, aby zná možnosti či příležitosti současného a budoucího trhu a dokázal je využívat. Nestačí mít jen dobrou příležitost nebo myšlenku, je třeba je většinou ověřit prostřednictvím analýzy trhu. Při ekonomické analýze trhu se zjistí informace o konkurenční situaci, politice konkurentů i o nenasycených částech trhu. Z toho důvodu by měl být podnikatel technicky, technologicky, osobnostně i finančně připraven na podnikatelskou aktivitu, měl by znát také právní aspekty podnikání platné v podnikatelském prostředí a zvolit vhodný časový okamžik vstupu na trh s ohledem na „mezery“ na trhu a stav konkurence. Proto je potřeba, aby podnikatel měl připraven vhodný podnikatelský záměr. (Papulová, 2006, s. 14.)
Podstatu podniku podle Gutenberga (v Kupkovič, 2003) charakterizují následující obecné znaky:
- Kombinace výrobních faktorů – jde o vstupy, tedy vybavení pracovními, hmotnými i finančními zdroji,
- Princip hospodárnosti – snaha podniku jednat co nejhospodárněji, a to především prostřednictvím:
- Maximalizace výstupu = při daných vstupech dosáhnout co nejvyššího výstupu,
- Minimalizace vstupu = při daném výstupu realizovat činnost s co nejmenšími vstupy,
- Optimalizace vztahu mezi výstupy a vstupy = sladění vstupů a výstupů tak, aby bylo dosaženo ekonomicky optimálního výsledku podle daných kritérií.
- Princip finanční rovnováhy = schopnost podniku plnit své platební povinnosti,
Podle Gutenberga (v Kupkovič, 2003) jsou specifické znaky podniku spojené s uplatňováním hospodářského systému a na jejich základě vymezuje následující znaky v tržní ekonomice:
- Princip autonomie = vyjadřuje svobodu a nezávislost podnikatelské činnosti, která je řízena tržními vztahy bez direktivních státních zásahů. Podnik má tedy možnost využívat příležitosti trhu, ale zároveň nese veškerá rizika spojená s případným neúspěchem,
- Princip soukromého vlastnictví = vlastnická forma, kdy má vlastník právo přímo či nepřímo se podílet na řízení podniku,
- Princip ziskovosti = nezbytnost dosažení zisku jako výsledku podnikatelské činnosti a tendence maximalizovat zisk ve vztahu k vloženému kapitálu. (Kupkovič, 2003, s. 18)
V této části si přiblížíme definování podniku z různých stran. Podle Obchodního zákoníku 513/1991, § 5 odst. 1, je podnik definován takto: „podnik jako soubor hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání. K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které náleží podnikateli a slouží k provozování podniku, případně vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.“ (Citováno podle Obchodního zákoníku § 5 odst. 1. [online] [cit. 2014-09-01]. Dostupné na: <http://www.exekutor.sk/>.)
Podnik tvoří několik složek, mezi hlavní patří:
- Osobní složka – zaměstnanci, kteří v podniku pracují,
- Nehmotné složky – licence, patenty, zřizovací výdaje, know-how, obchodní značka atd.,
- Hmotné složky – budovy, pozemky, zařízení, stroje apod. (http://www.zones.sk/studentske-prace/ekonomia/4173-podnik-a-podnikatelska-cinnost/)
Podnik lze charakterizovat jako samostatnou ekonomickou organizaci, jejímž hlavním účelem je uspokojování potřeb vlastníků a zákazníků, ale i zájmů a odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Důraz je kladen i na sociální a ekologický rozměr podnikatelské činnosti, kdy se cíle podniku rozšiřují o uspokojování zájmů zaměstnanců a veřejnosti. Při plnění cílů vznikají různé alternativy, tedy i alternativní cíle podniku či jejich kombinace, s ohledem na různorodé zájmy vlastníků, manažerů, zaměstnanců, kooperujících podniků, veřejnosti i věřitelů.
Podnik lze dále členit podle několika kritérií, nejčastěji podle následujících:
Podle charakteru vlastnictví
- Podnik v individuálním vlastnictví (podnik jednotlivce, živnost),
- Podnik ve společném partnerském vlastnictví (veřejná obchodní společnost),
- Podílové či účastnické společnosti (společnost s ručením omezeným, akciové společnosti),
- Veřejné podniky (komunální, státní).
Podle charakteru konečného produktu – služby nebo výrobek
- Podniky služeb,
- Výrobní podniky (prvovýroba, zpracovatelské podniky).
Podle odvětví
- Stavební,
- Průmyslové,
- Zemědělské,
- Podniky poskytující různé služby jako peněžní, dopravní, pojišťovací a také bytové hospodářství.
Podle velikosti
Velikost se určuje na základě počtu zaměstnanců nebo kombinací počtu zaměstnanců a obratu, případně na základě velikosti zisku a kapitálu.
Podle právní formy
Na základě právní formy se řídí vztahy s okolím i uvnitř podniku.
Co je to podnik?
