Hospodářská krize a finanční krize
Současná hospodářská krize svým rozsahem, intenzitou a dopady stále více připomíná Velkou hospodářskou krizi 30. let minulého století. Obě krize vykazují stejné charakteristické znaky, které začaly krachu na burze, přerostly v finanční krizi a následně vedly ke krachu podniků a domácností. Obě krize – současná i ta z minulých let – začaly v USA, odkud se rozšířily do celého světa. Kolébkou dvou po sobě jdoucích krizí v relativně krátkém časovém období tedy byly Spojené státy americké.
Ozdravná role hospodářské krize
Úkolem hospodářské krize je ozdravit ekonomiku, urychlit přechod na kvalitativně novou úroveň. Problematické jsou však náklady ozdravného procesu, jeho sociální a politické důsledky. Současná krize byla umocněna deregulací a inovacemi v úvěrově-měnové oblasti, vznikem virtuálních peněz a derivátů. Navenek finanční krize vznikla a rozvíjela se jako hypoteční krize, která přerostla v finanční a globální hospodářskou krizi.
Státní zásahy do ekonomiky
Úpadky velkých bank, finančních institucí a podniků, nejprve v USA a následně i v dalších státech, vyústily v státní intervencionismus. Ten byl spojen s vstupem státu do vlastnické struktury komerčních bank a finančních institucí, rekapitalizací bank, nárůstem peněžní zásoby, což mělo zabránit kolapsu bankovního systému.
Stát měl takto napravit strategie finančních institucí, které pod tlakem akcionářů a managementu, s cílem maximalizace obratu a zisku, vykazovaly fiktivní zisk, virtuální peníze, podporující spekulace a zvyšující riziko činnosti bankovního sektoru. Můžeme to nazvat ironií osudu, že právě prudký nárůst virtuálních peněz vyvolal krizi likvidity a pád bankovních gigantů.
Vliv finanční krize na současný mezinárodní obchod
S cílem zabránit kolapsu bankovního systému vlády prostřednictvím centrálních bank znásobily peněžní zásobu a umožnily další nárůst virtuálních peněz. Ztráty bank byly kryty růstem státního dluhu, čímž především USA výrazně ohrozily platební schopnost státu a tím i postavení USD v mezinárodních měnových vztazích.
Politika snadno dostupných peněz
S cílem podpořit výrobu a zaměstnanost přešly centrální banky na politiku snadno dostupných peněz. Snížené diskontní sazby měly vést k nízkým úrokovým sazbám a podpořit úvěrovou politiku komerčních bank. Nicméně pokud finanční trhy nejsou konsolidované, přijatá opatření nevedou k požadovaným efektům. A tak při dlouhodobě uplatňované politice téměř nulových úrokových sazeb, pokud komerční banky budou realizovat politiku vysokých marží a nízké likvidity, mohou se dostat do pasti nedostatečné likvidity.
Podpora likvidity a inflační tlaky
Měnová politika průmyslově vyspělých států je zaměřena na podporu likvidity, státem garantované vklady a kapitálové posílení bank s cílem obnovit důvěru v bankovní sektor. Avšak když uvážíme, že ozdravení bankovního sektoru v USA vyžaduje investice ve výši 1,5 bilionu USD a reforma MMF se odkládá na roky 2011 až 2013, bankovní sektor a měnové vztahy zůstávají i nadále nejslabším článkem ozdravných opatření.
Dalším problémem je potenciální nárůst inflačních tlaků způsobený neustálým „natahováním“ ekonomiky penězi. Přestože někteří politici a ekonomové očekávají optimistický vývoj, disproporce mezi vývojem reálného sektoru a situací na trhu peněz narůstají. Stagflace se stává reálnou hrozbou, pokud nedojde ke zmrazení přebytečných peněz, místo rychlého východiska z hospodářské krize.
