Region
Region a jeho definice nejsou jednotné, existuje několik různých přístupů. V. Lauko a O. Bašovský (1990) považují region za „složitý dynamický prostorový systém, který vznikl na zemském povrchu na základě interakce přírodních a socioekonomických jevů.“ (Bašovský, O., Lauko, V., 1990, 118 s.)
„Region jiná definice považuje za území se specifickou polohou, které se určitým způsobem odlišuje od ostatních území a které se rozprostírá tak daleko, jaká je hranice, která jej vymezuje.“ (Hartshorne, 1959 in Bašovský, Lauko, 1990).
Podle J. Demeka (1987) je region definován jako: „území, část krajinné sféry, které se souborem vlastností, stavů a jevů odlišuje od sousedních případně dalších oblastí, přičemž tato jednota je objektivní podmínkou a zákonným výsledkem vývoje daného území.“
Pro lepší pochopení je vhodné uvést definici regionu podle zákona č. 503/2011 Sb., o podpoře regionálního rozvoje: „region je územně vymezený prostor pro tvorbu a realizaci regionální a strukturální politiky na úrovni druhého nebo třetího stupně podle klasifikace statistických územních jednotek.“
Region v rámci evropského prostoru, který překračuje hranice států, se nazývá euroregion.
Regionální rozvoj
Definice pojmu region je komplikovaná a podobně je tomu i u definice regionálního rozvoje, proto si přiblížíme různé definice tohoto pojmu. Nejprve je vhodné si objasnit pojem rozvoj.
Například podle Sachse (Sachs, 1989 in Maier, Tödtlin, 1998) „se rozvoj stal těžkopádným, téměř prázdným slovem. Nic neobsahuje, protože jeho obrysy se rozplývají. Kdo ho vysloví, nic nespecifikuje, ale přisvojuje si všechna dobrá předsevzetí tohoto světa.“ Pro Sachse se rozvoj stal prázdným pojmem.
Regionální rozvoj je často chápán jako hospodářský rozvoj regionu, zejména jako hospodářský růst. Je však třeba zdůraznit, že by mělo jít o takový rozvoj, který nevyčerpává vlastní zdrojovou základnu a může být udržitelný dlouhodobě. (Tödtling, F., Maier, G., 1998)
Autoři jako Nohlena a Nuscheler navrhují pro charakteristiku rozvoje tzv. „magický pětibok rozvoje“, který obsahuje následující prvky:
- Růst – boj proti chudobě a hladu; růst je spojen s otázkou rozdělení a dlouhodobé udržitelnosti, komu růst prospívá a jakým způsobem,
- Práce – má několik funkčních rolí; umožňuje začlenit nevyužívané zdroje, což je žádoucí z hlediska efektivity, zároveň příjem z práce pomáhá překonat individuální chudobu, generuje národní poptávku v jiných sektorech a firmách, práce zvyšuje možnost seberealizace,
- Rovnost/spravedlnost – týká se rozdělení příjmů a bohatství; i přesto, že rozdělení příjmů představuje důležité měřítko, kritérium rovnosti a spravedlnosti je zaměřeno na distribuci dalších ekonomických i sociálních veličin, jako je přístup ke vzdělání, zdravotnickým zařízením apod.,
- Participace – rozvoj není určen pouze pro účastníky, ale pouze s jejich spoluúčastí; o rozvoji lze hovořit, pouze pokud se potřeby a představy jednotlivců mohou projevit v politických a sociálních rozhodovacích procesech,
- Nezávislost/samostatnost – na regionální úrovni může nastat, že obyvatelstvo málo rozvinutých regionů pasivně očekává pomoc z vnějšího prostředí; jde o důležitý výchozí bod při formulaci regionálně politické strategie rozvoje zdola. (Tödtling, F., Maier, G.)
Při definování regionálního rozvoje se lze opřít o jeho interpretaci podle zákona č. 503/2001 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, kde je rozvoj chápan jako „trvalý růst hospodářského potenciálu a sociálního potenciálu regionu, který zvyšuje jeho hospodářskou úroveň, výkonnost, konkurenceschopnost a životní úroveň jeho obyvatel.“ (Zákon č. 503/2001 Sb. o podpoře regionálního rozvoje)
Regionální politika
Definice regionální politiky ještě není obecně akceptována, lze ji však charakterizovat jako soubor cílů, nástrojů a opatření, která vedou ke snižování příliš velkých rozdílů v socioekonomické úrovni regionů.
