Název článku:
Regulace trhu s cennými papíry
Obsah článku:
Trh cenných papírů je nejvíce státem regulovaným odvětvím, situace na trhu cenných papírů si to vyžaduje.
Škola veřejného výběru
Mezi hlavní myšlenkové směry, které se zabývají regulací, patří Škola veřejného výběru. Škola veřejného výběru vychází z teorií:
- teorie, která zdůrazňuje regulaci
- byla vytvořena na základě zajatecké regulace trhu
- tvrdí, že podniky, které fungují na trhu cenných papírů, si sami vynucují a vítají regulaci, protože je chrání před novými konkurenčními podniky
- vítají regulaci: firmy, které zde působí, si regulaci vynucují prostřednictvím lobbingu
- regulované subjekty vlastně ovládají regulaci (zajatecká teorie)
Příčiny regulace
Příčiny zásahů státu je nutné hledat v USA, kde dlouhou dobu fungoval trh cenných papírů volně, liberálně bez jakýchkoliv zásahů státu.
- žádné zásahy státu – do roku 1920 fungoval trh cenných papírů pouze na základě tržního mechanismu, nikdo neuvažoval o jeho možném selhání
- volnost byla postupně zneužívána podvody, které nabyly rozsáhlých rozměrů
- v roce 1911 byl učiněn první pokus o regulaci trhu cenných papírů – ve státě Kansas byly přijaty první regulační zákony, tzv. Zákony modré oblohy (Blue Sky Law):
- upravovaly licence na cenné papíry a brokery
- zavedly státní registraci emisí nových cenných papírů
- vyžadovaly splnění standardů pro nové emitované cenné papíry před okamžikem veřejného prodeje
Podvodné aktivity na trhu cenných papírů
Podvodné aktivity na trhu s cennými papíry se rozvinuly v roce 1933 v USA a zahrnovaly:
- praní prodeje – aby se získala ztráta pro daňové účely nebo aby oklamali někoho, kdo věří, že došlo ke změně tržní ceny
- vytváření nelegálních obchodních skupin – manipulace kurzů finančních nástrojů, kdy po dosažení cíle se skupina rozpustí
- čerpání vody – profitování z častých operací pro klienta, které nebyly nezbytné
Velká hospodářská krize 1939
V 30. letech se situace opět vyhrotila a výsledkem byla světová hospodářská krize. V roce 1933 vznikla legislativa týkající se regulace trhu cenných papírů.
Nelegální obchodní skupiny
Podstata nelegální obchodní skupiny spočívá v tajném a tichém skupování cenných papírů, dokud nelegální obchodní skupina vlastní podstatnou část aktiv a tím získá schopnost manipulovat kurz akcie.
V této době se sdružovaly dvě skupiny:
- ti, kteří disponovali kapitálem
- ti, kteří poskytovali know-how nebo informace
Průběh velké hospodářské krize
- Až 90 % akcií se obchodovalo na základě půjčených finančních prostředků.
- Začátkem roku 1929 rostly akciové kurzy, které neměly reálný ekonomický základ ani ekonomické opodstatnění.
- V říjnu 1929 začaly ceny výrazně klesat, pokles se změnil v dlouhodobý a nastala panika.
- Spekulanti chtěli rychle prodávat, protože přicházeli o vlastní kapitál i úvěry.
- Prodej vyvolával další prodej, nastal velký útok na banky, banky se staly nelikvidní a začaly masově krachovat.
- Dne 6. 3. 1933 prezident Roosevelt nařídil uzavření všech bank na týden (tzv. nedobrovolné bankovní prázdniny).
- Po týdnu obnovily činnost pouze likvidní banky, kterých bylo málo.
- Nekontrolované podvody na akciových trzích byly důvodem krachu a impulzem pro reformu a regulaci trhu s cennými papíry.
