Výchova
Výchova jako záměrné formování člověka je činností existující od vzniku lidstva. Dobré i špatné zkušenosti s výchovou dětí, mládeže, poučení, rady, jak lidi vychovávat, se hromadily, uchovávaly a předávaly z generace na generaci. V pravěkých obdobích tvořily významnou součást celkových kmenových, rodových a rodinných tradic. Fenomén výchovy spočívá v tom, aby se dalším generacím zprostředkovaly schopnosti, dovednosti a postoje, které existují v dané společnosti a které se pro její trvání a další rozvoj považují za důležité. Vychovávat člověka, zprostředkovat mu poznatky, umožnit mu, aby se vyučil, nelze oddělit od otázky, k čemu má být člověk vychováván, jaké poznání mu bude nejlépe sloužit, z čeho má jeho vzdělání sestávat.
Výchova v pedagogice
Základním pojmem jak pedagogické teorie, tak pedagogické praxe je výchova. V odborné literatuře existuje více různých definic tohoto pojmu. V zahraniční literatuře se používá termín edukace, který má v češtině více významů (výchova, vzdělání, školství).
Obecně lze říci, že výchova je činnost směřující k získání a zdokonalování duševních (rozumová výchova, mravní výchova, estetická výchova), tělesných (pracovní výchova, tělesná výchova, zdravotní výchova) a duchovních (náboženská výchova, mravní výchova) vlastností člověka.
Výchova a společnost
- Subjektem výchovy je člověk a jeho psychické procesy a funkce.
- Úkolem výchovy je rozvoj možností člověka.
- Obsah výchovy určuje společnost a je jejím odrazem aktuálního rozvoje.
Výchova je typicky lidskou činností, která může být uvědomělá i neuvědomělá. Uvědomělá výchova provází lidstvo od počátku. Záměrné, úmyslné předávání poznatků a potřebných pracovních zkušeností mladší generaci od generací starších se stalo nezbytnou podmínkou zachování dalšího rozvoje člověka. Její obsah určuje společnost a je jejím odrazem aktuálního rozvoje. Pod pojmem výchova chápeme každé pedagogické působení.
Výchova je v pedagogickém pojetí považována za záměrné působení na osobnost jedince s cílem dosáhnout změny v různých složkách osobnosti.
„Výchova je záměrné, cílevědomé, plánovité a systematické působení na osobnost člověka, jímž mu vštěpujeme potřebné vlastnosti, rozvíjíme jeho psychické a tělesné stránky, čímž ho připravujeme do života.“
Cíle, obsah a úkoly výchovy
Celkové zaměření, cíle, obsah a úkoly výchovy se v historických obdobích měnily, byly určovány stupněm rozvoje společnosti a potřebami dalšího rozvoje společnosti. V historickém vývoji se vyvinuly různorodé složky výchovy: rozumová výchova, mravní výchova, politická výchova, náboženská výchova, estetická výchova, tělesná výchova, pracovní výchova atd. Z hlediska toho, kdo poskytuje výchovu, hovoříme o rodinné výchově, školní výchově, předškolní výchově, podnikové výchově, vojenské výchově apod.
Sebevýchova
V souvislosti s pojmem výchova je třeba zmínit pojem sebevýchova. Při sebevýchově jde o soustavnou činnost jedince zaměřenou na cílevědomé formování vlastní osobnosti. Sám jedinec si stanovuje nějaké cíle formování a usiluje o jejich naplnění (např. cíl přestat kouřit, získat odbornost). Realizace sebevýchovy předpokládá do určité míry vyzrálou osobnost.
„Sebevýchova je cílevědomý proces formování vlastní osobnosti za účelem dosažení žádoucích morálních a charakterových vlastností. Předpokladem sebevýchovy je sebepoznání, které vyplývá i z rodiny.“
