Riziko v podnikatelském prostředí

Nejistota – rozumí se jako variabilita, která neumožňuje přesnou predikci budoucích výsledků určitých aktivit nebo procesů. Projevuje se menšími či většími odchylkami předpokládaných výsledků od skutečně dosažených. Nejistota může mít subjektivní nebo objektivní charakter.

Objektivní charakter nejistoty – prvky, resp. složky mají náhodný (stochastický) charakter.

Subjektivní charakter nejistoty – vyplývá z neúplnosti a relativní nedostatečnosti našich poznatků o objektech reálného světa.

Riziko – (Albach) – Rizikem se rozumí nejistoty, které lze měřit statistickými metodami. Nejistoty jsou náhodné jevy, které nelze přesně změřit, o nichž je možné pouze vyslovit domněnky.

(Samecky) – Riziko předpokládá, že jeho následky na činnosti zatížené rizikem mají známou pravděpodobnost. Riziko je měřitelné a lze se proti němu případně zajistit. Při nejistotě taková možnost není.

(Wittmann) – Rizikem označujeme možnost, případně nebezpečí neúspěchu hospodářské činnosti firmy v budoucnosti.

Riziko a nejistota se odlišují tím, že při rozhodování za rizika zná rozhodovatel rozdělení pravděpodobnosti důsledků variant vzhledem k jednotlivým hodnotícím kritériím, zatímco při rozhodování za nejistoty toto rozdělení nezná.

Čisté riziko – je takové riziko, při kterém existuje nebezpečí vzniku pouze nepříznivých situací, resp. nepříznivých odchylek od požadovaného stavu, kterým je uchování majetku, případně lidských zdrojů a zdraví. Čistá rizika se zpravidla týkají ztrát a škod na majetku hospodářských organizací a jednotlivců, poškození zdraví jednotlivců a členů organizačních jednotek.

Klasifikace čistých rizik – majetková rizika, rizika odpovědnosti za škodu, rizika vyplývající ze selhání jiných subjektů.

Podnikatelské riziko – vyznačuje se tím, že nebezpečí nežádoucích odchylek od plánovaných výsledků se často vyskytuje současně s nadějí na žádoucí (pozitivní) odchylky od těchto výsledků. Přijetí tohoto rizika může způsobit firmě jak ztráty, tak i mimořádně dobré hospodářské výsledky.

Postoj podnikatele k riziku – může být averze k riziku, neutrální postoj nebo sklon k riziku.

B Klasifikace podnikatelských rizik

• Dělení podle věcného obsahu rizika, resp. podle faktorů, které riziko způsobují: technická, výrobní, obchodní, finanční, ekonomická, rizika v oblasti informatiky, politická (sociopolitická).
• Další členění rizika: systematické a nesystematické, ovlivnitelné a neovlivnitelné, podnikatelské a čisté.

1. Technická rizika

Faktory nejistoty v technické oblasti:

• předběžné stanovení parametrů a cílů řešení, dostatečně progresivní úroveň nového řešení,
• včasné dokončení výzkumu a vývoje,
• rychlost projekce a konstrukce,
• včasné ukončení investiční výstavby a zkušebního provozu,
• spolehlivost provozu a zařízení,
• a řada dalších faktorů.

Technická rizika jsou spojena především s aplikací výsledků vědecko-technického rozvoje; nejčastěji se s nimi setkáváme při výzkumu a vývoji nových výrobků a technologií.

2. Výrobní rizika

Úzce souvisejí s faktory technického rizika a vyznačují se možností ztrát ve výrobním procesu. Faktory výrobního rizika dělíme na interní a externí.

Interní faktory:

• organizační činitelé, vliv člověka a jeho selhání, vliv lidského faktoru na poruchy a havárie,
• činitelé spolehlivosti zařízení, charakteristiky statistické tolerance a totálního selhání strojů a zařízení,
• činitelé ovlivňující kvalitu výrobního procesu.

Externí faktory: vyvolávají omezení nebo zastavení výroby, mají charakter nedostatku zdrojů (surovin, materiálů, polotovarů, energie). Výrobní riziko představují také vlivy odpadů, znečištění vod, exhalací a toxicita nežádoucích látek ve výrobcích, které mohou ohrozit průběh výrobního procesu a jeho výsledky.

