Riziko v podnikatelském prostředí

A Základní definice

Nejistota – chápe se ve smyslu variability, která neumožňuje přesnou predikci budoucích výsledků určitých aktivit a/nebo procesů. Projevuje se to menšími či většími odchylkami předpokládaných výsledků od skutečně dosažených. Nejistota může mít subjektivní nebo objektivní charakter.

Objektivní charakter nejistoty – prvky, resp. složky mají náhodný (stochastický) charakter.

Subjektivní charakter nejistoty – vyplývá z neúplnosti a relativní nedostatečnosti našich poznatků o objektech reálného světa.

Riziko – podle Albacha, riziko představuje nejistoty, které lze měřit statistickými metodami. Nejistoty jsou náhodné jevy, které nelze exaktně měřit, lze o nich pouze uvažovat s předpoklady.

(Samecky) – riziko předpokládá, že jeho důsledky na činnosti zatížené rizikem mají známou pravděpodobnost. Riziko je měřitelné a lze se proti němu případně zabezpečit. Při nejistotě taková možnost není.

(Wittmann) – riziko je možnost nebo nebezpečí neúspěchu hospodářské činnosti firmy v budoucnosti.

Riziko a nejistota se liší tím, že při rozhodování za rizika rozhodovatel zná rozdělení pravděpodobnosti důsledků variant vzhledem k jednotlivým hodnotícím kritériím, zatímco při rozhodování za nejistoty toto rozdělení nezná.

Čisté riziko – je riziko, u něhož existuje nebezpečí vzniku pouze nepříznivých situací, respektive nepříznivých odchylek od požadovaného stavu, za který se považuje zachování majetku, případně lidských zdrojů a zdraví. Čistá rizika se zpravidla týkají ztrát a škod na majetku hospodářských organizací a jednotlivců, poškození zdraví jednotlivců a členů organizačních jednotek.

Klasifikace čistých rizik – majetková rizika, rizika odpovědnosti za škodu, rizika vyplývající ze selhání jiných subjektů.

Podnikatelské riziko – vyznačuje se tím, že nebezpečí nežádoucích odchylek od plánovaných výsledků často vystupuje současně s nadějí na žádoucí (pozitivní) odchylky od těchto výsledků. Přijetí tohoto rizika může způsobit firmě jak ztráty, tak mimořádně dobré hospodářské výsledky.

Postoj podnikatele k riziku – ??? averze k riziku, neutrální postoj, sklon k riziku ???

B Klasifikace podnikatelských rizik

Dělení podle věcného obsahu rizika, resp. podle faktorů, které riziko způsobují: technická, výrobní, obchodní, finanční, ekonomická, rizika v oblasti informatiky, politická (sociopolitická).

Další členění rizika: systematická a nesystematická, ovlivnitelná a neovlivnitelná, podnikatelská a čistá.

1. Technická rizika

Faktory nejistoty v technické oblasti:

• předběžné stanovení parametrů a cílů řešení, dostatečně progresivní úroveň nového řešení,
• včasné dokončení výzkumu a vývoje,
• rychlost projekce a konstrukce,
• včasné ukončení investiční výstavby a zkušebního provozu,
• spolehlivost provozu a zařízení,
• a řada dalších faktorů.

Technická rizika jsou spojena především s uplatňováním výsledků vědecko-technického rozvoje, nejčastěji se setkáváme s nimi při výzkumu a vývoji nových produktů a technologií.

2. Výrobní rizika

Úzce souvisejí s faktory technického rizika a vyznačují se možností ztrát ve výrobním procesu. Faktory výrobního rizika jsou interní a externí.

Interní faktory jsou:

• organizační činitelé, vliv člověka a jeho selhání, vliv lidského faktoru na poruchy a havárie,
• činitelé spolehlivosti zařízení, charakteristiky statistického tolerančního a totálního selhání strojů a zařízení,
• činitelé ovlivňující kvalitu výrobního procesu.

Externí faktory – vyvolávají omezení nebo zastavení výroby. Mají charakter nedostatku zdrojů (surovin, materiálů, polotovarů, energie apod.). Výrobní riziko představuje i vliv odpadů, znečištění vod, exhalace a toxicita nežádoucích látek ve výrobcích, které mohou ohrozit průběh výrobního procesu a jeho výsledky.

