Špeditéři a špediční činnost
Špeditérem (zasílatelem) je ten, kdo ve vlastním jménu, v cizím zájmu a na cizí účet zajišťuje přepravu zásilek z místa odeslání na místo určení. Cílem špediční firmy by mělo být optimální řešení centrálních a relačních přepravních podmínek z hlediska obchodních spojení. Špediční smlouva je smlouva mezi zadavatelem a špediční firmou.
Arbitráž je spekulativní obchodní operace zpravidla na burzách, jejímž podstatou je dosáhnout zisku využitím rozdílů v kurzech – například devizové nebo komoditní arbitráže.
Základní práva špeditéra
Vyplývají z mezinárodních smluv:
- může samostatně uzavřít přepravní smlouvu s dopravci,
- může samostatně uzavřít přepravní smlouvu s mezišpeditéry,
- může využívat cizí přepravní prostředky,
- provize za činnost je splatná ihned po vykonání příkazu a špeditér je oprávněn požadovat její vyplacení, jakmile předal zásilku prvnímu dopravci,
- má právo účtovat za svou činnost skutečně vzniklé náklady, které jsou nezbytné a užitečné,
- má právo na zástavní právo s promlčecí dobou 1 rok.
Základní povinnosti špeditéra
- postupovat s odbornou péčí,
- dodržovat instrukce zadavatele,
- vybrat nejvhodnější dopravní prostředek a trasu,
- zajistit správnost vyplnění dokladů a dodržování termínů,
- včas informovat zadavatele o všem, co může mít význam pro splnění příkazu.
V průběhu posledních let došlo v oblasti špedice k renesanci, přičemž podnětem jsou dvě skutečnosti – snaha o aplikaci logistiky ve špedici a elektronický přenos a zpracování dat.
Hlavní činnosti špediční firmy
- zprostředkování a zajištění přepravních operací včetně nakládky, překládky a vykládky,
- uzavírání dopravních smluv,
- pronájem dopravních prostředků,
- volba a optimalizace dopravních tras,
- zpracování způsobů a podmínek dodání zboží,
- rozvoz a svoz zásilek,
- kompletizace a dekompletizace zásilek,
- skladování spolu s vystavováním příslušných dokladů,
- logistické činnosti – hlavní aktivity v distribuční logistice,
- operační leasing prostředků,
- zajištění a ověřování dopravních dokladů na konzulátech a obchodních komorách,
- vystavování dopravních a průvodních dokladů (zdravotní A-testy, celní dokumentace, celní průvodky, osvědčení o původu zboží, konosament, nákladní listy v letecké, říční, železniční či kamionové dopravě a další mezinárodně uznávané dokumenty),
- vyhotovování zasílatelských potvrzení pro potřeby DPH,
- zajištění dopravního pojištění,
- určení a dodržování omezení v množství, objemu a nosnosti,
- kalkulace přepravného,
- vyřizování reklamací,
- zasílání doprovodu,
- poradenství,
- spolupráce s bankovními domy.
Základní zásady špedičních firem ve střední Evropě
- V evropském obchodu hledat možnosti přepravovat za podmínky „vyplaceno na místo určení“.
- V zámořském obchodě upřednostňovat odesílatele.
- Realizovat sběrnou službu na jeden přepravní doklad (snižuje náklady).
- U přepravních relací, kde by mohla nastat nevýhodná arbitráž, řešit případ se souhlasem zadavatele.
Typy špeditérů podle zaměření jejich činnosti
- vnitrostátní – zaměření na činnosti uvnitř státu,
- celní – zaměření na činnosti při překračování hranic,
- přístavní – regionální působnost v souvislosti s bezcelními zónami,
- mezinárodní – nejširší rozsah činnosti.
Principy organizace práce špedičních firem
Relační princip
- firma je rozdělena na skupiny, z nichž každá má na starosti určité území,
- výhodou je důkladná znalost trhu,
- specializuje se na konkrétní trh a obchoduje s různým zbožím,
- nemusí detailně znát samotné zboží.
Komoditní princip
- skupina pracovníků se specializuje na konkrétní zboží nebo skupinu zboží,
- nemusí dokonale znát celý trh.
Kombinace obou
Většinou se používá kombinovaný systém. Relační princip se využívá především v oblastech, které mají citlivé stránky, jako jsou náboženství, válka či politika.
