Název článku:
Tradiční přístup – Teorie U-křivky
Obsah článku:
Teorie U-křivky patří mezi tradiční modelové přístupy k řešení optimální finanční struktury podniku.
Teorie U-křivky
Podle teorie U-křivky si podnik může půjčovat za běžnou úrokovou sazbu až do okamžiku, kdy začnou věřitelé požadovat míru zadlužení, která zvyšuje jejich riziko. Od té chvíle jsou ochotni poskytnout další úvěry pouze za vyšší úrokovou sazbu, a tak průměrná úroková sazba, kterou podnik platí za cizí kapitál, začíná růst.
Interpretace klasického přístupu
Opustíme málo realistický předpoklad, že akcionáři a věřitelé při svých požadavcích na výnos z kapitálu a výši úroků nevěnují pozornost finanční struktuře podniku. Opak je pravdou. Růst zadlužení podniku zvyšuje riziko věřitelů, kteří jej kompenzují zvýšením úrokové sazby. Růst rizika pociťují také akcionáři a jako kompenzaci požadují vyšší výnos ze svého kapitálu.
Dostáváme se tak k méně extrémní interpretaci klasického přístupu. Podle tohoto přístupu si podnik může půjčovat za běžnou úrokovou sazbu až do okamžiku, kdy věřitelé začnou považovat míru zadlužení za takovou, která zvyšuje jejich riziko. Od té chvíle jsou ochotni poskytnout další úvěr jen při vyšší úrokové sazbě, a tak průměrná úroková sazba, kterou podnik platí za cizí kapitál (NCK), začíná růst. Podobně akcionáři do určité míry zadlužení podniku tuto otázku nevnímají. Pokud začínají kvůli zadlužení podniku pociťovat riziko pro svůj kapitál, požadují jako kompenzaci vyšší výnos, a náklady podniku na vlastní kapitál (NVK) začínají růst. Z toho vyplývá, že do určitého podílu cizího kapitálu celkové náklady podniku na kapitál (NK) klesají a poté začínají růst.
Optimální finanční struktura
Za těchto předpokladů je možné určit optimální finanční strukturu – je v bodě, ve kterém jsou celkové náklady na kapitál minimální. V tomto bodě se také dosahuje optimální (nejvyšší) tržní ceny podniku (Ct).
Závěry Teorie U-křivky
Opustíme nyní předpoklad, že čistý výnos se v jednotlivých obdobích nemění a je stálý. Ve skutečnosti lze čistý výnos předpokládat pouze s určitou pravděpodobností, je pohyblivý v závislosti na vývoji konjunktury a na postavení podniku na trhu. Toto zpřesnění předpokladů umožňuje demonstrovat vztah mezi změnami čistého výnosu a finanční strukturou.
Vedou nás k těmto zobecňujícím závěrům:
- pokud je míra čistého výnosu kapitálu (tj. (zisk + úroky) / celkový kapitál) vyšší než úroková míra cizího kapitálu, růst podílu cizího kapitálu znamená zvyšování míry výnosu vlastního kapitálu (tj. zisk / vlastní kapitál)
- čím vyšší je podíl cizího kapitálu ve finanční struktuře podniku, tím citlivější je míra výnosu vlastního kapitálu na změny čistého výnosu vlastního kapitálu, tj. tím intenzivnější jsou relativní změny výnosu celkového kapitálu