3. Obchodní rizika

Představují skutečné nejistoty spojené s uplatněním výrobků na trhu. Mají převážně charakter rizik spojených s poptávkou ve vztahu k rozsahu prodeje a cenových rizik z hlediska dosahovaných prodejních cen. Faktory obchodního rizika:

• Marketingové faktory – způsob průzkumu trhu, zaměření na tržní segmenty, průzkum objektivního chování konkurence, metody reklamy a průniku na trh, způsob uvedení výrobků na trh.
• Cenové faktory – možné změny cen výrobků, cen komponent, materiálů a surovin pro výrobu, vliv cen a rychlost přechodu výroby od výzkumu k zákazníkovi, strategie prodejní ceny a objemu vyrobené produkce.
• Pozice faktory – souvisí především s technickou a technologickou atraktivitou, velikostí odbytu a možností jeho rozšíření díky perspektivnosti výrobku.

Obchodní riziko je zejména spjato s činností konkurence, chováním zákazníků, způsobem a rychlostí nasycení trhu a vlivem centrální sféry.

Obchodní rizika působí v mezinárodním obchodě intenzivněji než vnitrostátní ekonomice z těchto důvodů: větší vzdálenost, odlišnost mentalit, jazykové bariéry, rozdílnost právních systémů. Obecně je intenzita dopadu obchodních rizik na jednotlivé zahraničněobchodní operace dána dvěma faktory: spolehlivostí partnera a stupněm právního zajištění daného závazkového vztahu.

4. Finanční rizika

Druhy finančních rizik:

• Riziko zdrojové struktury financí – poměr cizích a vlastních zdrojů firmy je měřítkem rizikovosti.
• Likvidní riziko – hrozba insolvence a neschopnosti zaplatit krátkodobé finanční závazky vyplývá z rozporu mezi krátkodobými zdroji a krátkodobými závazky.
• Riziko měnových a úrokových sazeb – rozhoduje tržní situace (trh cenných papírů, burza, finanční politika, měnová politika a hospodářský růst).
• Finanční riziko struktury dodavatelů a odběratelů – riziko financování dodavatelského a odběratelského úvěru je založeno na tom, že je obvykle připouštěna účast jediného dodavatele do míry 20–30 % celkového objemu. Překročení této míry představuje významné riziko možnosti spekulativního ovlivnění firmy.
• Riziko časového faktoru – čím je podnikatelský záměr dlouhodobější, tím větší přesnosti a nejistoty firmu čekají, a tedy také větší riziko je spojeno s rozhodnutím. Finanční likvidita se vyjadřuje poměrem disponibilních finančních zdrojů v hotovosti k celkovému kapitálu a je základním ukazatelem rizikovosti časového horizontu.
• Riziko flexibility nákladů – vyjadřuje poměr variabilních a fixních nákladů. Vysoký podíl fixních nákladů vytváří pro podnik vysoce rizikové situace.
• Riziko teritoriálních vlivů – riziko vznikající z pozice realizace mezinárodního platebního styku.

5. Ekonomická rizika

Zahrnují širokou škálu nákladových rizik vyvolaných změnami jednotlivých nákladových položek, spojených především s růstem nákupních cen některých surovin a energie. Dále zahrnují inflaci, rizika spojená s měnovou a rozpočtovou politikou, a významnou složku tvoří rizika spojená se zahraničně obchodními činnostmi (kurzová rizika ovlivňující příjmy a náklady operací na zahraničních trzích realizovaných v měnách těchto trhů, rizika návratnosti pohledávek) a podnikáním v zahraničí (např. rizika transferu dosaženého zisku).

6. Rizika v oblasti informatiky

Význam a závažnost těchto rizik roste v souvislosti s využíváním počítačových sítí. S významem informačních systémů vystupují do popředí tři základní hodnoty, jež je třeba chránit:

• Informace (údaje) – tvoří důležitý prvek celkové hodnoty podniku, jsou nástrojem potřebným pro přijímání rozhodnutí. Významná je přesnost a využitelnost informací.
• Programy (software) – mají finanční hodnotu, ale od spolehlivosti softwaru závisí také korektnost a využitelnost informací při zásadních rozhodnutích. Programy plní funkci generátoru.
• Technika (hardware) – je poměrně nejsnáze zvládnutelná.