Při definování podniku je nezbytné charakterizovat také základní pojmy podle zákona č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku, a doplňků zákona č. 11/1998. Podnik jednotlivce je definován takto: „nejjednodušší právní forma, vlastníkem je jednotlivec, který do podniku vloží část svého majetku a dodatečný kapitál získává úvěrem (zákon neuvádí minimální výši kapitálu). Vlastník rozhoduje sám o činnosti podniku, sám nese plné riziko spojené s podnikáním a ručí za závazky svého podniku neomezeně celým svým majetkem. Výhodou je, že veškerý zisk zůstává po zdanění podnikateli.“
Pro charakterizaci podniků a jejich dělení je nutné rozlišit je podle doporučení č. 2006/361/ES ze dne 6. května, kde je podnik definován následovně:
„Podnikem se považuje každý subjekt, který vykonává hospodářskou činnost bez ohledu na právní formu. Patří sem zejména samostatně výdělečně činné osoby a rodinné podniky, které vykonávají řemeslné či jiné aktivity, a partnerství nebo sdružení, která pravidelně vykonávají hospodářskou činnost.“ (Komise 2006/361/ES)
Na základě tohoto doporučení se kategorie podniků dělí takto:
- MSP – mikro podnik je charakterizován jako podnik s méně než 10 zaměstnanci a s ročním obratem a/nebo bilanční hodnotou nepřesahující 2 mil. EUR,
- MSP – malý podnik zaměstnává maximálně 50 osob a roční obrat a/nebo bilanční hodnota nepřesahuje 10 mil. EUR,
- Střední podniky zaměstnávají méně než 250 osob, jejich roční obrat nepřesahuje 50 mil. EUR a bilanční hodnota je méně než 43 mil. EUR. (Komise 2006/361/ES)
Cíle podniku
V první kapitole se zaměřujeme na definování podniku, k němuž patří také cíle a funkce podniku a samozřejmě i management podniku. Management lze definovat jako „umění řídit podnikové činnosti“ nebo „umění dosahovat stanovených cílů podniku“. V současnosti se management označuje jako soubor metod, doporučení a přístupů, které umožňují plnění základních manažerských funkcí a dosahování stanovených cílů.
Management lze podle Borovského a Vargice (2005) definovat také takto: „celkové sladění všech zdrojů ve prospěch dosažení cílů prostřednictvím lidí (pracovníků). Lze tedy říci, že management je proces tvorby a zároveň i udržování prostředí, ve kterém lidé společně pracují, a když pracují ve skupinách, dosahují rychleji stanovených cílů.“
Obecné cíle podniku jsou tedy především:
- Maximalizace zisku,
- Trvalý ekonomický růst,
- Ekonomická stabilita.
(Borovský, J., Vargic, B., 2005, s. 9)
Mezi další cíle lze zařadit:
- „Růstový cíl podniku – je charakterizován aktivní snahou o rozvoj podniku, růst objemu výroby, počtu zaměstnanců a vybavenosti výrobními faktory,
- Důchodový cíl podniku – snaha o dosažení vlastních příjmů; podnik si stanoví hlavní cíle, jejichž výsledkem je tvorba příjmů a zajištění uspokojení zájmů podniku, čímž pokrývá potřeby rozšířené reprodukce. Čím větší objem realizované produkce a nižší náklady na výrobu, tím je plnění tohoto cíle vyšší,
- Inovační cíl podniku – realizuje se prostřednictvím inovací ve výrobě, změnou technologií a pracovních postupů, zejména zaváděním nových pěstitelských, výrobních a chovatelských metod zajistit růst produkce a tvorbu nových výrobků. Podnik realizuje zavádění vědecko-technických poznatků do praxe,
- Organizační cíl podniku – zaměřuje se na optimalizaci a racionalizaci vlastní výrobní produkce.“ (http://www.zones.sk/studentske-prace/manazment/4181-charakteristika-znaky-a-funkcie-podniku/dalsi-okolnosti)
Při stanovování cílů podniku se podnik rozhoduje a musí odpovědět na tři základní otázky:
- Co vyrábět?
- Jak vyrábět?
- Pro koho vyrábět?
Stanovení cílů je klíčovou součástí tvorby kvalitní podnikové strategie, neboť se jedná o přežití podniku v neustále se měnícím prostředí. Jasná formulace cílů odráží potřebu podnikových vstupů a výstupů i průběh transformačního procesu a jeho efektivitu.
Po zodpovězení těchto otázek následují dílčí parciální cíle, které souvisejí s okolnostmi podnikatelského prostředí, jako je například odvětví podnikání, situace na trhu, umístění podniku, potřebný kapitál, volba právní formy apod. (http://www.zones.sk/studentske-prace/manazment/4181-charakteristika-znaky-a-funkcie-podniku/dalsi-okolnosti)
Podnik a jeho funkce
Cílovou funkcí podniku je soustava cílů, které si každý podnik stanoví. Pokud cíle podniku dosahují ekonomické dimenze, charakterizujeme je jako monetární cíle, což jsou finanční cíle, týkající se výkonnosti, zisku, rentability apod. Pokud cíle podniku mají sociální dimenzi, nazýváme je nemonetárními cíli, mezi něž patří sociální podmínky, spravedlnost v odměňování a další. (www.ekonom.sk)
Funkce podniku jsou následující:
- Podnikatelská funkce – představuje soustavné a cílevědomé využívání podnikového kapitálu spolu s tvůrčím potenciálem za účelem maximalizace zisku při předchozím uspokojení potřeb zákazníků,
