„Rozhodnutí je pouze začátek něčeho. Jakmile se člověk rozhodne, ponoří se ve skutečnosti do mocného proudu a ten ho unáší na místo, na které v okamžiku rozhodování vůbec nepomyslel.“ Paulo Coelho, Alchymista
Důsledky našich rozhodnutí
Tímto citátem začínám, protože jsem si na něj vzpomněla při čtení článku. Vyjadřuje situaci, která se stala i v kmenu Moro, kdy z dobré vůle změnili svou špatnou situaci. Z krátkodobého hlediska to vedlo ke zlepšení, avšak z dlouhodobého hlediska toto rozhodnutí vedlo k ještě horší situaci, než měli předtím. V současnosti máme stále více možností se rozhodnout, ale rozhodnutí mají zároveň stále rozsáhlejší důsledky. Musíme si být vědomi toho, že za svá rozhodnutí neseme odpovědnost sami, nebo přijmout rozhodnutí, že vezmeme to, co nám život přinese, takové, jaké to bude. Jedno je však jisté – vždy se musíme rozhodnout a jednoho dne poneseme následky.
Zajímavý je příklad hasiče, který se v zlomku sekundy rozhodl a zachránil životy kolegů, ale dodnes neví, proč se vlastně tak rozhodl. Byl to šestý smysl, vnitřní hlas, nebo jen jeho podvědomí, které vyvodilo správné řešení? Podle mého názoru je to jedno a totéž. V důsledku rutiny se pravidelně se opakující aktivity mění na rutinní, a proto podvědomě vyhodnotil situaci a jednal. Podle nizozemského psychologa Apa Dijksternaise je intuice i bez nácviku lepším rádcem, především tehdy, když je třeba zohlednit mimořádně mnoho kritérií současně.
Žít přítomností
Každému z nás se stává, že když odchází z domu nebo bytu, po pár minutách si nevzpomene, zda zamkl, nebo ne. Tato činnost je jednou z mnoha, které jsou už tak rutinní, že vlastně ani nevnímáme, zda jsme je vykonali, či nikoli.
Význam barev
Náš mozek je často ovlivňován pocity, které v nás vyvolává okolní svět. I třeba troubení auta nám může připomenout, jak jsme před nedávnem zamyšlení téměř vrhli auto pod kola. Nebo si vždy při vůni sena vzpomeneme na bezstarostné letní prázdniny u babičky. Naše podvědomí mění informace na emoce, tedy z poznatků rychle vytváří jednoduchá, rychlá a intuitivní doporučení. Lidé přikládají význam barvám na základě zkušeností nebo na základě podobnosti s předměty, s nimiž se často setkávají. Lidé barvám přikládají význam subjektivně, proto například v Evropě a Americe považují černou za barvu smutku, zatímco v Japonsku je to naopak bílá.
Efekt rámování (Framing efekt)
Když nám někdo nabídne poloplnou a poloprázdnou sklenici našeho oblíbeného nápoje, kterou si vybereme? Pravděpodobně poloplnou, přestože obě jsou stejně naplněné a rozdíl je pouze ve formulaci. Lidé mají tendenci rozhodovat se podle toho, zda je něco vyjádřeno pozitivně, nebo negativně. Odborníci tento jev nazývají framing efekt. Podle anglických vědců, kteří tento efekt testovali na 20 studentech, všichni začínali s 50 librami a poté jim ukázali dvě alternativy A a B. Alternativa A spočívala v tom, že soutěžící má garantovanou výhru 20 liber nebo bude hrát hazardní hru. U alternativy B měli hráči garantovanou ztrátu 30 liber nebo měli hrát hazardní hru. Emocionální reakce podnítila hráče, aby si ponechali garantovaný zisk, anebo v případě garantované ztráty hráli hazard. Projevil se u nich framing efekt. Souhlasím s názorem, že lidé, kteří se rozhodují racionálně, mají stejně silné emoce jako lidé, kteří se rozhodují impulzivně, jen své emoce lépe ovládají.
Nákupní dilema
I v případě, že jsme se rozhodli správně, nás trápí pochybnosti, zda neexistuje ještě nějaká lepší možnost. S dilematem volby se setkáváme například při nákupech v obchodě – přestože by nám k uspokojení našich potřeb stačilo 150 produktů, v obchodech jich je několik tisíc. Čím více produktů máme na výběr, tím větší je riziko, že podlehneme pochybnostem. Až 39 % lidí čte a nakupuje podle letáků, které dostávají do svých schránek. Takové osoby se nazývají maximalisty – výrobky, které kupují, si pečlivě ověřují a porovnávají s ostatními. Na základě poměru ceny a kvality učiní lepší rozhodnutí než nenároční zákazníci, avšak přináší jim to i menší spokojenost.
Nejlépe se člověk rozhodne tehdy, když myslí na něco úplně jiného. Podle mého názoru je to jako když něco hledáme a najdeme to ve chvíli, kdy to nejméně očekáváme – jen v tomto případě to není věc, ale myšlenka. Proto je třeba na důležitá rozhodnutí věnovat dostatek času, nechat si je projít hlavou, zamyslet se nad nimi a možná ta nejlepší myšlenka přijde právě ve chvíli, kdy to nejméně čekáme, například ve sprše.
Domnívám se, že lidské rozhodování lze snadno ovlivnit mnoha faktory, například hudbou. Hudba má moc – některé uklidňuje, jiné povzbuzuje k aktivitě. Proto se vědci rozhodli v jednom nákupním centru v oddělení s víny potvrdit teorii, že hudba ovlivňuje náladu zákazníka a ten se vědomě či podvědomě chová podle jejího účinku. Teorie se potvrdila: zákazníci si při dychovce kupovali více německých vín a při akordeonu se rozhodovali spíše pro francouzská vína. Ani jeden zákazník si neuvědomoval, jak hudba na něj působí, mnozí dokonce nevnímali, že hudba vůbec hraje. Podle mého názoru obchodníci využívají různé triky, jak podvědomě ovlivnit zákazníky, aby koupili více, než původně plánovali. Například neustále přemísťují zboží, aby si jej zákazníci museli hledat, nebo umísťují zboží, které chtějí prodat, přímo do cesty zákazníkům.
Pokud člověk neustále přijímá racionální rozhodnutí, byť v rozporu se svým podvědomím, nahromaděný stres se projeví a dochází k psychickému onemocnění. I podle mého názoru nemůže člověk žít celý život v přetvářce, protože tím vede válku sám se sebou.
Při důležitých životních krocích by měl člověk zvážit všechna pro a proti a učinit co nejlepší rozhodnutí. Jedním z takových rozhodnutí je i uzavření manželství. Ať se rozhodneme vstoupit do manželství dříve, nebo později, naše rozhodnutí se často mění. V současnosti připadá na 100 svateb přibližně 46 rozvodů. Průměrná délka rozvedeného manželství je 14,6 roku. Slováci však odkládají rozvod do stále vyššího věku, přičemž vše závisí především na výchově a náboženském vlivu na člověka.
Ačkoliv náš mozek dokáže bez problémů zareagovat na bezprostřední nebezpečí, zcela selhává při hodnocení vzdálených rizik. V této části s autorem zcela nesouhlasím, protože když se člověk rozhodne, měl by zvážit, jaké následky jeho rozhodnutí může mít. Podle mého názoru nejsou rozhodnutí neměnná a lze je změnit, jen je nutné zasáhnout dostatečně brzy, aby následky našeho rozhodnutí nebyly katastrofální.