Provoz informačního systému může být narušen vlivem faktorů: selhání hardwaru, softwaru, obsluhy, slabým místem v návrhu informačního systému nebo infiltrace.

7. Politická rizika

Je možné je rozdělit na rizika způsobená makroekonomickou a sociální politikou vlády v rámci legitimních regulačních funkcí v oblastech rozpočtu, daní, investic, ochrany spotřebitele apod., a rizika vyvolaná nelegitimními postupy s ohledem na existující politický a vládní systém (vojenské konflikty, převraty a další nepokoje). Politické riziko přímo ovlivňuje podnikatelskou činnost, není mu možné uniknout, lze je pouze správně ohodnotit a řídit.

Systematická a nesystematická rizika

• Systematická rizika – mění se systematicky v závislosti na celkovém ekonomickém vývoji (změny měnové a rozpočtové politiky vlády, změny daňové legislativy…). Všechny hospodářské subjekty ohrožují zhruba stejným způsobem.
• Nesystematická (jedinečná) rizika – nezávisí na ekonomickém vývoji. Jsou specifická pro jednotlivé firmy či podnikatelské projekty. Příčinou mohou být významné inovace v oboru, vstup nového konkurenta na trh, odchod klíčových zaměstnanců, havárie výrobních zařízení apod.

Podle možnosti reakce manažera na příčiny rizika lze rozlišit:

• Ovlivnitelné faktory rizika – týkají se především faktorů probíhajících uvnitř podniku (např. zvyšování kvality výrobků a servisu pro zvýšení objemu prodeje a ceny).
• Relativně ovlivnitelné faktory rizika – týkají se části okolí podniku tvořené národní ekonomikou (popř. vnitřní trh) a podstatné části faktorů spojených s aktivitami daného podniku (uplatnění vědecko-technického pokroku).
• Neovlivnitelné faktory rizika – týkají se převážně okolí podniku, ovlivňují procesy v národní ekonomice i mimo ni.

C Identifikace a analýza faktorů rizika

Racionální postup přípravy a hodnocení projektů z hlediska práce s rizikem a nejistotou zahrnuje tyto fáze:

1. Identifikace faktorů rizika,
2. Stanovení významnosti faktorů rizika,
3. Stanovení míry rizika, resp. měření rizika,
4. Hodnocení rizika,
5. Příprava a realizace opatření zaměřených na oslabení příčin vzniku rizika,
6. Příprava a realizace opatření ke snížení nepříznivých dopadů rizika,
7. Příprava plánu korekčních opatření a sledování vývoje faktorů rizika,
8. Zpracování dokumentace přípravy a hodnocení rizika podnikatelského projektu.

Návrh postupu přípravy a hodnocení podnikatelských projektů, který lze chápat i jako analýzu rizika těchto projektů, je založen na:

• zvažování rizika a nejistoty jako nedílné součásti všech fází práce na projektu od jeho iniciace po realizaci,
• předpokladu, že některá rizika a nejistoty lze do určité míry ovlivnit aktivním a angažovaným jednáním manažera,
• možnosti snížit nepříznivé dopady neovlivnitelných faktorů rizika vhodnými opatřeními,
• využití znalostí, zkušeností a intuice manažerů a expertů spolu s modelovými nástroji a matematickými metodami ve spojení s výpočetní technikou k dosažení vyšší kvality přípravy, hodnocení a výběru projektů.

Identifikace faktorů rizika

Tato fáze zahrnuje stanovení faktorů rizika a veličin, jejichž možný budoucí vývoj by mohl ovlivnit nejen negativní, ale i pozitivní dopady podnikatelského projektu. Obvykle nemůže být podpořena modelovými taktikami, vychází především ze znalostí, zkušeností a intuice pracovníků podílejících se na přípravě projektu. Má výrazně kreativní charakter a výsledky závisí na vytvoření stimulujícího prostředí pro hledání možných příčin budoucích neúspěchů projektu.

Stanovení významnosti faktorů rizika

Významnost faktorů rizika je chápána jako určitá potenciální úroveň ohrožení úspěchu projektu. Hodnocení lze provést dvěma způsoby: expertním hodnocením a anal