Výkladový slovník B. Goodalla definuje regionální politiku jako: „integrovanou součást státní politiky, která ovlivňuje rozmístění hlavních ekonomických zdrojů a aktivit na celém území státu nebo jeho části. Regionální politika zahrnuje opatření podporující jednak růst ekonomické aktivity v oblastech s vysokou nezaměstnaností a malými nadějemi na přirozený růst, na druhé straně opatření k regulaci ekonomických aktivit v oblastech s nadměrným růstem.“ (Goodall, B., 1987)
Regionální ekonomie
Teoretickým základem pro regionální politiku je věda nazývaná regionální ekonomie, která je také označována jako prostorová ekonomie. Představuje společenskou vědu zaměřenou na socioekonomické procesy, jejichž středem jsou územně podmíněné vztahy a jevy. Jde také o oblast ekonomie, která se zabývá prostorovým rozložením ekonomických činností a prostorovými rozdíly v úrovních ekonomické výkonnosti (Výrostová, 2010, s. 13).
Regionální ekonomii lze chápat jako „soubor opatření a nástrojů, jejichž prostřednictvím má dojít k zmírnění nebo odstranění rozdílů v ekonomickém rozvoji jednotlivých regionů“ (Kotlán – Kliková, 2003, s. 230). Zákon o podpoře regionálního rozvoje ji definuje jako „koordinační soubor činností a postupů příslušných orgánů a organizací na celostátní, regionální a místní úrovni, které přispívají k hospodářskému, sociálnímu a územnímu rozvoji regionů“ (Zákon č. 539/2008 Sb. o podpoře regionálního rozvoje). Regionální politika je navázána na odvětvové politiky, zohledňuje makroekonomické i mikroekonomické faktory rozvoje ekonomiky a má významné místo v hospodářské politice.
3 typy regionální politiky
Lauschmann definoval tři základní typy regionální politiky:
- „Infrastrukturně orientovaná regionální politika s cílem relativně rovnoměrně vybavit jednotlivé regiony infrastrukturou,“
- Růstově orientovaná regionální politika, která usiluje o optimální alokaci výrobních faktorů v prostoru prostřednictvím odpovídající koordinace soukromých a veřejných aktivit,
- Stabilizačně orientovaná regionální politika se snahou o relativně vyvážené hospodářské struktury v jednotlivých regionech dosažené pomocí koordinace regionální politiky a odvětvových politik.“ (Lauschmann, E., 1973)
Definice dle článku 130A „Jednotného evropského aktu“ (JEA) z roku 1986 zní: „Společenství rozvíjí a realizuje aktivity vedoucí k podpoře celkového harmonického rozvoje a posilování své hospodářské a sociální soudržnosti. Společenství se zvláště soustředí na snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony a zaměřuje se na zaostalé regiony, které dostávají nejmenší podporu.“
Definice regionální politiky podle usnesení vlády ČR ze dne 13. 9. 2000 č. 725/2000 je následující: „Regionální politika je koncepční a výkonná činnost státu, územní správy a dalších zainteresovaných subjektů, jejichž cílem je:
- přispívat k harmonickému a vyváženému rozvoji regionů,
- snižovat rozdíly mezi úrovní rozvoje jednotlivých regionů,
- podporovat hospodářský a sociální rozvoj jednotlivých regionů, zejména pokud jde o aktivizaci jejich nedostatečně využívaného hospodářského a sociálního potenciálu, a podporovat racionální využívání přírody a přírodních zdrojů včetně ochrany životního prostředí, tj. podporovat trvale udržitelný regionální rozvoj.“ (Zásady regionální politiky České republiky, na základě usnesení vlády ČR č. 725/2000 dostupné na: doplnit)
Regionální politika představuje jednu z nejvýznamnějších politik v EU. Jejím úkolem je vyrovnávat rozdíly v úrovni hospodářského rozvoje jednotlivých regionů v rámci regionů Evropské unie. Hlavním nástrojem realizace regionální politiky jsou strukturální fondy. Pro regionální politiku se rovněž používá Kohezní fond.
