Sociální politika v Evropské unii
Sociální politika Evropské unie je založena na vizi společného sociálního prostoru charakteristického uceleným systémem minimálních sociálních standardů platných současně ve všech členských zemích.
Smyslem sociální politiky EU je vytvořit základní systém sociální ochrany a zajistit stejné podmínky konkurence mezi hospodářskými subjekty působícími v jednotlivých státech. Respektuje princip subsidiarity, který znamená zachování rozmanitosti evropských společností a systém rozdělení kompetencí a pravomocí mezi EU a členské státy. Vychází ze zásady, že konkrétní kroky jsou podnikány na té úrovni, která je nejvhodnější a která zajistí maximální přínos pro občany.
Oblast sociální ochrany
Z oblasti sociální ochrany jsou legislativní normy týkající se přenosu práv v oblasti sociálního zabezpečení při migraci pracovní síly v rámci společenství (zaměstnání a podnikání v Evropské unii), které podporují volný pohyb pracovní síly, avšak nevyžadují zároveň plné sladění národních systémů sociálního zabezpečení.
Oblast mezd
V oblasti mezd vychází integrační politika EU z uplatnění dohodnutých principů tvorby mezd:
- princip ochrany slabší smluvní strany
- princip stejného odměňování mužů a žen
- princip sociálního dialogu partnerů
- princip garance minimální výše odměny za práci v Evropské unii
Přestože země EU respektují společné principy sociální politiky, existují mezi nimi značné rozdíly v podobě sociálního systému, modelu tvorby mezd, rozdělovacích a přerozdělovacích mechanismech i ve formách průmyslové demokracie a sociálního dialogu.
Sociální dialog v EU
Významným mezníkem pro mechanismus realizace sociálního dialogu na evropské úrovni bylo přijetí maastrichtské Dohody o sociální politice. V současnosti je sociální dialog považován za součást právních „acquis“ Evropského společenství. Meziodborovým sociálním partnerem zastupujícím stranu zaměstnanců je Evropská odborová konfederace – ETUC – sdružuje 66 národních organizací z 29 evropských zemí a 12 evropských odvětvových federací. Meziodborovými sociálními partnery zastupujícími stranu zaměstnavatelů jsou:
- Unie průmyslových a zaměstnavatelských federací v Evropě – UNICE
- Evropské centrum podniků veřejného sektoru – CEEP
- Evropská konfederace vedoucích a řídicích pracovníků – CEC
- Evropská asociace řemesel, malých a středních podniků – UEAPME
Sociální dialog na úrovni EU probíhá dvěma formami:
- ve formě vyjednávání
- ve formě konzultací
Průmyslová demokracie v zemích Evropské unie, USA a Japonsku
Průmyslová demokracie ve Velké Británii
- Britští dělníci nemají zákonný mandát mít určitý počet míst v orgánech společnosti
- průmyslová demokracie se zde realizuje především formou kolektivního vyjednávání
- odbory jsou v Británii relativně silné a častěji než v jiných zemích používají jako nátlakový prostředek stávky
- stávky během platnosti kolektivní smlouvy nejsou zakázány
- kolektivní smlouvy jsou ve Velké Británii méně rozsáhlé, většinou se soustředí na definování struktury vztahů mezi stranami a postupy pro projednávání stížností –> představují určité vyjednávání mezi stranami, na jehož základě jsou dále stanovovány přijatelné pracovní podmínky
- porušení dohody odbory nebo managementem sebou nenese zákonné sankce, protože smlouva nemůže být vymáhána soudní cestou
- je-li v podniku odborová organizace, pak jsou pracovníci zastupováni také odborovou radou => ta pomáhá zajistit rovné a spravedlivé zacházení s pracovníky
- nejcharakterističtějším znakem britských průmyslových vztahů je menší spoléhání se na legislativní úpravu ve formě zákona, soudně vymahatelné kolektivní smlouvy nebo oficiální procedury vyšetřování stížnosti
- větší význam mají zvyklosti při projednávání věcí a řešení případů ad hoc podle aktuální hospodářské a politické situace
Průmyslová demokracie v USA
- V USA je nejběžnější formou průmyslové demokracie kolektivní vyjednávání, jehož pravidla jsou dána zákonnou úpravou
- manažeři i odbory mají přibližně stejně silnou vyjednávací pozici
- aby se pracovní skupina mohla odborově organizovat, je dle legislativy USA nutné, aby minimálně 30 % pracovníků nejprve podepsalo plnou moc, v níž deklarují, že si přejí, aby je odbory zastupovaly v kolektivním vyjednávání před zaměstnavatelem
- kolektivní smlouvy jsou uzavírány na 2–3 roky a jejich předmětem jsou mzdy, úprava pracovní doby a další pracovní podmínky
- stávky jsou zákonné pouze tehdy, pokud vypršela lhůta kolektivní smlouvy a nová nebyla uzavřena
- v USA se vyvinul velmi účinný způsob uplatňování a projednávání stížností za nedodržení kolektivní smlouvy:
- vychází ze zásady, že problém má být řešen na co nejnižší hierarchické úrovni a co nejrychleji