Záchranná opatření a ozdravné balíčky
V současnosti lze říci, koho finanční krize doposud postihla, není však jasné, kde a u koho se definitivně zastaví. Je to proces, který pokračuje i nadále. Finanční trh byl začátkem, avšak ne koncem této krize. Dá se říci, že problémy bank a finančních institucí automaticky pocítily nejen globální trhy, ale i organizace a jejich zaměstnanci.
Přijímají se záchranné či ozdravné balíčky, které však zatím pouze zacelují největší díry, zatímco další se otevírají. Rostou veřejné deficity a dochází k výraznému zapojení veřejného sektoru, přes který by se měla postupně oživovat ekonomika. Tyto vládní aktivity byly zejména v prvním období krize nezbytné, aby se zabránilo panice a případně i větším společenským nepokojům. V etapě likvidace důsledků však nebyly řešeny příčiny, ani hodnotová a systémová rovina, která musí v celosvětovém či globálním měřítku nastolit nový měnový, finanční a ekonomický mechanismus.
Individuální pomoc na Slovensku
Vláda Slovenské republiky se podobně jako mnohé jiné vlády zatím více orientuje na poskytování individuální pomoci (například automobilovému průmyslu) a méně na plošná opatření typu snížení doby návratnosti DPH na dobu kratší než 60 dní, což by posílilo rychlost obratu soukromého kapitálu a mělo by plošný charakter. Podobně plošně aplikovaný model rychlého a levného úvěrování malých a středních podniků, efektivní systémy startovacího kapitálu pro začínající inovativní firmy, racionálnější odvodovou zátěž či efektivnější proexportní politiku by rovněž podpořily ekonomiku.
Orientace na zahraniční trhy
Mezinárodní obchod Slovenska je silně závislý na vnějším okolí a průmyslové produkci. Dominantní postavení mají vlivy a investice zahraničních investorů, z nichž mnozí čelí globální krizi. Obchod se současně silně orientuje na mezinárodní trhy, které jsou výrazně postiženy krizí, mezi něž patří trhy Německa a USA. Slovensko má vysoký podíl podniků ve fázi budování bez vnitřních rezerv. Jde především o důsledek investic v uplynulých letech, restrukturalizace a citlivost na změny.
Finanční krize a její pozitivní dopad
Mezi pozitivní aspekty vlivu finanční krize na mezinárodní obchod patří zdravý finanční sektor, který je posilován zdroji ukládání úspor s přechodem na euro. Slovenská republika má silnou a aktivní vládní politiku.
Protikrizová opatření
Slovenská vláda se zapojila do protikrizových globálních opatření. Vstupem do eurozóny jsme získali řadu výhod. Máme možnost využít zdroje z hospodářského růstu a eurofondů, zvýšila se úroveň konkurenceschopnosti. Mnohé podniky prošly v historicky krátkém období rozsáhlými změnami a budou moci flexibilněji reagovat.
Pokles poptávky na exportních trzích
Slovenský finanční sektor utrpěl škody. Slovenská ekonomika je silně proexportně orientovaná, pokles poptávky na našich exportních trzích povede k částečnému snížení aktivity výrobních společností a jejich subdodavatelů. Současně lze očekávat zhoršení dostupnosti úvěrů pro podnikatelský sektor a domácnosti, což se odrazí ve zpomalení investic a růstu spotřeby domácností.
Prognózy vývoje finanční krize
Mezinárodní obchod se v současnosti nachází v přechodném období, které je poměrně rizikové. Stabilita světové politiky je velmi křehká a labilní. Na jedné straně dochází k univerzalizaci určitého životního stylu, na straně druhé narůstá napětí mezi sociální a hospodářskou nerovnováhou v různých typech společnosti. V dnešní době lze čím dál častěji pozorovat nepokoje mezi rasami a náboženstvími, které vyvrcholí v nejrůznější konflikty. Příčinou těchto konfliktů je nejčastěji nenávist mezi rasami a náboženská netolerance.
