Název článku:
Trh půdy, renta a rentové vztahy
Obsah článku:
Základem ekonomického života společnosti je nepřetržitá výroba statků a služeb. Prostřednictvím nich mohou být uspokojovány potřeby lidí. Potřeba je nevědomý nebo vědomý nedostatek, a právě ona je prvotním podnětem ekonomické činnosti.
K výrobě člověk potřebuje vzácné výrobní faktory (inputy, tj. vstupy). Výroba je proces cílevědomé přeměny výrobních faktorů na statky a služby užitečné pro lidi. K zajištění výroby statků a služeb jsou nezbytné tři základní výrobní faktory – práce, půda a kapitál.
Půda, trh půdy, renta a rentové vztahy jsou pojmy, které jsem ve své práci charakterizovala, popsala a rozvinula podle všeobecně platných poznatků z ekonomie – oboru týkajícího se právě dané problematiky.
1 Půda
Charakteristika půdy podle zpracované knihy Základy ekonomie a ekonomiky: „Půda je druhým základním výrobním faktorem, i když spolu s přírodními zdroji je výtvorem a darem přírody.“ Člověk využívá půdu k výrobě zboží a služeb podobně jako energetické a surovinové zdroje. Ačkoli je půda darem přírody, není volným statkem, protože její množství je omezené – tedy patří mezi vzácné statky. Má to vliv na náklady, celkový produkt, mezní produkt a ceny zemědělských produktů. Půda je také zdrojem nerostného bohatství.
1.1 Charakteristika půdy
Ve zpracované knize Základy ekonomie a ekonomiky je půda charakterizována: „Půda má rozdílnou úrodnost. Ne každá půda má stejnou kvalitu. Na některé je možné dosáhnout vyšších výnosů se stejnou námahou jako na jiné půdě.“ Více či méně výhodná může být i poloha půdy. Výhodnější je poloha té půdy, kde jsou v blízkosti velká odbytiště zboží.
Jelikož je však plocha půdy ohraničená, je žádoucí obdělávat i půdu horší kvality a méně výhodné polohy. Ti, kdo obdělávají půdu v lepších podmínkách, dosahují výhody oproti těm, kteří hospodaří v relativně horších podmínkách. Tyto rozdíly jsou pak zdrojem diferenciální renty.
2 Trh půdy
Trh půdy – je (teoreticky) trh, na kterém se obchoduje s výrobním faktorem půda. Trh půdy slouží k pronajímání, prodeji a koupi půdy.
2.1 Půda a její využití
Půda jako výrobní faktor se využívá:
- pro zemědělské účely (kde je hlavním, základním výrobním činitelem),
- pro nezemědělské účely (například na stavbu silnic, budov, infrastruktury apod., kde se realizuje podnikatelská činnost),
2.2 Nabídka půdy
Půda a další přírodní zdroje svou přirozenou kvalitou a polohou ovlivňují efektivitu výroby jednotlivých firem. Půda je dávána přírodou, je kvantitativně i kvalitativně omezená a nereprodukovatelná. Na změnu ceny nemůže nabídka reagovat změnou množství. Znamená to, že nabídka půdy má nulovou elasticitu.
„Jednou ze zvláštností půdy je, že na rozdíl od jiných faktorů je její celková nabídka fixována přírodou a zpravidla ji není možné zvýšit, pokud vzroste cena půdy, ani snížit, pokud cena půdy klesne“ – charakteristika renty jako výnosu fixních faktorů podle Paula A. Samuelsona a Williama D. Nordhausa.
Za původní a nevyčerpatelný dar přírody považovali klasickí ekonomové půdu, jejíž celková nabídka je podle definice fixní nebo zcela nepružná. Cenu takového fixního faktoru nazvali tito klasici – rentou nebo čistou ekonomickou rentou.
2.3 Poptávka po půdě
Poptávka po zemědělských produktech podmiňuje poptávku po půdě. Poptávka po půdě je odvozená stejně jako poptávka po ostatních výrobných faktorech. Odvozená proto, že se odvíjí od finálních produktů, které jsou vyráběny prostřednictvím výrobních faktorů. Jak se bude vytvářet poptávka po obilí, bramborách a ostatních produktech z půdy, tak se bude vyvíjet i poptávka po půdě.
Ve snaze dosáhnout zisk vyžaduje firma výrobní faktor (půdu), protože jí umožňuje vyrobit statek (např. vypěstovat brambory), který jsou spotřebitelé ochotni momentálně nebo v budoucnu koupit.
Křivka poptávky po půdě má strmější tvar, což vyjadřuje skutečnost, že cena výrobního faktoru nereaguje okamžitě na změnu v poptávce po produktech půdy, ale až po určitém období.