4 hlavní motivy regionální politiky
Čtyři hlavní motivy existence regionální politiky jsou:
- ekonomické faktory
- ekologické faktory
- sociální faktory
- politické faktory
Ekonomické faktory
Mezi ekonomické faktory patří (Kotlán – Kliková, 2003, s. 231):
- plné využití všech výrobních faktorů, zejména pracovní síly – problémové oblasti se většinou vyznačují vysokou nezaměstnaností, kterou lze řešit buď přesunem pracovních sil z těchto lokalit do oblastí s více pracovními příležitostmi, nebo vytvářením nových pracovních míst v těchto oblastech;
- úsilí o rovnovážný ekonomický růst – kvůli odlišným podmínkám v jednotlivých regionech není možné dosáhnout rovnoměrný růst ve všech regionech. Pokud region prochází strukturální krizí, zpomaluje růst celé ekonomiky a negativně ovlivňuje možnosti odbytu v silnějších regionech, což rovněž způsobuje zpomalení ekonomického růstu;
- požadavek optimálního rozmístění firem – optimální rozmístění firem z makroekonomického hlediska nemusí odpovídat tomu, co je výhodné pro společnosti. Regionální ekonomika se snaží o kompromis mezi těmito dvěma řešeními;
- náklady přelidnění – vyskytují se při vysoké koncentraci ekonomických aktivit v jednom regionu. Regionální politika se snaží zabránit, aby se města rozrůstala nad svou optimální úroveň;
- regionální nerovnováha a inflace – obyvatelé méně rozvinutých regionů požadují stejný růst životní úrovně jako obyvatelé rozvinutějších regionů, čímž roste tlak na zvýšení mezd bez odpovídajícího růstu produktivity práce.
V regionech, kde je koncentrováno množství ekonomických aktivit a zároveň chybí pracovní síly, může také narůstat tlak na zvýšení mezd kvůli nedostatečné nabídce na trhu práce. Regionální politika může tyto disparity řešit například pomocí diferenciovaných úvěrových omezení nebo dotací, tedy podporou oblastí se slabší hospodářskou výkonností.
Regionálně diferencovaná úvěrová omezení nejsou v rámci Evropské unie používána, proto se jako vhodnější řešení jeví dotace v oblastech se slabší hospodářskou výkonností.
Sociální faktory
Sociálním motivem regionální politiky jsou i úvahy o obecném blahobytu. Patří sem faktory jako plná zaměstnanost, spravedlivé rozdělení příjmů, kvalitní životní prostředí, ale také další, obtížně kvantifikovatelné faktory, jako jsou rozdíly v kultuře, zvyklostech, tradicích, životním stylu apod. (Kotlán – Kliková, 2003, s. 232).
Například obyvatelé s hlubokým citovým vztahem k regionu nejsou ochotni se stěhovat za prací a preferují zaměstnání přímo v regionu. Jednoduchý přesun pracovních sil tedy nemusí být efektivním řešením.
Mezi další důvody realizace regionální politiky patří (Buček et al., 2010, s. 119-120):
- trh práce,
- využití sociální a technické infrastruktury,
- snížení míry vysídlování z jednotlivých regionů,
- rovnost mezi regiony,
- koncentrace zdrojů na řešení problémů,
- potřeba přerozdělování zdrojů do problémových regionů.
Nástroje regionální politiky
Nástroji regionální politiky jsou:
- Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova,
- 4 evropské iniciativy:
- Interreg (podpora spolupráce regionů EU),
- Urban (podpora regenerace měst),
- Leader (podpora strategií místního udržitelného rozvoje),
- Equal (eliminace nerovnoprávnosti na trhu práce),
Regionální politika je strukturální politikou, protože je financována prostřednictvím strukturálních fondů. EU vynakládá jednu třetinu svého rozpočtu na regionální politiku, která přispívá k rozvoji zaostávajících regionů, zejména k restrukturalizaci průmyslových oblastí postižených krizí, a také k revitalizaci zanedbaných městských částí. (www.edotacie.sk/1/0/1000/sekcia/regionalna-politika/)
Kohezní politika a Kohezní fond
Všeobecné ustanovení k EFRR, ESF a Koheznímu fondu pro období 2007–2013
Kohezní politika EU prostřednictvím tohoto nařízení vymezuje normy, zásady a pravidla, která se uplatňují na Evropský fond regionálního rozvoje (EFRR), Evropský sociální fond (ESF) a Kohezní fond. Celková výše podpory je stanovena na 347 mld. EUR, což představuje jednu třetinu rozpočtu Evropské unie. Toto všeobecné ustanovení je zakotveno Nařízením Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. 7. 2006.
Cílem je především posílit hospodářskou i sociální soudržnost a podporovat trvalý, vyvážený a harmonický rozvoj regionů EU v období 2007–2013. V rámci tohoto ustanovení bude celková částka 308,041 miliard EUR rozdělena na financování regionální politiky s důrazem na