Růst domácí poptávky
Slovenská republika má exportně orientovanou ekonomiku, proto problémy firem v zahraničí, které dovážejí naše produkty, jsou zároveň i našimi problémy. Důležité je, abychom dokázali co nejvíce vykompenzovat tyto potíže růstem domácí poptávky. Čím je země hospodářsky vyspělejší, tím má větší předpoklady zapojovat se do mezinárodního dělení práce prostřednictvím mezinárodního obchodu. Zapojením země do mezinárodního dělení práce se rozšiřují její vývozní i dovozní možnosti, protože dovozem se překonávají bariéry domácí ekonomiky, což se projeví v úspoře národní práce a v hospodářském růstu.
Společná strategie pro země EU
Na cestě směřující k udržitelnému sociálnímu tržnímu hospodářství, inteligentnějšímu a ekologičtějšímu hospodářství, musí Evropa sledovat společné priority a pracovat na jejich dosažení v horizontu několika let. Žádný členský stát nemůže úspěšně vyřešit tyto výzvy sám a politiku EU zároveň nelze definovat pouze jako součet vnitrostátních politik 27 zemí. Když všichni pracují na jedné vizi, výsledek je nakonec víc než jen součtem jejích jednotlivých částí.
Jedná se o strategii pro všechny členské státy, bez ohledu na jejich velikost, rok vstupu do EU a stupeň rozvoje. Rozšířená EU se skládá ze zemí s různou úrovní rozvoje a tedy i různými potřebami. Avšak vize EU do roku 2020 se týká všech členských států a je možné ji přizpůsobit různým výchozím situacím a národním specifikům za účelem podpory růstu pro všechny.
Udržení úrovně zaměstnanosti a sociálního pokroku
Lidem i podnikům jsou nabídnuty obrovské příležitosti, musí je však umět využít. Cílem Komise je učinit z Evropy konkurenceschopný a prosperující hospodářský prostor, který bude vzorem pro ostatní, bude založený na znalostech, bude soudržný, ekologičtější a otevřený. Současně bude rychle a udržitelně růst a dosahovat vysoké úrovně zaměstnanosti a sociálního pokroku. Evropa otevřená světu bude se svými hodnotami i nadále vzorem pro ostatní země a bude podporovat zavádění přísnějších kritérií v oblastech práce, životního prostředí a bezpečnosti na celém světě.
Růst založený na znalostech
Prognóza vývoje zahrnuje také vytváření hodnot prostřednictvím růstu založeného na znalostech. Ve světě, kde je rozhodující inovace u produktů a postupů, budou podporovány příležitosti a sociální soudržnost, přičemž se využije potenciál, který nabízí vzdělávání, výzkum a digitální ekonomika.
Posílení postavení občanů v inkluzivních společnostech
Další nepostradatelnou prognózou je posílení postavení občanů v inkluzivních společnostech. Osvojení nových dovedností, podpora kreativity a inovací, rozvoj podnikání a plynulý přechod mezi zaměstnáními budou hrát rozhodující roli ve světě, který nabídne více pracovních příležitostí výměnou za větší adaptabilitu.
Ekologické a efektivní hospodářství
Ve vývoji by mělo pokračovat vytváření konkurenceschopného, propojeného a ekologičtějšího hospodářství. Evropská unie by měla efektivněji konkurovat a zvyšovat svou produktivitu snižováním spotřeby energie a efektivnějším využíváním energie z neobnovitelných zdrojů ve světě s vysokými cenami energií a surovin. Současně by měla vzrůst hospodářská soutěž na trhu s energiemi a zdroji.
Měli by dostat příležitost i dodavatelé tzv. zelené energie. To podpoří růst a přispěje k dosažení našich cílů v oblasti životního prostředí. Z toho budou profitovat všechna odvětví hospodářství. Modernizace a vzájemné propojení infrastruktury, snižování administrativní zátěže a urychlené pronikání inovací na trh rovněž sehrávají důležitou roli při dosahování tohoto cíle.
