Regulace trhu s cennými papíry
Trh s cennými papíry je nejvíce státem regulovaným odvětvím, situace na trhu cenných papírů si to vynucuje.
Škola veřejné volby
Mezi hlavní myšlenkové směry, které se zabývají regulací, patří Škola veřejné volby. Škola veřejné volby vychází z teorií:
- teorie, která zdůrazňuje regulaci
- byla vytvořena na základě zajatecké regulace trhu
- tvrdí, že podniky, které fungují na trhu cenných papírů, si sami vynucují a vítají regulaci, protože je chrání před novými konkurenčními podniky
- vítají regulaci: firmy, které zde fungují, si regulaci vynucují prostřednictvím lobby (lobbing)
- regulované subjekty vlastně ovládají regulaci (zajatecká teorie)
Příčiny regulace
Příčiny zasahování státu je nutné hledat v USA, kde dlouho fungoval trh cenných papírů volně, liberálně bez jakýchkoli zásahů státu.
- žádné zásahy státu, do roku 1920 fungoval trh cenných papírů jen na základě tržního mechanismu, nikdo neuvažoval o tom, že by mohl zkolabovat
- volnost byla postupně zneužívána podvody, které narůstaly do velkých rozměrů
- v roce 1911 byl první pokus o regulaci trhu cenných papírů – ve státě Kansas přijali 1. regulativní zákony, tzv. Zákony modré oblohy (Blue Sky Law):
- upravovaly licence cenných papírů a brokerů
- zavedla se státní registrace emise nových cenných papírů
- vyžadovaly splnění standardů pro nové emitované cenné papíry před momentem veřejného prodeje
Podvodné aktivity na trhu cenných papírů
Podvodné aktivity na trhu s cennými papíry se rozvinuly v roce 1933 v USA a představovaly je:
- praní obchodů – aby byla získána ztráta pro daňové účely nebo aby byl oklamán někdo, kdo věří, že došlo ke změně tržní ceny
- vytváření nelegálních obchodních skupin – manipulace kurzů finančních instrumentů, když je cíl splněn – skupina se rozpadne
- čerpání vody – profitování z častých operací pro klienta, které nebyly potřebné
Velká hospodářská krize 1939
V 30. letech se situace opět vyhrotila a výsledkem byla světová hospodářská krize. V roce 1933 vzniklo zákonodárství týkající se regulace trhu cenných papírů.
Nelegální obchodní skupiny
Podstata nelegální obchodní skupiny představuje tajné a tiché skupování cenných papírů, až nelegální obchodní skupina vlastní podstatnou část aktiv a tím získá schopnost manipulovat kurz akcie.
V tomto čase se sdružovaly 2 skupiny:
- ti, kteří dokázali poskytnout kapitál
- ti, kteří poskytovali know-how nebo informace
Průběh velké hospodářské krize
- Až 90 % akcií se obchodovalo na bázi půjčených finančních prostředků.
- Na počátku roku 1929 tak vzrostly akciové kurzy, které neměly reálný ekonomický základ a ekonomické opodstatnění.
- V říjnu 1929 začaly ceny tak výrazně klesat, že pokles přešel do dlouhodobé fáze a nastala panika.
- Spekulanti chtěli rychle prodávat, protože přicházeli o vlastní kapitál, ale i o úvěry.
- Prodeje vyvolávaly další prodeje, nastal masivní útok na banky, banky se staly nelikvidními a začaly hromadně krachovat.
- Dne 6. 3. 1933 prezident Roosevelt na týden uzavřel všechny banky (tzv. Nedobrovolné bankovní prázdniny).
- Po týdnu obnovily činnost pouze likvidní banky, kterých bylo velmi málo.
- Nekontrolované podvody na akciových trzích byly důvodem krachu a impulzem pro reformu a regulaci trhu cenných papírů.
Období začátku regulace
- v roce 1933 vstoupil v platnost zákon o cenných papírech
- v roce 1934 vstoupil v platnost zákon o burzách
Regulace trhu s cennými papíry je v každém státě odlišná (realizovaná jiným souborem nástrojů – jiným instrumentáriem), ale existují společné cíle regulace.
Finanční krize 2008 a její projevy v eurozóně
Zpochybnění určité přiměřené míry sbližování zemí eurozóny po nástupu krize se ukázalo jako oprávněné. Většina zemí přistupovala k zadlužení benevolentně na základě neochoty sankcionovat státy, které porušovaly pakt stability a růstu. Následkem krize se tlak na státní rozpočet a benevolence finančního sektoru odkupovat následné dluhopisy těchto problémových států zvýšily. Země si musely půjčovat za vyšší úroky, a veřejný dluh tak vzrostl.
Vypuknutím finanční krize se odhalila rizika týkající se současné regulace finančních orgánů. Ztráty způsobené krizí v období 2007–2010, které postihly evropské banky, se na základě odhadů Mezinárodního měnového fondu pohybují kolem jednoho bilionu EUR, což představuje cca 8 % HDP.
Nástup krize v roce 2008 měl za následek zvýšení úvěrů jednotlivým finančním institucím. Šlo zejména o národní centrální banky v Itálii, Irsku, Řecku, Španělsku a Portugalsku. Centrální banky těchto zemí si musely půjčit na financování půjček prostřednictvím Evropské centrální banky, především od německé Bundesbanky. Aby mohla Bundesbanka půjčit, musela prodat část svých aktiv, což způsoby pokles německých aktiv na nejnižší úroveň v historii.
Největší ekonomické krize v dějinách
Podívejte se na 10 nejdůležitějších ekonomických krizí v novodobé historii lidstva.
