Uplatňování principů oceňování z hlediska reálnosti ocenění prostředků podniku

Existuje úzká souvislost mezi vykazovaným hospodářským výsledkem a oceňováním hmotných prostředků podniku v oběhu (materiálové zásoby, nedokončená výroba, hotové výrobky).

Při uplatňování principu oceňování ve skutečných nákladech musí být prostředky vázané v oběhu oceněny ve skutečných nákladech, které na ně byly během celého oběhu vynaloženy. Oceňování prostředků podniku v oběhu je nepravidelné a často kolísá také vlivem náhodných faktorů vedoucích k úsporám nebo k překročení nákladů.

Při uplatňování principu oceňování v předem stanovených nákladech jsou prostředky vázané v oběhu oceňovány vždy v předem určených nákladech bez ohledu na aktuální a nepravidelné výkyvy při jejich zabezpečování.

Pro ocenění prostředků v podniku platí základní zásada reálnosti jejich hodnotového vyjádření. To znamená, že mají být oceněny tak, aby správně vyjadřovaly hodnotové vztahy, které v daném čase existují. T této požadavce lépe odpovídá princip oceňování v předem stanovených nákladech, avšak za předpokladu, že jejich výše je stanovena správně.

Z tohoto hlediska mají velký význam reprodukční ceny, které zobrazují hodnotové vztahy nikoliv v okamžiku dodání či výroby příslušných prostředků, ale k reálnému času jejich využití. V případech změny podmínek v hodnotových vztazích je proto nutné provést přecenění prostředků na novou reálnou základnu. Rozdíly z takového přecenění vyjadřujeme ve vztahu k hospodářskému výsledku podniku.

Pro problematiku základních prostředků a jejich oběhu a obratu v procesu hospodářské činnosti podniku platí stejná zásada jako pro oběžné prostředky, avšak s ohledem na všechny jejich specifika. Nedodržování příslušných zásad je zřetelné i v současné praxi (různé srovnatelné základní prostředky dodané v různém čase a z toho plynoucí rozdílné výše odpisů zaúčtovaných do nákladů, nerešpektování rozdílné životnosti porovnatelných základních prostředků v rozdílných podmínkách při stanovení jednotných odpisových norem apod.).

Dlouhodobý obrat základních prostředků, zahrnující řadu oběhů prostředků podniku, však vždy způsobuje určité rozpory, projevující se v tzv. neúplné a překročené návratnosti nákladů vázaných v základních prostředcích.