3. Obchodní rizika

Reprezentují skutečné nejistoty spojené s uplatněním produktů na trhu. Mají převážně povahu rizik spojených s poptávkou vzhledem k objemu prodeje a cenová rizika z hlediska dosahovaných prodejních cen. Faktory obchodního rizika:

• marketingové faktory – způsob průzkumu trhu, zaměření na segmenty trhu, průzkum objektivního chování konkurence, způsob reklamy a průniku na trh, způsob uvedení produktů na trh,
• cenové faktory – případné změny cen výrobků, cen komponent, materiálů a surovin pro výrobu, vliv cen a rychlost přenesení výroby od výzkumu až k zákazníkovi, strategie prodejní ceny a množství vyrobené produkce,
• poziční faktory – souvisejí zejména s technickou a technologickou atraktivitou, velikostí odbytu a možností jeho rozšiřování díky perspektivnosti výrobku.

Obchodní riziko je předně spojeno s činností konkurence, chováním zákazníků, způsobem a rychlostí nasycení trhu a vlivem centrální sféry.

Obchodní rizika působí v mezinárodním obchodě intenzivněji než vnitřní ekonomice zemí z těchto důvodů: větší vzdálenost, odlišnost mentalit, jazykové bariéry, odlišnost právních systémů. Obecně platí, že intenzita dopadu obchodních rizik na jednotlivé zahraničněobchodní operace je dána dvěma faktory: spolehlivostí partnera a stupněm právního zajištění daného závazkového vztahu.

4. Finanční rizika

Druhy finančních rizik:

• riziko struktury finančních zdrojů – poměr cizích a vlastních zdrojů firmy je měřítkem rizikovosti,
• likvidní riziko – hrozba insolvence a neschopnosti zaplatit krátkodobé finanční závazky vyplývá z rozporu mezi krátkodobými zdroji a krátkodobými závazky,
• riziko měny a úrokových sazeb – o výši úrokové sazby rozhoduje tržní situace (trh cenných papírů, burza, finanční politika, měnová politika a hospodářský růst),
• finanční riziko struktury dodavatelů a odběratelů – riziko financování dodavatelského a odběratelského úvěru vychází z toho, že většinou do 20–30 % z celku se připouští účast jediného dodavatele. Při překročení této hranice vzniká významné riziko možné spekulativní ovlivnitelnosti firmy,
• riziko z časového faktoru – čím delší je podnikatelský záměr, tím větší nepřesnosti a nejistoty firmu čekají, tím větší riziko je spojeno s rozhodnutím. Finanční likvidita se vyjadřuje poměrem disponibilních finančních zdrojů v hotovosti k celkovému kapitálu a je základním ukazatelem rizikovosti časového horizontu,
• riziko z flexibility nákladů – vztahuje se na poměr variabilních a fixních nákladů. Vysoký podíl fixních nákladů vytváří pro podnik velmi rizikové situace,
• riziko teritoriálních vlivů – riziko vznikající z pozice realizace mezinárodního platebního styku.

5. Ekonomická rizika

Zahrnují širokou škálu nákladových rizik vyvolaných změnami jednotlivých nákladových položek, které jsou spojeny především s růstem nákupních cen vybraných surovin a energie. Dále zahrnují inflaci, rizika spojená s peněžní a rozpočtovou politikou a významnou složku těchto rizik tvoří rizika spojená se zahraničněobchodními činnostmi (kurzová rizika ovlivňující příjmy a náklady operací na zahraničních trzích realizovaných v měnách těchto trhů, rizika návratnosti pohledávek…) a podnikáním v zahraničí (např. rizika transferu dosaženého zisku).

6. Rizika v oblasti informatiky

Význam a závažnost těchto rizik roste s využíváním počítačových sítí. S důležitostí informačních systémů vystupuje na povrch několik základních hodnot, které je třeba chránit, a ty se rozdělují do tří kategorií: informace (údaje), programy, technika.

• Informace – představují důležitý prvek celkové hodnoty podniku. Jsou nástrojem potřebným pro rozhodování. Podstatný význam má jejich přesnost a využitelnost.
• Programy (software) – mají finanční hodnotu, ale od spolehlivosti softwaru závisí i správnost a využitelnost informací při zásadních rozhodnutích. Programy plní funkci generátoru.
• Technika (hardware) – je relativně nejjednodušší.

