Riziko investičních projektů

Riziko investičního projektu spočívá v tom, že se skutečné hospodářské výsledky budou odchylovat od výsledků předpokládaných zejména směrem ke ztrátě.

Úspěch investičního projektu mohou ovlivnit například:

• výraznější změny poptávky a pokles odbytu,
• změny cen výstupů i vstupů,
• podcenění investičních nákladů a nároků na pracovní kapitál, zejména při prodlužování doby výstavby a náběhu,
• nevyužívání kapacity podléhající předpokladům projektu,
• změny makroekonomické a hospodářské politiky (daně, devizové kurzy apod.),
• změny mezinárodního ekonomického a politického okolí.

To jsou faktory rizika, které podnik nemůže ovlivnit buď vůbec (daně, devizové kurzy apod.), nebo jen do určité míry (prodejní ceny, ceny vstupů uzavřením dlouhodobých kontraktů apod.).

Analýza rizika by se měla provádět v průběhu přípravy investičního projektu a měla by mít tyto etapy:

1. Určení kritických faktorů investičního projektu, které mohou mít za následek výrazné změny v efektivnosti investice. Nejčastěji se používá analýza citlivosti, která určí rozhodující faktory (obvykle jsou to realizační ceny nebo ceny vstupů).
2. Určení bodu zvratu investičního projektu, který stanoví, od jakého kritického objemu produkce začne být projekt výnosný. Kritický objem produkce závisí na:
   • a) podílu fixních nákladů na celkových nákladech – čím vyšší je podíl fixních nákladů, tím vyšší je kritický bod,
   • b) rozdílu prodejní ceny a variabilních nákladů na jednotku – čím větší je tento rozdíl, tím nižší je kritický bod.

   Příklady výpočtu minimálního objemu tržeb jsou uvedeny v části 3.2.1.

3. Kvantifikace rizika pomocí různých metod a určení jeho dopadů na ekonomická kritéria investičního projektu. Může se použít například technika tzv. varovného scénáře, tj. stanovení efektivnosti investice ve velmi nepříznivých podmínkách (nevyužití výrobní kapacity, pokles prodejních cen), nebo technika rozhodovacích stromů, která zohledňuje pravděpodobnost vzniku po sobě jdoucích událostí, či simulační analýza (např. Monte Carlo), která nepočítá jednotlivé faktory izolovaně jako analýza citlivosti, ale umožňuje zohlednit různé kombinace faktorů a jejich vzájemné působení.

Jde o stanovení pravděpodobnosti rizikové situace, definování možných odchylek od očekávaných ekonomických výsledků směrem žádoucím (tedy zlepšení hospodářského výsledku) nebo nežádoucím (zhoršení hospodářského výsledku) a posouzení přijatelnosti či nepřijatelnosti rizika daného projektu.

4. Příprava a realizace různých způsobů snižování rizika, včetně přípravy plánů nápravných opatření pro vybrané kritické situace v budoucnosti a případná tvorba finančních rezerv.

Mezi přístupy zaměřené na snížení nepříznivých dopadů rizika patří zejména:

• zajištění flexibility projektu, která umožní pružně reagovat na různý vývoj, například výrobní zařízení univerzálního charakteru umožňuje širší výrobní sortiment, organizační a nákladové systémy, které zkracují dobu reakce podniku na změny trhu,
• diverzifikace, která umožní rozložit riziko na co nejširší základnu. Může jít o diverzifikaci výrobního programu (horizontální nebo vertikální), diverzifikaci zákazníků a odbytu, diverzifikaci zajišťování vstupů, geografickou diverzifikaci, jež využívá lepší podmínky pro podnikání v různých regionech apod.,
• sdílení rizika, například formou zakládání společných podniků (joint venture) a podobně.