Špedice a zasílatelství

Špedice – zasílatelství

Špeditérem (zasílatelem) je ten, kdo ve vlastním jménu v cizím zájmu a na cizí účet obstarává přepravu zásilek z místa odeslání na místo určení.

Cílem špediční firmy by mělo být optimální řešení centrálních a relačních přepravních podmínek z hlediska obchodních spojení.

Špediční smlouva je smlouva mezi zadavatelem a špediční firmou.

Arbitráž je spekulační obchodní operace zpravidla na burzách, jejímž cílem je dosáhnout zisku využitím rozdílů v kurzech – devizových nebo komoditních.

Základní práva špeditéra

  • Vyplývají z mezinárodních smluv:
  • může sám uzavřít přepravní smlouvu s dopravci
  • může sám uzavřít přepravní smlouvu s mezišpeditéry
  • může využívat cizí přepravní prostředky
  • provize za činnost je splatná ihned po provedení příkazu a špeditéř je oprávněn požadovat její vyplacení, jakmile předal zásilku prvnímu dopravci
  • má právo účtovat za svou činnost skutečně vzniklé náklady, které jsou nutné a užitečné
  • špeditéř má právo na zástavní právo s promlčecí lhůtou 1 rok za účelem jeho uplatnění

Základní povinnosti špeditéra

  • postupovat s odbornou péčí
  • dodržovat instrukce zadavatele
  • vybrat nejvhodnější dopravní prostředek a trasu
  • zajišťovat správnost vyplnění dokumentů a dodržování termínů
  • včas informovat zadavatele o všem, co může mít význam pro splnění příkazu

V průběhu posledních let došlo v oblasti špedice k renesanci, přičemž podnětem jsou dvě skutečnosti, a to snaha o integraci logistiky ve špedici a elektronický přenos a zpracování dat.

Hlavní činnosti špediční firmy:

  • zprostředkování a zajišťování přepravních operací včetně nakládky, překládky a vykládky
  • uzavírání dopravních smluv
  • pronájem dopravních prostředků
  • volba a optimalizace dopravních cest
  • zpracování způsobů a podmínek dodání zboží
  • rozvoz a svoz zásilek
  • kompletizace a dekompletizace zásilek
  • skladování spolu s vystavováním příslušných dokladů
  • logistické činnosti – hlavní činnosti v distribuci logistiky
  • operační leasing prostředků
  • zajištění a ověřování dopravních dokladů – na konzulátech a obchodních komorách
  • vystavování dopravních a průvodních dokladů – zdravotní A-testy; celní dokumentace; celní průvody; osvědčení o původu zboží; konosament v námořní trampové dopravě; charakter party v námořní liniové dopravě; nákladní listy v letecké, říční, železniční a kamionové dopravě; a jiné normalizované a mezinárodně uznávané dokumenty
  • vyhotovování zasílatelských potvrzení pro potřeby DPH
  • zprostředkování dopravního pojištění
  • určení a dodržování omezení v množství, objemu, nosnosti na nápravu
  • kalkulace přepravného
  • vyřizování reklamací
  • zasílání doprovodu
  • poradenství
  • kontakt s bankovními institucemi

Základní zásady, které by měly uplatňovat špediční středoevropské firmy

  1. V evropském obchodě vyhledávat možnosti přepravovat na podmínkách „vyplaceno na místo určení“.
  2. V zámořském obchodě upřednostňovat zájem odesílatele.
  3. Realizovat sběrnou službu na jeden přepravovaný dokument (tím snižovat náklady).
  4. U přepravních relací, kde by mohla nastat nevýhodná arbitráž, řešit případ se souhlasem zadavatele. Arbitráž – spekulační obchodní operace zpravidla na burzách, jejímž základem je využívání rozdílů v kurzech.

Typy špeditérů podle zaměření jejich činnosti

  • vnitřní – zaměření na aktivity uvnitř země
  • celní – zaměření na činnosti při překračování hranic
  • přístavní – regionální působnost v souvislosti s bezcelními zónami
  • mezinárodní – nejširší rozsah činnosti

Práce špedičních firem může být organizována na dvou základních rozdílných principech, a to buď na relačním, nebo komoditním přístupu.

RELAČNÍ PRINCIP

  • firma je rozdělena do skupin, přičemž každá má na starosti určité území
  • výhoda: dokonalá znalost trhu
  • specializuje se na konkrétní trh a obchoduje s různým zbožím
  • nemusí důkladně znát specifika zboží

KOMODITNÍ PRINCIP

  • skupina lidí se specializuje na konkrétní zboží nebo skupinu zboží
  • nemusí dokonale znát trh

KOMBINACE OBOU PRINCIPŮ

Většinou se jedná o kombinovaný systém, přičemž relační princip se využívá v oblastech s určitými citlivými stránkami (náboženství, válka, politika apod.).