- prvním krokem je setkání představitelů odborů a manažera základní úrovně řízení, kteří se pokusí dohodnout, jak stížnost vyřešit
- při nedosažení dohody je stížnost postoupena vyššímu stupni
- pokud se ani na vyšším stupni nedosáhne dohody, využívá se facilitátor – prostředník, který má pomoci dosáhnout oboustranně akceptovatelné dohody
- poslední možností je arbitr
- s americkým přístupem k realizaci průmyslové demokracie souvisí velký rozvoj specifických forem participativních týmů
- podle úrovně problémů, které participativní tým řeší, dělíme je do následujících kategorií:
- „problem-solving teams“ – jejich úkolem je zabývat se racionalizací práce – jak zlepšit kvalitu výrobků, organizaci práce, produktivitu či upravit pracovní prostředí
- „special purpose teams“ – jsou vytvářeny k realizaci výraznějších reforem v pracovních procesech a při zavádění nových technologií
- „self-managing teams“ – v rámci týmu dochází k postupné rotaci členů podle jednotlivých pracovních činností
Průmyslová demokracie v Japonsku
- japonská průmyslová demokracie je silně orientována na zvyšování výkonnosti pracovníků
- odborové organizace reprezentují jak dělníky, tak i ostatní zaměstnance podniku (technicko-hospodářští pracovníci)
- zaměstnanci jsou členy odborů, protože jsou pracovníky firmy a účast v odborech se očekává
- ve vztazích odbory <–> management v Japonsku dominujefirma
- ve velkých podnicích je prezidentem odboru nejčastěji manažer střední úrovně řízení, který je navrhován vedením podniku a volen zaměstnanci
- stávky v Japonsku jsou většinou krátké – jejich cílem není poškodit podnik, ale jen manifestovat existenci určitého zájmu (např. dojednávání výše bonusů)
- dalším důvodem specifického postavení odborů je i to, že záležitosti, kvůli kterým může dojít ke konfliktům mezi managementem a zaměstnanci, jsou zde silně limitované => individuální podmínky v pracovní smlouvě nikdy nepřesahují podmínky dohodnuté v kolektivní smlouvě => znamenalo by to, že pracovník je důležitější než ostatní členové skupiny, což je kulturně nepřijatelné
- formou průmyslové demokracie spojené s japonským managementem jsou kvalitativní kruhy vytvářené jako součást systému Total Quality Management (TQM) – smyslem kruhu je vést lidi k přemýšlení o vlastní práci, dát jim do rukou nástroje a metody, jak ji permanentně zlepšovat
Průmyslová demokracie a sociální dialog v ČR
Průmyslová demokracie v České republice
- regulace českého trhu práce je řešena převážně legislativní úpravou –> znamená to, že pravidla sociálního dialogu jsou stanovena zákonem
- kolektivní smlouvy jsou uzavírány na podnikové a sektorové úrovni (smlouvy vyššího stupně)
- podnikové kolektivní smlouvy nemohou upravit nároky zaměstnanců v menším rozsahu než je uvedeno ve smlouvě vyššího stupně
- při sporu mezi managementem a odbory si obě strany po dohodě mohou zvolit prostředníka, který pomůže při vyjednávání – pokud je toto jednání neúspěšné, mohou požádat o arbitráž sporu tzv. rozhodce
- plnění kolektivních smluv nebo rozhodnutí rozhodce je v ČR právně vymahatelné
- v případě, že nedošlo k dohodě o uzavření kolektivní smlouvy, lze použít stávku nebo výluku:
- stávku vyhlašuje odborová organizace
- výluku vyhlašuje zaměstnavatel
- stávky nebo výluky v období, kdy je uzavřena platná kolektivní smlouva, jsou nezákonné
- v rámci jednotlivých odvětví existují v ČR konfederace a přidružené organizace, které mají možnost zastupovat zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů
Sociální dialog v České republice
- stejně jako v členských zemích EU existují v ČR struktury sociálního dialogu na národní, sektorové, podnikové a regionální úrovni
- těžiskem celého systému na rozdíl od většiny zemí EU je národní a podniková úroveň, zatímco sektorové a regionální struktury jsou méně významné
- sociální dialog je v ČR do značné míry závislý na vůli vlády –> zvlášť na národní tripartitní úrovni
- tripartitní sociální dialog na národní úrovni je v ČR zajišťován především prostřednictvím Rady hospodářské a sociální dohody (RHSD) – v ní je zastoupen stát, odborové svazy a zaměstnavatelské organizace
- v souvislosti s členstvím v EU čeká ČR úkol aktivněji se zapojit do sociálního dialogu vedeného na evropské úrovni
- členství v EU bude pro nové členské státy znamenat přihlášení se k společnému trendu evropské sociální politiky spočívající v prosazování a zabezpečování základních sociálních práv pracujících, v užší koordinaci svých sociálních systémů se systémy členských zemí EU, v přijetí a prosazování společných programových dokumentů a doporučení v oblasti sociální politiky zaměstnanosti, v dostatečné ratifikaci úmluv ILO (mezinárodní organizace práce), základních článků Evropské sociální charty