Provoz informačního systému může být narušen vlivem faktorů: chyba hardwaru, softwaru, obsluhy, slabé místo v návrhu informačního systému, infiltrace informačního systému.

7. Politická rizika

Lze rozdělit na rizika způsobená makroekonomickou a sociální politikou vlády v rámci legitimních regulačních funkcí v oblasti rozpočtu, daní, investic, ochrany spotřebitele apod. a rizika vyvolaná nelegitimními způsoby vzhledem k existujícímu politickému a vládnímu systému (válečné konflikty, převraty a další nepokoje). Politické riziko bezprostředně ovlivňuje podnikatelskou činnost, není možné mu uniknout, lze jej pouze správně ohodnotit a řídit.

Systematická rizika – mění se systematicky v závislosti na celkovém ekonomickém vývoji (změny peněžní a rozpočtové politiky vlády, změny daňového zákonodárství atd.). Všechny hospodářské subjekty ohrožují přibližně stejným způsobem.

Nesystematická (jedinečná) rizika – nejsou závislá na ekonomickém vývoji. Jsou specifická pro jednotlivé firmy nebo podnikatelské projekty. Příčinou může být významná inováce v určitém oboru, vstup nového konkurenta na trh, odchod klíčových pracovníků firmy, havárie výrobních zařízení apod.

Podle míry, do jaké může manažer reagovat na příčiny rizika, lze rizikové faktory členit na ovlivnitelné, relativně ovlivnitelné a neovlivnitelné.

• Ovlivnitelné faktory rizika – týkají se především faktorů probíhajících uvnitř podniku, např. prostřednictvím zvýšení kvality výrobků a servisu lze působit na zvýšení objemu prodeje a prodejní ceny.
• Relativně ovlivnitelné faktory rizika – zahrnují faktory spojené s částí okolí podniku, která je tvořena národní ekonomikou (poptávka na vnitřním trhu) a podstatnou částí faktorů spojených s aktivitami daného podniku (uplatnění výsledků vědecko-technického pokroku).
• Neovlivnitelné faktory rizika – týkají se především okolí podniku. Tyto faktory ovlivňují procesy probíhající uvnitř národní ekonomiky i mimo ni.

C Identifikace a analýza faktorů rizika

Racionální postup přípravy a hodnocení projektů z hlediska práce s rizikem a nejistotou je založen na přístupu, který zahrnuje především tyto fáze:

1. identifikace faktorů rizika,
2. určení významnosti faktorů rizika,
3. určení míry rizika, resp. měření rizika,
4. hodnocení rizika,
5. příprava a realizace opatření zaměřených na oslabení příčin vzniku rizika,
6. příprava a realizace opatření ke snížení nepříznivých dopadů rizika,
7. příprava plánu korekčních opatření a sledování vývoje faktorů rizika,
8. zpracování dokumentace přípravy a hodnocení rizika podnikatelského projektu.

Navržený postup přípravy a hodnocení podnikatelských projektů, který lze chápati i jako analýzu rizika těchto projektů, je založen na předpokladu, že:

• posuzování rizika a nejistoty musí tvořit nedílnou součást náplně všech fází prací na podnikatelském projektu od iniciace podnikatelského záměru až po realizaci,
• některá rizika a nejistoty jsou do určité míry ovlivnitelná aktivním a angažovaným jednáním manažera,
• u neovlivnitelných faktorů rizika lze vhodnými opatřeními zmenšit nepříznivé dopady výskytu rizika,
• vyšší kvality přípravy, hodnocení a výběru podnikatelských projektů lze dosáhnout využitím znalostí, zkušeností a intuice manažerů a expertů a použitím modelových nástrojů matematických metod v kombinaci s výpočetní technikou.

Identifikace faktorů rizika

Náplní této fáze je určení rizikových faktorů i veličin, jejichž možný budoucí vývoj by mohl ovlivnit nejen negativní, ale i pozitivní dopady a účinky podnikatelského projektu. Stanovení faktorů rizika většinou nelze podpořit pomocí modelových taktik, ale spočívá převážně na znalostech, zkušenostech a intuici pracovníků zapojených do přípravy podnikatelského projektu. Tato fáze analýzy riz