„Poptávka po půdě je určována mezním produktem půdy a příjmem z mezního produktu.“ – určení poptávky po půdě podle zpracované knihy Základy ekonomie a ekonomiky.
Tržní poptávku po půdě získáme grafickým sečtením jednotlivých křivek poptávky po půdě všech firem při daných cenách výrobního faktoru – půdy. Ve snaze o dosažení maximálního zisku se firmy snaží optimálně kombinovat a substituovat všechny tři výrobní faktory – půdu, práci a kapitál, což vyjadřuje konečný tvar křivky poptávky po půdě.
Křivka poptávky po půdě (a stejně tak ostatních výrobních faktorech) firem na konkurenčních trzích výrobních faktorů je určena dodatečným produktem vytvořeným jednotkou daného výrobního faktoru. V zjednodušeném případě jednoho výrobního faktoru, při ceně p = 1, platí:
Renta = mezní produkt půdy
Křivka mezního produktu půdy tak představuje optimální úroveň poptávky po půdě. Je to tedy křivka poptávky firmy po půdě. Za podmínek dokonale konkurence je rovna meznímu příjmu, konstantě, ceně, která je daná, to znamená:
MRP = p
Za podmínek nedokonalé konkurence má mezní příjem klesající charakter.
3 Renta
Podle zpracované knihy prof. Ing. J. Lisého, CSc., a kolektivu: „Půda daná přírodou byla v soukromém vlastnictví již při vzniku novodobých států. Ten, kdo chtěl podnikat na půdě, musel si ji pronajmout od vlastníka půdy. Za pronájem se platí pozemková renta, která je ekonomickou realizací soukromého vlastnictví výrobního faktoru – půdy.“
Za pronájem půdy se platí poplatek, který nazýváme renta, resp. čistá ekonomická renta. Je to poplatek za právo užívat půdu nebo jiný nereprodukovatelný faktor. Renta není tržní cena. Renta je ocenění toho, co nám daný výrobní faktor přináší.
Charakteristika renty jako výrobního faktoru podle zpracované knihy Ekonomie v nové ekonomice: „Cena půdy jako výrobního faktoru – renta – se určuje jako cena jiných statků vzájemnými vztahy mezi poptávkou po půdě a nabídkou půdy.“
Tržní cena na trhu půdy se vytváří jako rovnovážná cena v bodě E, tam, kde se protíná křivka poptávky po půdě s kolmicí nabídky půdy.
Změna poptávky po půdě nevyvolá v příslušném intervalu změnu nabídky půdy, ale změnu ceny. Nabídka na trhu půdy má monopol. Ekonomickou realizací tohoto monopolu je pozemková renta.
Renta tak závisí na vývoji poptávky po půdě. Podle zpracované knihy Základy ekonomie a ekonomiky tržní mechanismus působí na utváření rovnováhy na trhu půdy: „Pokud se výše renty dostane nad bod rovnováhy, to znamená, že cena vzroste, firmy přestanou mít zájem o půdu. Při nezájmu o půdu (protože renta je vysoká) musí vlastníci půdy podpořit zájem nižší cenou. A to bude působit na snižování renty na úroveň rovnováhy – do bodu E.“
Na druhé straně, pokud bude renta na úrovni rovnováhy (nízká cena), vlastníci nemají zájem nabízet půdu za tak nízkou cenu. Zvýšená poptávka bude tlačit cenu půdy – rentu směrem vzhůru, až do bodu rovnováhy E.
Tržní rovnováha představuje rovnovážný stav, kde se požadované množství produkce a jejich cena promítají do rovnováhy poptávky a nabídky jako výrobního faktoru, pomocí kterého se produkce vytváří.
Výrobní faktor – půda poskytuje čistou ekonomickou rentu za těchto předpokladů:
- celková nabídka výrobního faktoru je fixní – dokonale nepružná (strana nabídky na trhu půdy má monopol),
- půda se používá pouze pro zemědělskou produkci.
Půda není homogenní výrobní faktor. Její rozdílnosti ovlivňuje:
- kvalita půdy (ovlivňuje výši nákladů – poskytování vyšších výnosů, snížení nákladů na jednotku produkce, podporuje konkurenceschopnost),
- poloha půdy (ovlivňuje výsledky podnikání).
3.1 Zdroje nezatížené rentou
Některé přírodní zdroje nemají bezprostředního vlastníka – tedy jsou to zdroje ve společném vlastnictví. Teoretici zabývající se důsledky „vlastnictví nikoho a všech“ upozornili na zásadní problém nezatížení vzácného statku rentou. V takových případech dochází k vážným problémům v alokaci, které vedou až ke zneužívání zdrojů.
