Výnos, riziko a likvidita – klíčový investiční trojúhelník

Úlohy finančního trhu

Mezi hlavní úkoly finančního trhu patří soustřeďování nabídky a poptávky po penězích/kapitálu, získávání finančních zdrojů na reálné (hmotné a nehmotné) investování.

Patří sem také indikátor výnosnosti – ekonomicky výnosné projekty určuje podle zájmu či nezájmu investorů a vytváří předpoklady pro zohlednění rozhodovacích parametrů pro investování resp. podnikání.

Funkce finančního trhu

Kromě úkolů finančního trhu rozlišujeme i funkce finančního trhu, které se podle názorů jednotlivých autorů liší. Podle Serenčéše má finanční trh následující funkce:

• akumulační – mobilizuje peněžní prostředky ze všech zdrojů, předtím než budou distribuovány k deficitním jednotkám,
• alokační – umisťuje finanční zdroje do oblasti reálných investic i finančních investic / zabezpečuje přesun volných finančních prostředků od přebytkových subjektů k deficitním,
• přerozdělovací – přerozděluje finanční zdroje (změna vlastníka finančních prostředků),
• selektivní – podporuje rozvoj perspektivních a životaschopných firem a naopak urychluje zánik neperspektivních firem,
• cenotvorná – nabídkou a poptávkou po finančních prostředcích se tvoří tržní cena.

K funkcím bychom mohli zařadit i:

• funkci likvidity – která umožňuje proměnit jednotlivé druhy finančních aktiv na hotovost,
• funkci diverzifikace rizika – spočívá v rozložení rizika do více finančních instrumentů,
• funkci uchování hodnoty – zabezpečuje nástroje pro uchování kupní síly investorů až do okamžiku, kdy své peněžní prostředky využijí, tak, aby byly minimalizovány dopady inflace.

Magický trojúhelník investora

Ideální investiční instrument = nejvyšší výnos, nejnižší riziko, nejvyšší likvidita.

Maximální výnos, maximální bezpečnost a maximální likvidita – tyto tři podmínky jsou v zorném poli každého investora a jsou spojeny s každým investováním. Představují tzv. magický trojúhelník podnikání situovaného v daném investičním čase a prostoru.

Magický trojúhelník investora

Riziko a nejistota tvoří neoddělitelnou součást investičních projektů a představují významnou složku investičního rozhodování. Propojení výnosu, rizika a likvidity představuje magii trojúhelníku – přesněji řečeno, jejich kombinace je výsledkem snahy dosáhnout nejlepšího výsledku v jednom vrcholu, což má za následek ztrátu v jiném vrcholu, tj. nejlepší výsledek na všech třech vrcholech není možné dosáhnout současně.

Výnos

Výnos jako jeden ze tří vrcholů charakterizuje jedno z kritérií, které ovlivňuje investora, zda dané aktivum koupí či nikoli. Výnosem rozumíme všechny příjmy plynoucí z investice od chvíle, kdy do ní vložíme finanční prostředky, až do doby možného posledního příjmu z této investice.

• většina investorů sleduje maximalizaci výnosu vzhledem k danému riziku a likviditě,
• investiční výnos je složitá kategorie – u většiny akcií není garantován,
• existuje mnoho metod jeho měření, avšak často bývají nesprávně aplikovány,
• je třeba rozlišovat mezi historickým (ex post – byl dosažen nebo mohl být dosažen) a očekávaným výnosem.

Výnos zahrnuje:

1. pravidelné příjmy – dividendy, úroky – jednu nebo více hotovostních plateb vyplácených v určitých termínech,
2. kapitálové zisky nebo kapitálové ztráty – rozdíl mezi kupní cenou a cenou, za kterou mohl být finanční instrument prodán.

Výnos lze jinými slovy označit jako odměnu investora. Při finančním investování by měl investor vycházet z předpokladu, že výnos nebude vždy zaručen, tj. že je třeba rozlišovat mezi historickým výnosem a výnosem očekávaným, přičemž historický výnos (označovaný též jako ex post výnos) je výnos dosažený již v minulosti z dané investice, a očekávaný výnos (ex ante výnos) je prognózovaný výnos, jehož dosažení se předpokládá v budoucnu. Každý výnos z investičního nástroje se skládá ze dvou složek: příjmu a kapitálových zisků resp. ztrát.

