Název článku:
Tradiční přístup – Teorie U-křivky
Obsah článku:
Teorie U-křivky patří mezi tradiční modelové přístupy k řešení optimální finanční struktury podniku.
Teorie U-křivky
Podle teorie U-křivky si podnik může půjčovat za běžnou úrokovou míru až do okamžiku, kdy začnou věřitelé požadovat úrokovou sazbu za takovou, která zvyšuje jejich riziko. Od té chvíle jsou ochotni poskytnout další úvěry pouze při vyšší úrokové sazbě, a tak průměrná úroková míra, kterou podnik platí za cizí kapitál, začíná růst.
Interpretace klasického přístupu
Opustíme málo reálný předpoklad, že akcionáři a věřitelé si při svých požadavcích na výnos z kapitálu a výši úroků nevšímají finanční strukturu podniku. Opak je pravdou. Růst zadluženosti podniku zvyšuje riziko věřitelů, kteří jej kompenzují zvýšením úrokové sazby. Zvýšené riziko pociťují i akcionáři a jako kompenzaci požadují vyšší výnos ze svého kapitálu.
Dostáváme se tak k méně extrémní interpretaci klasického přístupu. Podle tohoto přístupu si podnik může půjčovat za běžnou úrokovou míru až do okamžiku, kdy začnou věřitelé považovat míru zadluženosti za takovou, že zvyšuje jejich riziko. Od té chvíle jsou ochotni poskytnout další úvěr pouze při vyšší úrokové sazbě, a tak průměrná úroková míra, kterou podnik platí za cizí kapitál (NCK), začíná růst. Podobně akcionáři si do určité míry zadlužení podniku nevšímají. Pokud začínají kvůli zadlužení podniku pociťovat riziko pro svůj kapitál, požadují jako kompenzaci zvýšení jeho výnosu a náklady podniku na vlastní kapitál (NVK) začínají růst. Z toho vyplývá, že do určitého podílu cizího kapitálu celkové náklady podniku na kapitál (NK) klesají a poté začínají růst.
Optimální finanční struktura
Za těchto předpokladů je možné určit optimální finanční strukturu – je v bodě, v němž jsou celkové náklady na kapitál minimální. V tomto bodě se také dosahuje optimální (nejvyšší) tržní ceny podniku (Ct).
Závěry Teorie U-křivky
Opustíme nyní předpoklad, že čistý výnos se v jednotlivých obdobích nemění, tedy je stálý. Ve skutečnosti lze čistý výnos předpokládat pouze s určitou pravděpodobností, je proměnlivý v závislosti na vývoji konjunktury a na postavení podniku na trhu. Toto zrealizování předpokladů umožňuje demonstrovat vztah mezi změnami čistého výnosu a finanční strukturou.
Vedle následující zobecňující závěry:
- pokud je míra čistého výnosu kapitálu (tj. (zisk + úroky) / celkový kapitál) vyšší než úroková sazba cizího kapitálu, růst podílu cizího kapitálu znamená zvyšování míry výnosu vlastního kapitálu (tj. zisk / vlastní kapitál)
- čím vyšší je podíl cizího kapitálu ve finanční struktuře podniku, tím je míra výnosu vlastního kapitálu citlivější na změny čistého výnosu vlastního kapitálu, tj. tím intenzivnější jsou relativní změny výnosu celkového kapitálu