Přírodní zdroje, které se využívají ve velkém rozsahu, jsou zatíženy velmi nízkou rentou nebo žádnou, nestimulují hospodárné zacházení s nimi, dochází k jejich devastaci a vzniká problém znehodnocování životního prostředí a jeho zachování pro budoucí generace. Mezi takové případy patří například: znečišťování ovzduší exhaláty, řek odpady, kácení pralesů, nepřiměřený rybolov v mořích.
Dvě základní příčiny nezatížení zdrojů rentou:
- neexistence vlastníků, případně nezájem vlastníků o maximalizaci zisku, stanovení nízkých cen zdrojů,
- někdy je nemožné, resp. velmi drahé měřit využívání zdrojů, proto stát povoluje používat zdroje ve společném vlastnictví bezplatně.
Ve vztahu k přírodním zdrojům již nastaly určité změny. Půda a přírodní zdroje ve společném vlastnictví se převádějí do soukromého vlastnictví. V důsledku negativních dopadů, které se současně znásobují, vzrostla intenzita řešení vztahů k přírodním zdrojům.
3.2 Opodstatněnost pozemkové renty
K efektivnímu využívání daných zdrojů v ekonomice přispívá zatížení vzácných zdrojů pozemkovou rentou. Mnohé otázky vznikají ve spojitosti s využíváním přírodních zdrojů, které se pak týkají i ochrany životního prostředí.
3.3 Cena půdy při prodeji a koupi
Půdu lze nejen pronajímat, ale je možné ji i prodat. V tomto případě dochází ke změně vlastníka. Následně se řeší otázka – za jakou cenu bude půdu prodávat její původní vlastník. William Petty (1623 – 1687), jako zakladatel tohoto ekonomického směru, vycházel při řešení této otázky z předpokladu generace vlastníků.
V současnosti uvažuje vlastník půdy při jejím prodeji tak, aby prodal půdu za částku, která mu po vložení do banky přinese roční úrok rovnající se rentě. V zpracované knize Základy ekonomie a ekonomiky se uvádí: „Při určování ceny půdy při jejím prodeji se vychází z renty, kterou tato půda přináší z ceny kapitálu – úroku, který přinese částka získaná prodejem půdy.“[8]
Platí vztah: cena půdy = renta / úroková míra × 100
3.4 Zdanění renty
Renta je důchodem vlastníka půdy. Její zdaněním se sníží jeho důchod. Daň dopadá na vlastníka výrobního faktoru.
Zdanění půdy se týká vlastníků půdy, stát odčerpává část renty. Pokud stát ve formě daní část renty odebere majiteli, účinek je stejný, jako by se poptávka po půdě posunula z D na D´. Majiteli výrobního faktoru půdy připadne částka odpovídající E´.
Zdanění renty nemění ekonomické chování jednotlivých subjektů. Domácnosti nereagují, protože se pro ně cena nemění (rovnovážná cena v bodě E). Chování vlastníků půdy se také nemění, protože nabídka půdy je fixní, neelastická. Zdanění neovlivní efektivitu ekonomiky, protože celkový objem produkce se nezmění.
3.5 Státní zásahy do zemědělství
Zemědělství je rizikovým podnikáním. Stát se snaží zajistit jeho spotřebu, protože poskytuje produkty pro výživu obyvatelstva. Stát působí na stabilitu zejména subvencováním ceny (zásahy do cenového systému).
Stát přispívá výrobcům k ceně určitou částkou (subvencí), spotřebitelé tak mohou nakupovat za nižší ceny. Dalším zásahem je státní intervenční odkup zemědělské produkce – vytvoření si rezerv pro neúrodné roky.
Existují také zásahy na nadnárodní úrovni – země patřící do EU se společně snaží o zefektivnění zemědělské produkce. Vytvářejí se i účelové agrární fondy.
4 Rentové vztahy
Rentové vztahy vznikají mezi pronajímatelem a vlastníkem půdy. Ten, kdo chce podnikat na půdě, musí si ji pronajmout od vlastníka. Vlastník poskytne půdu k pronájmu a nájemce musí platit pozemkovou rentu za dohodnutou částku.
Rentové vztahy vznikají:
1. Pokud se jedná o výrobní faktor s úplně neelastickou nabídkou
2. Pokud se půda používá pouze pro zemědělskou výrobu
Nájemné i renta jsou pravidelné peněžní příjmy vlastníků statků, které jsou předávány do pronájmu.
4.1 Nájemné
Nájemným se rozumí poplatek za běžně reprodukovatelné užitkové hodnoty (např. dům, auto, byt, obchodní prostory apod.). Nájemné jsou takové