Příjem zahrnuje jednu nebo více hotovostních plateb, vyplácených v určitých intervalech či stanovených termínech. Kapitálový zisk vzniká v případě, kdy prodejní cena investičního nástroje převyšuje jeho nákupní cenu, v opačném případě by investor dosáhl ztráty. Výnosnost úzce souvisí i s rizikovostí a likviditou konkrétního aktiva; platí, že s rostoucí výnosností aktiva roste i jeho rizikovost a klesá likvidita, resp. čím je likvidita aktiva vyšší, tím je méně rizikové a tím klesá i jeho výnosnost.

Likvidita

Pojem likvidita označuje rychlost, s jakou jsme schopni naše investice proměnit zpět na hotové peníze při co nejnižších transakčních nákladech. Míra likvidity závisí zejména na samotném finančním nástroji a charakteru trhu. Stupeň likvidity je rozumné znát zejména při investování. Investoři vyhledávají statky, které jsou vysoce likvidní, aby v případě náhlého poklesu cen mohli své aktiva prodat ještě dříve, než ceny dosáhnou dna.

U některých druhů aktiv je jejich likvidita stanovena smluvními podmínkami, například dobou uložení u termínovaných vkladů, ale u většiny finančních nástrojů je míra likvidity daného finančního nástroje podmíněna poptávkou a nabídkou po něm.

• existuje názor, že výnosová míra odpovídá riziku,
• schopnost konverze instrumentu na disponibilní prostředky s minimálními náklady,
• různé instrumenty mají různou míru likvidity na různých trzích,
• devizové trhy, trhy finančních derivátů, státních dluhopisů – vysoce likvidní.

Za nejlikvidnější aktiva lze považovat akcie, u nichž není problém jejich přeměny na hotovost na akciovém trhu bez větších ztrát. Naopak za nejméně likvidní aktiva se považují nemovitosti, které se mohou v určitých případech stát až nesměnitelnými = mají minimální, blížící se k nule, likviditu. Na druhou stranu však platí, že čím je atraktivita objektu a jeho lokalita vyšší, tím roste i poptávka po nich a tedy i jejich likvidita.

Každý investor by proto měl při sestavování investičního portfolia uvažovat o kompozici aktiv s rozdílnou likviditou a zároveň by měl určitý podíl prostředků ponechat jako finanční rezervu, ať už ve formě peněžních prostředků nebo vysoce likvidních aktiv.

Riziko vnímáme jako synonymum určité míry nejistoty, která se týká očekávaných výnosů; jinými slovy se riziko chápe jako nebezpečí investora, že nedosáhne očekávaný výnos, skutečný výnos bude v budoucnu odlišný od očekávaného, a tedy dojde k odchylce od očekávání. Riziko představuje obtížně kvantifikovatelnou veličinu, neboť je ovlivněno více faktory či jejich kombinací. Každý, kdo chce investovat, by si měl stanovit maximální míru rizika, kterou je ochoten unést.

Riziko

Riziko je neodmyslitelnou součástí investování. Riziko lze chápat jako něco nestálého, neurčitého, co souvisí s průběhem jevu a co narušuje jeho účelové chování. Nejistota, riziko i neurčitost tvoří součást jednání člověka v daném prostředí. Riziko je pravděpodobnost vzniku nepříznivé události v důsledku výskytu nebezpečí.

• nebezpečí, že investor nedosáhne určitého výnosu,
• vícefaktorová funkce – úrokové, tržní, inflační,
• finanční riziko – riziko využití cizího kapitálu při financování firmy; čím větší část aktiv je financována cizím kapitálem, tím větší je finanční riziko.

Člověk ve svém jednání postupuje podle určitých pravidel vyžadovaných společností na jedné straně, ale na straně druhé postupuje podle vlastních myšlenek, podle vlastního ohodnocení věcí i jevů. Hodnotí své vlastní jednání, ale nese odpovědnost i za jednání jiných lidí, čímž je vede k vlastnímu i společenskému prospěchu. Činnosti, které člověk vykonává, nejsou přímočaré, ale zpravidla protikladné a velmi rozmanité. A právě v rozmanitosti a protikladech nacházíme rizika.

Jedinečná rizika:

• výnosová míra je ovlivněna specifickými jevy určité firmy – podnikatelská nebo finanční rizika,
• vyplývají z činnosti emitentů investičních instrumentů a je možné je diversifikovat.

Systematická – tržní rizika:

• mimo kontrolu investorů,
• vyplývají z celkového ekonomického vývoje a makroekonomických veličin,
• není možné je diversifikovat, pokud vše investujeme do domácích instrumentů,
• pokud investici rozložíme mezi domácí a zahraniční instrumenty, pak lze systematické riziko diversifikovat.