Období začátku regulace
- v roce 1933 vstoupil v platnost zákon o cenných papírech
- v roce 1934 vstoupil v platnost zákon o burzách
Regulace trhu s cennými papíry je v každém státě odlišná (realizována různou paletou nástrojů – rozdílným instrumentáriem), avšak existují společné cíle regulace.
Finanční krize 2008 a její projevy v eurozóně
Zpochybnění určité míry sbližování zemí eurozóny po nástupu krize se ukázalo jako oprávněné. Většina zemí přistupovala k zadlužování benevolentně na základě neochoty sankcionovat státy, které porušovaly pakt stability a růstu. Následkem krize se zvýšil tlak na státní rozpočet a benevolence finančního sektoru při odkupování dluhopisů těch problematických států. Země si tak musely půjčovat za vyšší úroky, což vedlo k růstu veřejného dluhu.
Vznikem finanční krize odhalily se rizika spojená se současnou regulací finančních orgánů. Ztráty způsobené krizí v období 2007–2010, které zasáhly evropské banky, se podle odhadů Mezinárodního měnového fondu pohybují kolem jednoho bilionu EUR, což odpovídá 8 % HDP.
Nástup krize v roce 2008 vyústil ve zvýšení úvěrů jednotlivým finančním institucím, což byly zejména národní centrální banky v Itálii, Irsku, Řecku, Španělsku a Portugalsku. Centrální banky těchto zemí si musely půjčit, aby mohly financovat půjčky prostřednictvím Evropské centrální banky, hlavně od německé Bundesbanky. Aby mohla Bundesbanka tyto půjčky poskytnout, musela prodat část svých aktiv, což způsobilo pokles německých aktiv na nejnižší úroveň v historii.
Největší ekonomické krize v dějinách
Podívejte se na 10 nejvýznamnějších ekonomických krizí v novodobé historii lidstva.
Členění finančních krizí
Rozlišujeme tři modely finančních krizí:
- Důsledek rozpočtového deficitu ze strany vlád
- Výsledek konfliktu mezi fixním devizovým kurzem a snahou vést expanzívní měnovou politiku
- Souvislé s bankovním sektorem a morálním hazardem při úvěrování
Mezi základní druhy finančních krizí zařazujeme systémovou krizi, měnovou krizi, krizi zahraničního dluhu a bankovní krizi.
Šoky
V ekonomice mohou nastat události, které nepříznivě ohrozí její plynulý chod různými šoky, avšak ne všechny musí přerůst ve finanční krizi. Dělíme je na:
- nabídkové šoky
- šoky likvidity
- úvěrové šoky
- monetární šoky
- šoky neefektivity nástrojů
- šoky kapitálových toků – devizové šoky
Cíle regulace trhu s cennými papíry
Mezi základní cíle regulace trhu s cennými papíry (CP) patří:
- Zajištění stability trhů s cennými papíry – pro zajištění dostatečného množství relevantních, kvalitních a úplných informací pro investory se využívá informační povinnost emitenta. Emitent musí spolu s emisí poskytnout prospekt a pravidelně zveřejňovat obchodní zprávy.
- Zajištění důvěryhodnosti emitentů – na trhu CP je striktně vyžadována férovost (fair play), což vyúsťuje v boj proti obchodům s neveřejnými informacemi (informace, které nejsou veřejně známy a jsou kurzotvorné).
- Ochrana investorů – ochrana před praním špinavých peněz a nekalými obchodními praktikami typu čerpání.
Neveřejné informace
Využívání neveřejných informací probíhá dvěma typy osob:
- primární osoby – získávají informace ze zaměstnaneckého poměru
- sekundární osoby – získávají informace od primárních osob
Takové obchody jsou nelegální a představují závažný trestný čin. Neveřejné informace nemají pro všechny osoby stejný význam, jsou důležité především pro malé firmy, protože u velkých akciových společností je obtížné výrazně ovlivnit tržní hodnotu podniku, jelikož diverzifikují své aktivity. Hodnota malých akciových společností kolísá na základě neveřejných informací tehdy, pokud toto kolísání nezávisí na vývoji hospodářství.