Členění finančních krizí
Rozlišujeme tři modely finančních krizí:
- následek rozpočtového deficitu ze strany vlád
- výsledek konfliktu mezi fixním devizovým kurzem a snahou vést expanzivní měnovou politiku
- souvislé s bankovním sektorem a morálním hazardem při úvěrování
Mezi základní druhy finančních krizí řadíme systémovou krizi, měnovou krizi, krizi zahraničního dluhu a bankovní krizi.
Šoky
V ekonomice mohou nastat události, které nepříznivě ohrozí její plynulý chod různými šoky, ale ne všechny musí přerůst do finanční krize. Dělíme je na:
- nabídkové šoky
- šoky likvidity
- úvěrové šoky
- monetární šoky
- šoky neefektivity nástrojů
- šoky kapitálových toků – devizové šoky
Cíle regulace trhu s cennými papíry
Mezi základní cíle regulace trhu s cennými papíry (CP) patří:
- Zajištění stability trhů s cennými papíry – pro zajištění dostatečného množství relevantních, kvalitních a úplných informací pro investory se využívá informační povinnost emitenta. Emitent musí spolu s emisí poskytnout prospekt, a musí pravidelně zveřejňovat obchodní zprávy.
- Zajištění důvěryhodnosti emitentů – na trhu CP se důsledně vyžaduje fair-play, což vyúsťuje v boj proti obchodům s neveřejnými informacemi (veřejnosti neznámé kurzotvorné skutečnosti).
- Ochrana investorů – problematika praní špinavých peněz a obchodů typu čerpání.
Neveřejné informace
Využívání neveřejných informací realizují dva typy osob:
- primární osoby – získávají informace ze zaměstnaneckého vztahu
- sekundární osoby – získávají informace od primárních osob
Takové obchody jsou nelegální a představují závažný trestný čin. Neveřejné informace nemají pro všechny osoby stejný význam, jsou významné pro malé firmy, protože u velkých akciových společností je obtížné výrazně rozkolísat tržní hodnotu podniku, jelikož diverzifikují své aktivity. Hodnota malých akciových společností kolísá na základě neveřejných informací tehdy, pokud toto kolísání nezávisí na vývoji hospodářství.
Hlavní směr současné finanční ekonomie považuje obchody založené na neveřejných informacích za negativní jev, protože podkopávají důvěru investorů.
Henry G. Manne a prospěšnost neveřejných informací
Představitelem směru Menšinový klub ekonomů, který považuje neveřejné informace za prospěšné, je Henry G. Manne. Jeho argumenty:
- tyto obchody zvyšují aktivitu podnikatelů, protože jsou více zainteresováni na zisku
- obchody umožňují ocenit hodnotu informací
- obchody jsou prospěšné, pokud neohrožují konkurenční výhody firmy
Praní špinavých peněz
Praní špinavých peněz se začalo používat před desítkami let, kdy bylo třeba legalizovat kontrabandy. Expanze praní byla pozorována v 2. polovině 70. let – hnutí hippies v USA, kde došlo ke zvýšenému užívání drog. Většina plateb za drogy probíhala v hotovosti. Tato hotovost se následně hromadila a musela být zlegalizována. Proces legalizace se provádí tzv. praním.
Praní špinavých peněz expandovalo v 2. polovině 70. let. Obchod s drogami znamenal nelegální charakter peněz a byl vypracován sofistikovaný systém praní peněz.
Špinavé peníze pocházejí z trestné činnosti, zejména z organizovaného zločinu, jehož předmětem obchodování jsou drogy, zbraně a lidé (obchod s bílým masem nebo jiná trestná činnost). Velkým zdrojem špinavých peněz jsou rovněž rozsáhlé finanční podvody, zpronevěry, ilegální hazardní hry, padělání peněz a cenných papírů.
Proces praní špinavých peněz
V jednotlivých ekonomikách se přesouvají velké částky přes bankovní účty, přesuny bankovních sum – nákup/prodej CP, šeků, zlata, finančních derivátů. Špinavé peníze jsou peníze pocházející z trestné činnosti (drogy, zbraně, obchod s lidmi, rozsáhlé finanční podvody, zpronevěry, provozování hazardních her, padělání peněz, CP atd.). Vstupují do legálního systému zatajením jejich původu. K praní jsou využívány banky, směnárny, investiční společnosti, fondy apod.
Ukládají se na velké množství účtů a poté se rychle převádějí do zahraničí. Následně se transferují do států, kde chybí daňová regulace – uskutečňují se platby mezi firmami za neexistující produkty. V USA proběhla aféra Pizza Connection – velká heroinová skupina. Obchod s heroinem byl kryt obchodem s pizzou.
Metody praní špinavých peněz
Do legálního systému vstupují špinavé peníze tak, že se zatajuje jejich původ a vyvolává se zdání legálnosti. Napomáhají tomu banky, penzijní fondy či finanční firmy, které využívají následující metody praní špinavých peněz:
- rozptyl na mnoho účtů a do jiných států
- převod peněz do států, kde chybí regulace trhu s cennými papíry a peněžního trhu
- předstírání, že jde o legální peníze z legálního podnikání, např. nedařící se firma vykazuje vysoké zisky
- uskutečňování plateb za neexistující služby a produkty
- nákup a prodej žetonů v kasinech – kasino potvrdí neexistující výhru
Boj proti praní špinavých peněz
Boj s praním špinavých peněz probíhal v jednotlivých zemích různě:
- 90. léta 20. století – aféra Pizza Connection (USA), která sdružovala majitele pizzerií, převáželi dřevěné bedny s penězi a heroinem. V té době v USA neexistoval zákon o konfiskaci špinavých peněz.
- v roce 1991 – vyšla Směrnice Rady ES o předcházení použití finančního systému k praní špinavých peněz. Zavazuje státy zavést právní úpravu, jež finančním firmám ukládá identifik