Hlavní směr současné finanční ekonomie považuje obchody založené na neveřejných informacích za negativní jev, protože podkopávají důvěru investorů.
Henry G. Manne a prospěšnost neveřejných informací
Představitelem proudu Minoritního klubu ekonomů, který považuje neveřejné informace za prospěšné, je Henry G. Manne. Jeho argumenty:
- tyto obchody zvyšují aktivitu podnikatelů, protože jsou více zainteresovaní na zisku
- obchody umožňují ocenit hodnotu informací
- obchody jsou prospěšné, pokud neohrožují konkurenční výhody firmy
Praní špinavých peněz
Praní špinavých peněz se začalo používat před desítkami let, kdy bylo třeba legalizovat kontrabandy. Expanze praní byla pozorována v druhé polovině 70. let – v USA během hnutí hippies začalo docházet ke zneužívání drog. Většina plateb za drogy se uskutečňuje v hotovosti. Tato hotovost se následně kumuluje a musí být zlegalizována. Proces legalizace se provádí tzv. praním.
Praní špinavých peněz expandovalo ve druhé polovině 70. let. Obchod s drogami představoval nelegální charakter peněz a byl vyvinut rafinovaný systém praní peněz.
Špinavé peníze pocházejí z trestné činnosti, zejména z organizovaného zločinu, jehož předmětem obchodu jsou drogy, zbraně a lidé (obchod s bílým masem) nebo jiná trestná činnost. Zdrojů špinavých peněz je rovněž velké množství finančních podvodů, zpronevěr, nelegálního hazardu, falšování peněz a cenných papírů.
Proces praní špinavých peněz
Ve světových ekonomikách se přesouvají velké částky přes bankovní účty, přesuny bankovních sum – nákup/prodej CP, šeků, zlata, finančních derivátů. Špinavé peníze jsou tedy peníze pocházející z trestné činnosti (drogy, zbraně, obchod s lidmi, velké finanční podvody, zpronevěry, provozování hazardních her, falšování peněz či CP). Dostávají se do legálního systému zatajením svého původu. K praní se využívají banky, směnárny, investiční společnosti, fondy atd.
Peněžní prostředky jsou uloženy na velký počet účtů, poté rychle převedeny do zahraničí a následně transferovány do zemí, které postrádají daňovou regulaci – uskutečňují se platby mezi firmami za neexistující produkty. V USA proběhla aféra Pizza Connection – velký heroinový gang, který kryl obchod s heroinem obchody s pizzou.
Metody praní špinavých peněz
Do legálního systému vstupují špinavé peníze skrze zatajení jejich původu a vytváření zdání legálnosti. Pomáhají tomu banky, penzijní fondy či finanční firmy, a využívají následující metody praní špinavých peněz:
- rozptyl na mnoho účtů a do různých států
- transport peněz do zemí, kde chybí regulace trhu cenných papírů a peněžního trhu
- předstírání, že se jedná o legální peníze z legálního podnikání, např. neprospívající firma vykazuje vysoké zisky
- uskutečňování plateb za neexistující služby a produkty
- nákup a prodej žetonů v kasinech – kasino potvrdí neexistující výhru
Boj proti praní špinavých peněz
Boj proti praní špinavých peněz probíhal v jednotlivých zemích různě:
- v 90. letech 20. století – aféra Pizza Connection (USA), která sdružovala majitele pizzerií, přepravovala dřevěné bedny s penězi a heroinem. V té době v USA neexistoval zákon o konfiskaci špinavých peněz.
- v roce 1991 – vyšla Směrnice Rady ES o předcházení využívání finančního systému k praní špinavých peněz. Zavazuje státy zavést právní úpravu, která vyžaduje, aby finanční instituce identifikovaly podezřelé klienty pomocí sledování klientských účtů a přijímaly rychlá opatření při podezřelých změnách na účtech. Existuje centrální databáze, do které se ukládají všechny operace
